KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Martin Prokeš: Rok českých interpretů? Výjimečný a doufám, že neopakovatelný! english

„Kultura je kapitolou, která se neobejde bez veřejné podpory, a pevně věřím, že si nikdo nedovolí ani vyslovit něco o zbytnosti kultury.“

„Česká hudební elita přichází už řadu měsíců o významná koncertní pódia po celém světě.“

„Historie ukázala, že hodnota umění přečkala staletí, a tak věřím, že i touto zkouškou projde posílena.“

V sobotu začíná už 19. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. I přes mimořádné okolnosti se podařilo zachovat rozsah přehlídky, jen interpreti se z části změnili. Jak ale říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ředitel festivalu Martin Prokeš, máme jedinečnou příležitost slyšet české umělce, které bychom pravděpodobně jinak do jedné dramaturgické řady dostávali jen velmi obtížně. A dodává, že víra ve smysl věcí, které chystáme, je naším nábojem, posláním a cestou.

Letošní situace je pro kulturu složitá z mnoha hledisek, jak moc virus ohrozil festival Lípa Musica? Museli jste hodně věcí měnit?

Na tuto otázku budu schopen odpovědět spíš po ukončení letošního ročníku. Alfou a omegou  pro všechny promotéry je, jestli budou moct uskutečnit všechny připravené projekty. Do této chvíle můžeme mluvit o tom, že i když byl festival hotový dramaturgicky, vše bylo nasmlouvané a zajištěné, tak přišla právě zmíněná situace s Covid-19, na kterou musely reagovat festivaly napříč českou kulturou. Jediným možným a logickým řešením bylo předělat dramaturgii na české prostředí, odříct zahraniční interprety a začít hledat termínovou shodu s manažery, umělci a novými koncertními místy.

Podařil se vám zachovat celkový počet koncertů, nebo je jich míň?

Počet koncertů na české straně zůstává zachován. Letošní ročník se bude muset obejít pouze bez tří německých míst, na která se v příštím roce rádi vrátíme. V době, kdy jsme se museli rozhodnout, nebylo možné předjímat vývoj restrikčních opatření, která nejsou do dnešní doby v ideálním stavu.

Přišli jste o nějaké domluvené interprety? O zahraniční asi ano, že?

S velkou lítostí jsme zrušili účinkování legendárního ansámblu L’Arpeggiata, který založila Christina Pluhar a který měl být hvězdou zahajovacího koncertu. Dalších šest výjimečných zahraničních projektů se nedočkalo ani svého zveřejnění, ale aspoň nám tak zůstala možnost využít moment překvapení pro následující ročníky…Soubor L’Arpeggiata už několik let velmi osobitým způsobem čeří vody barokní hudby. Proslulá theorbistka a harfistka původem z Rakouska, Christina Pluhar, se v rámci svých aranží nechává inspirovat folklórem, jazzem, soudobou tvorbou i mnoha jinými vlivy. V rámci Koncertu pro Liberecký kraj měli představit program Teatro d’Amore, tedy Divadlo lásky. Poprvé ho představili na festivalu Oude Muziek v Utrechtu a pak s úspěchem nahráli. Vrací se v něm k vokální a instrumentální hudbě Monteverdiho a jeho současníků ve svěží, vynalézavé a spontánní interpretaci, v níž se pojí barokní citovost se současným vkusem. Škoda…

Zas na druhou stranu může být ale přínosem této zvláštní doby, že se teď publiku mnohem víc představují domácí umělci, kteří by třeba jinak měli mnohem víc koncertů v zahraničí. V podstatě nám nechtěně vznikl rok českých interpretů…

Moc mě mrzí, že česká hudební elita přichází už řadu měsíců o významná koncertní pódia po celém světě. Bude trvat poměrně dlouhou dobu, než se bude moci konstatovat, že je to za námi. Cesta k zahraničním angažmá ať už jednotlivých koncertů a turné nebo dlouhodobější spolupráce bývá neskutečně těžká, dlouhá a je vykoupena úsilím na obou stranách. V tomto ohledu jsou ztráty obrovské. Když se na to ale člověk dívá pozitivní optikou, tak může skutečně konstatovat, že máme jedinečnou příležitost slyšet české umělce, které bychom pravděpodobně jinak do jedné dramaturgické řady dostávali jen velmi obtížně. V tomto ohledu bude letošní rok výjimečný a doufám, že neopakovatelný.

Jaký očekáváte zájem publika? Myslíte, že lidé budou reagovat jinak, ať už na změny v programu nebo v tom, jestli vůbec na koncerty půjdou?

