pondělí, 19 duben 2021 18:47

Ilja Šmíd: Kultura vždy až na prvním místě

Autor:

„Covidová krize změny, které jsou už dlouho vidět, v plné nahotě odhalila a urychlila.“

„Hudba je vnímána jako estetická hodnota, ale ona je přece i velkým ekonomickým odvětvím. Určitě se budeme hodně bavit o kreativních průmyslech.“

„Je ale potřeba zdůraznit také imanentní přínos kultury, tedy i jiné hodnoty, ne pouze to, že přináší ekonomický prospěch.“

 

veb-md-DSC2828

 

V úterý začíná internetový diskusní klub nazvaný Budoucnost vážné hudby – nejisté jistoty a jisté nejistoty. Potkají se v něm osobnosti z různých sfér, hudebníci, manažeři, teoretici, kritici. Projekt je rozvržen do šesti podvečerů a bude možné ho sledovat vždy v úterý od 17 hodin ZDE, na platformách YouTube, Facebook a stránkách organizátorů a partnerů projektu, mezi které patří i portál KlasikaPlus.cz. Záměr přibližuje v širším kontextu muzikolog Ilja Šmíd, který přednáší na katedře arts managementu na podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Za iniciativou stojí společně s muzikologem Jiřím Štilcem, vedoucím katedry hudební produkce na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění.

Existuje bonmot o penězích „…až na prvním místě“. Jak je to s kulturou? Analogicky?

Rád dávám za příklad rozhovor ekonoma Pavla Kohouta a spisovatele Pavla Kohouta, který před deseti lety vycházel na pokračování v Lidových novinách a pak vyšel knižně jako Dramata a frašky ekonomie. Závěr ekonoma Pavla Kohouta zněl, že si opravdu myslí, že kultura je ve společnosti to nejdůležitější. V duchovně rozvinuté a vzdělané společnosti se daří ekonomice lépe než v nevzdělané a nekulturní společnosti. Do kulturní společnosti lépe plynou investice ze zahraničí, protože investoři vědí, že najdou lidi nejen vzdělané, ale také schopné pochopit třeba moderní technologie, tedy lidi kreativní. Kultura se spojuje s kreativitou, která je obecnou vlastností. Ne pouze schopností pro vytváření uměleckých děl. Rozvinutá kreativita je důležitá i pro ekonomiku, pro celou společnost. Myslím si – a prosazoval jsem to i jako kratičký „zimní“ ministr kultury – že kultura je to nejdůležitější. Ano, také kultura „…vždy až na prvním místě“.

Politici na to ale pořád neslyší…

Pořád nějak přetrvává myšlení z dřívějších dob, kdy se kultura považovala za nadstavbu. Je to ale marxistický koncept: že nejdřív se musí lidé najíst a musí být pokryty jejich základní životní potřeby… a teprve potom je možné dávat peníze na rozvoj kultury. V takovém pojetí je kultura chápána jako jakýsi benefit k životu, ale je to špatně. Kultura je základ.

 

veb-md-DSC2826

 

I toto přesvědčení vás vedlo k realizaci cyklu debat?

Ano. Hudba je součástí kultury, nejvyššího článku kultury, tedy umění. Hudba je všude kolem nás. Je vnímána jako estetická hodnota, ale ona je přece i byznysem, velkým ekonomickým odvětvím. Určitě se budeme hodně bavit o kreativních průmyslech. V advokacii kultury je právě i zdůvodnění ekonomického přínosu velmi důležité. Ale na druhé straně je potřeba zdůraznit také imanentní přínos kultury, tedy i jiné hodnoty, ne pouze to, že přináší ekonomický prospěch, i když se uvádí jako pět procent hrubého domácího produktu, což je ve srovnání s jinými odvětvími velké číslo.

Vážná hudba ale asi generuje menší část než populární…

Ano, víc peněz generuje hlavně ta část, která je zaměřená na hudební byznys. Takže také budeme v debatách určitě reflektovat existující spor mezi takzvanou artificiální a takzvanou nonartificiální hudbou. Mimochodem, tahle terminologie, kterou někteří odmítají, dobře odráží nejen odlišnosti, ale i vztahy mezi těmito dvěma velkými oblastmi. I o tom se budeme bavit.

