„Galuppi byl nadaný melodik, se svými nápady si uměl pohrát. Na druhou stranu nějaká hlubší charakteristika chybí, celé dílo působí prostince, prvoplánově, posunuje se od jedné líbezné melodie k druhé.“
„Helsinki Baroque Orchestra hrál čistě a elegantně, vytěžil z hudby mnoho jemného kouzla, což se bohužel nedá říct o vokálním ztvárnění partů Adama a Evy.“
„O třídu lepší byla mezzosopranistka Sonja Runje, která v partu Anděla spravedlnosti předvedla barevný, znělý hlas a intonačně jistý výkon.“
Skladatel Baldassare Galuppi dnes nepatří ani k nejznámějším, ani nejhranějším italským autorům, v 18. století se však řadil k nejúspěšnějším. Vídeňské Theater an der Wien, jehož dramaturgie byla vždy vynalézavá, uvedlo 18. prosince koncertně Galuppiho oratorium La caduta di Adamo (Adamův pád). Nepamatuji se, že by někdy zaznělo u nás, proč si ho tedy neposlechnout?
