Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...
„Erwin Schrott se jednoznačně stal nekorunovaným králem letošního ročníku.“
„Podmanil si publikum po několika minutách. Zpěvem i vystupováním, vokálním uměním i talentem udržovat kontakt.“
„Sóla Carmen, Dona Josého a Toreadora byla v tempu, komplikovanosti kroků, choreografii a výrazu na hranici možného.“
Operu a hispánské rytmy kombinovaly na letošní Smetanově Litomyšli hned dva programy. Uruguayský barytonista Erwin Schrott tak, že v první polovině recitálu zpíval operní árie a v druhé tango a populárnější latino. Soubor Antonio Andrade Flamenco Company tak, že vyprávěl svými typickými prostředky Bizetovu Carmen. Jednotícím prvkem obou programů byl nejen dotek se španělskou jazykovou a kulturní oblastí, ale také aktuální litomyšlské počasí: teplé, horké. Jako v Jižní Americe. Jako na jihu Evropy.
Ve věku 87 let se uzavřel život pěvkyně Drahomíry Drobkové, v letech 1966 až 1983 členky ostravského operního souboru a v letech 1984 až 1994 sólistky opery pražského Národního divadla. Barevným hlasem a technicky vytříbeným projevem vynikala ve velkých mezzosopránových a altových rolích. Účinkovala v českém repertoáru (Marfa v Dimitriji, Děčana v Braniborech v Čechách, Martinka v Hubičce, Panna Róza v Tajemství, Radmila v Libuši, Ludmila i Háta v Prodané nevěstě, Ježibaba v Rusalce, Kabanicha v Kátě Kabanové…), ale významné byly i úlohy ve Verdiho, Pucciniho, Mozartových, Wagnerových nebo Straussových operách. Podílela se na řadě kompletních operních nahrávek, včetně Neumannovy Rusalky po boku Gabriely Beňačkové, ale proslavila se i jako koncertní, oratorní a písňová pěvkyně. S Českou filharmonií interpretovala zejména díla českých skladatelů. Její hlas je tak i na Mackerrasově snímku Glagolské mše… Zpěv vystudovala na brněnské konzervatoři a kariéru zahájila v 60. letech v divadle v Banské Bystrici. Byla držitelkou Ceny Thálie z roku 1993 za roli Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi. Drahomíra Drobková se narodila 28. 2. 1935 v Čáslavi, zemřela 30. 6. 2022 v Ostravě.
„Chvíli jsem hledal a pak mě napadla ´šílenost´: oslovit vlastního syna, houslistu, který v té době studoval první ročník magisterského studia na AMU.“
„Se Sacconi Quartet se známe velmi dlouho, byli to jedni z našich prvních žáků, které jsme učili v Anglii.“
„Nikdy to není a nemůže být upřednostňování vlastního ega na úkor celku.“
Výběr z Bachova umění fugy ve zpracování Sylvie Bodorové pro soprán, dvě smyčcová kvarteta a harfu. A k tomu Mozart, Mendelssohn-Bartholdy a Šostakovič. Takový je 2. července na festivalu Smetanova Litomyšl program společného koncertu dvou komorních souborů – britského smyčcového kvarteta Sacconi Quartet a Wihanova kvarteta. Primárius českého souboru Leoš Čepický, pedagog AMU, vypráví o oktetech, skladbách pro osm hráčů, o Smetanovcích a Beethovenovi, ale také o tom, jaké to je hrát v kvartetu s Jakubem Čepickým – vlastním synem.
K předsednictví v Radě Evropské unie, které Česko přebírá 1. července, se 2. září koná v Praze Koncert pro Evropu. V televizním přenosu na něm na plovoucí scéně na řece vedle Národního divadla zahraje Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem a s Pražským filharmonickým sborem Smetanovu Vltavu, Dvořákovu předehru Karneval a Glagolskou mši Leoše Janáčka. Skutečnost, že při takové příležitosti zazní hudba tří českých klasiků, oceňuje v podcastu portálu KlasikaPlus.cz ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek, někdejší rektor Masarykovy univerzity, profesí muzikolog.
