„Tyhle varhany se opravdu těžko dají využívat jen nějaký tradičním způsobem.“

„Dispozice nástroje je naprosto originální, Jean Guillou mu vtiskl opravdového ducha.“

„Každý rejstřík je sólista s charakteristickými vlastnostmi, se svou vlastní osobitostí.“

Prospekt varhan v Notre-Dame des Neiges, v moderním katolickém kostele Panny Marie Sněžné stojícím ve francouzském alpském letovisku a středisku zimních sportů Alpe d’Huez východně od Grenoblu, je mimořádně zajímavý. Má připomínat a připomíná lidskou ruku. Nástroj Detlefa Kleukera (1922-1988), u jehož zvukové koncepce a pak v roce 1978 také u inaugurace byl francouzský varhaník a skladatel Jean Guillou (1930-2019), popisuje pro portál KlasikaPlus.cz David Cassan. Uprostřed prázdnin, těsně před účinkováním na Mezinárodním varhanním festivalu Audite Organum v Praze, tam na mezinárodním semináři vyučoval improvizaci.

Nástroj postavil německý varhanář Detlef Kleuker. V roce 1978 varhany inauguroval Jean Guillou, který už byl u toho, když se tvořil návrh jejich charakteru a dispozice. Detlefa Kleukera měl ostatně mezi staviteli varhan v oblibě. Společně takto realizovali také varhany v curyšské koncertní síni a v Sint-Pieters-Woluwe v Bruselu. Nehledě na hudební kvality, varhany v Alpe d’Huez mají i velmi působivý prospekt. Je tvarován do podoby lidské ruky. Je dílem architekta Jeana Marola, který navrhl i samotný kostel Notre-Dame des Neiges.

Nástroj má 24 rejstříků ve dvou manuálech a pedálu a má mechanickou trakturu. Jeho dispozice je naprosto originální, Jean Guillou mu vtiskl opravdového ducha. Souzvuk je velmi čistý. Varhany znějí jako malý komorní orchestr s množstvím sólových rejstříků – jsou tam různé flétny, je tam raket, šalmaj, hoboj, španělská trumpeta, krumhorn, kornet, mutace… Jean Guillou měl představu, že každý rejstřík je sólista s charakteristickými vlastnostmi, se svou vlastní osobitostí. A když tyhle varhany posloucháte nebo na ně hrajete, opravdu to tak můžete vnímat… Mají i některé neobvyklé rejstříky. Například dvojí horizontální španělské trumpety en chamade. Trubku na prvním manuálu a hoboj na druhém. Poskytují na obou manuálech mocný a úderný zvuk a umožňují řadu zajímavých nápadů, třeba pro poměry mezi echy. Je tam také zvláštní mixtura, na prvním manuálu, ve výsledku opravdu hluboká, dvaatřicetistopá. Nezní nijak oslnivě, ale má velký, harmonicky bohatý zvuk. Nebo tam v rejstřících najdete moc pěkný kornet, který zní opravdu v celém rozsahu včetně basové polohy. Osobitost tohoto rejstříku se výrazně odvíjí od polohy, ve které hrajete.

Všechny tyto specifické zvukové kvality navozují situace, ve kterých varhaník může hledat a nacházet nové barvy, které mu dovolují být v registraci opravdu kreativní. Musí ale zapomenout na své zavedené postupy, na obvyklou estetiku. Musí být velmi otevřený a nezaujatý, protože tyhle varhany se opravdu těžko dají využívat jen nějaký tradičním způsobem. Jsou dobré v barokní a moderní hudbě, ale pro romantický repertoár a symfonickou varhanní hudbu musí hráč hledat inovativní zvukové kombinace. Varhany v kostele Panny Marie Sněžné v Alpe d’Huez prostě pomáhají interpretovi nacházet nový přístup ke komponovaným dílům a hledat pro ně novou zvukovou rovnováhu. A současně jsou velmi inspirativní a stimulující pro toho, kdo na nich tvoří a improvizuje.

——-

Kostel Notre-Dame-des-Neiges byl vysvěcen v prosinci roku 1969. O jeho postavení se velmi zasloužil kněz Jaap Reuten, který po léta pracoval na tom, aby v Alpe d’Huez byl kostel. Podobu chrámu navrhl Jean Marol, definitivní vzhled mu však dala až o deset let později střecha, kterou vytvořil tesař a stavitel Charles Verguet. Materiály jsou jednoduché: beton, dřevo, měď a vzorované sklo. A celá stavba obsahuje jasné symboly: kruhový tvar jako plnost a dokonalost, světlo jako otevřenost a varhany v podobě vztyčené ruky jako klid.

Dispozice nástroje:

Foto: archiv autora, Q. Lagny, www.notredamedesneiges-alpedhuez.asso.fr