01

„Často se říká, aby se pěvci Janáčkovi vyhýbali, protože prý ničí hlas. Ale to vůbec není pravda! Vždyť se dá zpívat, pěvecká linka tam je!“

„Pěvci, kteří říkají, že se jim Mozart nezpívá dobře, že je jim nepohodlný, že musejí zpívat víc uvolněně, přecházejí důležitou etapu vývoje technického zpívání…“

„Můžu děkovat nahoru, že to můžu dělat, že tu šanci mám, je to vlastně privilegium! V žádném případě to není samozřejmost.“

Úspěšný a zcestovalý tenorista Aleš Briscein už mnoho let zpívá první obor na našich, ale i zahraničních scénách. Vystudoval hru na klarinet a operní zpěv na Pražské konzervatoři a později pokračoval na Západočeské univerzitě v Plzni. Je držitelem Ceny Thálie za rok 2012 za roli Romea v Gounodově opeře Romeo a Julie v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a v roce 2014 ji získal znovu za roli Jaroměra ve Fibichově Pádu Arkuna v inscenaci Národního divadla. Často zpívá Janáčka, objel s ním kus světa, ztvárnil jeho postavy i v Mexiku (Števu z Jenůfy) či Japonsku (Skuratova z opery Z mrtvého domu). Před pár dny se vrátil z Grand Théâtre de Genève, kde zpíval roli Borise v sérii představení Janáčkovy opery Káťa Kabanová pod vedením Tomáše Netopila. Celý ženevský soubor s touto operou i s Alešem Brisceinem a Tomášem Netopilem přijede hostovat do Národního divadla Brno, konkrétně do Janáčkova divadla, a to v neděli 13. listopadu. U této příležitosti jsem se s naším tenoristou sešel, abychom si o inscenaci popovídali. Probrali jsme ale i mnoho dalších věcí…

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
3

„Ottensamer má vynikající techniku, krásný, podmanivý a místy sladkobolný tón, pracuje s detaily a nevynechá žádnou příležitost vyklenout frázi.“

„Úžasná symbióza dirigenta s orchestrem, což nebylo jen slyšet, ale i vidět… Několikrát jsem si všiml, že se hráči usmívají, že je jim dobře a že je muzicírování baví.“

„Takový večer bych rád viděl a slyšel i v Rudolfinu za účasti plného sálu nadšených posluchačů!“

Orchestr PKF – Prague Philharmonia v rámci své donátorské řady konající se v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě přichystal na středu 2. listopadu hudební událost, která velmi potěšila hudbymilovné publikum. Hostem a dirigentem koncertu byl rakousko-maďarský hudebník a první klarinetista Berlínských filharmoniků Andreas Ottensamer. Ten doslova uchvátil kultivovanou barvou tónu svého nástroje, přirozeným, sympatickým vystupováním a muzikalitou, která ho právem jako sólistu dostala k orchestrům po celém světě. PKF – Prague Philharmonia představila svou smyčcovou sekci, která se předvedla v tom nejlepším světle. Na zhruba hodinovém koncertě bez přestávky zazněly skladby Samuela Barbera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Petra Iljiče Čajkovského.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
409

„Soutěže jsou nesmírně náročné, hlavně po psychické stránce, je to hodně o hlavě, a tak jsem ráda, že jsem to zvládla nejenom pěvecky, ale i psychicky.“

„Jako malá jsem zpívala vždycky alt a pak jsem přišla na konzervatoř, stále jako mezzosoprán, jenže kvůli špatnému vedení jsem se začala stahovat a můj hlas se jako by vytáhl nahoru…“

„A tak jsem hledala a hledala, až jsem narazila na sopranistku Christinu Vasilevu, která mě vrátila ke mně samé a ukázala mi cestu, na kterou jsem se vydala a cítím, že je to správně.“

Z letošního pátého ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Évy Marton v Budapešti si odvezla tři speciální ceny mezzosopranistka Jolana Slavíková, absolventka Pražské konzervatoře a Vysoké školy ve Frankfurtu nad Mohanem, pěvkyně se zkušeností z Durynského operního studia a z Drážďanské státní operety. Jako vůbec první v historii soutěže jí byla udělena cena za nejlepší interpretaci povinné Lisztovy písně. Zároveň si odvezla ceny udělované Lisztovou akademií a Maďarským národním divadlem; obě znamenají hostování v příštích sezónách. Přinášíme vám rozhovor o peripetiích mladé pěvkyně a o cestě, která pro ni znamená buducnost.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
201

