„Návrat k zimnímu času by se na našem prožívání vlastních životů podepsal také – podobně jako koronavirus.“

„Nikdo z těch, kdo sedávají v auditoriu Smetanovy Litomyšle či českokrumlovského „otáčka“, ale ani nikdo z těch, kdo v létě rádi do večera za světla pracují na zahradě nebo chodí po horách, by přece nemohl hlasovat pro zrušení letního času…“

„Je čím dál pravděpodobnější, že si letos soumraků po koncertech a snášejících se nocí během operních představení moc neužijeme.“

Nevstávalo se nám dnes možná tak snadno, posunovali jsme v noci hodinky dopředu. Máme tu opět letní čas. „Bílé noci“ sice zrovna u nás nemáme, ale pokud se náš život, obrácený teď naruby pandemií koronaviru, vrátí v dohledné době zase k normálu a začneme opět chodit na koncerty, budeme určitě za delší večery až do 25. října rádi. A třeba si jednou zajedeme i na festival „Bělyje noči“ do Petrohradu.

Každoroční letní čas byl v Československu zaveden v roce 1979. Debaty o energetických úsporách a dalších výhodách, které má – nebo podle odpůrců nemá – přinášet, budou trvat tak dlouho, dokud bude střídání posunutého letního a standardního zimního času existovat. Vášnivé diskuse nad tím, co všechno jsme si díky letnímu času užívali a o co budeme přicházet, vypuknou, pokud se v roce 2021 Evropská unie nebo Česká republika sama rozhodne, že bude zůstávat po celý rok u času patřícímu příslušnému časovému pásmu.

Současná koronavirová krize ochromila kulturní dění a existenci každého z nás zásadním způsobem. Návrat k zimnímu času pro jarní a letní měsíce by samozřejmě neměl důsledky podobně fatální, ale na možnostech pořádání akcí i na našem prožívání vlastních životů by se podepsal také. V tuzemských podmínkách, stejně jako někde jihozápadně nebo severozápadně od nás, by byly večery náhle o hodinu kratší. Tma by přicházela dřív, než jak jsme v létě už čtyři desetiletí zvyklí. Nejenže by to bylo smutné, ale také nepraktické. Na letních festivalech by se asi muselo začínat hrát dřív, zmizel by čas na posezení před představením. Museli bychom se vracet dřív z výletů, abychom stihli večerní kulturu. A nebo ne, ale ty nejdelší produkce by zasahovaly do skutečné půlnoci a přinášely by do hledišť open-air akcí víc chladu.

Možná jde o malichernosti. Ale i současná opatření přijatá v boji proti pandemii se dotýkají podobných „pouze“ příjemných záležitostí. Opravdu a zásadně životně důležité jsou jiné věci – zdraví, existenční jistoty… A přesto i „pouhá“ omezení našich zvyků – příležitostí a možností poslouchat živou hudbu, chodit do divadla a podobně – vnímáme jako velké zásahy do kvality našeho života, do pohodlí, na které jsme zvyklí.

Ohrožení celosvětově rozšířenou nemocí jsme si nevybrali, nepříjemnosti z něho pramenící musíme snášet. Proč se ale dobrovolně zbavovat příjemného komfortu dlouhých jarních, letních a prázdninových večerů, kdy se stmívá až v deset hodin? Nikdo z těch, kdo sedávají v auditoriu Smetanovy Litomyšle či českokrumlovského „otáčka“, ale ani nikdo z těch, kdo v létě rádi do večera za světla pracují na zahradě nebo chodí po horách, by přece nemohl hlasovat pro zrušení letního času…

Dnes nicméně spory mezi příznivci a odpůrci letního času blednou před dohady mezi těmi, kdo předpovídají nutnost nošení roušek v řádu týdnů a týdnů, nemožnost pořádat kulturní akce v řádu měsíců a uzavření hranic v řádu let, a těmi, kdo považují současná opatření za příliš drakonická, protože z nich vyplývají nevratné důsledky. Je čím dál pravděpodobnější, že si letos těch květnových soumraků po koncertech a snášejících se nocí během venkovních červnových operních představení moc neužijeme. Úvahy o referendu o letním čase proto chtě nechtě klidně odložme…

Foto: Jihočeské divadlo České Budějovice,  Petr Veber