012

„Lady Macbeth je mistrovský kus ani ne třicetiletého Šostakoviče.“

„Pucciniho Gianni Schicchi by mohla být filmová groteska.“

„Umístění orchestru v Jízdárně umožnilo v ´Ježíšovi´ nepřehnat hladinu celkové hlasitosti.“

Národní divadlo moravskoslezské na Národním festivalu Smetanova Litomyšl letos opět jednoznačně zabodovalo. Se zaslouženým ohlasem uvedlo v minulých dnech na zámeckém nádvoří dva klasické operní tituly - Pucciniho Triptych a Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu - a rockovou operu Jesus Christ Superstar. Tři mimořádně vydařené inscenace. Andrew Lloyd Webber měl k dispozici dokonce dva vyprodané večery za sebou. Takže vlastně pro Ostravu bravo čtyřikrát.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Šostakovičova hudba je velmi excentrická, zajímavá, náročná, je napsaná s velkou originalitou a moc se mi líbí, že má mnoho odstínů, je silně kontrastní, mocná, vlivná...“

„Ostravská inscenace má úžasnou působivost, zpracování, nasvícení. Stalin původní verzi zakázal.“

„V Litomyšli si užíváme krásné letní dny spojené s mimořádně příjemnou prací.“

Frustrovaná a utlačovaná hospodyňka, která za sebou zanechává mrtvoly – to je charakteristika hlavní postavy Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského Újezdu. V pátek 28. června ji na festival Smetanova Litomyšl přiveze soubor opery z Ostravy. Jde o zásadní dílo operní literatury 20. Století, které je „tragédií-satirou“ zkažené společnosti vyvěrající z nezřízené moci sexuality. Opera zpočátku dosáhla ohlušujícího úspěchu v bezmála 180 reprízách, v období stalinského teroru byl však skladatel zanedlouho souzen v pokřiveném článku Chaos místo hudby (1936) a dalšího uvedení se opera dočkala až v 60. letech. Inscenace Národního divadla moravskoslezského sklidila hned po premiéře v březnu loňského roku velký úspěch. A chválí si ji i soubor, jmenovitě představitelka Katěriny Iordanka Derilova a „Boris“ Martin Bárta.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 25 červen 2019 11:06

Ostrava: Od Roberta ďábla k Ježíši

robert-dabel-1

„Pěveckému obsazení Meyerbeerovy opery dominoval basbarytonista Miloš Horák.“

„Režisér Dominik Beneš se scénografem Davidem Janoškem umístili operu do výrazně výtvarného prostoru.“

„Rocková opera Jesus Christ Superstar, s níž soubor hostuje v Litomyšli, je v Ostravě na repertoáru již tři roky.“

Národní divadlo moravskoslezské dnes a ve středu hostuje na festivalu Smetanova Litomyšl se svou inscenací rockové opery Jesus Christ Superstar. Soubor pak na zámeckém nádvoří hraje ještě 28. a 29. června dvě klasická operní představení - Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu a Pucciniho Triptych, to znamená trojici aktovek Sestra Angelica, Plášť a Gianni Schicchi. Poslední operní premiérou právě končící sezóny byl nicméně v Ostravě Meyerbeerův Robert ďábel, naplánovaný do Litomyšle napřesrok.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
2

„Každá skladba, aj vďaka interpretácii, mala potenciál publikum strhnúť.“

„Výkon Španiela Manuela Blanca bol skutočne famózny. Neviem si vybaviť, že by ma že by ma niečia hra na tento nástroj v minulosti tak oslovila.“

„Cottis a hráči SOČRu by najmä prechody medzi rôzne dlhými kontrastnými blokmi potrebovali ešte vyriešiť premyslenejšie.“

Hoci sa Alondra de la Parra, vyhlásená dirigentka z Mexika, nakoniec na Pražskom jare pred Symfonický orchestr Českého rozhlasu postaviť nemohla, publikum v Obecnom dome o zážitok určite neprišlo. Pohotovo ju totiž zastúpila ďalšia výrazná dáma, austrálsko-britská dirigentka Jessica Cottis. Stalo sa tak bez toho, aby sa zmenil program koncertu: 2. júna sme tak počuli diela Šostakoviča, Harutjunjana a Stravinského. Sólistom bol skvelý hráč na trúbku Manuel Blanco.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
02

„Haydn, jakkoli pro posluchače příjemná hudba, je pro interpreta zrádný, může vyznít ploše. Ovšem v podání Matouše Zukala zněl mnoha barvami.!