„Smetana byl vlastně mým prvním krokem k velkému romantickému repertoáru.“

„Od studií miluji písňovou tvorbu. Urputně ji prosazuji, přestože pořadatelé koncertů většinou preferují recitály operních árií.“

„Práce se studenty na konzervatoři či například na HAMU by mě lákala, ale příležitost se zatím nenaskytla.“

S mezzosopranistkou Lucií Hilscherovou jsem se poznal zhruba před dvaceti lety a už tenkrát mi bylo jasné, že jde o velikou osobnost. Vždy se projevovala takovým svým jakoby aristokratickým jednáním… Je v určitém smyslu tajemná, ale ve výsledku skromná a milá dáma, která uspěla tím, že umí zpívat, a to v mezinárodním měřítku. V blízké době ji čeká koncert v režii spolku Lieder Company z děl českých skladatelů dvacátého století, který se koná 13. listopadu v Sále Martinů. Zaznějí tam písně Jiráka, Bořkovce, Máchy, Hurníka či Schulhoffa. V září ji návštěvníci mohli vidět v Koncertu pro Evropu, pořádaném festivalem Prague Sounds, který v přímém přenosu přenášela Česká televize.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
čtvrtek, 13 říjen 2022 20:02

Cappella Mariana zahájila Barokní podvečery

001

„Velmi překvapil Jaromír Nosek, který vstupoval do toku hudby jemně, krásným barevným zvukem doplňoval své kolegy.“

„Hana Blažíková své kvality rozhodně stvrzovat nemusí, její krásný čistý soprán kraloval, avšak nedominoval, umělkyně má veliký cit pro ansámblové zpívání.“

„Zajímavé bylo sledovat, jak se pojí hlasy obou sopranistek – místy by v kostelní akustice člověk soudil, že zpívá jen jedna, zkrátka jsou perfektně sezpívané…“

Praga Rosa Bohemiae – to je název koncertu, kterým vokální soubor Cappella Mariana v pondělí 10. října zahájil řadu koncertů Barokních podvečerů, pořádaných souborem Collegium Marianum. Hudební večer se konal v krásných prostorách kostela svatého Salvátora v klášteře svaté Anežky České a umělci nabídli publiku skladby od patnáctého do počátku sedmnáctého století. V českých premiérách zazněla díla vlámského skladatele Johannese Tourouta, zastoupeni byli také Josquin des Prez, Pierre de Bonhomme, Jacobus Regnart, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a Jan Sixt z Lerchenfelsu. Cappella Mariana vystoupila pod vedením Vojtěcha Semeráda s hosty Jakubem Kydlíčkem, hrajícím na zobcové flétny, a Mélusine de Pas – hráčkou na renesanční viola da gamba.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
20

„Vyprávění o svatém Grálu bylo opravdu vyprávěním, byť překrásným hlasem. Pavel Černoch si na toto číslo přinesl noty a byl až příliš v jejich otěžích, v nich byl ovšem i David Švec.“

„Árii Vidino divná, přesladká přednesli s takovým entusiasmem… Pavel Černoch byl naprosto ve své kůži a konečně mu jeho ‚belcantové‘ výrazivo sedlo, a to v plné míře!“

„Přídavkem byla slavná árie ze Země úsměvů Franze Lehára. Ta opět zvedla publikum ze sedadel a oběma protagonistům se dostalo další, zasloužené nálože potlesku.“

Letošní sezónu Českého spolku pro komorní hudbu zahájili v neděli 9. října ve Dvořákově síni Rudolfina mezinárodně úspěšný tenorista Pavel Černoch a klavírista David Švec, který je zároveň šéfdirigentem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Ti společně dali publiku nahlédnout do skladeb Beethovena, Brahmse, Webera, Wagnera a v druhé půli recitálu pak Liszta, Smetany, Dvořáka, Janáčka a Italů Verdiho a Leoncavalla. Došlo i na přídavek v podobě operety. Tenorista Pavel Černoch prokázal své kvality, pro něž je zván do světových operních domů, zaujal zejména neslýchaným hlasovým témbrem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
O8A2825

