čtvrtek, 14 listopad 2019 09:30

Tři nejznámější skladby Leopolda Mozarta

00

„Když rozpoznal jeho naprosto mimořádný hudební talent, věnoval Leopold veškerý svůj čas a umění k rozvíjení chlapcových schopností v takové míře, že se od roku 1771 prakticky vzdal vlastní skladatelské činnosti.“

„Jednou z prvních orchestrálních skladeb Leopolda Mozarta, zaznamenanou v roce 1961 na komerční nosič, byla Dětská symfonie.“

„Půvabnému kouzlu Dětské symfonie propadla nejedna dirigentská celebrita a mnohé přední orchestry.“

Narodil se přesně před třemi sty lety, 14. listopadu 1719. Mozartova otce Leopolda asi někdy podceňujeme, také o něm a o jeho hudbě příliš moc nevíme. Vedle toho, že rozpoznal synův mimořádný talent a udělal vše pro to, aby tento talent nepřišel nazmar, je také autorem úctyhodné řádky hudebních děl v rozpětí od Missy solemnis přes koncerty pro dechové nástroje až po klavírní skladby. A vedle toho rovněž autorem vlivné učebnice hry na housle Versuch einer gründlichen Violinschule. Historickým paradoxem je, že se jeho nejznámějšími a nejčastěji hranými skladbami stala tři divertimenta, orchestrální hudební hříčky. Nesou názvy Dětská symfonie, Selská svatba a Hudební jízda na saních. Právě jejich berlínská nahrávka z časů Německé demokratické republiky stojí v centru naší pozornosti.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
7

„Pole, na němž se učí pohybovat potenciální dárci, mecenáši, sponzoři a filantropové.“

„Metodičnost, s níž Institut k přistupuje k edici, budí respekt.“

„Haasovo kvarteto iniciovalo jedním slovem neslýchaný zážitek.“

Pro pátý benefiční koncert uspořádaný ve prospěch Institutu Bohuslava Martinů věnoval své umění Pavel Haas Quartet. Smyčcové kvartety od Bartóka a od Martinů zazněly v pátek v Kaiserštejnském paláci v Praze v dokonalé podobě, jak je u tohoto souboru setrvale zvykem. Už nyní se ví, že za rok vystoupí při večeru uspořádaném ke stejnému účelu komorní pěvecký sbor Martinů Voices. Ten je vedený Lukášem Vasilkem po vrcholcích interpretačního umění v obdobném nepolevujícím duchu.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
čtvrtek, 07 listopad 2019 10:49

Xenakis v DOXu – zásadní zážitek

1

„William Lang svůj extrémně náročný part zvládl s grácií a jakousi nenuceností.“

„Holger Falk přivedl rozeklaný part plný náročných skoků a intonačních výzev k životu s velkou bravurou.“

„Posvátně antickou náladu podtrhl výkon perkusionisty Tamáse Schlangera.“

Iannis Xenakis, klasik druhé poloviny 20. století, má stále pověst nesmlouvavého modernisty, který vytváří chladné, seriózní a vykalkulované kompozice bez špetky humoru, emocí a krásy. Nezkušené ucho posluchačovo má tendenci hudbu řeckého umělce neakceptovat, protože masa zdánlivě chaotického zvuku ze sluchátek či z reproduktorů působí poněkud nevlídně. Kolik bouřlivých nálad a vzruchů v sobě Xenakisova hudba obsahuje, je třeba slyšet naživo, což se v Praze, potažmo v České republice a vůbec ve světě nestává tak často. V úterý jsme však tuto příležitost dostali.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Chytlavý, vděčný muzikál.“

„Skvělá souhra a sezpívání, také skvělé ozvučení.“

„Krásná pohádka, která vzbuzuje jakousi až vánoční náladu.“

Desátý ročník divadelní přehlídky Ostrava v Praze završilo úterní hostování Národního divadla moravskoslezského v Hudebním divadle Karlín. Přivezli svou inscenaci muzikálu Kočky. Bylo to od loňské premiéry osmatřicáté představení. Dřystali o tym. Aji nas bantovali… Tuž sem se tam stavil. Povim vam, že to něbylo špatne. Bo to ani trochu nešolichali. Fajna partyja!

