2023-01-29-DJKT-Armida-02

„Plzeňská nová inscenace Armidy je po všech stránkách povedená.“

„Jozef Benci zcela suverénně ovládá svou roli Hydraota, krále Damašku.“

„Skvělá a ve všech hlasových polohách jistá je Ivana Veberová jako Armida“

Druhou premiérou operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v letošní sezóně se stalo nastudování poslední opery Antonína Dvořáka Armidy. Dvořák ji komponoval mezi 11. březnem 1902 a 23. srpnem 1903. Klavírní výtah Karla Šolce vydala Hudební matice Umělecké besedy až v r. 1941. Partitura na své vydání teprve čeká. Zatímco v Praze v Národním divadle byla poprvé uvedena 25. března 1904 a pak ještě 6x, v Plzni byla poprvé provedena 28. srpna 1925. Za ředitele městského divadla Bedřicha Jeřábka zde byly tehdy v jediném roce provedeny všechny Dvořákovy opery. Naposledy zazněla v Plzni r. 1943.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2023-01-27-DJKT-Armida-01

V Plzni chystají první letošní operní premiéru. Nová operní inscenace Divadla J. K. Tyla je výsledkem mezinárodní spolupráce s prestižním festivalem v irském Wexfordu, kde byla představena 23. října 2022 v hudebním nastudování šéfdirigenta Norberta Baxy. Dvořákovo mistrovské dílo se tak do Plzně vrátí po dlouhých osmdesáti letech v režii Martina Otavy a přinese další výraznou příležitost pro představitelku titulní role Ivanu Veberovou. Plzeňská premiéra se bude konat v sobotu 28. ledna ve Velkém divadle. Nejbližší reprízy budou na pořadu 4. a 11. února.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
2022-12-22-R-Kruk-rozhovor-03

„Generace dirigentů, kteří jsou dnes na vrcholu, vystudovala na AMU. Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Jakub Klecker a ještě i já, všichni pocházíme z moravské metropole a šli jsme do Prahy za možnostmi, které AMU poskytovala.“

„Především vím, že nikdy nesmím orchestr podceňovat. Hráči poznají hned, jak je dirigent připraven a taky jak slyší. Poznám, kdy mne zkouší a kdy si dělají legraci, nebo naopak mlží.“

„Mám rád nová prostředí a kolektivy a rád poznávám jejich specifika, která jsou dána jednak krajem, kde orchestr působí, a samozřejmě hlavně lidmi, kteří tu hrají.“

Robert Kružík je dirigent, který vzešel z brněnského hudebního prostředí a přes své mládí se už stačil etablovat u několika divadel a orchestrů. Všude překvapuje svým nadhledem, precizností a spolehlivými uměleckými výkony.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pátek, 18 listopad 2022 10:40

Nový Louskáček v Plzni

004

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla na sobotu 19. listopadu přichystalo premiéru nového nastudování Čajkovského baletu Louskáček. Dílo vstoupí na jeviště Velkého divadla v choreografii a režii šéfa plzeňského souboru Jiřího Pokorného. Hudebně balet nastudoval Norbert Baxa, který se u dirigentského pultu bude střídat Jiřím Petrdlíkem a Jakubem Zichou. V hlavní roli Klárky se v alternacích představí Afroditi Vasilakopoulou a Victoria Svetlana Roemer, Louskáčkem se stane Justin Rimke, Karel Audy nebo nováček souboru Angelos Antoniou. Baletní soubor DJKT se tak bude moci pochlubit všemi Čajkovského balety, tedy Labutím jezerem, Šípkovou Růženkou i vánočně laděným Louskáčkem.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
5000

„Janáček byl mistr melodie, úsečnosti a jazyka. Spojit všechny tyto atributy v pěveckém projevu do jednoho výsledného tvaru je velice obtížné. Kanadský tenorista Philippe Castagner v hlavní tenorové roli Alberta Gregora neuspěl.“

„Perfektní výkon podal tenorista Jan Ježek. Jeho poblázněný Hauk-Šendorf vyšel dokonale a reakce publika byla znát přímo při jeho výkonech, ale i při závěrečném potlesku.“