„Už od prvního vstupu tenoristy Aleše Brisceina, který ztvárnil roli Alberta Gregora, bylo jasné, že se setkáváme s něčím výjimečným.“

„Eva Urbanová předvedla svou roli s patřičnými emocemi, zvuku mohlo být více, ale skvěle využila svého potenciálu a umu a doslova uchvátila svými mezzavoce, která se nesla celým divadlem.“

„Absolutním překvapením byl výkon basbarytonisty Adama Plachetky! Jeho projev, hlasový fond, výslovnost a muzikalita šly naprosto ruku v ruce s Janáčkem a Robertem Jindrou, potažmo s orchestrem.“

V neděli 11. září v Národním divadle pod vedením nového hudebního ředitele opery Roberta Jindry zaznělo koncertní provedení Janáčkovy opery Věc Makropulos. V hlavní roli Emilie Marty vystoupila Eva Urbanová. Doslova janáčkovským objevem byl výkon basbarytonisty Adama Plachetky v roli Jaroslava Pruse a skvělým Albertem Gregorem byl Aleš Briscein. Druhé provedení se stejným obsazením se bude konat ve středu 14. září. Určitě se jděte podívat!

 
Zveřejněno v ReflexePlus
IMA7266

„Úvod patřil předehře k opeře Únos ze Serailu, která vyzněla bystře, vzletně, hráči předvedli křišťálový zvuk, dynamicky bylo dílo skvěle vystavěno a odstíněno.“

„Ailyn Pérez má ohromný cit pro detail, s každým slůvkem a frází si doslova pohrávala, zkrátka předvedla to, co na našich koncertních pódiích slýcháme výjimečně.“

„Mám za to, že střídání stylů tak od sebe odlišných v jednom večeru jednoduše nemůže v absolutní kvalitě zvládnout žádný orchestr na světě.“

Ve středu 7. září v pražském Rudolfinu zahájil svou devětadvacátou koncertní sezónu orchestr PKF – Prague Philharmonia, a to s šéfdirigentem a hudebním ředitelem Emmanuelem Villaumem. Hvězdným hostem byla americká sopranistka s hispánskými kořeny Ailyn Pérez, která nadchla úžasným, intimním projevem a překrásnou barvou hlasu. Dramaturgie koncertu šla proti hráčům orchestru. Více níže.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0000

„Hlavním dílem celého večera byla Glagolská mše Leoše Janáčka. Koncepce Semjona Byčkova je doslova unikátní.“

„Nenaléhal, nechal proudit hudbu, zkrátka dal skladbě potřebnou energii a nechal umělce hrát, znít a zpívat… Pro demokraticky míněný večer bych nenašel lepší ekvivalent.“

„Barva hlasu Dobračevy je výjimečná. Tón vede zcela tělesně, naprosto přesně ví, co dělá a jak to má udělat. Dlouho jsem nezažil takový výkon sopranistky.“

Pořadatelé Mezinárodního hudebního festivalu Prague Sounds připravili ve spolupráci s několika organizacemi v Praze na řece Vltavě koncert, který se absolutně vymykal běžným kulturním akcím. Koncert se konal u příležitosti českého předsednictví v Radě EU a na začátku se rozezněl památeční Zvon #9801, který měl připomenout zvony, které za druhé světové války přetavili nacisté na zbraně. Premiér ČR Petr Fiala připomněl kvalitu českých skladatelů, kteří v dobách, kdy u nás nebyla demokracie, přesahovali rámec politiky, a i přesto oslovovali celý svět. Kromě Martinů jmenoval autory, jejichž hudba 2. září zazněla – Smetana, Dvořák a Janáček. Úvod v podání České filharmonie s jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem a Pražským filharmonickým sborem patřil české hymně a hymně Evropské unie – Ódě na radost z Beethovenovy Deváté symfonie. Přímý přenos zprostředkovala Česká televize. Dále zazněl Dvořákův Karneval, Smetanova symfonická báseň Vltava a hlavním dílem večera byla Janáčkova Glagolská mše.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
007

„Už od začátku nastavili všichni hráči laťku na nejvyšší úroveň a drželi ji po celou dobu koncertu.“

„Rodačka z Říma si publikum u svatých Šimona a Judy podmanila, došlo na potlesk vestoje.“