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
01Bure

„Režim se pokusil využít Otvírání studánek jako pobídku skladateli, aby se vrátil do Československa. Proto bylo také Miloslavu Burešovi umožněno za ním v roce 1957 vycestovat do Itálie.“

„Obliba Otvírání studánek byla, je, a dost pravděpodobně bude nezměrná, bez nadsázky lze říci, že básník z úspěchu této spolupráce profitoval po zbytek života.“

„V dopise Burešovi se Martinů podivuje nad nezájmem o trojici pozdějších kantát.“

Před rovnými 110 lety, 6. listopadu 1909, se v Poličce narodil Miloslav Bureš, často označovaný za „básníka Vysočiny“. Je znám zejména jako autor veršů, které zhudebnil Bohuslav Martinů ve svých "vysočinských kantátách", ostatní jeho tvorba zůstává pozapomenuta. Kdo vlastně Miloslav Bureš byl a jaké byly jeho profesní osudy?

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
1

„Soutěž je nyní jasně multiinstrumentální s tím, že se hledá největší talent, snoubící v sobě nadání a umělecké vlohy spojené s dovedností.“

„Nejzásadnější novinkou je, že se ve třetím kole finalisté utkají na veřejném koncertě v rámci Dvořákovy Prahy, budou hrát s orchestrem v pražském Rudolfinu před publikem a opravdu prestižní porotou.“

„Domlouváme se s různými tuzemskými i zahraničními partnery na dalších možných prezentacích laureátů soutěže.“

Mezinárodní klání pro mladé talenty Concertino Praga se mění. Od nadcházejícího 54. ročníku nese v podtitulu název Dvořákova rozhlasová soutěž pro mladé hudebníky, což naznačuje nové spojení a také dimenzi, kterou tento projekt získává. Zakladatel soutěže a její dosavadní pořadatel Český rozhlas se totiž dohodl na spolupráci s Akademií klasické hudby. Soutěž tak čekají určité změny a na laureáty nové příležitosti, třeba veřejný koncert na Dvořákově Praze 12. září 2020, stipendium na studia nebo příspěvek na nákup nástroje. Přihlášky je možné podávat do 15. prosince. Podrobněji jsme o nové tváři soutěže mluvili s Janem Simonem, intendantem Akademie klasické hudby.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
12

„Ne, prostředí vážné hudby opravdu není podivné, klasika skutečně není nic divného…“

„Úprava je z pera Otomara Kvěcha. Viléma ani Kateřinu nijak nešetřil.“

„V první, kratší části skladby pokus hoboje a harfy vyměnit si role a způsob hry, opuštěný však brzy jako neproveditelný.“

Servírka roznáší mátové čaje a číše vína, zvukař dolaďuje na klikách úroveň, harfistka si chystá noty a hobojista naposledy zkoumá strojky. Nová kavárna Českého rozhlasu zažívá první přímý koncertní přenos. Venku je modrá tma, začíná pršet. Občas někdo z kolemjdoucích nahlédne velkou rozzářenou výlohou dovnitř, do prostoru plného žlutavého světla. Je neděle, osm hodin, po Vinohradské právě projíždí třináctka a Lukáš Hurník bere do ruky mikrofon: Dobrý večer, vážení posluchači…

 
Zveřejněno v ReportážPlus
2

„I když zpívám jedinou árii, tak samozřejmě beru ohled na celou roli, na celou operu.“

„I ve Verdiho operách je přítomno mnoho krásného z belcanta.“

„Belcanto je nejsnadnější a nejúčinnější způsob, jak zpívat, aby zpěvák nebyl unavený.“

Amélii ve dva roky staré inscenaci Verdiho Maškarního plesu zpívá v pražském Národním divadle dnes a v sobotu jako významný host americká sopranistka Jennifer Rowley. Jde o její debut v roli. S nynějším pražským operním šéfem Per Boye Hansenem se setkala v norské metropoli Oslo, když byl před několika lety ředitelem tamní Opery. Zpívala tehdy v Pucciniho Bohémě, byl to jeden z jejích prvních mezinárodních úkolů. Pozvání do Prahy má teď proto návaznou logiku. S Jennifer Rowley KlasikaPlus hovořila především o zpívání – o Verdim, o belcantu, o pomyslném seznamu budoucích rolí, které ji určitě zavedou i dál, především do německého repertoáru. Jako červená nit se rozhovorem vine přesvědčení, že je potřeba nespěchat: myslet na to, aby hlas mohl zůstat a zůstal dlouho mladý.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

