Dobrodružně začalo 14. Hudební Fórum Hradec Králové – každoroční přehlídka toho nejlepšího ze zahraniční soudobé hudby. Kralovala ale nejen hudba. Festival sází na více smyslů a koncerty obohacuje světelným designem i pohybem. Skotský bestiář, skladbu pro varhany a orchestr Jamesse MacMillana tak famózním způsobem doprovodila taneční formace Holektiv – a byla tak laskavá, že malou pohybovou ochutnávkou doprovodila i naše VIDEO Právě doznělo. Ve skladbě se tanečníci proměnili v šelmy a plazy a pronikli nejen do orchestru mezi muzikanty, ale také do sálu mezi diváky. Na varhany skvěle hrála Eva Bublová. Nelze ale zanedbat ani první půlku koncertu, Antologie Fantastické zoologie pro orchestr Masona Batese byla hluboce propracovanou, energickou i lyrickou skladbou, která zaujala jak typicky americkým rukopisem s prvky jazzu, muzikálu i soundem velkých bigbandů, tak nádhernými minimalistickými pasážemi a rozhovorem uvnitř orchestru. Peter Vrábel se jistil dvěma taktovkami, se kterými na pódium přišel, ale jeho přirozená autorita, muzikálnost a charisma by jistě stačily. Filharmonie Hradec Králové hrála svěže a zaujatě. První postřehy v této rubrice můžete doplnit následující ReflexíPlus.

Hudební Amerika vyhlásila Skladatelem roku 2018 Masona Batese (*1977), pionýra spojení elektronické a orchestrální hudby. Zvuky vzniklé elektronickou cestou používá tento skladatel jako novou sekci symfonického orchestru, nejčastěji jako další bicí nástroje. Ve své nejrozsáhlejší práci pro orchestr – Antologii Fantastické zoologie – však Bates „elektroniku“ neuplatňuje přímo. Zvláštní „technicolorovou“ orchestrací jen vytváří dojem, že ji používá. Evokace nadreálných zvuků odpovídá zobrazovanému: neslýchaným tvorům, kteří neexistují, ale jejichž konkrétní vlastnosti popsal Jorge Luis Borges v Knize imaginárních bytostí (Fantastické zoologii). Lesní mezihry vedou posluchače stále hlouběji do noci i do říše vybájených bytostí. Nejprve potkáváme zachmuřeného skřítka schopného sevřít spáčův hrudník a způsobit mu děsivé sny. A Bao A Qu je tvor citlivý na lidské ctnosti, schopný dívat se celým tělem. Obývá spirálovité schodiště Věže vítězství v Čittáru, po kterém vystupuje nahoru s poutníky. Jestliže doprovází čistého člověka, dosáhne na nejvyšším schodu své úplné podoby, kdy vyzařuje blankytně modré světlo. Protože se A Bao A Qu při sestupu poutníka opět skutálí dolů do beztvarosti, dává Bates této části formu palindromu, tj. věty, která zní stejně, ať je čtena odpředu nebo odzadu. V lese potkáváme i suchozemské nymfy (dva dovádějící klarinety). Pohled na tyto sličné mladé ženy, resp. nižší bohyně, mohl způsobit šílenství, pokud byly nahé i smrt. Gryfův „předek jest ptačí a zadek jako lvový. … A ten pták jest tak silný (viz tympány a žestě), že vuola (housle) pochytí i nese u povětřie.“ Protože Gryf kráčí po zemi plný moci jako lev a vystupuje k božímu trůnu jako orel, stal se znakem Kristovým i znamením papežů a vzkříšení. Sirény (housle za scénou), „napůl ženy, napůl ryby“, lákají plavce (ostatní smyčce) do záhuby přesladkým hlasem a slibem nazření podstaty věcí. Naposledy Zaratan je velryba „obeznalá v páchání zla“. Chová se jako nebezpečný ostrov, který zakotvivší námořníky stáhne s sebou do hlubin. Závěr přichází s čarodějnickou hodinkou mezi půlnocí a úsvitem – madrugada znamená španělsky svítání. Za úsvitu se všechny bytosti shromáždí v nejtemnější a nejhlubší části lesa.