„Byl to úžasný závěr celého festivalu s příslibem do dalšího ročníku, že Praha opět příští léto ožije nádhernou hudbou v podání vynikajících umělců v čele se souborem Collegium Marianum.“

Ve čtvrtek 4. srpna se v kostele svatých Šimona a Judy na Starém Městě uzavřel třiadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Letošním tématem bylo pouto mezi přírodou a hudbou. Na koncertě nazvaném Canto della Ninfa vystoupil rezidenční soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou. Hostem a hlavní protagonistkou večera byla italská sopranistka Roberta Mameli, která si publikum získala krásnou barvou hlasu, koloraturami, širokou škálou dynamických odstínů, podmanivými vysokými tóny a zejména noblesou a výrazem. Vynikající sólové výkony předvedly také flétnistky Jana Semerádová a Julie Braná. Celý večer zněla hudba Vivaldiho a Händela.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
7

„Tore Tom Denys se narodil právě v Roeselare. Není tak divu, že se pustil do objevování skladeb místního rodáka Willaerta.“

„V momentě, kdy ansámbl rozezněl Willaertovu verzi, jsem byl v úžasu, jak plně a barevně dokáží zpěváci zvukově obejmout veliký prostor.“

„Sametovou barvu hlasu předvedl vedoucí Tore Tom Denys, zpíval zcela odlišně od svých tenorových kolegů.“

Třiadvacáté Letní slavnosti staré hudby odehrávající se na území města Prahy zahájil vídeňský mužský vokální soubor Dionysos Now! s uměleckým vedoucím a tenoristou Torem Tomem Denysem. Koncert, který se konal v úterý 19. července v kostele Panny Marie a slovanských patronů v Emauzském opatství, představil duchovní i světskou hudbu vlámského renesančního skladatele Adriana Willaerta prokládanou gregoriánským chorálem. Zazněla i ukázka tvorby Andrey Gabrieliho. Z výkonu souboru složeného z mezinárodních umělců se doslova tajil dech, absolutní špičkou byl zpěv i výraz kontratenoristy Terryho Weye.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Weissov-1

„Wagner mě nasměroval k rozhodnutí, že změním obor, ovšem byl v tom ještě jeden rozhodující moment, a to, když mi Katharina Wagner nabídla, abych pro příští produkci v ND nastudovala roli Pucciniho Turandot.“

„Dlouho jsem čekala například na svůj debut v Kostelničce v Národním divadle.“

„Já jsem covidovou dobu využila a s mým korepetitorem Markem Pinzowem studovala role. Mark mě po celou dobu držel psychicky a umělecky nad vodou, věnoval se mi třikrát týdně!“

Eliška Weissová – dramatická sopranistka, která se pro tento obor rozhodla po létech kariéry coby mezzosopranistka, a to konkrétně před čtyřmi roky. O tomto rozhodnutí, o dalším posouvání hranic v novém oboru díky studiu nových rolí, o nedávném úspěchu v cardiffské opeře v Janáčkově Jenůfě, o úskalích a zvládání rolí a o dalších plánech jsme si povídali v příjemném prostředí na pražských Vinohradech.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
IMA0705

„Geniální dílo Césara Francka bylo publikem nadšeně přijato, dokonce zaznělo ‚Bravo!‘ Za mě osobně to byl nejlepší kus celého večera.“

„Obdivuji koncertního mistra Jana Fišera, s jakým entusiasmem a vervou táhl celou sekci k virtuozitě a k rychlosti, kterou pan dirigent nastavil.“

„Emmanuel Villaume několikrát k publiku během koncertu promlouval a já jsem si připadal jako na výchovném koncertě. Dostatečně nevysvětlil a ani neobhájil svůj úmysl – dramaturgii.“

Francouzsko-německými hudebními dialogy zakončil v neděli 12. června aktuální sezónu ve Dvořákově síni Rudolfina orchestr PKF – Prague Philharmonia. Těleso vedl jeho šéfdirigent Emmanuel Villaume. V neobvykle dlouhém programu zazněly skladby Debussyho, Francka, Wagnera, Berlioze, Glucka, Rameaua, Couperina a Bacha – tedy v časově opačném pořadí. Dramaturgie byla velmi náročná, jak pro publikum, tak pro orchestr, zejména pro lesní rohy a skupinu dřevěných nástrojů. Klobouk dolů před nimi!