Čísla z předprodejů hovoří sama za sebe. Z celkové letošní kapacity je před zahájením festivalu v prodeji shodně jako v loňskem roce poslední pětina vstupenek, třetina koncertů je vyprodaná a na další třetinu akcí zbývají jen poslední ístky. Velmi nás tedy těší zájem publika, a protože jsou to kromě zahajovacího koncertu vstupenky zakoupené až v tomto zvláštním období, je patrné, že se tato situace promítá do předprodeje jen nepatrně.

Myslíte, že můžeme mluvit o hrozících existenčních problémech kultury, respektive té části, která zahrnuje klasickou hudbu?

Zcela jistě je situace alarmující a znepokojující. Nyní bude velmi záležet na čelních představitelích vlády, krajů, měst i obcí. Kultura je kapitolou, která se neobejde bez veřejné podpory, a pevně věřím, že si nikdo nedovolí ani vyslovit něco o zbytnosti kultury. Je to naše kulturní dědictví, které jsme povinni střežit, pečovat o něj, je to naše tradice, kořen a identita a pokud společnost dovolí, alespoň na okamžik v této podpoře a péči polevit, může to mít nedozírné následky. Pro nás, kteří pracují v kultuře a pro kulturu, se nic nemění. Každodenní práce, kdy krůček po krůčku řešíte dílčí úkoly, a víra ve smysl věcí, které chystáme, je naším nábojem, posláním a cestou. Historie ukázala, že hodnota umění přečkala staletí se vším, co k historii patří, a tak věřím, že i touto zkouškou projde posílena.

Stíháte při těch všech změnách kolem festivalu ještě vlastní zpívání? Loni jste na Lípě musice vystupovali společně s Markem Šulcem, vydali jste CD…

Ano, koncertování našeho pěveckého dua Kchun doplněné o videoart našeho kolegy je pro nás srdeční záležitostí a radostí. Daří se nám stále častěji navštěvovat významná koncertní pódia. V nejbližší době se těšíme třeba 16. září do Jihlavy na mahlerovský festival Hudba tisíců. Pak vystoupíme ještě 25. září v Moravském Krumlově v rámci festivalu Concentus Moravie. 10. října navštívíme Horní Domašov, 18. října vystoupíme ve Valdštejnském paláci v Praze v rámci Malostranských komorních slavností a pak na dalších koncertech.

Zpět ale k letošní Lípě Musice, jak jste program postavili? Asi došlo řekněme k personálním změnám, ale atmosféru a určité stálice jako třeba koncert při svíčkách jste zachovali…

Ano, sedm zahraničně obsazených koncertů jsme nahradili českými interprety. Lokace byly vesměs nezměněny jen s jednou výjimkou. Naší snahou bylo uchovat původní plánované termíny, aby bylo změn co nejméně. Sympatická byla také iniciativa hned tří významných festivalů, kdy jsme se s Lípou Musicou přidali ke Svatováclavskému festivalu a festivalu Concentus Moravie. Naší společnou podporu českým hudebníkům jsme nazvali „Spojeni hudbou“. Spočívá v ochotě společně sdílet minimálně pět koncertů, které se odehrají tím pádem na všech festivalech. Obohatili jsme se tak navzájem svými nápady a ukázali, že přesto že můžeme být vnímáni jako konkurenti ve svém oboru, dokážeme najít společnou chuť, řeč a tím podpořit naše společné členství v České asociaci festivalů, které jen podtrhuje naší společnou cestu.

Stálicí se už stal i Josef Špaček jako umělecký garant festivalu, na jak dlouho jste spolu domluveni? Podílí se i na sestavování programu?

Ano, Josef Špaček je i v letošním roce naším uměleckým garantem. Tím se jeho garanční doba naplní, ale věřím, že jako interpreta ho jistě uslyšíme i v budoucích letech. Josef připravil pro letošní́ program několik projektů, v nichž̌ se sám představí́ v roli sólisty, komorního hráče i premiérově̌ dirigenta. Ujme se taktovky České studentské filharmonie, vystoupí se svými kolegy z České filharmonie, ale například i s minulým festivalovým garantem, hornistou Radkem Baborákem ve festivalovému septetu. Pro Liberec si připravil navíc i sólový recitál. Kromě role interpreta nabídne Josef Špaček i mistrovské kurzy pro žáky základních uměleckých škol v České Lípě a Liberci.

Kdo vlastně vytváří dramaturgii Lípy Musicy?

