1

„Dokonce jednáme už o vystoupeních na roky 2023 a 2024.“

„Provize by zvedly náklady řádově o několik desítek procent, čímž by se stal sbor do zahraničí prakticky neprodejný.“

„Lukáš Vasilek je pro sbor naprosto nepostradatelný.“

Za tři nejsilnější stránky Pražského filharmonického sboru považuje Radim Dolanský jeho originální zvukovou barvu, flexibilitu a spolehlivost - to vše garantované osobností hlavního sbormistra Lukáše Vasilka, jehož umělecké vedení a směrování sboru je podle něj vůbec největší devizou tělesa. Radim Dolanský byl dosud manažerem tělesa, od 1. září se po Evě Sedlákové ujal funkce ředitele. V RozhovoruPlus hledí hlavně dopředu. I když nezamlčuje, že uplynulá sezóna byla hodně zajímavá. Díky pozvání České filharmonie sbor zažil v Mahlerově Druhé symfonii debut v newyorské Carnegie Hall – a pak se podařilo spojit nespojitelné – těleso přeletělo z Ameriky rovnou do Ruska, kde zpívalo Glagolskou mši. V zimě se do Moskvy, do tamní nové koncertní síně, ostatně vrací. A krásných úkolů je před ním mnoho dalších. Tolik, že se jejich počet za sezónu už asi nedá ani zvyšovat.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
WSO-PFS-Bregenz-2019

„Jsme v Bregenzu rezidenčním sborem, což nás těší.“

„Při příležitostných odskocích do divadla jevištní pohybovou praxi sbor vždy dožene.“

„Setkání s Fabiem Luisim? Užíváme si každou vteřinu spolupráce s ním.“

Dnes naposled. Muži Pražského filharmonického sboru se chystají na Verdiho Rigoletta, jehož pětadvacáté představení uzavírá program letního festivalu v Bregenzu. Na open air scéně Seebühne pro 7000 diváků se hraje od poloviny července a čeští sboristé se podíleli na všech večerech. Léto u Bodamského jezera naplněné prací končí.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
Rigoletto-scena-6683643423049274028774143946789853684826112o

„Pražský filharmonický sbor je rozhodně jeden z těch nejlepších sborů, které v Evropě máme.“

„S Vídeňskými filharmoniky jde o přátelské soutěžení. A také je to často rodinná záležitost - někdo z rodiny hraje v jednom tělese, někdo v tom druhém.“  

„Hudební Vídeň by bez Čechů - a bez Maďarů - nebyla Vídní.“

Bregenz je třicetitisícové hlavní město spolkové země Vorarlbersko. Leží na nejzápadnějším konci Rakouska na břehu Bodamského jezera a je proslulé mimo jiné svým letním festivalem, k jehož „nej“ patří jednak Jezerní scéna pro velkolepá operní představení s hledištěm pro sedm tisíc lidí, jednak také už více než sedmdesátiletá spolupráce s jedním hudebním tělesem. Rezidenčním orchestrem jsou na Bregenzer Festspiele od samého počátku, tedy od roku 1946, Vídeňští symfonikové. Jejich intendant Johannes Neubert v rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že Bregenz, kam někteří současní hráči jezdívali jako děti s rodiči, když byli členy orchestru ještě oni, je krásná výjimka přidaná k běžné každodenní práci.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
7

„Luisi mimo dirigentský stupínek působí mimořádně nenápadně a plaše, ale s taktovkou v ruce vyzařuje neuvěřitelnou energii a autoritu.“

„Pianissimo orchestru ještě slabší než téměř neznatelné šumění klimatizace.“

„Neexistuje jiná vhodnější skladba, která by v takové plnosti ukázala mistrovství Pražského filharmonického sboru.“

Upynulé desetiletí každoroční spolupráce s Vídeňskými symfoniky a festivalem Bregenzer Festspiele oslavil Pražský filharmonický sbor v Bregenzu na břehu Bodamského jezera impozantním způsobem – Verdiho Requiem pod taktovkou Fabia Luisiho. Pondělní koncert patří k těm, na které se opravdu s vděčností vzpomíná, a mezi nimi k těm výjimečným, na které už nelze zapomenout.

 
Zveřejněno v ReflexePlus