„Ano, Berlioz byl hudební revolucionář.“

„Výročí jsou vždy dobrou věcí – obzvláště užitečnou pro naše publikum.“ 

„Jako koncertní dílo shledávám Faustovo prokletí naprosto uspokojivým.“ 

„This is my first time in Litomysl,“ odpovídá Dennis Russell Davies na otázku, zda jeho hostování na Národním festivalu Smetanova Litomyšl je první cestou do skladatelova rodiště. Směřuje sem o tomto víkendu opravdu poprvé. Šéfdirigent Filharmonie Brno má za sebou první sezónu v jihomoravské metropoli. Přinesl tam už řadu děl ze světa, dotkl se Janáčkova odkazu, má ale připraveny ještě další podněty, které do Brna a jeho kulturního dění přinesou nové souvislosti a zážitky. Příští brněnské sezóny budou ovlivněny jeho představami čím dál víc. V Litomyšli diriguje v neděli 23. června Berliozovu dramatickou legendu Faustovo prokletí. Hodně mu na koncertě záleží. Přiváží monumentální dílo, které slýcháme zřídkakdy.

Letos v březnu uplynulo 150 let od úmrtí skladatele, jehož Fantastická symfonie s podtitulem Epizoda ze života umělcova bezprecedentním novátorským způsobem – v roce 1830, jen pár let po Beethovenovi – předkládá posluchačům hudbou vyjádřené exaltované romantické city, pocity, sny a vize.

Bývají jubilea vhodnou příležitostí, jak si připomenout a připomínat něčí tvůrčí odkaz?    

Výročí jsou vždy dobrou věcí – dávají nám možnost prozkoumat, prožít a posoudit skladatelovo dílo do větší hloubky a s větší historickou perspektivou – tedy lépe než v běžném režimu. A obzvláště užitečné je to pro naše publikum. 

Vnímáte skladatele Hectora Berlioze jako novátora?

Ano, Berlioz byl hudební revolucionář. Spolu s Wagnerem byli hudebními revolucionáři rozvíjejícími hudební řeč pro budoucnost. A to tím, že porozuměli Beethovenově Deváté symfonii jako mostu k budoucnosti hudebního jazyka.   

Je pro vás Goethův Faust výraznou postavou německé kultury?

Faustovskou legendu najdeme v řadě kultur, v mnoha národních jazycích. Myslím, že mohu říct, že evropská klasická hudba je po staletí předchůdcem a průkopníkem ideálů Evropské unie. Haydn byl hrdinou v Paříži a v Londýně, Mozart se stal idolem v Londýně, v Brně a v Praze… Johann Sebastian Bach hrál a kopíroval a upravoval mistrovská díla Antonia Vivaldiho, Wagner propagoval po Evropě také italské a francouzské opery…. Každá z národních kultur, hudba jedné každé země, se stala a je jednou částí našeho společného evropského dědictví.      

Berlioz je výrazně spojen s francouzskou kulturou. Je vám jako Američanovi usazenému v německém jazykovém prostředí blízká?

Už snad čtyřicet let pracuji pravidelně i ve Francii – s mnoha orchestry, v Pařížské opeře… a také jsem byl pět let hudebním ředitelem Francouzského orchestru mladých. Odpověď je proto, myslím, jasná…

Faustovo prokletí je „dramatická legenda“, předpokládá především uvádění na koncertech, ale nevylučuje ani scénické nastudování. Nechybí Vám při koncertě potenciální divadelní rozměr té skladby?

Jako koncertní dílo shledávám Faustovo prokletí naprosto uspokojivým.

S Českým filharmonickým sborem Brno a Filharmonií Brno vystoupí především francouzští pěvci Isabelle Cals, tenorista Jean-Noel Briend a barytonista Pierre-Yves Pruvot. Hledal jste je sám? 

Pěvce mi nabídla naše brněnská dramaturgie ve spolupráci a ve shodě s litomyšlskou festivalovou kanceláří. 

Má hudba Hectora Berlioze ve Spojených státech v obecném povědomí a v repertoáru podobnou pozici jako v Evropě?

Víte, jak je to teď ve Spojených státech, se vlastně neodvažuji moc odhadovat a komentovat. Uvědomte si, že už žiju přes čtyřicet let v Evropě. 

Dennis Russell Davies letos oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Narodil se ve státě Ohio v USA. Vystudoval Juilliard School v New Yorku. Od roku 1980 žije trvale v Evropě. Bývá označován za odvážného interpreta klasického repertoáru a současně za dirigenta, který projevuje poučený a soustavný zájem o novou i nejnovější tvorbu. S mnoha významnými soudobými tvůrci má trvalou spoluprací a osobní vztahy. V prvních letech měl angažmá v Saint Paul v Minnesotě, pět let vedl Brooklynskou filharmonii a v letech 1977 až 2002 byl šéfdirigentem newyorského Orchestru amerických skladatelů, který spoluzaložil a za kterým se z Evropy pravidelně vracel. Na našem kontinentě byl už šéfem ve Stuttgartské státní opeře a u Stuttgartského komorního orchestru, u Orchestru Beethovenhalle a v Opeře v Bonnu, u Symfonického orchestru v Basileji a u Vídeňského rozhlasového orchestru ORF a především víc než patnáct let u Brucknerova orchestru a v Zemském divadle v Linci. Hostuje po celém světě, a to i jako klavírista. Jeho diskografie čítá na osm desítek položek, včetně kompletů symfonií Antona Brucknera, Josepha Haydna, Arthura Honeggera a Philipa Glasse. V Brně s filharmonií vystoupil poprvé na jaře 2018 na závěr Velikonočního festivalu duchovní hudby, zakončeného Glagolskou mší Leoše Janáčka. Předtím se sešli v roce 2017 na festivalu Pražské jaro.

Výběr z tohoto rozhovoru si můžete přečíst také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle.

Foto: Smetanova Litomyšl, Filharmonie Brno, Petr Veber