„Na varhany za téměř dva tisíce dolarů se krajané složili za jediný víkend. Poté, co na ně hrával Dvořák, jsou dnes prý nevyčíslitelné hodnoty.“

„U soutoku jedné říčky a potoka, kam Dvořák chodil, je nevýrazný pomník připomínající jeho pobyt, ale socha Mistra přímo ve vesnici dodnes chybí.“

„Nemohl jsem se zbavit dojmu, že tomuto místu něco dlužíme. I proto jsem tam byl, abych to pochopil a přemýšlel o tom, jak to změnit…“

Sto dní, které v létě 1893 skladatel Antonín Dvořák strávil v iowské vesnici Spillville, navždy změnily její osud. Dvořák s manželkou tu měli po delší době v Americe konečně pohromadě celou rodinu se šesti dětmi. A hlavně svatý klid po prvním náročném roce stráveném v rušném a pro něj stresujícím New Yorku ve funkci ředitele Národní konzervatoře hudby. Iowa, kam počátkem června odjeli vlakem a pokračovali na povozu, mu připomínala domov. A ve Spillville se mluvilo ještě stále česky.

Před malým muzeem, kde v prvním patře domu Dvořákovi bydleli, zastavují teď auta s luxusními obytnými přívěsy, neklamná známka toho, že Dvořákův Spillville je, v jinak celkem turisticky nezajímavé Iowě, značnou atrakcí.

Nutno ale dodat, že nikoliv jedinou. Ve stejném domě na hlavní ulici, okolo které byla vesnice ve druhé polovině 19. století postupně vystavěna, je velmi zajímavá expozice vyřezávaných hracích hodin. Ty zde, ale až později ve 20. století, postupně vyrobili krajané, původem jihočeští bratři Bily.

Jihočeši tvořili v obci, kterou založil Němec Joseph Spielmann, základ katolické populace. Obchodníky a bankéři tu byli Švýcaři. Jejich hroby ale nemohly být na katolickém hřbitově s Čechy, protože zkrátka nebyli katolíky.

Z toho už tušíte, že v dobách největší slávy, řadu let po Dvořákovi, bylo ve Spillville okolo 400 obyvatel a byla tu banka, dvě řeznictví, asi čtyři hospody, obchody se smíšeným zbožím i železářství, kovárna a česká katolická škola… Dodnes stojí vedle nové – a je nejstarší českou katolickou školou v USA. Dále tu byly později postavené dvě čerpací stanice a dřevěná hala, která se prý svými koncerty dostala na mapu rock and rollové síně slávy v Clevelandu.

Největší klenot skoro městečka Spillville je na kopečku. Poměrně velký a dodnes hezky udržovaný žulový kostel Saint Wenceslaus Catholic Church. Na varhany za téměř dva tisíce dolarů, což bylo ve své době hodně peněz, se krajané složili za jediný víkend. Poté, co na ně hrával Dvořák, jsou dnes prý nevyčíslitelné hodnoty.

Skladatel ale hrál i na dvě pianina, která jsou v muzeu. Traduje se historka, jak chtěl slyšet, co tu sám složil, a tak si z rodiny svého průvodce po Americe Josefa Jana Kovaříka složil malý orchestr. A tím se stal Spillville místem světové premiéry jeho Smyčcového kvartetu F dur zvaného „Americký“.

Zpravidla po rozbřesku, když se předtím za ještě snesitelného letního tepla a vlhka prošel podél řeky Turkey River a Bohemian Creek Valey, chodil Dvořák na sedmou hrát na varhany do kostela při mších. Babky zvyklé na tiché ranní modlení se prý zpočátku podivovaly, kdo to tak hezky hraje, ale po čase si s Dvořákem i zpívaly.

O Dvořákovi se ví, že ve Spillville složil své nejlepší americké kusy, i když Novosvětská byla v té době už takříkajíc pod střechou. Když do města zavítali indiánští medicinmani s obřady a bylinkami, tak si je chodil poslechnout. Nutno však dodat, že hlavní část Čechů získala své pozemky na úrodné půdě právě po nuceném odsunu indiánských kmenů.

V tomto koutě mírně zvlněné Iowy jsou dodnes kukuřičná pole, farmy s prasaty, pasou se tu krávy, chová se tu drůbež a okolo říček a potoků, kam chodili krajané na ryby, jsou vzrostlé listnaté stromy. U soutoku jedné říčky a potoka, kam Dvořák chodil, je nevýrazný pomník připomínající jeho pobyt, ale socha Mistra přímo ve vesnici dodnes chybí. Za městem je národní hřbitov a na něm jedna ze dvou soch Jana Husa v Americe.

Do obce sem tam zavítá český muzikant nebo český konzul z Chicaga, ale mezi několika tisíci návštěvníky ročně převažují pochopitelně starší Američané. Mohou se projet i po Dvorak Memorial Highway a mohou vidět dům Kovaříkových, kteří Dvořákovi do Iowy pozvali, a nástěnnou malbu na náměstíčku, zachycující místo v době, kdy tu Dvořák pobýval.

Spillville by si zasloužil naši pozornost. O to, aby se zde na Dvořáka nezapomnělo, pečují především bratři Michael a Steven Klimeshovi, dva potomci úplně prvních jihočeských osadníků, a jejich česky mluvící kamarádka, jak si sama říká, babička Eileen.

Když jsem z přívětivého Spillville odjížděl a doznívaly mně v hlavě tóny Larga z Novosvětské, později anglicky otextované skladby Going Home, které v kostele před námi zpíval Jozef Ivaska, a když jsem děkoval za přijetí bratrům i za koláč zdejší babičce, nemohl jsem se zbavit dojmu, že tomuto místu něco dlužíme. I proto jsem tam byl, abych to pochopil a přemýšlel o tom, jak to změnit… Jeden nápad na letošní advent, v možném provedení jedné významné české operní pěvkyně, se pro kostel ve Spillville už v našich hlavách rodí!

Pár českých vlajek na domech ve Spillville vlaje nějak teskně, možná to k náladě, kterou v Americe Antonín Dvořák většinu času měl, prostě patří. Ale ta nálada by měla být dokreslena hudbou. Zatím tam, jako za Dvořáka, zpívají jen ptáčci, tangary červené, jejichž tóny v Americe přepsal nejslavnější český skladatel do not.

Dvořák, nadšeně vítaný při výletech po Středozápadě Čechy, byl i v Chicagu, kde dirigoval na Světové výstavě.

Přátelům napsal: Jsme i s rodinou ve státě Iowa. 1200 mil na západ. Česká osada a líbí se nám zde velmi. Až na ta velká vedra, strávili jsme zde mezi Čechy pěkné a příjemné prázdniny a děti si už nenaříkají, že se jim bude stýskat.“

autor článku: Miroslav Konvalina, ředitel Českého centra v New Yorku

—————

Poděkování za podklady k článku: Veronika Vejvodová, České muzeum hudby – Národní muzeum v Praze

Foto: Miroslav Konvalina