„Často hrajeme i velmi raná či méně zdařilá díla slavných skladatelů; mistrovská díla skladatelů méně známých nás pak naopak míjejí.“

„Ačkoliv se vůči němu velmi často vymezoval, má Novák blízko k osobnosti Richarda Strausse.“

„Sebevědomí příslušníků cizích národů přinese opět trochu užitku české hudbě.“

Dirigent Marek Štilec vedle Koželuha, bratrů Vranických a dalších „Čechů ve Vídni“ tráví paralelně čas už nějakou dobu také s Fibichem, Novákem a Foersterem, autory o století mladšími, ale také trochu pozapomenutými. Natáčení kompletního orchestrálního díla této trojice pro firmu Naxos, dirigentovými slovy „národní triptych“, je během na dlouhou trať: několik roků s nimi už má za sebou… a před sebou možná až desítku dalších. Teď je právě soustředěn na Vítězslava Nováka, od jehož narození jsme si začátkem prosince připomínali sto padesát let. První CD už vyšlo. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Marek Štilec uvažuje nad skladatelovou pozicí „otce moderní české hudby“ a nad nevýhodami, které v naší době oslabují oblibu a četnost uvádění jeho tvorby. Přitom, jak říká – co by za takového Nováka dali například Finové…

Patří Vítězslav Novák reálně a fakticky – spolu se Sukem – k již nezpochybnitelné čtveřici Smetana, Dvořák, Janáček a Martinů?

Domnívám se, že zcela jistě. Má jako celá řada českých autorů tu nevýhodu, že se ocitl ve středoevropském prostoru, kde se to „těžkými vahami“ mezi skladateli jen hemží. Co by za takového Nováka dali například Finové, že… Tento přetlak výrazných osobností pak vede k nutnosti vytvářet nejrůznější „trojice vídeňského klasicismu“ či „čtveřice české hudby“.

Takže má jen trochu smůlu?

Výše zmíněná čtveřice české hudby či jako další příklad trojhvězdí vídeňského klasicismu jistě reflektuje „hranost“, oblibu i nespornou kvalitu těchto skladatelů. Byla by však škoda, kdyby nám znemožnila hlubší pohled na další skladatele. Vede to pak k tomu, že často hrajeme i velmi raná či méně zdařilá díla slavných skladatelů; mistrovská díla skladatelů méně známých nás pak naopak na koncertech či na CD nosičích míjejí – a to je škoda.

Jak jeho hudbu vnímáš? Jako romantika? Jako modernistu?

Myslím, že v případě Vítězslava Nováka sedí možná nejlépe označení otec moderní české hudby. Myslím, že ačkoliv se vůči němu velmi často vymezoval, má blízko k osobnosti Richarda Strausse. Jak říkal jeden z mých mentorů Michael Tilson Thomas – „dělali stejné věci ve stejném čase a na stejném místě“. To poslední jmenované jistě chápejme jako středoevropský kulturní prostor.

Jak se Novák vyvíjel?

Myslím, že stejně jako svět okolo něho v době jeho života. Představme si jen ten ohromující rozdíl mezi léty 1870 a 1949, která rámují Novákův život. Myslím, že podobné srovnání bude velmi dobře patrné na druhém kompaktním disku, který připravujeme k natáčení s Janáčkovou filharmonií Ostrava v březnu 2021. Zazní na něm ikonická Slovácká svita, dílo z roku 1903 zrcadlící Novákovu lásku k folkloru, a současně natočíme dílo De Profundis, které zrcadlí dobu nacistické okupace, tedy dílo z pozdní Novákovy tvorby.

Existuje nějaká interpretační tradice, vůči které se u Nováka vymezuješ?

V případě Vítězslava Nováka nemám velkou potřebu se vůči interpretační tradici příliš vymezovat. Naopak. Vždyť například historické nahrávky, které máme k dispozici, jsou obrazem Novákovy doby a můžeme z nich dnes velmi čerpat. Pokud bych se k něčemu jistě vymezil, tak k tomu, že někde v šedesátých až sedmdesátých letech dvacátého století tato interpretační tradice odchází, stejně jako u Zdeňka Fibicha.