„Pierre-Laurent Aimard nezklamal ani v Bartókovi, kde příjemně poukázal na některé detaily.“

„Efektní finálové rondo bylo až nečekaně plné dynamiky, bezpočtu gradací a brilantní hry.“

„Pokud by měl posluchač vystihnout celý večer jedním slovem, byla by to strohost.“

Prostředí dokonalé akustiky velkého sálu berlínské Filharmonie často odkrývá nečekané zvukové momenty. Zároveň je zde poměrně dobře slyšet, v jakém duchu přistupuje dirigent nebo sólista k interpretované hudbě. Oběma aktuálním hostům u Berlínských filharmoniků, dirigentu François-Xavier Rothovi i klavíristu Pierre-Laurent Aimardovi, byla blízká strohost vyjádření a důraz na detail. Na programu byl v pátek Haydn, Bartók a Varèse.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2

„Založení filharmonie se ukázalo pro Slovensko jako přínosné, velmi dobré.“

„Koncert k výročí sametové revoluce se uskuteční sedmnáctého listopadu a má česko-slovenský program. Vždyť revoluce byla společná! Budeme hrát Alexandra Moyzese, Miloslava Kabeláče a premiéru od Ľubice Čekovské.“

„Orchestry nestárnou: s příchodem každé nové generace, každého nového mladého člena, se obnovuje nová energie, ideály, chuť na nové výzvy i radost z muzicírování.“

Pianista Marián Lapšanský, absolvent Akademie múzických umění v Praze a mimo jiné profesor Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, je od roku 2004 generálním ředitelem Slovenské filharmonie. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zmiňuje, že nadále pravidelně koncertuje, ale jinak odpovídá hlavně na otázky související s letošním sedmdesátým výročím založení orchestru. Za zcela přirozené považuje, že jubileum má česko-slovenský akcent. Vždyť těleso vzniklo a čtyři desetiletí působilo ve společném státě a u jeho zrodu výrazně stál i český dirigent Václav Talich.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
neděle, 27 říjen 2019 08:08

Sirény. Husarský kousek Anderse Hillborga

4

„Jde o ryze básnivé obrazy, které fungují ve spojení s hudbou, ale samy o obě jsou abstrakcí. Sdělují podprahově, nejde o příběh, ale o poezii.“

„Jen s tím rozdílem, že tady elektronika není; všechny ty zázraky se dějí akusticky.“

„Závěrečný koncert festivalu ukázal, že jím obhospodařovaný segment současné hudební tvorby – vynalézavé, ale ne šokující, náročné, ale ne odpuzující - je nosný.“

Královéhradecká filharmonie si pro závěrečný koncert patnáctého ročníku festivalu Hudební fórum Hradec Králové schovala na čtvrteční večer dvě velmi zajímavé kompozice. Skladba „Povím vám“ od Hanse Abrahamsena přesně reprezentovala profil přehlídky, soustředěné na rozumně novátorskou světovou symfonickou tvorbu z posledních let. A druhé dílo, podmanivé a opravdu dobře napsané „Sirény“ od Anderse Hillborga, bylo potom ve stejném stylu navíc ještě skutečnou a navýsost vhodnou tečkou: hodnotnou, jedinečnou, nezapomenutelnou.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3

„Sólového nástroje se chopil mladý hudebník Tomáš Jamník a svou úlohu splnil ukázkově.“

„První mohutný úder bicích přibije posluchače k židli tak, že se následujících několik desítek minut ani nepohne.“

„Dirigent Peter Vrábel se v obou dílech perfektně orientoval a bez zaváhání provedl orchestr spletitým bludištěm kompozic.“

Hudební fórum Hradec Králové se večer 24. října uzavírá koncertem s podnázvem „Na Shakespeara a Homéra“. O dva dny dříve se na festivalu rozeznělo několik příběhů, které vyprávěli dva američtí skladatelé, a to prostřednictvím Filharmonie Brno a violoncellisty Tomáše Jamníka. Ačkoliv osud protagonistů těchto příběhů, ať už z pera Hemingwaye, nebo těch ze skutečného života, byl poněkud pohnutý, samotná hudební díla nemohl potkat osud lepší, než bylo jejich provedení zmíněnými hudebníky pod taktovkou Petra Vrábela. Ten totiž také předvedl tento večer úctyhodný výkon.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Ji-Chvla

