„Zazní díla, která jsou součástí naší stoleté historie.“

„Komorní hudba nepřináší méně závažná sdělení než hudba orchestrální a pro hráče je očistnou záležitostí.“

„Českou tvorbu bych rád uváděl v konfrontaci s díly světových autorů.“

Mnoho koncertů a inscenací letos akcentuje 100. výročí vzniku Československé republiky. Méně tradiční už jsou ale slavnostní koncerty komorní hudby. A právě takto intimněji se rozhodli zítra oslavit náš stát v Sukově síni Rudolfina přední čeští sólisté: cembalistka Edita Keglerová, houslisté Anna Sommerová a Leoš Čepický, klavíristka Alena Grešlová a soubor Camerata 2018, který povede VOJTĚCH JOUZA. Zazní díla, která jsou součástí naší stoleté historie, a je zajímavé uvědomit si, v jakých souvislostech jejich autoři žili a tvořili.

Koncert zahájí Meditace na staročeský chorál Svatý Václave Josefa Suka, kterou skladatel napsal v předvečer vzniku Československa na sklonku První světové války. Tentýž chorál cituje ve své Suitě pro hoboj Pavel Haas. Toto dílo vzniklo za pohnutých okolností v prvních dnech nacistické okupace. Autor, bratr známého herce Huga Haase, později zahynul v Osvětimi. Pavel Haas byl žákem Leoše Janáčka, od jehož úmrtí letos uplynulo 90 let. Z jeho díla zazní Sonáta pro housle a klavír. Období první republiky a její kosmopolitní kulturní zaměření reprezentuje cembalový koncert Bohuslava Martinů, který vznikl ve třicátých letech v Paříži. Události dvacátého století odráží také tvorba Vladimíra Sommera, z jeho díla zazní Sonáta pro dvoje housle.

Koncert se koná v Sukově síni Rudolfina, které je také těsně spjato s historií Československa. Za první republiky tam sídlil parlament a prostor Sukovy síně i přilehlé dvorany sloužily jako poslanecká jídelna. Proběhlo tam několik voleb prezidenta a všechny významné manifestace té doby se odehrávaly v prostoru dnešního náměstí Jana Palacha.

Soubor Camerata 2018 založil a jeho uměleckým vedoucím je hobojista a dirigent Vojtěch Jouza. Zaměřuje se na interpretaci komorní hudby v různých nástrojových sestavách s akcentem na tvorbu skladatelů dvacátého století. Členy souboru jsou hráči České filharmonie a také renomovaní sólisté a komorní instrumentalisté.

Tento koncert k poctě století naší státnosti by měl být prvním v řadě volného cyklu podobných večerů, ze kterých by v budoucnu měla vzniknout nová abonentní řada. A jak portálu KlasikaPlus přiblížil autor této myšlenky, Vojtěch Jouza, účinkovat v rámci ní budou přední sólisté a komorní soubory, kde hraje nebo které diriguje, tedy Camerata 2018, Komorní orchestr Vladimíra Sommera, Pražský barokní soubor. V letošním roce se bude konat ještě jeden koncert, a to vánoční ve Dvořákově síni 25. prosince odpoledne s Rybovou Vánoční mší a koledami.

Nedávno jsme si povídali o Vašem novém hudebním festivalu Plzeňský podzim a za pár týdnů poté přicházíte s dalším projektem. Co Vás v dnešní době motivuje pořádat hudební akce? Není to nic jednoduchého, zvlášť, pokud jde o komorní hudbu. 

Jednak mám potřebu věnovat se komorní hudbě s lidmi, s kterými se nám dobře hraje, a je to také pocit, že je mnoho skladeb, které jsou neprávem opomíjeny. Zčásti je to proto, že se na jejich autory více méně zapomenulo, anebo se jedná o skladby hraných autorů, které jsou ale napsány pro neobvyklé nástrojové obsazení. 

Jak komorní hudbu vnímáte Vy osobně? 

Pro každého hráče je komorní hudba očistnou záležitostí. Pro dirigenta pak, pokud přistoupí ke komornímu orchestru, je to příležitost věnovat se detailnější práci, než jaká je možná v běžném provozu symfonických orchestrů. Komorní hudba samotná, i když je psána pro menší nástrojové obsazení, nepřináší méně závažná sdělení než hudba orchestrální, často tomu bývá i naopak.

Je těžké přilákat diváky, nebo má komorní hudba svoji pevnou základnu? 

S pořádáním těchto koncertů jsme teprve na počátku, stálou posluchačskou základnu si budeme muset teprve vytvořit. A vzhledem k bohaté koncertní nabídce v Praze to bude asi dlouhodobější proces. Rád bych představil své komorní soubory Camerata 2018, Pražský barokní soubor, Komorní orchestr Vladimíra Sommera, každý z nich přináší jiný repertoárový záběr. Spoluúčinkovat s námi na letošním vánočním koncertě budou i sbory, kde působím jako sbormistr – komorní sbor EN ARCHÉ a Česká píseň Plzeň. Koncertů zatím neplánujeme víc než šest v jedné sezóně. 

Zaměříte se hlavně na českou tvorbu? 

Českou tvorbu bych rád uváděl v konfrontaci s díly světových autorů. V minulosti jsme takto například s Pražským barokním souborem uvedli mnoho děl Jana Dismase Zelenky vedle skladeb jeho současníků, zejména Johanna Sebastiana Bacha, a ukázalo se, že česká hudba je organickou součástí hlavního proudu evropské hudby.

Foto: Petra Hajská, archiv Vojtěcha Jouzy