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0001

„Dvě vtipné písně Melpomèny přednesla Jana Sibera s milým a odlehčeným výrazem, bylo znát, že jí přirostly k srdci.“

„Projekt Lieder Company má evidentně skvělou vizi a směřování. Objevná dramaturgie ho činí naprosto výjimečným, stejně jako zapálení jeho aktérů.“

„Franckova skladba Anděl a dítě je doslova srdcervoucí a v interpretaci Romana Janála s Karlem Košárkem byla jistě nejsilnějším zážitkem celého večera.“

Spolek Lieder Company v neděli 5. června uvedl ve své první sezóně druhý koncert s názvem V barvách Francie, a to v refektáři Profesního domu na Malostranském náměstí v Praze. Vystoupili tam sólisté Národního divadla v Praze, sopranistka Jana Sibera, pro kterou se jednalo v podstatě o její písňový debut – více se dočtete v nedávném RozhovoruPlus, a barytonista Roman Janál. Klavírních partů se ujal Karel Košárek. Na programu byly méně uváděné písně Césara Francka, Clauda Debussyho a Jacquesa Iberta.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
99

„Všichni aktéři prokázali nebývalou kázeň a schopnost se navzájem poslouchat.“

„Velikým překvapením byl druhý kontratenorista, nejspíše Alexander Chance. Zpíval fantasticky!“

„Koncert byl velmi krásný, umělecky hodnotný a diváci dokonce zvolili standing ovation.“

Ve středu 25. května ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupil belgický soubor Vox Luminis, založený basistou Lionelem Meunierem, uměleckým vedoucím, před sedmnácti lety. Se zpěváky díla Johanna Sebastiana Bacha a Georga Philippa Telemanna přednesl Freiburger Barockorchester, jemuž pro tento večer vévodila švýcarská houslistka Leila Schayegh. Vybraní instrumentalisté zahráli také Růžencovou sonátu XII C dur nazvanou Kristovo Nanebevzetí od Heinricha Ignaze Franze Bibera. Svátek Nanebevstoupení Páně připomíná výstup Ježíše Krista z hory Olivetské na nebesa čtyřicet dní po jeho vzkříšení. Tento svátek letos připadl hned na následující den, tedy na 26. května.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
IMG4140

„Dnes režiséři nepotřebují osobnosti, oni potřebují ‚tělo‘.“

„Mým úkolem je přenést bel canto do českého jazyka, protože pražština je naprosto odlišná od italštiny.“

„Já bych se mohl stát lakmusovým papírkem pro jevištní mluvu.“

S barytonistou Vladimírem Chmelem jsem se poznal před mnoha lety coby člen sboru v produkcích režiséra Martina Otavy, se kterými jsme jezdívali do zahraničí. Velmi dlouhou dobu jsme se neviděli a dohromady nás po letech svedla letošní premiéra Carmen v Národním divadle, ve které hlavní úlohu ztvárnila Ester Pavlů, která je Vladovou pěveckou svěřenkyní. Slovo dalo slovo a my jsme se s Vladem konečně setkali v rozhlasové kavárně. Povídali jsme si o pěvecké technice, o bel cantu, o italštině, ale i jeho krumlovských kurzech, o zpěvácích, těžké zkoušce osudu a také o jeho cestě k Metropolitní opeře a o mnoha dalších věcech.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
99

„Sopranistka Hana Blažíková doslova prozářila překrásný prostor síně v Anežském klášteře. V kontrastu se zvukem harfy zněl její hlas nebesky a naplnil sál dokonale.“

„Dovolím si tvrdit, že soubor Tiburtina Ensemble patří k naprosté světové špičce a byl opravdovou ozdobou letošního Pražského jara.“

„V některých písních Nejtek ‚trhá‘ fráze a texty, v některých naopak nechává melodii i text přirozeně a logicky vázat. Je evidentní, že to byl záměr, ten jsem však nepochopil.“

Festival Pražské jaro nabídl v sobotu 14. května třídílný projekt zaměřený na historicky poučenou interpretaci staré hudby ve skladbách dávných i současných autorů. Od 19 hodin se v Anežském klášteře představil ženský soubor Tiburtina Ensemble s uměleckou vedoucí Barborou Kabátkovou a jejich hosty. Programu jejich vystoupení dominoval Nejtkův vokálně-instrumentální cyklus psaný na texty středověkých trubadúrek zvaných trobairitz z přelomu dvanáctého a třináctého století. Michal Nejtek skladbu napsal na objednávku Pražského jara.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
202

