čtvrtek, 11 březen 2021 16:31

Marcela Kysová Halmová: Hudba Astora Piazzolly je hudbou o životě

Autor:

„Piazzollu není těžké nacvičit, ale dobře zahrát.“

„Nejvíc mne baví objevovat nové zvukové možnosti, druhy artikulace a poznávat jeho hudbu skrze jiné hudební nástroje než akordeon.“

„Jeho hudba je proměnlivá a neustále pulsuje.“

 

151

 

Přesně před sto lety se v Argentině narodil jeden z nejpopulárnějších a nejvýraznějších skladatelů dvacátého století. Astor Piazzolla byl fenomén, který spojil vysmívané a odlehlé světy. Spotřební hudbu lidového tanga a bachovské kontrapunkty stmelil do nového významového celku a okořenil vlastní senzitivitou. Jeho hudba drásá emoce a hladí na duši všechny generace posluchačů. Marcela Kysová Halmová je mezinárodně etablovaná akordeonistka, která má s Piazzollovou hudbou nejednu zajímavou zkušenost. Proto nám byla také povolanou a zasvěcenou společnicí na cestě po stopách argentinského mistra.

Jak se máte v této náročné době?

Snažím se denně nacházet motivaci ke cvičení na nástroj a taky motivovat své studenty, i když je to v této době někdy velmi těžké až frustrující. O to víc se těším z maličkostí nebo z drobných příležitostí hudbu alespoň online způsobem produkovat. Moc mi však chybí publikum a kontakt s posluchači a hráči.

Nedivím se vám. Sešli jsme se, abychom si povídali o jednom z nejpopulárnějších skladatelů dvacátého století. Kým je pro vás osobně Astor Piazzolla, od jehož narození právě dnes uplynulo sto let?

Je pro mne jednou z nejvýznamnějších skladatelských osobností tanga argentina, skladatelem, který vzal zemitou, smyslnou, až obskurní lidovou hudbu a povýšil ji na sofistikovanou formu vysokého umění. Byl také virtuosem ve hře na bandoneon, druh knoflíkového akordeonu, jehož zvuk je spjat s tangem argentinem. V rukou Astora Piazzolly už tango nebylo striktně taneční záležitostí; jeho skladby, pohybující se na rozhraní jazzových a klasických forem, vytvářejí zcela nový harmonický a rytmický vzor vytvořený pro koncertní sál, více než pro taneční sál. Některé jeho skladatelské postupy jsou doslova experimentální. Nebál se disonancí ani prudkých posunů v tempu a metru. Často komponoval skladby s kontrastními náladami, které přerušovaly normální tok a vyžadovaly soustředění publika. Vysoká skladatelská úroveň skladeb zajistila Piazzollovi mezinárodní uznání zejména v Evropě a Latinské Americe. Přinesla mu ale také nepřátelství mnoha vyznavačů tradičního tanga vieja.

Čím to, že je hudba Astora Piazzolly tak oblíbená a atraktivní? V čem tkví jeho obrovská popularita?

Piazzollova hudba je sice koncertní záležitostí, ale popularitu si získala nejen u profíků, ale také především u laického publika asi proto, že je to hudba o životě. Slyšíme v ní nostalgii, senzuálnost, intimitu, dramatičnost, někdy také úzkost, bolest, zklamání… v kombinaci s životní energií, tanečností, temperamentem a určitou dávkou latino exotiky. Jeho hudba je proměnlivá a neustále pulsuje. Pro profíky můžou některé harmonické postupy působit obehraně, ale to je to, co se na ní líbí obyčejným lidem.

 

MG0145

 

Piazzolla bývá označován za stvořitele formy tanga nueva. Mohla byste objasnit, čím se tango nuevo liší od běžné produkce tanga?

