středa, 13 listopad 2019 17:15

Violoncellista Lukáš Svoboda: houslový repertoár mě vždycky přitahoval

Autor:

„Lákalo mě hrát něco trochu jiného než klasický violoncellový repertoár.“

„Houslové skladby a jejich technická náročnost se mi líbí. Je to výzva.“

„Objevil jsem nástroj z roku 1891, který postavil v Budapešti houslař Janos Stowasser. Jsem s ním velmi spokojen.“

 

2

 

V posledních letech na sebe čím dál výrazněji svými koncertními aktivitami upozorňuje mladý brněnský violoncellista Lukáš Svoboda. Člen Filharmonie Brno je aktivní rovněž jako ansámblový a komorní hráč. Nyní se chystá představit unikátní recitálový program postavený na provedení některých virtuózních skladeb houslového repertoáru v transkripcích pro violoncello. V Brně zahraje 14. 11 v sále ZUŠ Veveří a v neděli 17. 11. pak zopakuje recitál v sále ZUŠ Břeclav.

Lukáši, pokud si dobře vzpomínám, tak naposledy jsme spolu více hovořili, když jsi mi přišel zahrát Rapsodii Miloslava Ištvana, to už bude nějakých deset let…Kam ses od té doby posunul?

…ano, Rapsodii jsem hrál někdy v prvním ročníku na JAMU. Na začátku druhého ročníku jsem nastoupil do Filharmonie, to bylo v roce 2011. Se spolužáky jsme založili Slovanské kvarteto, zpočátku se nám dařilo hrát, ale nakonec jsme se bohužel rozpadli. Za studií jsem také hrál v komorním orchestru Ensemble Opera Diversa. V současnosti pravidelně spolupracuji s ansámblem Brno Contemporary Orchestra a s orchestrem Czech Virtuosi. Zároveň jsem se stal členem Wallingerova kvarteta.

To je výživná umělecká kariéra! Jak Tě ale napadlo postavit violoncellový program z houslových skladeb?

Lákalo mě hrát něco trochu jiného než klasický violoncellový repertoár. Už na JAMU jsem se každého půl roku snažil připravit na zkoušky jedno Paganiniho Capriccio. Posléze, na absolventském koncertě, jsem provedl Cikánské melodie Pabla de Sarasate a Romantické kusy Antonína Dvořáka. V následujících letech to pak byla Schnittkeho Suita ve starém stylu a letos nově Meditace Julese Masseneta. Některé z těch skladeb zahraji i na svých listopadových recitálech.

Věděl jsi, že podobným způsobem se v 50. letech 20. století profiloval i brněnský „violoncellový guru“, koncertní mistr České filharmonie a člen Moravského kvarteta Váša Černý?

O osobnosti Váši Černého vím, ale nemůžu říct, že by jeho práce byla mým vzorem. Spíš se mně houslové skladby a jejich technická náročnost líbí. Je to výzva.

V té souvislosti, kdo byli vlastně tví pedagogové?

Na brněnské konzervatoři jsem byl ve třídě Miroslava Zichy a na JAMU jsem chodil k Jozefu Podhoranskému. Každý z těchto pedagogů byl naprosto rozdílný, ale myslím, že spojení Zichovy systematičnosti a Podhoranského živelného pojetí hry a celkového přístupu k hudbě, fungují velice dobře.

Vraťme se ke Tvému aktuálnímu projektu. Kdo je při listopadových koncertech tvým komorním partnerem a jaké máš s programem plány do budoucna?

Jeden koncert proběhne v Brně a druhý na svátek studentů 17. listopadu v Břeclavi. Už mnoho let při recitálech spolupracuji se svým spolužákem z JAMU, s klavíristou Vladimírem Halíčkem. Myslím, že se hudebně velmi dobře doplňujeme a že za tu dobu už víme, co od sebe můžeme a nemůžeme čekat. Co se týká budoucnosti projektu, tak doufám, že by se tenhle netradiční program mohl uchytit i v rámci některých festivalů…

 

1

 

To je skvělé! Snad vše půjde podle plánu. Co ostatní aktivity?

Rád občas hrávám s houslistou Jiřím Partykou, ředitelem Lednicko-Valtického hudebního festivalu. Letos jsme tam spolu provedli komorní koncert složený ze skladeb barokních mistrů. Pravidelně se scházíme také po Vánocích, kdy hrajeme ve Valtické kapli každoroční tříkrálový koncert s ansámblem Sperger Quintet.

Nemohl jsem si nevšimnout, že spolu s tvými kolegy, violoncellisty Filharmonie Brno, chystáte za klavírního doprovodu vašeho uměleckého šéfa Dennise Russella Daviese živé provedení kompletních skladeb Ludwiga van Beethovena pro violoncello a klavír. Kterou ze Sonát připravuješ?

Cvičím Sonátu č. 2 g moll, op 5, č. 2. Zařadil jsem ji i do svých listopadových recitálů jako kontrast k houslové literatuře.

Jsme oba violoncellisté, tak by mě (a předpokládám, že i čtenáře) velice zajímalo, na jaký hraješ v současnosti nástroj?

Na JAMU mi byl zapůjčen krásný nástroj z dílny F. J. Homolky z roku 1846 a myslel jsem, že po ukončení studia, kdy budu muset violoncello vrátit, už nikdy nenajdu nástroj, na který mě bude bavit hrát. Filharmonie Brno však byla tak laskavá, že pro mě zakoupila violoncello, které jsem si mohl sám vybrat. V dílně pražského houslaře Miroslava Komára jsem objevil nástroj z roku 1891, který postavil v Budapešti houslař Janos Stowasser. Jsem velmi spokojen.

Na závěr jedna osobní otázka – při všech uměleckých aktivitách, stihl jsi založit rodinu?

Rodinu zatím ne, ale již plánujeme s dlouholetou přítelkyní svatbu, tak myslím, že se vše vyvíjí správným směrem.

Bylo mně potěšením Tě po dlouhé době vidět a pohovořit. Hodně štěstí v osobním životě i se všemi tvými projekty… a někdy zase do programu nasaď i tu Ištvanovu Rapsodii!

 

3

 

-----------

Program recitálů v Brně 14. 11. 2019 od 17:30 a v Břeclavi 17.11. 2019 od 17:00:

Ludwig van Beethoven: Sonáta g moll op. 5, č. 2 pro klavír a violoncello

Jules Massenet: Meditace z opery Thaïs

Antonín Dvořák: Romantické kusy, op. 75

Pablo de Sarasate: Cikánské melodie, op. 20

 

Foto: Julian Veverica a archiv Štěpána Filípka 

Štěpán Filípek

Brněnský violoncellista, hudební skladatel, dramaturg a publicista.

Absolvent Pražské konzervatoře, Brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění. Jako interpret se zaměřuje na komorní a sólové projekty, v kompozici navazuje na východiska autorů brněnské kompoziční školy. Své teoretické i praktické poznatky využívá jak v dramaturgii koncertů, tak v hudebně-popularizační publicistice.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.