„Přivítala mne mrazivým chladem, a pravila, že nerozumí, co se stalo…“

„A rozloučili jsme se opět v nejlepším přátelství a kolegiálním uctívání se.“

„Nemýlil jsem se, když jsem před třemi lety Karitě doporučoval jít do role Kostelničky, je to její nová poloha, kterou bude moci dalších mnoho let cizelovat a prohlubovat.“

Uplynuly čtyři roky od úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající vzácné texty a neméně unikátní fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví. Jedním z nich je deník, který z jeho popudu psal Jiří Bělohlávek na přelomu jara a léta 2016 v San Francisku. Připravoval a dirigoval v tamní Opeře Janáčkovu Jenůfu, režírovanou Olivierem Tambosim. Texty posílal „Sašovi“ na pokračování v emailech. Dnešní pokračování se týká zajímavých provozních postřehů z dnů před premiérou, názoru na paralelní inscenaci Dona Carlose i prvních pocitů z premiéry…, ale hlavně křehkosti spolupráce s umělkyní, která je svrchovanou hvězdou a požívá zcela mimořádný statut… S Karitou Mattilou, která zpívala Kostelničku.

Deník / 15 Wed, 08 Jun 2016 22:53:46

Dnešek byl ukázkou, jak je psychologie a senzitivní vnímání všech okolností a jevů klíčovou kvalitou při kontaktu s vynikajícími kumštýři.

Před třemi dny, při poslední orchestrální čtené zkoušce, jsem se domluvil s Karitou, že se ve středu (dnes) na chvíli sejdeme, abychom ještě doladili pár maličkostí. Včera pozdě večer jsem otevřel počítač, podíval se na ferman na dnešek a s hrůzou zjistil, že místo celého volného dne s předpokládaným cca hodinovým setkáním s Karitou někdy odpoledne, mám já korepetice už od 10 hod., celý ansámbl je pozván na tříhodinovou režijní opakovací zkoušku a moje setkání s Karitou označeno jako “coaching” od 5.30 do 6.30 PM.

Bylo mi jasné, že takovýto plán Karita v žádném případě nebude akceptovat, a také jsem v telefonu našel zprávu od svého asistenta, že “Karita is confused about tomorrow’s coaching and would like to talk to you…[Karita dost dobře neví, co si má myslet o zítřejší korepetici, a ráda by s Vámi mluvila…]”

Protože bylo už po 11. hodině večerní, nic jsem nepodnikal a nechal jsem si řešení té otázky na druhý den.

Ráno jsem opět nechtěl Karitě telefonovat, abych ji nevzbudil (libovala si posledně, že spává dlouho, a jak jí to dělá dobře…) a tak jsem počkal až na osobní setkání před začátkem režijní zkoušky.

Přivítala mne mrazivým chladem, a pravila, že nerozumí, co se stalo, zda jsem tak nespokojen s jejím výkonem, že dva dny před hlavní zkouškou ji najednou volám na korepetici, že kvůli tomu nespala, a že pokud jsem ji chtěl zbavit sebedůvěry, tak se mi to dokonale povedlo. Ale že je zde a je připravena na coaching se mnou…

Bylo mi jasné, že je zle, pokusil jsem se ji upamatovat na naši domluvu o setkání, ale to vůbec nevnímala a opakovala své obolené výčitky, přidala, že ona také bude mít připomínky ke mně, že jsem ji posledně tlačil do jiných temp a gesto nebylo srozumitelné… Atmosféra vskutku hustá.

Ale začala zkouška 1. jednání, vše se odvíjelo hladce, všichni pěvci dávali naplno, Karita slabě markýrovala, měla urputný výraz trpící bohyně. Potom měl pan režisér nějaké požadavky na ni a tím ji pomaloučku vtáhl do dění, já jsem ji s klidem a pozorností vedl a pomáhal ve všem, a postupně se začínalo oteplovat. O pauze jsem ji znovu oslovil a řekl jí své vidění situace, ujistil ji, že jsem vůbec nežádal o “coaching”, ale že vzhledem k tomu, že jsem chtěl mít pianistu při našem setkání, muselo se to v rámci regulí v opeře tak do fermanu zaznamenat, že ji prosím o krátký čas po té režijní zkoušce, kde si společně probereme tři místa, která chci s ní vyjasnit. To se také posléze stalo, znovu jsem se omluvil za nedorozumění, ona se omluvila, že byla nepříjemná a rozloučili jsme se opět v nejlepším přátelství a kolegiálním uctívání se.

I taková může být próza spolupráce s umělkyní, která je svrchovanou hvězdou, požívá zcela mimořádný statut v domě, všechno se stanovuje s ohledem na její přání. Někomu by to mohlo připadat přehnané a vůči ostatním pěvcům nefér, ale je pravdou, že ona je vždy dokonale připravená a dává 100% sebe, takže všichni přijímáme tu její mimořádnost s pochopením a jsme rádi, že můžeme s ní sdílet okamžiky uměleckého vytržení, které přináší.

Deník / 16 Sat, 11 Jun 2016 21:35:47

Ve čtvrtek 9. června jsme navštívili generální zkoušku na Dona Carlose – to je produkce, která se otevírá dva dny před Jenůfou…Postavu Elisabeth skvěle zpívala Ana María Martínez (moje bývalá Rusalka z Glyndebourne), její ovládání jemných registrů ve vysokých polohách je překrásné a je úžasně půvabná. Báječný byl Mariusz Kwiecieň jako Rodrigo – jak herecky tak pěvecky. Výborně zpíval i hrál také Michael Fabiano v roli Dona Carla. René Pape, z celého obsazení možná nejvěhlasnější, mne trochu zklamal, nebyl všude pevný intonačně a i ta slavná árie nevyzněla s takovou naléhavostí, jako jindy. Režie byla autentická době jednání, Anně připadala statická a ne dost zajímavá. Mne to rušilo méně nežli ohavné šílení v Carmen.

