„Zkoušky sboru jsme měli ve večerních hodinách v centru města ve Štěpánské ulici a já na ně jezdíval trolejbusem s manželi Kühnovými.“

„V Kühnově dětském sboru jsem začal zpívat jako čtyřletý a skončil mutací, ale pokračoval jsem v kontaktech se sborem jako pomocný sbormistr.“

„Celá rodina to tehdy prožívala jako zázrak, že malý Jiříček jede do Paříže. A Jiří mi odtud přivezl krásnou vlnu na svetr, což byl v té době také zázrak.“

Seriál, věnovaný v roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigentu Jiřímu Bělohlávkovi, využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává autor podrobně nahlížet. Ve čtrnáctém příspěvku napsaném speciálně pro portál KlasikaPlus.cz se odráží jeden střípek jeho práce na databázi o celoživotním profesionálním působení dirigenta Jiřího Bělohlávka – jde o období účinkování v Kühnově dětském sboru.

Ve vzpomínkách, které mi Jiří Bělohlávek posílal nahrané na diktafonu, se Kühnovu dětskému sboru, ač pro něj hodně znamenal, věnoval střídmě, snad proto, že je zaznamenával při hostování v Rotterdamu, které bylo náročnější, než očekával. Toto je celá pasáž, kterou mu věnoval:

Druhým takovým velkým impulsem byla osobnost pana profesora Jana Kühna, zakladatele a sbormistra Kühnova dětského sboru, kam jsem od svých čtyř a půl let pravidelně docházel a byl nadšeným zpěvákem. Kühnovi bydleli ve stejné ulici jako my, na hlavní třídě na Pankráci – tehdy to byla ulice 1. listopadu, dnes je to ta velká výpadovka 5. května na Brno. Bývala to idylická čtvrť: dva bloky od nás začínaly zahrádky, byl tam Bulhar, který pěstoval zeleninu, a vždycky jsme ji u něj kupovali, bylo tam velké fotbalové hřiště, procházka směrem na Vyšehrad byla procházka přírodou… To se samozřejmě už dávno proměnilo, ale já si pamatuji na ta dětská léta jako na období velké pohody a krásného klidu s báječným rodinným zázemím, s láskou obou rodičů i sestry Růženky.

Zkoušky sboru jsme měli ve večerních hodinách v centru města ve Štěpánské ulici a já na ně jezdíval trolejbusem s manželi Kühnovými: měli jsme stejnou cestu a byl jsem tak celou řadu let pod jejich dozorem a opatrováním.

Do své databáze jsem však potřeboval ověřit si mnohem více údajů, včetně potřeby rozpoznat, co z veškeré dokumentace může být relevantní. V mezičase jsem totiž nasbíral vedle údajů o koncertech a nahrávkách sboru také celou řadu programů, obalů a fotografií, o některých jsem neměl sebemenší pochyby, jako o dvou fotografiích s evidentním Jiřím z Petřína, o dalších však ano, a k mému smutku jsem několik musel vyřadit. A tak jádrem dnešního příspěvku je ukázka, jak někdy vypadala naše společná práce, v tomto případě v emailu, z něhož vyjímám Jiřího odpovědi na mé otázky.:

Friday, April 21, 2017 8:18 AM

1) Poznáš se v přiložených fotkách? Až se uvidíme, tak se můžeš rozpovídat, v dané chvíli potřebuji jen vědět, kde konkrétně jsi. Já si Tě představuji na dvou…

Poznávám se pouze na fotografii z Jakobína – jsem pátý v první řadě zprava…

2) V knížce o sboru vzpomínáš na deset let účinkování, ale podle dostupných informací jsi začal v únoru 1956 a skončil v únoru 1960. Vzpomněl by sis na nějaké opěrné časové body?