Po dvou odložených uvedeních konečně zazněla poslední červnové úterý v pražském Rudolfinu v premiéře skladba Ondřeje Štochla pro klarinet a orchestr nazvaná Tři věty o přijetí. Symfonický orchestr Českého rozhlasu dirigoval Pavel Šnajdr a sólistou byl Karel Dohnal, uznávaný a vyhledávaný interpret soudobé hudby. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz přibližuje postup studia nové kompozice, při kterém byl v úzkém kontaktu s autorem.
„Skladba exponuje sólový saxofon, jehož zvuk na Vítězslava Nováka (i když tehdy ještě žil) dává docela dobře zapomenout.“
„Houslový koncert z roku 1945 je na svou dobu – přinejmenším očima tehdejších avantgardistů – asi téměř anachronický, ale nevadí to.“
„Dennise Russella Daviese, příznivce a častého interpreta současné moderní tvorby, není radno ani v případě ruského romantismu podceňovat.“
Ryze symfonický koncert připravila pro Smetanovu Litomyšl Filharmonie Brno. Vokální umění zůstalo pro nedělení večer stranou, a přesto se zpívalo. Jan Mráček totiž nádherně vyklenul melodickou krásu Korngoldova Houslového koncertu a šéfdirigent Dennis Russell Davies neméně pěkně rozezpíval Čajkovského Pátou symfonii.
Na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka dostala na Hukvaldech poslední červnovou neděli prostor operní tvorba klasiků Dvořáka a Smetany i Janáčkova skladba, ale také suita z baletu Ondráš Ilji Hurníka, Janáčkova krajana, od jehož narození uplyne na podzim 2022 sto let. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz hudbu svého otce přibližuje Lukáš Hurník.
„Richard Novák ještě stále se znělým hlasovým fondem, úctyhodně nyní na pódiu vzpomínající na impozantní jevištní ztvárnění postavy.“
„Ze sólistů nakonec co do dojmu z pěveckého a charakterizačního umění nejlépe vyšel slovenský barytonista Dalibor Jenis.“
„Smetanova Litomyšl bez celých oper není kompletní.“
Soubor Janáčkovy opery z Brna hostoval na festivalu Smetanova Litomyšl, který letos zůstal bez velkých operních představení, s koncertním programem Gala Verdi. Nebyl to večer hvězd, ale pocta dramatickému umění jednoho z nejoblíbenějších operních autorů. S přidaným překvapením – ve scéně z opery Síla osudu s basistou Richardem Novákem. S legendou. Pěvcem, který loni oslavil devadesátiny.
„Básnické obrazy a osobní úvahy nesené klidnou hudbou, jednoduše znějící, intenzivně jadrné a snadno přístupné vyprávění.“
„Lukáš Vasilek nesmlouvavými gesty vedl interprety k elementárně zřetelným a působivým pasážím, lyricky poetickým i zaujatě vyprávějícím.“
„Výsledek byl zajímavý, krásný a bez váhání lze říci, že i skvělý.“
Sbor Martinů Voices má v repertoáru novou skladbu. Bohuslav Martinů páté vokální dílo na text Miloslava Bureše už nestihl napsat a námět čekal šest desetiletí. Zhudebnil ho až Jiří Gemrot, kterému libreto komorní kantáty sestavil a dotvořil Vojtěch Stříteský. Krásnou kultivovanou skladbu Pochovávání světla je tak možné vnímat jako volné pokračování Otvírání studánek a tří dalších poetických opusů tematicky spjatých s Vysočinou. V premiéře zaznělo v sobotu na festivalu Smetanova Litomyšl.
Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, jehož poslední program se letos koná 25. června, vznikl před čtyřmi lety spojením dlouholeté jarní ostravské přehlídky Janáčkův máj a letního festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Patří od té doby k dominantám kulturního života regionu, je událostí města Ostravy i celého Moravskoslezského kraje. V podcastu hudebního portálu KlasikaPlus.cz odpovídá ředitel festivalu Jaromír Javůrek na otázku, zda se spojení osvědčilo.
