středa, 29 duben 2020 20:20

Pohledem Petra Vebera (23)
Klasik Krzysztof Penderecki

Autor:

„Pašije podle Lukáše posloucháme dnes nejen jako svědectví doby, ale i jako dílo jednoznačně nadčasové.“

„Hudbu měl rád. Ale stromy podle svých slov také. Moc.“

„Úvahy, jestli avantgardu zradil, nebo jasnozřivě opustil, nechme otevřené.“

 

0

 

Krzysztof Penderecki, jehož život se uzavřel přesně před měsícem, 29. března, byl bezpochyby jedním z nejznámějších Poláků. Až skončí pandemie a odezní návazná opatření přijatá proti jejímu dalšímu šíření, uspořádá Polsko státní pohřeb. Zatím se na počátku dubna v Krakově v kostele Nejsvětější Panny Marie Královny Polska uskutečnila zádušní mše jen v rodinném kruhu. Urna je nyní v bazilice sv. Floriana, ve které podle staleté tradice začínala Královská cesta a slavná procesí a pohřby. Popel významného tvůrce bude ale nakonec uložen v Národním Pantheonu, v kryptě pod presbytářem krakovského kostela svatých Petra a Pavla.

Kondolence, které přicházely do Polska, i vyjádření účasti směřující od polských představitelů k rodině, měly jedno společné: hovořily o osobě „wybitnego kompozytora i dyrygenta Krzysztofa Pendereckiego“ jako o někom, kdo jedinečným způsobem spojoval novátorství a tradice a zásadně tak obohacoval a posunoval hudební umění, kdo už za života vstoupil do kánonu světové kultury. V hudbě byl v posledním víc než půlstoletí klíčovou osobností. Patřil jako mladý k avantgardě a vyhmátl nejen novou, zcela novou zvukovost i nový způsob, jak ji zapisovat, ale pak i nové prostředky pro její integraci do tradičnějších struktur.

 

2

 

Jeho Pašije podle Lukáše měly v Münsteru premiéru, když mu bylo třiatřicet. Posloucháme je dnes nejen jako svědectví doby, ale i jako dílo jednoznačně nadčasové. A s potěšením posloucháme i mnohé jeho pozdější kompozice. Mají v sobě mistrovství, mají tvar a emoce, mají svůj patos.

Po Krzysztofu Pendereckém zde zůstává jeho manželka Elżbieta. O čtrnáct let mladší. Svatbu měli, když jí bylo osmnáct, rodiče prý byli proti. Byli spolu pětapadesát let a polský tisk zdůrazňuje, že to bylo manželství krásné, pevné a funkční. A to i pracovně. Skladatel s širokým záběrem, zvaný k nejrůznějším příležitostem do zemí po celém světě jako autor, dirigent, pedagog i příjemce poct, v ní měl oporu a pomocnici, organizátorku a spolupracovnici. Krzysztof Korwin-Piotrowski, šéfredaktor polského hudebního portálu Orfeo, je skladatelovým synovcem. Podle jeho názoru by strýc bez ní nebyl tím, čím byl.

 

1

 

Povědomí o paní Elżbietě zlidšťuje pohled na velkého muže polské a světové hudby, který možná jednou bude především sochou na mramorovém podstavci na některém krakovském náměstí a méně už obyčejným člověkem. Podobně je dobré si uvědomit, že Krzysztof Penderecki mimo jiné rovněž stojí za vznikem a fungováním Evropského hudebního centra. Europejskie Centrum Muzyki v obci Lusławice nepříliš daleko od jeho rodiště, na mapě Polska dost dole vpravo, je místem setkávání mladých hudebníků s mistry interpretačního umění a skladateli i s významnými osobnostmi v širším kontextu humanitních oborů. Srdcem budovy je koncertní sál pro 650 posluchačů a jeviště o rozloze 200 metrů čtverečních. A je dobré vědět, že tvůrce u tamního zámečku založil arboretum. Hudbu měl rád. Ale stromy podle svých slov také. Moc. Je i proto vnímán jako muž kultury a přírody, jako vizionář.

 

3

 

Když Krzysztof Korwin-Piotrowski říká, že bratr jeho matky patří a bude v hudebních dějinách patřit do sousedství Beethovena a Mahlera, mohli bychom ho podezřívat z rodinných důvodů z menší soudnosti. Ale on zas tak moc nepřehání. Pokud bychom uvažovali, kdo z českých hudebních skladatelů požívá nebo požíval celosvětové pozornosti a úcty srovnatelné s Krzysztofem Pendereckým, budeme postupovat na časové ose bez výsledku tak dlouho zpět, až se dostaneme k Janáčkovi a Dvořákovi. A ve světové hudbě? Kdo z avantgardních tvůrců druhé poloviny dvacátého století snese srovnání s ohlasem, který vyvolával a vzbuzoval Penderecki: Boulez? Berio? Kurtág? Stockhausen? Xenakis? Schnittke? Gubajdulina? A nebo ještě někdo další z Poláků…?

Nemusíme si hrát na proroky, ale jednoznačně do pomyslného nebe k Beethovenovi a Mahlerovi projdou patrně Philip Glass a Arvo Pärt. Každý z nich jinak, ale oba obdobně geniálně a bez vypočítavosti vyšli vstříc publiku. V jejich sousedství se Penderecki určitě neztratí. Zůstane odlišným, ale podobně jedinečným tím, jakou spirálovitou cestou prošel. A úvahy, jestli avantgardu svým úkrokem k postmodernímu neoromantismu takzvaně zradil, nebo jasnozřivě opustil, nechme otevřené. Naši potomci v tom asi budou jednou mít jasněji, možná i jasno.

 

4

 

Foto: archiv Evropského Centra hudby, archiv KlasikyPlus

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.