V posledních čtyřech letech se ukázalo, že mít uměleckého garanta festivalu nabízí jedinečnou příležitost obohatit náš výběr mimořádnými projekty. Je to pochopitelně díky nominovaným osobnostem, které pomáhají festivalu vytipovat mimořádné kolegy, mnohdy spolužáky ze studií nebo z nejrůznějších zahraničních angažmá. K tvorbě dramaturgie jsem založil už před léty uměleckou radu festivalu, ve které sedí kromě uměleckého garanta má kolegyně Lucie Johanovská, hudební ředitel rádia Classic Praha a můj pěvecký kolega Marek Šulc a já. Naše dramaturgie je tedy týmová práce, kdy každý z nás přinese svůj dramaturgický záměr na stůl a já si s tím potom nějaký čas hraju, přemýšlím a dávám tomu konečnou podobu. Toto je na mé práci jedna z nejhezčích fází.

My se teď bavíme o ročníku 2020, ale samozřejmě už plánujete minimálně příští rok, to je asi hodně složité věštění z křišťálové koule. Věříte, že bude situace normální, a stavíte program klasicky, jak jste zvyklí? Nebo je tam přeci jen stín viru a jste opatrnější?

V příštím roce oslaví festival své dvacáté narozeniny. Je to v lidském životě významné jubileum obzvlášť, když jste u toho celou dobu (usmívá se). Plánujeme tedy oslavit festival společně s našimi posluchači neotřelými a zajímavými projekty a svým způsobem se také vrátit ke svým kořenům, k duchovní hudbě, a připomenout si tak, z čeho festival vzešel. Ale k otázce… Plánujeme velmi obezřetně bez toho, že bychom šli do velmi nákladných projektů. V tomto ohledu jsme učinili změnu původního plánu našeho zahajovacího koncertu, který chystáme s Libereckým krajem. Připravujeme projekty, které budou pro náš festival a tudíž i pro naše posluchače premiérové. Jedním z překvapení bude uvedení světové premiéry skladby, kterou si festival nechává napsat ke svým dvacátým narozeninám a která zůstane festivalovým odkazem nejen pro své posluchače, ale i pro svůj region. Pevně věřím, že už bude situace stabilizovaná a že se vrátí na naše podia zahraniční umělci a ti naši se budou moci opět těšit ze zahraničních úspěchů.

Jak reagují oslovení zahraniční interpeti? Stalo se vám třeba, že někdo rovnou řekl, že nepřijede, nebo že se to obává přislíbit?

Zatím se nám nestalo, že by měl někdo takové obavy.

Prozradíte už něco z příštího ročníku?

Světovou premiéru skladby bez bližší specifikace jsem vám už představil. Chystáme také výstavu ve veřejném prostoru. Víc ale v této chvíli neprozradím. Bude to oslava života s hudbou.

Foto: Lukáš Marhoul Photography , Lucie Johanovská, Fb dua Kchun, Fb MHF Lípa Musica

Veronika Veber Paroulková

Moderátorka, publicistka

Vyrostla v hudebně výtvarné rodině. Vystudovala Právnickou fakultu UK, zpěv na Konzervatoři J. Ježka a soukromě hru na klavír a klarinet. Od 17 let se věnuje moderování a působí za mikrofonem nebo před televizní kamerou bez přestávky dodnes. Pracovala jako moderátorka na Classic FM (dnes Classic Praha), moderátorka zpravodajství v Radiu City, v ČRo Region a Radiožurnálu, poté vedoucí zpravodajství a publicistiky ČRo Region. Připravovala a moderovala pořad Telefonotéka a přenosy koncertů klasické hudby pro ČRo Vltava, publicistický pořad Proti srsti TV Prima, v České televizi pořady Před půlnocí, Před polednem, Studio 6, Politické spektrum, vědecký pořad Milenium a Zprávy ČT 24. V současné době připravuje a moderuje pořad Na návštěvě pro ČRo D-dur, pořady s vědci o vědě pro ČRo Plus a v oblasti klasické hudby příležitostně moderuje pro ČT art. Kromě toho spolupracuje jako moderátorka i s festivaly klasické hudby, s pořadateli koncertů nebo s vědeckými institucemi, psala články o klasické hudbě pro Divadelní noviny. Je spoluzakladatelkou portálu o klasické hudbě KlasikaPlus.cz, kde zároveň publikuje. Kromě klasické hudby je její zálibou golf a fotografování, ráda cestuje, chodí v přírodě, tančí nebo lyžuje. Jako koníčka má i kvalitní vína, vaření a gastronomii. Kde to jde, potkáte ji s fenkou Westíka pojmenovanou Mimi podle Pucciniho Bohémy, se kterou tvoří nerozlučnou dvojici. Její velkou láskou se stal v roce 2020 syn Kubíček. Založení portálu KlasikaPlus.cz považuje za zpečetění svého hlubokého vztahu s vážnou hudbou…



Příspěvky od Veronika Veber Paroulková



Více z této rubriky