„Vedle autorů Ostravských dnů nové hudby je Janáček najednou velmi přístupný.“

„Ostrava se s nikým nesrovnává.“

„Spolupráce s Polskem se stala jednou z našich priorit.“

Hudební maraton Leoše Janáčka soustřeďuje v Ostravě od čtvrtka do neděle víc než tucet koncertů. Janáčkův rok a zároveň oslavy stého výročí vzniku Československa tak korunuje festival, který u nás zatím nemá obdoby.  Informovali jsme o něm ZDE. Společně s dalšími institucemi za ním stojí Janáčkova filharmonie Ostrava. Její ředitel Jan Žemla se v rozhovoru pro KlasikuPlus zamýšlí nad Janáčkovým odkazem i nad prioritami tělesa v regionu.

Je Janáček v Ostravě klasikem?

Popularita hudby Leoše Janáčka je věc poměrně složitá, ale obecně se na Ostravsku Janáček opravdu stává pomalu už klasikem. I zde si musí hledat cestu k publiku. Ale v programu Janáčkovy filharmonie Ostrava se objevuje zcela běžně a nikdy jsem neslyšel, že by šlo o něco náročného, pro publikum nesrozumitelného; zvláště ne ve chvíli, kdy v repertoáru orchestru a hlavně na festivalu Ostravské dny nové hudby zaznívá tvorba autorů, vedle nichž je Janáčkova hudba velmi přístupná na první poslech. Možná i to by mohlo Janáčkovi pomoci. Jde o natolik silnou osobnost, že každý posluchač, byť laik, musí vnímat její důležitost. A právě to by mohlo odbourávat určité předsudky, které případně někdo má.

Zdá se to, a nebo je Ostrava po stránce dramaturgické opravdu výrazněji progresivní než jiná města?

Ostrava je městem moderní kultury. Dává to najevo i výběrem osobností. Příkladem může být ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil, který každoročně uvádí opery dvacátého století. Vzniká zde festival NODO – Dny nové opery. Je zde už téměř dvacet let přítomen Čechoameričan Petr Kotík, skladatel a dirigent, který pořádá Dny nové hudby. I program Janáčkovy filharmonie, která je spíše klasičtěji zaměřena, častěji uvádí novější hudbu. A nikdo s tím nepolemizuje, nikdo to nezpochybňuje.

Vidíte někde jasné důvody ostravské progresivnosti?

Ostrava je zeměpisně dále od centra, kreativní prostor je o něco volnější. Neznám jiné město v České republice, které se takto intenzivně věnuje provozování soudobé hudby. Jsem v tomhle prostředí už šest let a je to prostředí funkční! Celé to dává smysl! Nejde o házení hrachu na stěnu. V tomhle ohledu je mi v Ostravě velmi dobře.

Má tato dynamičnost souvislost s tím, jak se Ostrava musela po roce 1990 proměnit z průmyslového města – a našla tuto cestu?

Souvisí to s celkovou snahou lidí, kterým o něco jde, kteří chtějí město posunout. Zajímavé je, že Ostrava se s nikým nesrovnává, není tu komparace typu „chceme být lepší než…“  Jde o svébytnou základnu, která se snaží dělat to nejlepší, co může. Lidé, kteří jsou ve svém oboru opravdovými odborníky. A zároveň jim nejsou kladeny žádné zásadní překážky, ať už od nějaké konkurence, nebo ze strany politiků. Jako ředitelé institucí máme docela volné ruce. A to nás posunuje dopředu.

Má město větší svobodu a volnost tvořit nové tradice, protože nemusí nést zátěž tradic, které už nejsou aktuální?

Ano, přerušení průmyslových tradic může být motivací, aby se město obecně posunulo dál. Transformace v devadesátých letech byla velmi, velmi výrazná. V tuto chvíli už mnohé záležitosti, pro člověka esenciální, proběhly. Necítím v Ostravě krizi, ale tehdy musela být velmi intenzivní. A možná ta intenzita v něčem přetrvala a zůstala. Možná právě díky ní chtějí lidé věci posunovat dál a posunují je rychle.