„Debussy: nejasné obrysy, rozpité tvary, všechno zahrané jemně, s vnímavou poetičností.“

„Na posluchače se v Brahmsově triu valily hudební plochy, před kterými v dobrém slova smyslu nebylo úniku.“

Jistěže tři absolventské koncerty navštívené letos zjara nestačí ke generalizovanému soudu, ale leccos napovědí. Poté co jsem v sále Pražské konzervatoře slyšela ve čtvrtek 23. května sólově hrát klavíristu Matouše Zukala i jeho partnery v triu – houslistku Kláru Leškovou a violoncellistu Filipa Halečku –, si dovolím tvrdit, že zajímavé, poutavé a zralé interpretační výkony se v čase Pražského jara neodehrávají jen ve Dvořákově a Smetanově síni.

 
Zveřejněno v MladíPlus
0

„Suitu opatrili jedinečnou farebnosťou a určitou striedmosťou, vlastnou kompozíciám severských autorov.

„Terezie Fialová vniesla do Ebenovho koncertu priliehavú dávku energie, nástojčivosti, takisto bola schopná uchopiť mnohovrstevnú štruktúru.“

„Inkinen mi vo väčšine diela nepripadal, že by sa snažil stoj čo stoj do diela premietnuť svoj názor na Šostakovičove pohnútky.“

Dokonca aj v kontexte bohatej ponuky Pražského jara dokázal festivalový koncert so Symfonickým orchestrom hlavního města Prahy FOK svojou dramaturgiou zaujať tak, aby sa pre mňa stal jedným z tých večerov, na ktorých som rozhodne nechcela chýbať. Ťažko pritom povedať, čo moju zvedavosť vystupňovalo viac: či česká premiéra ďalšieho Sibeliovho diela, Terezie Fialová v majstrovskom Koncerte pre klavír a orchester Petra Ebena alebo to, ako Pietari Inkinen pojme azda najrozporuplnejšie Šostakovičovo dielo, 5. symfóniu... A ak väčšinou prichádzam na koncert s najrôznejšími očakávaniami a „predpoveďami“, tentokrát som sa v rámci možností chcela interpretáciou nechať prekvapiť.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 18 květen 2019 12:51

Zdeněk Klauda: Na hudbě jsem závislý

j

„Inscenace není dílem, je pouze jeho interpretací. Dílo je vždy partitura.“

„Mám rád, když hudba vzniká v kolektivu a když se lidé navzájem inspirují. Ten kvas je pro mě živnou půdou!“

„Myslím, že v dnešních dnech už s největší pravděpodobností neobjevíme skladatele, za kterým by zůstaly hluboké brázdy.“

Pyšní se tím, že ho celou LŠU nedonutili zpívat. Dnes je šéfkorepetitorem Národního divadla a při práci s kolegy samozřejmě musí zpívat denně. Kromě toho je Zdeněk Klauda klavírista, flétnista, skladatel, dirigent a hudební manažer. Právě v těchto dnech probíhá Festival Jakuba Jana Ryby, který spoluzaložil a stará se o jeho dramaturgii, stejně tak jako o málo známý, zato bohatý odkaz tohoto pro většinu „autora jedné skladby“. Také vystupuje se svým orchestrem L´Armonia Terrena. A KlasicePlus přiznal, že si hudbu pustí i po náročném pracovním dni.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
010

„Berlín je velmi vzdušný, jakoby otevřený, kultura je všudypřítomná a naprosto samozřejmá.“

„Pierre Boulez Saal nemá téměř žádný dozvuk a bylo by slyšet spadnout špendlík, ale akustika není suchá, je naprosto ideální.“

„Kožená s Bronfmanem souzní jako jeden, všechno je podřízené hudbě, žádná gesta zbytečná, tedy nic než hudba.“

Michal Mašek je klavírista a manažer a jeho hudební postřehy a dojmy, i jeho podíl na organizování hudebního života, mají jeden cíl a touhu: aby se hudba dostávala mezi lidi a aby lidé byli schopni vnímat její krásu, její smysl, její poselství. Tentokrát Michal Mašek podává svědectví o umění pěvkyně Magdaleny Kožené a pianisty Yefima Bronfmana, kteří byli před několika dny protagonisty písňového recitálu v berlínské koncertní síni Pierre Boulez Saal. I o ní a o berlínské kulturní atmosféře autor svědčí. Jak píše, bylo by moc pěkné, kdyby se podbné koncerty, jako byl tento, častěji konaly – a byly vnímány jako naprosto samozřejmá součást života - i u nás.

 
Zveřejněno v ReportážPlus