V Kühnově dětském sboru jsem začal zpívat jako čtyřletý – tj. 1950 a skončil mutací, ale pokračoval jsem v kontaktech se sborem jako pomocný sbormistr

3) Sbor zpíval 26. 5. 1956 na Pražském jaru a podle mne, pokud jsi třeba nebyl nemocen, bys tam byl měl být. Na programu Palestrina Missa brevis a Pueri Hebraeorum, Škvorovy Dětské písně, Trojanův Kolotoč a Martinů Otvírání studánek. To bys měl mít zapsané v paměti…

Toho koncertu jsem se zúčastnil

4) Otvírání studánek bylo v roce 1956 také v Poličce a na koncertě v České televizi. S Tebou???

Ano

5) Sbor zpíval na Pražském Jaru ještě také 28. 5. 1957 Bendlových Deset dvojzpěvů a jeho Skřivánčí písně

Myslím, že ano

6) a 13. 5. 1959 Šostakoviče Nad naší zemí slunce září

Ano, určitě

7) a do čtveřice 22. 5. 1959, stejný program. Oba tyto koncerty mohly být proti vůli tatínka…

Ano

8) V Národním divadle vzpomínáš na účinkování v Jakobínu, Lišce Bystroušce, Bohémě, Honzově království, Smrti kmotřičce a Carmen, ale sbor zpíval také v Pikově dámě a Caru saltánu. Že by bez Tebe?

Pikovou dámu jsem zpíval myslím jenom jednou či dvakrát…

9) Sbor také nahrál v onom období několik desek, viz linky níže. S Tebou?

link 1  (Martinů: Otvírání studánek) 

Ano

link 2  (Bendl: Deset dvojzpěvů)

Nevybavuji si

link 3  (Trojan: Špalíček)

Ano

link 4  (Janáček: Příhody lišky Bystroušky)

Asi ano

link 5  (Trojan: Kolotoč)

Ano, natáčelo se v Domovině, pan prof. Brock dirigoval.

link 6   (Co rok dal, dětské písně)

asi ano 

link 7   (Broučci)

nevím jistě, možná ano, musel bych to slyšet. Děkuji a pozdravuji z Rotterdamu, je to prima, ale BBCSO byli mnohem kultivovanější a oddanější….

S Jiřím jsme o sboru mluvili ještě několikrát a ve svém archivu mám i email, když jsem v červnu 2016 narazil na dvě francouzská CD se záznamem z hostování Kühnova dětského sboru na sborové soutěži v Paříži v roce 1956. Nahrávky jsem koupil, poslal Jiřímu do San Francisca a dostal sice krátkou, ale výmluvnou odpověď:

Sent: Sunday, June 12, 2016 5:59 AM

To: Saša Goldscheider Subject:

Re: Nahravky Kuhnova sboru z Parize v roce 1956

Drahý Sašo,

díky za krásné nahrávky, přenesl jsem se do dětského času krásného zpívání! Jaká vytříbená prostota, a přitom živost projevu a kvalita pěveckého uchopení! Děkuji mockrát.

Později napíšu více.

Jiří

Obě elektronická CD jsem také v rámci licence použít je desetkrát poslal sestře Jiřího Bělohlávka Růženě. I ona mi pomáhala s databází a z její reakce je hned patrné, že s neutuchající sesterskou láskou:

Datum: 11. 6. 2016 21:27:39

Předmět: RE: Otvírání studánek

Děkuji moc za nahrávku „Kuhňat“ z Paříže, na ten zájezd se pamatuji, celá rodina to tehdy prožívala jako zázrak, že malý Jiříček jede do Paříže. A Jiří mi odtud přivezl krásnou vlnu na svetr, což byl v té době také zázrak.

Z údajů rodinného archivu, mých, naší korespondence s Jiřím a mého dalšího ověřování s dalšími relevantními jedinci a organizacemi se nakonec ustálily hodnověrné údaje. V databázi a ve fotoknize se vše zúžilo na jednu jedinou popularizující stránku. V bohatém životě Jiřího Bělohlávka to byla důležitá fáze – ale byly jich ještě stovky dalších…

Za poskytnutí materiálů děkujeme A. Goldscheiderovi

Foto: Rodinný archiv J. Bělohlávka a archiv A. Goldscheidera