Jiří Chvála si právě odnáší z Nové scény Národního divadla Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby, a to za celoživotní sbormistrovskou činnost a práci s dětmi a dorostem. „Tahle práce mi vzala moc času, ale přinesla i mnoho radosti a krásné činnosti. Ty děti, se kterými jsem pracoval, jsou dnes babičky a dědečkové a vodí ke mně ne své děti, ale své vnučky a vnuky," řekl mimo jiné ve své děkovné řeči stále temperamentní a svěží, dnes šestaosmdesátiletý profesor a sbormistr. Jiří Chvála stojí šest desítek let v čele Kühnova dětského sboru a stejnou dobu vychovává nové hudební osobnosti také na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
neděle, 20 říjen 2019 18:54

Dvě ostravské Rusalky

3

„Tři dějství Dvořákovy Rusalky, to jsou tři rozdílné charaktery hlavní postavy. Režijní koncepce Radovana Lipuse to zvýrazňuje.“

„V árii „Ó marno, ó marno to je“ vyjádřila Kněžíková takovou intenzitu citů, že tento výjev zůstane jako zcela mimořádný okamžik ještě dlouho v paměti.“

„Dnes vítězí o hodně civilnější přístup – a v opeře se musí mnohem víc hrát; tomu obě ostravské Rusalky vyhovují.“

Nová Dvořákova Rusalka v Ostravě je o dvou světech a jejich propastné nespojitosti, o mužských a ženských archetypech, o iluzích a střetu s realitou, o míjení se a možná i o pozdním poznání. Druhá premiéra v Národním divadle moravskoslezském prohloubila v sobotu předchozí čtvrteční vcelku příznivý dojem z toho, že inscenace zdůrazňuje současné pocity a apely, aniž by sáhla k příliš kontroverzní aktualizaci. Druhá premiéra byla také okamžikem debutu Kateřiny Kněžíkové v titulní roli – krásného a impozantního.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 17 říjen 2019 12:50

Štafeta v Besedním domě

09

„Bělovlasý muž bez taktovky působí na stupínku trochu jako host. Nemá gesta dirigentských mágů.“

„Profesionál s taktovkou, který ale také není typem dirigenta kouzlícího se zavřenýma očima.“

„Z balkonů se ozve několik ran a prostor historického sálu se zaplňuje pomalu se snášejícími vystřelovacími zlatými konfetami.“

Číslo dvacet v sedmé řadě v přízemí vlevo je pro tento večer něčím jako střídačkou. Lístek sem mají dva muži. O sklápěcí židli se ale nedohadují - chvíli tu sedí jeden, chvíli druhý. Vystřídají se v pohodě, střetnout se nemohou - jeden z nich vždy musí být na pódiu. Filharmonie Brno totiž nehraje bez dirigenta. A dnes má dva: Petera Eötvöse a Dennise Russella Daviese.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
čtvrtek, 10 říjen 2019 10:08

Tři cesty k Dvořákovu Klavírnímu koncertu

5

„Velmi obtížná skladba, avšak plná neotřelé a podivuhodné krásy, která zdaleka nemusí vyznít tak neefektně, jak se o ní tvrdí.“

„Bohužel se následkem tohoto snažení většinou setřel pel zpěvnosti, vnitřní křehkosti a humoru některých partií koncertu.“

„Hrát v dnešní době čistě Kurzovu úpravu není průchodné.“

Pianista Ivo Kahánek se v poslední době podrobně zaobíral Klavírním koncertem g moll Antonína Dvořáka – na svou dobu nekonvenčním opusem sedmatřicetiletého, tehdy ještě nepříliš známého skladatele, kompozicí s pověstí nevděčného díla. Skladbu studoval, spolupracoval na její notové edici, natočil ji s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou na CD a uvedl ji v září na festivalu Dvořákova Praha. To vše rozhodně dává hned několik důvodů k tomu, aby Ivo Kahánek pro KlasikuPlus shrnul svůj pohled na dlouholeté uvádění díla v úpravě Viléma Kurze při současné existenci původní verze, aby se vyjádřil na adresu jeho údajné nehratelnosti a aby se pokusil vystihnout, v čem spočívá jedinečná krása této ještě stále neoposlouchané hudby. Z jeho uvažování vyplývají tři důvody stylizace sólového partu koncertu daným způsobem - a také tři cesty k interpretaci.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
pondělí, 07 říjen 2019 09:10