„Mužská část sboru v závěru opery poněkud zvukově zanikla, což byla také škoda.“

V rámci patnáctého ročníku festivalu hudebního divadla Opera 2022 hostilo Národní divadlo v neděli 6. března operní soubor Divadla Josefa Kajetána Tyla z Plzně. V hlavní roli Janáčkovy opery Věc Makropulos coby Emilia Marty vystoupila sopranistka Ivana Veberová, Alberta Gregora ztvárnil kanadský tenorista Philippe Castagner, solicitátora Vítka tenorista Tomáš Kořínek, jeho dceru Kristu pak sopranistka Magdaléna Hebousse. Jaroslav Prus patřil barytonistovi Jiřímu Kubíkovi, jeho syna Janka zpíval tenorista Jan Maria Hájek, advokáta Doktora Kolenatého pak barytonista František Zahradníček. Menší role patřily basistovi Janu Hnykovi – Strojník, sopranistce Radce Sehnoutkové – Poklízečka, tenoristovi Janu Ježkovi – Hauk-Šendorf, mezzosopranistce Janě Foff Tetourové – Komorná a postava Lékaře Romanu Duškovi. Orchestr a pánskou část sboru řídil Norbert Baxa, režie se ujal Martin Otava, scéna je prací Daniela Dvořáka, kostýmy Dany Haklové, světelný design a videoprojekce pak Antonína Pflegera a Petra Hlouška. Projekt je koprodukcí DJKT a Theater Erfurt.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
11113

Vyhlašujeme výherce vstupenek na inscenaci Festivalu Opera 2022.

Letošní přehlídka většinou mimopražských operních domů se koná od 16. ledna do 29. března a nabízí dvě desítky večerů. Odehrávají se hlavně na scénách Národního divadla, ale také na dalších zajímavých místech, například v prostoru NoD, v La Fabrice, Venuši ve Švehlovce, v Divade D21 nebo v Kavárně Adria. V neděli 6. března se v historické budově Národního divadla odehraje Janáčkova Věc Makropulos, kterou do Prahy veze plzeňské Divadlo J. K. Tyla.

 
Zveřejněno v SoutěžPlus
11113

Vyhlašujeme soutěž o dvě dvojice vstupenek na inscenaci Festivalu Opera 2022.

Letošní přehlídka většinou mimopražských operních domů se koná od 16. ledna do 29. března a nabízí dvě desítky večerů. Odehrávají se hlavně na scénách Národního divadla, ale také na dalších zajímavých místech, například v prostoru NoD, v La Fabrice, Venuši ve Švehlovce, v Divade D21 nebo v Kavárně Adria. V neděli 6. března se v historické budově Národního divadla odehraje Janáčkova Věc Makropulos, kterou do Prahy veze plzeňské Divadlo J. K. Tyla.

 
Zveřejněno v SoutěžPlus
300

„Emilia Marty je v podání kmenové sólistky plzeňského divadla Ivany Veberové kreací budící velký umělecký respekt i hluboké dojetí.“

„Janáček je mnohde jinde než u nás vnímán obecně a samozřejmě jako autor mimořádně vzrušujících děl.“

„Jenůfa, Káťa Kabanová a Liška Bystrouška jsou hrdinky, se kterými se dá dýchat. Emilia Marty je takovou taky, jen je možná potřeba si na ni zvykat o trochu déle.“

Plzeňská opera hrála před několika dny Janáčkovu Věc Makropulos. V hledišti novorenesančního Velkého divadla se 444 místy bylo několik desítek lidí. Možná stovka. To je málo. Důvody se v dnešní době sčítají. Za prázdnými sedadly lze tušit obavy z kontaktu s jinými lidmi, opatrnost, odpovědnost, nechuť, únavu, ale také pohodlnost… K tomu se přidávají místa, na která momentálně nedosáhnou ti, kdo nesplňují státní podmínky a nemohou dovnitř. A pak samozřejmě ta, která by byla prázdná tak jako tak. Místa těch, kteří se bojí Janáčka.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
206

„Nastudování je neobyčejně poctivé, zažité dlouhou dobou od plánované premiéry a realizací poloscénické verze v online projektu.“

„Nevídá se často, aby operní pěvci v náročném konverzačním charakteru díla zvládali výraz naprosto s nadhledem, bez pohledů na dirigenta, s výraznou, vypracovanou mimikou.“

