„Kniha paní Charlotte byla vstupní branou k našemu filmu. Není to ale typ knihy, který by mohl být zfilmován jedna ku jedné.“

„Můj život s Bohuslavem Martinů se svým narativem opírá o žánr dokumentu, využívá dobové archivy, ale zároveň pracuje s hranými scénami.“

„Do filmu jsme připsali postavu Múzy, která Bohuslava celý život provází.“

Dokumentarista Jakub Sommer natáčí pro Českou televizi film Můj život s Bohuslavem Martinů. Pokud bude (epidemiologická) situace příznivá, bude dokončen letos na podzim. Jak režisér říká, nechce z něj mít „další typický dokument o mrtvém skladateli“, ale živé svědectví o velkém tvůrci, které zprostředkuje divákům „emotivní a interesantní vhled“ do života a hudby skladatele.

Jak jste se dostal k tématu Bohuslava Martinů? Nasměroval vás k němu osobní zájem o život a tvorbu skladatele, nabídka České televize, nebo skutečnost, že jste synem hudebního skladatele Vladimíra Sommera a vyrůstal jste v hudbymilovné rodině?

Oslovil mne kreativní producent České televize Jiří Hubač. A já si poté, co jsem se posledních deset let věnoval spíš reklamám nebo komediálnímu žánru, řekl, že bych měl natočit také něco „pořádného“. Díky tátovi mám ke klasice vztah, ale je pravda, že o Bohuslavu Martinů jsem měl před začátkem příprav na film jen povrchní znalosti. Proto je pro mne tento projekt obohacením i v tom smyslu, že jsem díky němu mohl poznat dílo a život výjimečného skladatele.

Inspirovala vás také kniha Charlotty Martinů Můj život s Bohuslavem Martinů?

Kniha paní Charlotte byla vstupní branou k našemu filmu. Není to ale typ knihy, který by mohl být zfilmován jedna ku jedné. Při tvorbě scénáře nám sloužila spíše jako vodítko a inspirace.

Jak vnímáte termín „hraný dokument“, pro který jste se u tohoto snímku rozhodl? A co vás k tomuto rozhodnutí přimělo?

Od začátku jsem nechtěl točit typický dokument, který kombinuje výpovědi odborníků s archivy a tu a tam nějakou inscenovanou ukázkou. Můj život s Bohuslavem Martinů pojímáme jako moderní docudrama, tedy tvar, jenž se svým narativem opírá o žánr dokumentu, využívá dobové archivy, ale zároveň pracuje s hranými scénami, jichž je ve filmu většina. Je to poutavý způsob, kterým chceme diváka vtáhnout do atmosféry doby, v níž Martinů žil, a také způsob, který dá více vyniknout síle jeho hudby, než by to dokázal tradiční dokumentární film.

Ptám se i kvůli tomu, že v těchto případech vždycky existuje nebezpečí, že divák si představuje skutečné protagonisty poněkud jinak, než vypadají a jednají herci, kteří je ztvárňují. A vy jste přitom obsadil hereckým představitelem dokonce i postavu Miloše Šafránka – znalce díla BM –, kterého si může ještě leckdo pamatovat „naživo“…

Srovnávání a možná i zklamání části publika z faktu, že mají o hrdinovi jinou vizuální představu, se v takovém případě nevyhnete nikdy. Důležité je, aby herec vystihl podstatu charakteru, který ztvárňuje. A zároveň dokázal odvyprávět svůj part do mozaiky celého příběhu tak, aby byl divák jeho interpretací zasažen. To je důležitější než věrnost vizuální podoby. I když já se domnívám, že Petr Stach a Tereza Hofová jsou Bohušovi s Charlotte podobní, a navíc splňují to, o čem mluvím výše. Jsem moc rád, že jsem do filmu obsadil právě tyto dva herce. Stejně tak jsem spokojen s Ondřejem Kavanem v roli Miloše Šafránka, hrdiny nejednoznačného, jehož charakter tvoří nejenom celoživotní přátelství s Martinů, ale také spolupráce s StB…

Lukáš Csicsely, s nímž jste psal scénář, je mladý autor, dosud známý především jako prozaik. Byly vaše přístupy k osobnosti Martinů podobné?

Samozřejmě jsme se při vzniku scénáře také hádali a přeli. Jinak to ani nejde. Ale hned na počátku jsme měli shodu v tom, že chceme skladatelův životopis vyprávět imaginativně, nepopisně a pracovat se střídmou nadsázkou a tajemstvím. I proto jsme do filmu připsali postavu Múzy, která Bohuslava celý život provází, je úzce spjatá s jeho dílem a její podoba se promítá i do dalších osudových žen, které Martinů ve svém životě potkal. Ve filmu ji hraje okouzlující Anna Fialová.