A také o změnách, které přinesla koronakrize?

Všichni, kdo se v oblasti vážné hudby pohybujeme, pozorujeme změny, nastartované už někdy v osmdesátých a devadesátých letech. Zvýšily se po začátku milénia, odkdy se proměňuje celá společnost, a to i pod vlivem rozvoje digitálních technik. To je obrovský komplex témat a problémů, který ovlivňuje i provozování vážné hudby a její financování i vnímání… Covidová krize změny, které jsou už dlouho vidět, v plné nahotě odhalila a urychlila.

 

Lisa-6

 

Co považujete v současnosti za charakteristické?

Například myslím, že streamování, které se objevilo místo živých koncertů, se jevilo zpočátku jako velká naděje. Ale ukazuje se, že je to opravdu jenom náhražka a do budoucna spojovat naděje s rozšiřováním vážné hudby jenom touto cestou, digitálními technikami, není možné. Je otázkou, jak se budou koncerty vážné hudby organizovat, když nabídka lákadel a kulturních zážitků je tak obrovská. Jak v tomto kontextu vážná hudba povede? Bude se publikum rozšiřovat, nebo zužovat? Co máme udělat, abychom nabídli publiku programy v oblasti vážné hudby...? A s tím potom budou souviset problémy financování hudby nebo například postavení umělce. Vždyť není definován statut profesionálního umělce. A to je z hlediska sociální ochrany docela velký problém, který se teď v této covidové krizi ukázal jako ještě větší...

Jaké budou výstupy?

Určitě všechny problémy nevyřešíme, ale věřím, že všichni diskutující, kteří se budou týden od týdne proměňovat, aktuálně na základě předcházejícího bloku, svým dílem přispějí. Věřím, že z toho vzniknou závěry, které bychom mohli poskytnout aktérům z oblasti veřejné správy a všem, kteří nějakým způsobem ovlivňují klasickou hudbu.

Je to myšleno především tak že se bude hovořit zejména o řízení a koordinaci umění a kultury, ne přímo o umělecké tvorbě?

Ne tak docela, chtěli bychom se zabývat i tvorbou. Zajímavou otázkou je, jak je současné publikum schopno vnímat moderní hudbu. V tom smyslu, že v dřívějších dobách lidé poslouchali vlastně především jen soudobou hudbu, ale dnes ne. Přesto, jak víme, se ukazuje, že když se jim nějakým zajímavým způsobem nabídne, jsou ochotni ji vnímat. Budeme určitě mluvit i o hudební tvorbě, ne jenom o interpretaci.

Na debatách spolupracuje, vedle organizátorských VŠE a AMU, také brněnská Janáčkova akademie múzických umění. Je záměrem také profit pro studenty?

Rozhodně ano. S Jiřím Štilcem jsme si řekli, že by bylo dobré pokusit se diskutovat na akademické půdě pomocí prostředků odborné disputace, abychom se oprostili od subjektivních pocitů a od politických konotací, které jinak diskuze ve veřejném prostoru samozřejmě mívají. I když ne všichni diskutující jsou vědeckými pracovníky, jde o to, aby debata byla vedena odborným směrem. Zúčastní se lidé, kteří v hudbě pracují a mají životní zkušenosti, jsou to organizátoři akcí, umělci, manažeři, hudební vědci a kritici... Celá škála lidí, kteří mohou splnit kritéria maximální odbornosti a objektivnosti pohledu na věc. Druhou rovinou je skutečnost, že vychováváme studenty, kteří jsou budoucností oboru. Dostanou příležitost zúčastnit se i aktivně. Sám své studenty určitě zatáhnu do reflektování cyklu. Máme rozvrh na šest besed a v závěru provedeme diskusní reflexi, budu chtít, aby studenti sami vyvodili nějaké závěry. Studenti, kteří ještě nejsou zatížení praxí a subjektivními pocity nebo zkušenostmi, mohou vnést do hodnocení celkového postavení vážné hudby nový pohled. Zatáhnout do těchto debat mladší publikum, včetně budoucích umělců, je zásadní.

 

veb-md-DSC2788

 

Foto: Petr Veber, ČT art 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.