Fibichovský komplet už jsi točil. Jde teď s Vítězslavem Novákem o zásadně jinou práci?

Zásadní rozdíl určitě ne. Mým cílem je přinést moderní poučený interpretační pohled. V oblasti zvuku se snažíme zachytit ten nejlepší zvukový obraz, který nám umožňuje nejmodernější technika. V odborných otázkách se opět budeme opírat o špičkové muzikology a badatele.

Jde o iniciativu nahrávací společnosti Naxos?

Jsem velice rád, že jsem u dnes zřejmě největší světové nahrávací společnosti získal důvěru pro tak mimořádné projekty. V oblasti romantické hudby jsme na Fibicha navázali Josefem Bohuslavem Foersterem a Vítězslavem Novákem. Po dokončení těchto kompletů tak vznikne pozoruhodný „národní triptych“ Fibich-Foerster-Novák. V oblasti klasicistní hudby pak stále pracuji na projektu Češi ve Vídni.

Nechali se snadno přesvědčit?

To je otázka spíše na vedení Naxosu… Každé CD se snažím připravit, jak nejlépe to jde, ať už dlouhým zvažováním dramaturgie, pečlivou přípravou a nahráváním, či při postprodukci. Všechna tato kritéria se projeví na výsledku a ten je dnes v Naxosu hodnocen velmi přísně. Myslím tedy, že nejlepším přesvědčováním k další spolupráci jsou výsledky mojí práce a práce celého našeho nahrávacího týmu ArcoDiva.

Celosvětová distribuce… Slibuješ si od toho nový impuls k rozšíření povědomí o Novákově hudbě?

Celosvětová distribuce je jistě jen jeden z pozitivních aspektů celého projektu. Pro mne je nejdůležitější, že mohu navázat na interpretační tradici, která již začala pomalu mizet. Je to pro mě velká pocta, přesvědčit se společně s našimi předními orchestry, jaká mistrovská díla máme v české hudební literatuře. To, že se díky CD a digitální knihovně tato díla dostanou k celosvětovému publiku, je pak jistě velké plus.

Nejde z globálního hlediska jen o jakousi kuriozitu?

Naxos je opravdu globální společnost, jejíž sekce jsou rozprostřeny od Londýna až po Hongkong či Nový Zéland. Ačkoliv v ní, pokud vím, ve vedení není žádný Čech, české hudbě se věnují opravdu intenzivně. První disk Novákova kompletu tak byl vnímán jako velmi důležitá událost. Jistě k tomu přispívá i globální kritický ohlas. A tak mohu v nadsázce říct, že sebevědomí příslušníků cizích národů přinese opět trochu užitku české hudbě.

Co všechno se musí kvůli nahrávání dělat s notovými materiály?

Obecně mohu říct, že pro řadu našich CD jsme museli celou řadu materiálů nově vytvořit. V případě klasicistní řady „Češi ve Vídni“ se jedná dnes již téměř o pravidlo. I díky tomu přinášíme téměř výhradně novodobé premiéry klasicistního repertoáru. V případě romantických a moderních skladatelů využíváme někdy historické, někdy moderní a někdy zcela nově vytvořené materiály. Nejinak tomu je a bude i u Vítězslava Nováka.

Co už je natočeno?

V tuto chvíli máme již vydané první CD s Jihočeskou suitou a symfonickou básní Toman a lesní panna. Druhé CD budeme natáčet na jaře 2021 společně s prvním CD s tvorbou Josefa Bohuslava Foerstera.

A co ještě zbývá? Dokdy?

Naše další plány sahají minimálně na dva až tři roky dopředu, zejména proto, že budeme natáčet i řadu děl s tak rozsáhlým aparátem, že je budeme muset spojit i s koncerty. Skvěle nám v tom vycházejí vstříc orchestry Janáčkovy filharmonie Ostrava i Moravské filharmonie Olomouc. Termín dokončení si netroufám dnes odhadnout, je to práce možná na celé desetiletí. Už teď se na tuto desetiletku těším a práce na podobném projektu je pro mě velkou ctí.

Foto: Fb J. Štilce, Fb KfP, Fb Filharmonie Košice