V pátek jsme měli hlavní zkoušku, která začala tím, že jsem se dozvěděl, že naše Jenůfka se necítí dobře a že bude markýrovat. Vzhledem k tomu, že to byla jediná zkouška na jevišti s orchestrem před veřejnou generálkou příští den, to nebylo moc povzbuzující sdělení. Nicméně jsem je samozřejmě akceptoval a naopak Malin Byström podporoval v tom, aby se šetřila. Zkouška proběhla v dělném duchu a mnohé se vylouplo k lepšímu, leccos jsem opakoval a naposledy “piloval”.

V sobotu potom, před veřejnou generálkou opět oznámení, že Malin se stále cítí přetažena a že bude něco zpívat a něco markýrovat. V té chvíli jsem si řekl: Pánu Bohu poručeno, budeme to přijímat, jak to přijde. Generálka proběhla velmi koncentrovaně a vlastně docela hladce až na výbuch ve 3. dějství, kdy dívčí sbor, který běží gratulovat Jenůfě spolu s Barenou, sice vběhl na jeviště, ale trochu pozdě, a beze zpěvu. Takže nastalo ticho, protože v tom místě zpívají dívky 7 taktů bez doprovodu, a ony nezpívaly. Tak jsme zastavili a vrátili se kousek, nijak jsem se nerozčiloval, spíše jsem se pobaveně smál, a na druhý pokus to dobře vyšlo…

Karita byla výborná, udělala jenom maličkou chybu a hned se o pauze omlouvala, měli jsme pěkný rozhovor o drobných nuancích, které jsme udělali, a které zachováme. Všichni pěvci se ohromně vypjali a udělali skok ve výkonech. Zejména William Burden vylepšil svoji češtinu i pamětní ukotvení, že vypadal zcela suverénně. Scott Quinn (Števa) vynechal jednu větu v duetu s Kostelničkou, ale Karita se nenechala vyvést z konceptu a bez zaváhání pokračovala…

Orchestr se také vylepšuje, zejména lépe reaguje na moje vedení v dynamických nuancích, to je důležité, protože pokaždé se mohou poměry zvuku trochu lišit a je třeba okamžitě reagovat.

Tak se snad můžeme v klidu těšit na úterní premiéru…

London: Sun, 12 Jun 2016 18:32:57

Drahý Jiří,

Právě jsem objevil a zakoupil nahrávky Kühnova dětského sboru z vystoupení na festivalu/soutěži sborů v Paříži v roce 1956, kde jsi, Jiří, zaručeně zpíval.

Jsou to dvě nepříliš rozsáhlé desky, jedna s třemi písněmi Škvora a jednou Jeremiáše, a druhá se sedmi koledami.

Zřejmě to bylo vše poprvé vydané teprve před měsícem!!!

Věřím, že Tě to potěší!

Moc zdravím,

Saša

San Francisco: Sun, 12 Jun 2016 21:59:22

Drahý Sašo,

díky za krásné nahrávky, přenesl jsem se do dětského času krásného zpívání! Jaká vytříbená prostota, a přitom živost projevu a kvalita pěveckého uchopení! Děkuji mockrát.

Později napíšu více.

Jiří

London: Wed, 15 Jun 2016 02:33:49

Drahý Jiří,

V Londýně je půl třetí ráno, myslím na Tebe a právě začínající premiéru, škoda, že to nemohu alespoň slyšet, když už ne vidět…Jistě to bylo krásné, dej vědět, až budeš mít šanci, krásně se pobavte na recepci a odpočiňte si!

Moc Vás zdravím,

Saša

Leeds: Wed, 15 Jun 2016 16:07:14

Drahý Jiří,

přečetl jsem si s radostí dvě nadšené kritiky, obě používající klíčové slovo triumf ve svých názvech.

A jak jsi to viděl svými slovy Ty sám?

Dnes jsme u přátel v Leeds, zítra budeme odříznuti od světa na jezeře Haweswater, ale snad tam nějaký signál chytnu.

Každopádně Ti moc gratuluji a držím palce na zítřejší gala.

Těším se, že se ozveš!

Saša

San Francisco: Wed, 15 Jun 2016 21:11:42

Drahý Sašo,

byl to krásný večer s velkými emocemi, myslím, že orchestr se neobyčejně snažil, a když jsem dnes přišel k pultu ke zkoušce na zítřejší gala koncert, dostal jsem dlouhodobý potlesk od orchestru. Takže vývoj vztahu je pozitivní a vývoj interpretačních výkonů na scéně také pokročil. Bylo velmi málo chyb, několik zapomenutých textů (slov) a všeobecné velmi intenzívní nasazení všech. Publikum reagovalo nadšeně. Nemýlil jsem se, když jsem před třemi lety Karitě doporučoval jít do role Kostelničky, je to její nová poloha, kterou bude moci dalších mnoho let cizelovat a prohlubovat, už teď je mimořádná po všech stránkách. Ona mi děkovala se slzami v očích…

Našel jsem recenzi v SF Chronicle – kde je ta druhá, o níž píšeš?

Přeji krásný čas na jezeře…!

Pozdravy od nás obou

Jiří

PS. „Tuhle voničku jsem dostal od tej jednej“ [slova Števy z Jenůfy] – bylo to moc fajn.

Jiří

(Pokračování za týden)

Za poskytnutí materiálů děkujeme A. Goldscheiderovi

Foto: Alexander Goldscheider, Jiří Bělohlávek a archiv autora