úterý, 26 únor 2019 08:44

Jonathan Stoughton: Operu Jonny vyhrává považuji za skvělou!

Autor:

„Je zjevné, proč tato opera byla ve své době tak oblíbená!“

„Někteří činoherní režiséři mají ve zvyku spíše improvizovat. V nehudebním divadle je takový způsob práce účinný a vzrušující.“

„Tento měsíc trávím usilovným studiem, především role Tristana.“

 

MG7345

 

Na scénu Národní divadla se 7. a 20. března vrací opera Jonny vyhrává, v originále Jonny spielt auf. Ernst Krenek, rakouský skladatel s českými kořeny, v ní zachytil zidealizovaný středoevropský pohled na novou americkou hudbu a současně se pobaveně ohlédl za romantickou evropskou operní tvorbou. Inscenace se hraje od ledna - v Praze poprvé od československé premiéry, uskutečněné v roce 1927 v tehdejším Novém německém divadle. Na jevišti ožívá dílo, které jako novinka vyvolalo obrovský mezinárodní divadelní úspěch: figuruje v něm roztančená Evropa nadšená novým životním stylem, novými druhy zábavy, Evropa dvacátých let, v níž bezstarostným lidem na saxofon, na banjo a na housle hraje extrovertní černošský muzikant. Psali jsme ZDE. Z humorného rámce vybočuje postava skladatele Maxe, v níž podává expresivní výkon Jonathan Stoughton. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus britský tenorista nyní komentuje roli, dílo a inscenaci a zmiňuje také svá další angažmá.

 

MG8015

 

Hrdinný tenor není druh hlasu pro anglické pěvce či anglický repertoár typický. Nebo ano?

Hrdinný tenor je ojedinělý typ hlasu celosvětově. Pokud jde o Anglii, ta je především známá lehčími hlasy. Nicméně v Evropě působila a působí řada britských hrdinných tenorů. A anglický repertoár také zahrnuje role, které vyžadují těžší, nižší hlas – k nejznámějším britským dílům s takovými party patří například Brittenova opera Peter Grimes nebo Elgarovo oratorium Sen Gerontiův.

Jak jste se vůbec dostal k wagnerovským rolím?

Moje směřování k Wagnerově hudbě předurčil můj hlas. V roce 2012 mi společnost Wagner Society nabídla možnost zpívat úvodní duet ze Soumraku bohů s orchestrem v londýnské síni Henry Wood Hall – to bylo moje úplně první setkání s Wagnerem, kterým začala moje dráha hrdinného tenoristy.  

Takže přišly postavy jako Siegfried, Stolzing, Erik… Jaké další wagnerovské role Vás čekají?

Letos budu debutovat v roli Tristana, v koncertním provedení, a v roce 2020 budu mít příležitost zazpívat si Parsifala.

 

MG6751

 

S Krenkovou hudbou jste se nyní setkal poprvé?

Ano. Operu Jonny vyhrává považuji za skvělou. Hudba, odrážející inspirace jazzem  i německou tradicí, obsahuje nádherné pasáže – je zjevné, proč tato opera byla ve své době tak oblíbená!

A Vaše první setkání s „moderní“ nebo „avantgardní“ operou 20. let minulého století?

Také jsem ztvárnil postavu Cizince z Korngoldova Zázraku Heliany, který vlastně konkuroval Jonnymu, jelikož obě opery byly uvedeny ve stejném roce. Obě díla vyžadují dramatický tenor. I když se jinak výrazně liší, jsou stejně nádherná.

 

MG7949

 

Vnímáte Maxe v Krenkově opeře Jonny vyhrává jako romantickou postavu ve srovnání s „moderním“ Jonnym?

Ano, rozhodně. Max je v pasti, ochromený tíhou historie, z čehož vyplývají jeho extrémní výkyvy nálad a úzkost. Jonny, jeho bezprostřednost a bezstarostnost, je s Maxem v příkrém rozporu.

A co houslista Daniello? Také on v opeře představuje „starou Evropu“?

Daniello představuje jinou stránku staré Evropy. Je okouzlující i povýšený, ale na rozdíl od Maxe nemá o sobě žádné pochybnosti, ani necítí úzkost.

 

MG6770

 

Bylo podle Vašeho názoru prospěšné angažovat dirigenta, který důkladně zná partituru Jonnyho?

Určitě ano! Maestro Stefan Lano vnesl do inscenace své bohaté znalosti a zkušenosti. Hudební jazyk této opery je složitý, kolísá mezi různými styly, tudíž angažovat někoho tak zkušeného - jako dirigenta i skladatele -  bylo opravdu velice přínosné.

A bylo také prospěšné svěřit inscenaci činohernímu režisérovi Davidu Drábkovi, který dosud neměl s operou téměř žádné zkušenosti?

Činoherní režiséři určitě mají světu opery co nabídnout. Vyzkoušet svěží, neotřelý přístup nikdy není na škodu. Někteří činoherní režiséři však mají ve zvyku spíše improvizovat. V nehudebním divadle - fungujícím bez omezení rytmem, tempem a intonací, které jsou v opeře neodmyslitelné, a jde o omezení vyžadující nesmírně uspořádaný přístup -  je takový způsob práce účinný a vzrušující. V tomto případě byl problém tento přístup skloubit s vysoce náročnou hudbou.

 

MG7417

 

O co v této inscenaci jde? Spíše o hudbu, tedy o jazz a romantismus, o kontrast starého a nového, nebo obecněji o humor, scénografii, nové nápady…?

Lze tvrdit, že v inscenaci je přítomné napětí mezi těmito dvěma aspekty, výsledkem čehož může být velice zajímavé a podnětné divadlo. Konec konců, tato opera zobrazuje konflikt mezi dvěma odlišnými světy.

Zanedlouho budete v Praze znovu zpívat v představení Jonnyho. Co teď děláte? Ve kterých operních rolích vystupujete a kde?

Tento měsíc trávím usilovným studiem, především role Tristana, a cestami na několik konkurzů...

Zpíval jste také v českých operách – roli Števy v Její pastorkyni, Prince v Rusalce… A konečně jste navštívil Prahu. Jsou podle Vás české opery významnou součástí světového repertoáru?

Určitě ano! Čeští skladatelé přispěli do světového repertoáru řadou děl s úchvatnou hudbou!

 

509699675886121949156285961194317975388160n

 

Foto: Patrik Borecký, Veronika Paroulková

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.