„Paní Veberová zvládla Elinu Makropulos v pěveckém uchopení výborně, v tónu barevně a prostorově nosně.“

Den 16. října 2021 bude zapsán zlatým písmem do historie plzeňského divadla. Ač to je neuvěřitelné, opravdu až v tento den spatřila světlo světa v krásném Velkém divadle J. K. Tyla v Plzni jedna z vrcholných oper Leoše Janáčka, psychologicky a dramaticky soustředěná Věc Makropulos (premiéra v Brně 1926, poté v Praze 1928). V režii ředitele DJKT Martina Otavy, v hudebním nastudování šéfdirigenta operního souboru Norberta Baxy, na scéně Daniela Dvořáka, v kostýmech navržených Danou Haklovou, s osvědčeným světelným designem Antonína Pflegera, s videoprojekcemi Petra Hlouška. Pro titulní roli má plzeňská opera jednu protagonistku – Ivanu Veberovou. Všechny ostatní role jsou alternovány. Je třeba připomenout, že operu bylo možno zhlédnout v poloscénické verzi v rámci online projektu První řada u Vás doma. Ve stejném obsazení, které se etablovalo na první premiéře, k níž směřuje tato reflexe.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

500 Divadlo J. K. Tyla v Plzni zve na premiéru Janáčkovy opery Věc Makropulos, která se bude konat v sobotu 16. října od 19 hodin ve Velkém divadle. Hudebně dílo nastudoval Norbert Baxa, který se bude při představeních střídat s Jiřím Štruncem. Režie se ujal ředitel divadla Martin Otava, scény Daniel Dvořák. Kostýmy jsou prací Dany Haklové. Hlavní roli Emilie Marty ztvární Ivana Veberová, Alberta Gregora pak Philippe Castagner či Richard Samek. Solicitátora Vítka budou zpívat Petr Horák a Tomáš Kořínek, jeho dceru Kristu svěřilo divadlo Zuzaně Koś Kopřivové a Magdaléně Heboussové. Postava Jaroslava Pruse bude patřit Jiřímu Kubíkovi a Svatopluku Semovi, jeho syn Janek Janu Maria Hájkovi a Amiru Khanovi. Advokáta Kolenatého ztvární Jevhen Šokalo a František Zahradníček, Strojníka Jan Hnyk a Dalibor Tolaš, Poklízečku Radka Sehnoutková a Ivana Šaková. Svůj herecký um postavě Hauka – Šendorfa vtělí Petr Horák či Jan Ježek, Komorné Jana Foff Tetourová a Jana Piorecká. Lékař bude patřit Viktoru Bezkorovaninyimu a Romanu Duškovi. V Plzni bude Věc Makropulos v operní podobě uvedena vůbec poprvé. Další představení se budou konat v sobotu 23. října a v neděli 21. listopadu.

Zveřejněno v AktuálněPlus
1

Víc než dvacítku nových inscenací a dvě obnovené premiéry připravuje v sezóně 2020/2021 Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Nový divadelní rok zahájí v neděli 9. srpna operou Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Jak už jsme informovali, na post šéfa opery nastupuje na dobu jednoho roku dirigent Jiří Petrdlík. Rozhovor s ním si můžete připomenout ZDE.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
IdomeneomediafotoMartinaRoot-5

„Plzeňský operní soubor sáhl k hudebně náročnému dílu. Naštěstí v konstelaci, kdy našel dobré pěvecké představitele.“

„Vášnivě zuřivá árie zhrzené Elektry je zvláštním neuzavřeným koncem celé opery.“

„Hudbou vyjádřená mořská scenérie našla v režijním, scénografickém a světelném pojetí adekvátní obrazy.“

Mozartova opera Idomeneo je do určité míry ještě zakotvena v barokním modelu a může proto působit složitě a zdlouhavě. Nová inscenace Divadla J. K. Tyla, vůbec první nastudování díla v Plzni, takový dojem nevyvolává. Úspěšně naopak komplikovaný antický příběh zpřehledňuje, je vizuálně zajímavá a hudebně dostatečně stylová, víc než uspokojivá. Soudě podle sobotního premiérového večera, rovným dílem na tom mají zásluhu režisérka Arila Siegert, scénograf Hans Dieter Schaal a dirigent Norbert Baxa.

 
Zveřejněno v ReflexePlus