Koncertantní forma Skotského bestiáře pro varhany a orchestr od Jamese MacMillana (*1961) se váže k místu premiéry, koncertní síni Walta Disneyho v Los Angeles. Jedno z akusticky nejdokonalejších jevišť světa dostalo v roce 2004, tedy rok po svém otevření, korunu v podobě varhan. Architekt Frank Gehry znovu prokázal svou originalitu, když některým z šesti tisíc píšťal nechal volnost svazku květin, podle škarohlídů pomfritů. MacMilllan svou skladbou zkomponovanou na objednávku Losangeleské filharmonie navázal na středověké knihy pojednávající o životě zvířat a jejich symbolice i na novodobé americké karikaturisty, kteří užívali zvířecích podob pro charakterizaci lidských povah. Podtitul díla – Enigmatické variace na zoologický karneval na kaledonské výstavě – prozrazuje tři další inspirační zdroje. Zaprvé to jsou Variace na vlastní téma – „Enigma“, které Elgar věnoval svým „přátelům v nich zobrazených“. Zadruhé je to zoologická fantazie Karneval zvířat, kterou Saint-Saëns za svého života zakázal provozovat jako příliš výstřední. Zatřetí pak Obrázky z výstavy, v nichž se Musorgskij zpodobnil, jak na výstavě přechází promenádou od jednoho obrazu k druhému. Podobně MacMillan přechází obracením stránek bestiáře mezi obrazy symbolizujícími lidské archetypy a osobnosti, se kterými se setkal za svého života ve Skotsku (podle starých Římanů v Kaledonii). Stejně jako u Elgara mnohé zůstává hádankou. Zjevné je jen to, že jde o sžíravou politickou satiru, podle Timesů možná nejneúprosnější proud kyseliny sírové, který kdy byl vyjádřen hudbou. Zatímco Saint-Saëns zpodobnil ve své zoologické fantazii jako první lvy, MacMillan na tomto místě vidí hyenu. Plazi mají v angličtině přeneseně význam padouši. Ve Skotském bestiáři tito jedovatí našeptávači obklopují velkou rybu v malém rybníce. Ve společenství úlu platí, že zde může být jen jedna matka, která ovládá všechno včelstvo. Na další stránce následuje obraz při činu dopadeného vřešťana, který však v žádném případě neskládá své zbraně. Vylíhnutá kuřata nechráněná kohouty s napoleonským syndromem se pak stávají kořistí kocoura, který dělá jakoby nic. Mezi zvířata řadí MacMillan poslance-vlastence. Fanfára původně určená pro skotský parlament prozrazuje typické působiště těchto žab na prameni. Ušetřeni nezůstanou ani naivní duchovní s jejich přitakávající svitou. Oslové pak vybubnovávají na klávesnicích svých přístrojů fake news a šíří je rychlostí blesku po sítích. Druhá část díla líčí zvěřinec, ve kterém z řetězu utržené kreatury překročí dosavadní hranice svých klecí.

Peter Vrábel je slovenský dirigent, který žije a pracuje v Praze. Již během studia na AMU spolupracoval s řadou komorních a symfonických orchestrů a Kühnovým dětským sborem. V roce 1995 založil Orchestr Berg a byl to on, kdo vytvořil koncepci hudebního směřování tělesa. Díky němu je dnes Orchestr Berg oceňován jako jedinečný interpret hudby 20. století a soudobé. Peter Vrábel je neúnavným a originálním propagátorem nové hudby, aktivně spolupracuje se soudobou českou skladatelskou špičkou a prostřednictvím nejrůznějších projektů vytváří inspirativní tvůrčí prostor pro vynikající umělce mladé generace. Vytvořil velké množství snímků pro Český rozhlas, své všestranné schopnosti využil při natáčení alba jazzového pianisty Franka Mantootha nebo při nahrávání pro film. Hostoval v Národním divadle v Praze (představení Zlatovláska). Je držitelem Ceny Gideona Kleina. V roce 2010 získal od České hudební rady ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby.

Eva Bublová studovala na Pražské konzervatoři varhany a klavír a na Akademii múzických umění absolvovala varhany pod vedením Jaroslava Tůmy. Poté vystudovala Conservatoire National Supérieur de Musique ve francouzském Lyonu u Jeana Boyera. Po návratu pokračovala ještě ve studiu na AMU, tentokrát v cembalové třídě Giedré Lukšaité Mrázkové. Je vítězkou několika mezinárodních soutěží – Pražského jara, G. Silbermanna ve Freibergu, J. J. Fuxe v Angeru, F. d’Onofria v Carunchiu nebo J. Brossarda v Bellelay. Koncertovala ve většině evropských zemí, v Japonsku a v Kanadě. Jako sólistka vystoupila mj. se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy – FOK. Pedagogicky působí na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy. Je varhanicí francouzské farnosti v Praze a v kostele Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu.

Filharmonie Hradec Králové nese svůj název od vzniku České republiky v roce 1993. Těleso navázalo na činnost profesionálního městského orchestru založeného v roce 1978, který dosáhl statusu státního symfonického orchestru v roce 1987. Významná období uměleckého rozkvětu orchestru jsou spojena se jmény prof. Františka Vajnara, Ondřeje Kukala a Andrease Sebastiana Weisera. Od sezony 2018–2019 je šéfdirigentem FHK Kaspar Zehnder. FHK účinkuje na významných festivalech včetně Pražského jara a také v zahraničí. Dosaženou interpretační kvalitu orchestru dokumentují nahrávky pro tuzemské i zahraniční vydavatele, Českou televizi a Český rozhlas. Od roku 2005 je Filharmonie Hradec Králové pořadatelkou festivalu Hudební fórum Hradec Králové.

Texty ke skladbám a interpretům: Marek Hrubecký
Foto: Veronika Paroulková