Je považován za tvůrce tanga nueva, tedy nového tanga. To je spíš určeno k poslechu než k tanci, a to z toho důvodu, že časté agogické, tempové a výrazové změny jsou pro tanečníky, kteří se neznají a tančí spolu poprvé, komplikací. Skladby ve starém stylu jsou většinou tempově vyrovnané od začátku do konce, a tak se na ně pohodlně tančí na milongách, tančírnách tanga, kde se po jedné cortině partneři prostřídají. Jelikož se věnuji i tanci, tak osobně oceňuji, když si tanečníci hrají s takzvanou musicality a nebrání se tančit na náročnější typ hudby s agogickými změnami, protože tančit celou noc jenom „s doprovodem hudby“ je nuda. Hudba tanga se musí prožít tancem a ztvárnit pohybem, aby se přiblížila k dokonalosti. Za mne je to nový rozměr, kdy se dostáváte do určitého „tranzu“, kdy nevnímáte okolí, ale komunikujete pohybem a dechem. Možná bych to nazvala takovým interaktivním komunikačním trojúhelníkem: partner – hudba – partnerka, který funguje na zásadě zákonitosti akce a reakce. Myslím, že schopností tančit na hudbu Astora Piazzolly se projevuje taky taneční vyzrálost tanečníků. Vždyť sám skladatel prohlásil „Ningún bailarín va a poner su puto a mi música...“, slušně přeloženo: žádný tanečník to nedá. Většinou se tedy využívá pro tango show, která je víc o výrazu a emocích. V tanci jsou oba tanečníci v takzvaném abrazu jakoby jeden. Sám Piazzolla tvrdil, že tohle spojení je nejdokonalejší způsob, jak prožít okamžik přítomnosti.

Je zvláštní, že se Piazzolla skladatelsky našel díky radě francouzské skladatelky a pedagožky Nadii Boulanger. Co mu vlastně řekla tak důležitého?

Piazzolla ji označoval za svoji druhou matku častokrát. To ona ho ujistila v tom, že se má orientovat na hudbu tanga a dále jí rozvíjet. Že v tom bude jedinečný. Tedy vlastně jí může děkovat za svoji popularitu.

Jaká je vaše interpretační zkušenost s Piazzollovou hudbou?

S Piazzollou jsem se prakticky setkala už jako studentka na konzervatoři a provází mne celým životem až dodnes. Velkým přínosem pro mne byla možnost zahrát si jeho skladby v různých komorních ansámblech a s komorními orchestry nebo pracovat s různými pedagogy či dirigenty. Dalším posunem v pochopení jeho hudby byla moje pedagogická zkušenost během studia Piazzollových skladeb s žáky ZUŠ a studenty konzervatoře. Vždy jsme se snažili společně hledat nové možnosti netradičních nástrojových kombinací, například fagot a akordeon… Jeho skladby pravidelně a s oblibou hrajeme v akordeonových orchestrech a souborech. Nejvíc mne při práci baví objevovat nové zvukové možnosti, druhy artikulace a poznávat jeho hudbu skrze jiné hudební nástroje než akordeon.

 

Macis

 

U vás je hudba dost výrazně spojena s tancem. Co přišlo dřív?

Tančit tango jsem začala až později, kdy jsem měla už tuhle hudbu hraním trochu zažitou. Vzpomínám si na svoji první soukromou lekci tanga s argentinským lektorem, který začal hodinu rozcvičkou v podobě prvního tance, mimo jiné na proslulé Libertango. V průběhu tance jsem si v duchu říkala, že to tedy vzal se mnou „hopem“ vzhledem k obtížnosti některých figur. Po dotančení se mne zeptal, kolik let tančím tango. Vůbec mi nevěřil, že tango tančím poprvé, i když jsem už pochopitelně taneční průpravu z jiných tanců měla. Vlastně je to takový příklad toho, kdy jsem se k pochopení tance propracovala poměrně rychle díky hudební zkušenosti a pochopení určitých zákonitostí, které vzájemně fungují.

Které jeho skladby jsou vám osobně nejbližší? A co vám na jeho hudbě imponuje?

Asi nemám vyloženě nejoblíbenější skladbu, protože každá z jeho skladeb má svoji originalitu a charisma. Imponuje mi na nich asi vnitřní napětí, pulz, rytmika, temperament, vášeň, časté změny nálad a chytlavé melodie, které zaručeně nadchnou posluchače mých koncertů. Proto vždy patří jedna skladba Astora Piazzolly na začátek koncertu, jedna doprostřed a dvě až tři na závěr.

Jak náročná je interpretace jeho skladeb? Zvládnou ji třeba žáci ZUŠ?