Latryho varhanní tanec

0

„Jeho hru charakterizuje nevídaná uvolněnost, lehkost pohybu po manuálech i po pedálu, prstová technika i technika nohou, která neví nic o přehmatech nebo přešlapech.“

„Bezmála čtvrthodinové Preludium a fuga na BACH od Franze Liszta je monumentální záležitost. Vrchol recitálu.“

„V improvizacích dosahuje účinku, který zrychluje tep – a to ryze hudebními prostředky, ne vnějškově.“

Francouzský varhaník Olivier Latry je mág, kterému jen těžko hledat konkurenta. Jeho nedělní odpolední recitál na Bratislavských hudebních slavnostech se skladbami točícími se kolem Bachovy hudby a Bachova jména byl virtuózním gejzírem, plným záviděníhodné jistoty a muzikality, příkladem neuvěřitelné zručnosti, téměř tanečním vystoupením. Hrál celých osmdesát minut zpaměti a sám si registroval.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
CenyThalieMusicalczHP

26. Ceny Thálie mají po sobotním večeru 5. října své majitele. V oblasti hudebního divadla sošky získali operní pěvci Kateřina Kněžíková a Ondřej Koplík a čestnou cenu Gabriela Beňačková, tanečníci Alina Nanu, Dominik Vodička a za celoživotní mistrovství Zdenka Kratochvílová a za muzikál či operetu Martina Šnytová, Vojtěch Dyk a za celoživotní mistrovství Věra Vlková. S nimi se radovaly i scény, které uvedly oceněné inscenace, hned dvakrát Národní divadlo moravskoslezské Ostrava a dále Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Národní divadlo v Praze, Pražský komorní balet a Hudební divadlo Karlín.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
2

Pri príležitosti premiéry najslávnejšieho muzikálu na svete Les Misérables (Bedári) na Novej Scéne v Bratislave navštívili naše hlavné mesto jeho autori Alain Boublil a Claude-Michel Schönberg. Rozprávali sme sa o tom, prečo v minulosti do titulnej úlohy Jeana Valjeana odmietli Plácida Dominga, prečo by Maria Callas mohla byť aj dobrou muzikálovou speváčkou, ktorá pieseň z Bedárov dnes znie na demonštráciách v Hongkongu, čo riešil Schönberg s Pavarottim pri spoločnom obede, alebo či čierne oči zo známej árie Escamilla patria býkovi alebo Carmen. Rozoberali sme viaceré známe aj menej známe rozdiely medzi operou a muzikálom. Pri rozhovore bola prítomná aj Boublilova manželka Marie Zamora, ktorá bratislavskú produkciu režíruje a ktorá okrem iného prejavila rozhorčenie nad tým, že na Slovensku nemajú umelci v muzikáloch zaplatený skúšobný proces a celé mesiace pracujú zadarmo.  

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

„Kuriózní neuvěřitelný příběh třísetleté ženy proměňuje režisér v závěru v její emotivní veřejnou zpověď, odehrávající se v přímém přenosu.“

„Poselství zůstává: je to na světě dobře vymyšleno, když člověk není nesmrtelný.“

„Jakub Hrůša od prvních rázných taktů předehry po poslední úsečné údery drží Janáčkovu partituru pevnou rukou a dostává z ní, co potřebuje.“

Janáčkova a Čapkova Věc Makropulos je dynamickým a strhujícím hudebním divadlem, promlouvajícím mimořádně intenzivně do života každého z nás. Operní divadlo v Curychu ji od neděle hraje v režii Dmitrije Čerňakova jako krutě pravdivý a žhavě současný apel: važme si každého okamžiku, zvažujme, co děláme, protože naše přebývání na Zemi je konečné. Po hudební stránce stojí za inscenací Jakub Hrůša. Drží pevně v rukou otěže a iniciuje přesně zacílený výraz a zkratkovitou naléhavost, aby hudba nesla slova a věty a doříkávala jejich význam.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 5