„K doprovodu bohoslužeb využívali farníci nejdříve jen harmonia: první značky Petrof Hradec Králové a druhé Hinkel.“

„Píšťalovými varhanami disponovala zdejší náboženská obec až od roku 1985.“

„Je pozoruhodné, že i po tolika letech bez generální opravy nástroj funguje zcela spolehlivě, ačkoli se jedná o obyčejné varhany tehdejší doby.“

Následující díl cyklu Vybrané varhany Královéhradecké diecéze Církve československé husitské pojednává o nástroji ve Sboru Tůmy Přeloučského v Přelouči, sídle tamní náboženské obce. Varhany byly původně určeny pro jiný kostel, pocházejí zřejmě z roku 1902 a do Přelouče se dostaly díky daru jedné místní členky. Postavil je pražský varhanář Heinrich Schiffner, jsou jednomanuálové s pedálem a mají šest rejstříků.

Církev československá husitská má své počátky v Přelouči již v roce 1920, nicméně oficiální náboženská obec vznikla až v červnu roku 1940. Její věřící se shromažďovali nejdříve v provizorních prostorách, například v evangelickém kostele nebo Občanské záložně. Od roku 1937 se scházeli v tamní židovské synagoze postavené roku 1861, kde byli nejprve v pronájmu, v roce 1946 ji pak odkoupili i s přilehlou školou. Přestavba objektů do současné podoby byla realizována v letech 1949‒1952 dle návrhu pražského architekta Františka Kubelky. K doprovodu bohoslužeb využívali farníci nejdříve jen harmonia: první značky Petrof Hradec Králové, jež koupili v roce 1937, a druhé Hinkel, které pořídili roku 1949. Píšťalovými varhanami disponovala zdejší náboženská obec až od roku 1985, v době působení farářů Jelínkových, a to díky finančnímu daru 40 000 Kčs jedné členky, paní Boženy Liegrové. Tato skutečnost se mohla uveřejnit až po její smrti.

Přeloučský nástroj postavil kolem roku 1902 pražský varhanář Heinrich Schiffner (1853‒1938), který byl mladším bratrem varhanáře Karla Schiffnera, po němž převzal roku 1889 vedení moderní továrny na varhany. Absolvoval pražskou Varhanickou školu u Františka Zdeňka Skuherského. Varhanářství se učil nejdříve u svého bratra, pak se odešel zdokonalovat do Německa k nejlepším varhanářům té doby ‒ Friedrichu Ladegastovi a Urbanu Kreutzbachovi. Spolu s bratrem obdrželi ocenění a medaile za svá díla. Celkově postavili kolem 800 nástrojů. Patřili k nejvýznamnějším výrobcům a stavěli pro domácí i zahraniční objednavatele.

Varhany byly pravděpodobně původně vyrobeny pro evangelický kostel v Hořovičkách (okres Rakovník) postavený v novorománském historizujícím slohu v letech 1901 až 1902. Po konci druhé světové války však kostel převzala pravoslavná církev, která nástroj nevyužívala, a tak došlo k jeho prodeji a následnému odkoupení přeloučskou náboženskou obcí. Nástroj instaloval a patřičně opravil varhanář Karel Synek z Hradce Králové (1959‒1994). Pravděpodobně od něj pochází list přilepený na zadní desce, doporučující její odklopení, datovaný rokem 1986.

Bylo nutné upravit podlahu kruchty, aby tam šel nástroj ustavit. Též bylo nutné přizpůsobit varhanní skříň, aby se varhany vešly do daného prostoru ‒ jsou zasunuty do výklenku v pravé části kůru.

Jedná se o malé jednomanuálové varhany s pedálem a šesti rejstříky. Daly by se označit jako romantické i tzv. reformované (dle tehdejšího cecilianismu). Vyrobili je v Schiffnerově podniku pravděpodobně i továrním způsobem. Mají typickou dispozici malých varhan tehdejší doby a jejich zvukové těžiště tvoří tři osmistopé rejstříky, přičemž alikvotní rejstřík vytváří pomyslnou zvukovou korunu.

Dispozice:

Pomocná zařízení:

spojky: Ped. Kop. (pedálová spojka), Oct. Kop. 4´ (superoktávová spojka)

pevné kombinace: Piano, Forte

Tremolo

Spojky se ovládají nožními šlapkami nad prahem pedálnice, pevné kombinace tlačítky nad klaviaturou. Tónová traktura je mechanická, rejstříková pneumatická. Vzdušnice je typicky pro Heinricha Schiffnera kuželková.

Celý nástroj obsahuje 344 píšťal (Man: 317, Ped: 27) – jsou dřevěné (Subbass, Bordun) i kovové (Principal, Doublette). Doublette je v podstatě Píšťala šelestivá 2 2/3´ + 2´. Šest nejhlubších píšťal Principalu je dřevěných. Salicional má sedm nejhlubších tónů vypůjčených z Bordunu, v tomto rozmezí nemá své vlastní píšťaly.

Jednoduchá skříň vyvedená v pozdním historismu a eklektismu, jež zahrnuje i románský oblouk a iónské pilastry, má bílou barvu a některé obrysy říms a výplní jsou zlacené ‒ tím částečně koresponduje se slohem kostela v Hořovičkách. Varhanní prospekt, který rozděluje píšťaly do tří polí, tvoří z velké části rejstřík Principal.

Na přeloučský nástroj se velmi pohodlně hraje, a to díky kuželkové vzdušnici a jeho malé velikosti. Hrací stůl má tzv. volně stojící ‒ varhaník sedí zády ke skříni, ale bokem k oltáři. Manuálová klaviatura je pianového typu. Rejstříkové sklopné páčky mají porcelánové terčíky s názvy.

Vzduchovou soustavu tvoří dva malé plovákové měchy a čerpací klínový měch, který je nefunkční ‒ nahradil ho totiž moderní elektrický ventilátor. Šlapka pro kalkanta (šlapače měchu) zůstala zachována.

Je pozoruhodné, že i po tolika letech bez důkladné generální opravy nástroj funguje zcela spolehlivě a plně funkčně, ačkoli se jedná o obyčejné varhany tehdejší doby. Mnohé nástroje postavené za minulého režimu byly přitom již záhy po dokončení poruchové. Přeloučské varhany se využívají k doprovodu bohoslužeb i ke koncertním účelům. V letošním roce dosáhly staří přibližně 118 let a dobře reprezentují varhanářský styl svého tvůrce. V přeloučském sboru hrají již 35 let.

——

Pozn.: V zámecké kapli sv. Romedia v nedalekých Cholticích postavil Heinrich Schiffner roku 1902 do starší varhanní skříně jednomanuálové varhany se sedmi rejstříky.

Foto: archiv autora