Odkud vlastně jste vy?  

Pocházím z Brna. Práce s orchestrem v Ostravě je příjemná. Nediskutuje se o hloupostech, lidé chtějí hrát. Není třeba je přesvědčovat, aby pracovali. Pak je možné tvořit…!

Přetahují se podle vás Brno a Ostrava o Janáčka?

Sféry vlivy jsou rozdělené. Pokud nějaké přetahování existuje, tak spíše jen v humorné rovině. Každý soudný člověk musí uznat, že Leoš Janáček neodmyslitelně patří k Brnu, kde strávil většinu života a o mnohé se zasloužil. O hudební školu, o Besední dům… Na druhou stranu svými kořeny patří k regionu, k Ostravě, byť bydlel v Brně. A ostravský, moravskoslezský region se k jeho osobnosti hlásí. Ostatně, jeho lidovost, folklor, z něhož čerpá, neodmyslitelně patří právě k regionu, z něhož pocházel, v Brně moc nebyl… To jsou plusové body pro Ostravu. Ale řevnivost nebo nějaké diskuse na tohle téma neprobíhají. Každé z obou měst se hlásí k Leoši Janáčkovi intenzivně. A není to na škodu, naopak. Primárně jde o osobnost skladatele a o jeho hudbu, tak ať každý dělá co nejvíc. O konkurenci v kultuře ani moc neuvažuji. Když v Ostravě, kde pořádám celoroční sezónu, dělá někdo skvělý festival, je pro mě motivací – abych ho doplnil nebo byl lepší. Nejsem naštvaný na to, že se někomu něco povedlo. Naopak.

Kam směřuje Janáčkova filharmonie?

Za posledních šest let se proměnila poměrně zásadně – vizuální prezentací počínaje. Zrovna ta je zdánlivě poslední důležitou věcí, ale není tomu tak. I to je jistý způsob interpretace. U hudebního projevu se snažíme vymanit z regionální na mezinárodní úroveň. V katalogu sezony vidíte osobnosti, které běžně hrají v Praze. Ano, sezona je kompromisní, ale zastávám názor, že peníze nemají být limitem. Myslíme nejprve hudebně – a potom ekonomicky. Musí se to pochopitelně protnout. Ale pokud bych si dal jako první limit ten ekonomický, tak bych se moc daleko nedostal.

Takže jste spíše idealistou, nikoli materialistou?

Ano, jsem člověk, který stojí nohama pevně na zemi, i z hlediska ekonomického. Ale zastávám názor, že nejdřív musí být myšlenka, cíl směřování… a potom schopnost přesvědčit vedení města a kraje, tedy lidi, kteří by mě měli podpořit, o kvalitě, o schopnosti této myšlenky dále žít. Což se daří. Návštěvnost koncertů stoupá každoročně o deset procent, což je výrazné. A nejen díky zlepšenému marketingu. Jsem si jistý, že důvodem je kvalita projektů, že se to pozná. Laik i odborník, když jde na koncert klasické hudby, dojde ke stejným závěrům. Odborník je dokáže lépe popsat, laik si odnáší emoční hodnotu, která z kvalitního koncertu je stejná pro oba dva typy lidí.

A jak to vlastně máte s Polskem?

Ostrava je jedno z měst u nás, které by k Polsku mělo mít nejbližší vztah, minimálně kulturně. Když jsem před pěti nebo šesti lety nastoupil do funkce, tak vztahy byly nulové. Kultura v Polsku je přitom neskutečně rozvinutá. Kolik tam bylo postaveno koncertních sálů, jak svou kulturu vnímají, jak jsou na ní náležitě hrdí… V tom se můžeme učit. A tak už máme rezidenční výměnu s rozhlasovým orchestrem v Katovicích, vystupujeme v Krakově… V listopadu absolvujeme polské turné po všech významných polských nových sálech. Spolupráce je navázána intenzivně, jsem v kontaktu s řediteli řady institucí a filharmonií. I ve věci budoucího koncertního sálu v Ostravě… Spolupráce s tímto sousedem se stala jednou z našich priorit.

Foto: janacek2018.cz