„Napriek nezhodám vo speváckom oddelení, ktoré som zažíval s mojou osobou, hodnotím štúdium na konzervatóriu kladne.“

„Peter Mikuláš vycítil, že sa dobre cítim v piesňach a koncertnej činnosti, a podporoval ma v nich. Profesor je excelentný interpret piesňovej tvorby a taktiež oratoriálnej, ktorá nemá ďaleko od barokovej tvorby.“

„Moje najväčšie šťastie bolo sa dostať do zborovej akadémie v Nemecku, kde som chodil circa dvanásť rokov a vypracoval som sa od zboristu na sólistu. Myslím, že toto bolo pre mňa kľúčové.“

Slovenský basbarytonista Tomáš Šelc nedávno vystoupil v Lobkowiczkém paláci se souborem Collegium Marianum. Velmi mě potěšil jeho zpěv i projev, a tak jsem se s ním po koncertu seznámil a požádal ho o rozhovor pro náš portál. Protože je v současné chvíli ve Francii, kde zpívá s Collegiem 1704, rozhovor jsme vedli na dálku.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
9

„Od prvních tónů bylo znát, že soubor hraje s absolutním technickým nadhledem, ale i s hlubokým ponorem do hudby samotné.“

„Mám za to, že se v našich končinách neobjevují takoví pěvci často, je dobře, že Tomáš Šelc dostává čím dál více příležitostí u nás i v zahraničí.“

„Na čtvrtečním koncertě se mi do hlavy vedrala nová myšlenka: ‚Máš-li šanci být šťastný, udělej to! Běž na Collegium Marianum.“

V krásném prostředí Lobkowiczkého paláce zazněla ve čtvrtek 21. dubna tvorba mistrů barokní hudby spjatých s českými zeměmi. Šlo o první z jarní řady koncertů cyklu Barokní podvečery souboru Collegium Marianum. Vokálně-instrumentální duchovní díla Salve Regina od Jana Dismase Zelenky či Regina coeli dvorního skladatele hraběte Morzina Antonína Reichenauera coby sólista přednesl slovenský basbarytonista Tomáš Šelc. Na skladbách zmíněného Reichenauera či Johanna Josepha Fuxe nebo Giuseppe Tartiniho ukázali svůj um členové Collegia Mariana pod vedením Jany Semerádové.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2011

„Národní divadlo nemělo lehkou pozici. Obě premiéry si nenechali ujít zejména opravdoví fajnšmekři a s tím souvisí i velká dávka očekávání, ale i posuzování.“

„Pěvecky je Ester Pavlů naprosto připravena, hlas jí zněl v celém rozsahu dostatečně pevně, a to i v místech, kdy potřebovala vyjádřit cynismus, avšak i v jemnějších polohách.“

„Dirigent Petr Popelka je detailista – maximalista – srdcař. Má velmi vysoké nároky na doprovodnou roli orchestru, avšak i na souhru všech hudebních složek.“

Pražské Národní divadlo v uplynulém týdnu nabídlo nové zpracování Bizetovy opery Carmen. Premiéry obou pěveckých obsazení se konaly ve čtvrtek 10. a v sobotu 12. března. Režie se ujal mezinárodně proslulý Grischa Asagaroff, scény a kostýmů Ital Luigi Perego, choreografie Řek Petros Gallias, světelného designu Daniel Tesař a dramaturgie Beno Blachut. Sólisty, sbor, baletní soubor i orchestr Národního divadla a Kühnův dětský sbor vedl dirigent Petr Popelka, šéfdirigent Norského rozhlasového orchestru, hlavní hostující dirigent Janáčkovy filharmonie Ostrava, který se od příští sezóny stane šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Druhou premiéru v sobotu divadlo svěřilo Ester Pavlů coby Carmen, Dona Josého ztvárnil Michal Lehotský, Escamillia Svatopluk Sem, Micaëlu Jana Sibera. V roli Frasquity vystoupila Doubravka Součková, Mercédés ztvárnila Dana Šťastná, Dancaira Jaroslav Březina, Remendada Martin Šrejma, Zunigu Miloš Horák, Moralèse Daniel Kfelíř a Pastiu Michael Dymek starší.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 3