Repertoár skladeb tohoto mistra je sice pro žáky ZUŠ částečně limitován, v zásadě ale jeho skladby nejsou zase tak technicky obtížné. Vlastně se vždy dají pro individuální potřeby zjednodušit. Jsou spíš náročné na výraz a procítění. Interpretace si vyžaduje pokročilého a zkušeného hráče, který umí do hudby vnést to, co se nedá zapsat do not, zážitky a zkušenosti… a procítit to. A u Piazzollovy hudby to platí dvojnásobně. Často diskutovanou otázkou mezi interprety a pedagogy je akcentace, ornamentika a frázovaní jeho skladeb. Už sám autor si za svého života častokrát stěžoval, že profesionální ansámbly neumějí zahrát jeho skladby stylově. Tedy, jak jsem říkala, Piazzollu není zas tak těžké nacvičit, ale dobře „zahrát“.

 

MG0139

 

Je velký rozdíl hrát Piazzollovu hudbu na bandoneon a akordeon?

Akordeon je sice zvukově podobný bandoneonu, ale technicky jsou to dva úplné jiné hudební nástroje. Existuje několik systémů bandoneonů. Základně se dělí na diatonické a chromatické. Já vlastním chromatický bandoneon značky Arnold Alfred z roku 1935, tedy už takový historický kousek. Jeho ovládání je bohužel trošku omezenější, tak ho využívám jenom příležitostně pro pomalé skladby.

Jak se díváte na úpravy Piazzollových skladeb pro jiné nástroje? Fungují podle vás, i když v transkripcích není obsažen bandoneon?

Hudba Astora Piazzolly není určitým způsobem omezena ničím, snad jenom rytmem. Když se interpret rozhodne hrát nějakou jeho skladbu, tak by měl ale dodržet několik zásad v souvislosti se stylovostí. Je velmi populární hrát různé úpravy i pro atypické nástrojové obsazení. Jedna z jeho nejslavnějších skladeb, Libertango, byla přepracována v mnoha podobách a coverech. Dokonce ji znám i jako salsa verzi holandského skladatele Jana Reijnderse.

Piazzolla miloval a obdivoval hudbu Johanna Sebastiana Bacha. Je tohle pouto v jeho hudbě možné postřehnout?

Piazzolla ho opravdu miloval a napsal několik skladeb, ve kterých se nechal inspirovat formou fugy. Například jeho slavná Fugata, či Fuga y misterio původně psaná pro jeho kvinteto. Tyhle skladby jsou opravdu těžké už jenom na souhru.

V souvislosti s výročím jste s vašimi kolegy připravila streamovaný koncert. Kdo se na něm představí a jak bude vypadat jeho dramaturgie?

Chystáme s kolegy akordeonisty i neakordeonisty z celé České republiky v rámci online cyklu @kordeonBezHranic koncert přesně na dnešek, na 11. března, na den narození Astora Piazzolly. Představí se na něm akordeonisté Jakub Jedlinský (zakladatel Escualo kvintetu), Jaromír Zámečník, Vojtech Szabó, Jan Meisl, studenti Janáčkovy konzervatoře Ostrava… a zahraju na něm také já s houslistkou Danielou Grygarovou. Na koncertě zazní rovněž vokální skladba Chiquilin de bachin v podání tenoristy Adama Grygara a své taneční umění předvede taneční pár Petr a Petra Ballovi z Tanga Argentina Ostrava, se kterými dlouhodobě spolupracujeme na mnoha tangových projektech v Ostravě. Naše „ostravské“ vystoupení bude v rámci koncertu natáčeno z galerie výtvarného umění Joy IN Gallery Ostrava, ve kterém hudbu Astora Piazzolly nádherně dotvoří obrazy Leonida Afremova. Koncert bude možné sledovat prostřednictvím platformy YouTube a veškeré informace naleznete také na facebookové události @kordeonBezHranic.

 

152

 

Foto: Archiv a Fb M. Kysové Halmové

Milan Bátor

Hudební publicista, pedagog, kytarista

Rodák z Opavy, pochází z umělecké rodiny, bratr David je básník, teta Božena Klímová patřila k výrazným polistopadovým básnířkám. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, kde završil studia doktorským titulem v oboru Hudební teorie a pedagogika. Dlouhá léta působí jako hudební pedagog, na kytaru a etnické strunné nástroje hrál v kapelách Pearl Jam Revival, Nekuř toho tygra, Nisos, aj. Jako korepetitor a kytarista získal v ústředních kolech soutěží řadu diplomů za vynikající umělecký doprovod. Rád píše a přemýšlí o hudbě a interpretaci, spolupracuje s Českým rozhlasem a tištěnými časopisy a internetovými portály. Na hudbě miluje svobodu, mnohotvárnost a dar spojovat. 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.