Váš film vzniká v koprodukci s ORF a Nadací Bohuslava Martinů. Pomáhá vám spolupráce s Nadací? V čem konkrétně?

Samozřejmě. Nadace BM je koproducentem a partnerem filmu. Scénář jsme společně konzultovali a také částečně upravili dle jejich připomínek. Bez Nadace by film v této podobě nevznikl. Dále musím zmínit Institut Bohuslava Martinů, který nám také se vznikem filmu zásadně pomohl: konzultacemi či zapůjčením fotografií, partitur a dalších archivů.

Ve filmu jistě zazní i hudba Bohuslava Martinů, které skladby – předpokládám, že půjde spíš o části děl – to budou?

Zařadili jsme například ukázky ze skladeb Toccata e due canzoni, Half-time, Kuchyňská revue, Špalíček, Julietta, Sinfonietta giocosa, Concerto grosso, Gilgameš, Řecké pašije, Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, Flétnová sonáta, Polní mše a dalších.

Před časem jsem se zeptala houslisty Bohuslava Matouška, výsostného interpreta díla Bohuslava Martinů – mimo jiné nahrál jeho skladby pro housle a klavír a podílel se na kompletu kvartetního díla –, který úsek skladatelova života považuje za nosný pro film. Co by si vybral, kdyby psal scénář. Odpověděl, že za velmi důležité považuje pobyt ve Francii a závěr života ve Švýcarsku. A dodal: „V celém filmu by měl být hlavním mottem stesk a nenaplněná touha po domově. Jeho hudba o tom hodně vypovídá.“ Co považujete za nejzajímavější či nejdramatičtější období u Martinů vy?

Předně musím zdůraznit, že naším úkolem bylo vtěsnat bohatý život plodného skladatele do pouhé hodiny filmového času! Je tedy jasné, že se nemůžeme věnovat všem jeho dílům či životním etapám. I přesto doufám, že divákům zprostředkujeme emotivní a interesantní vhled do života a hudby Bohuslava Martinů. Dramatických situací z jeho života, které ve filmu uvidíte, je několik, ať už je to nešťastný pád z terasy, po kterém málem zemřel, či útěk před nacisty z Francie do Spojených států. A touha po domově, kterou zmiňuje pan Matoušek, je důležitou emocí našeho vyprávění.

Počítá se s natáčením ve Francii a v Americe? Asi bych se neptala, kdyby nebyl koronavirus.

Realizace je rozprostřena do několika měsíců, také kvůli střídání ročních období. Ještě máme před sebou asi pět natáčecích dnů, ve Francii bychom měli točit v květnu. Východní pobřeží USA nahradíme vizuálně vhodnou evropskou variantou. Náš rozpočet není bezedný…

Které období tvorby skladatele, přesněji které jeho skladby máte vy osobně rád?

Oblíbil jsem si zejména operu Julietta, které ve filmu věnujeme zasloužený prostor. A také mne fascinuje skladba Toccata e due canzoni. Tou náš film začíná.

Kdy uvidíme docudrama na obrazovkách ČT?

Film by měl být hotov na podzim letošního roku. Doufám, že ho Česká televize uvede vzápětí. Producent zároveň vyjednává pro film celosvětovou distribuci.

Jaký vzkaz o Bohuslavu Martinů byste svým filmem chtěl předat divákům?

Pro mne je film hlavně příběhem velkého talentu podepřeného nesmírnou pracovitostí, díky které Martinů složil tolik krásné a inspirativní hudby. A také zprávou o tom, že i pokud se narodíte v obyčejné rodině na věži malého města, můžete jednou dobýt celý svět.

————-

Jakub Sommer (*1976) je syn hudebního skladatele Vladimíra Sommera (1921–1997); vyrůstal v rodině, kde se hudba intenzivně poslouchala a vnímala. Absolvoval FAMU na katedře dokumentárního filmu; už na škole získal za své filmy četné ceny a uznání. Nejúspěšnější z té doby byl krátký autobiografický snímek ELFilm a také Maj Kompjutr o závislosti na počítačových hrách. Jako režisér či kameraman se podílel na řadě hraných i dokumentárních televizních projektů (Jiří Bárta hraje Bachovy Suity pro violoncello, Trojí život, sitcom Comeback, aj.), je autorem videoklipů k písním populárních písničkářů (Xindl X); věnuje se i divadelní režii.

Foto: Robert Smutný