PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Canellakis vedla rozhlasové symfoniky přesnými a čitelnými gesty, a především v Bartókovi a Dvořákovi představila živoucí hudbu, plnou energie.“

„Čtyři kusy pro orchestr jsou přesně tou hudbou, která orchestru sedí jako ulitá.“

„Stejně jako tehdy i nyní Canellakis zvolila verzi poslední ruky z roku 1928 a i tentokrát to byla vybroušená práce, odkazující na detaily skladby a její složitou strukturu.“

Vídeňský rozhlasový orchestr ORF uvítal na svém nedělním abonentním koncertu americkou dirigentku Karinu Canellakis. Mladá a oceňovaná umělkyně sáhla při svém nedělním debutu vedle Bartóka k české hudbě a představila Dvořákova Holoubka a Janáčkovu Glagolskou mši. K úspěšnému večeru 22. října přispěli i sólisté Kateřina Kněžíková, Lena Belkina, Aleš Briscein a Jan Martiník.

„Nyní, v době pandemie, často přemýšlím o tom, jaké jsem měla štěstí, že jsem mohla díky svému povolání poznat tolik zemí světa.“

„Jedinečná atmosféra centra Prahy byla nezapomenutelná. Návštěva Vinoře však dodala mému setkání s českým hlavním městem a jeho obyvateli zcela mimořádný a neočekávaný rozměr.“

„Jsou chvíle, kdy máte pocit, že se svět neřítí jen do katastrofy, jak se často temně prorokuje. Jsou chvíle, kdy se díky úsilí obětavých nadšenců mění k lepšímu.“

Pět let možná není v lidském životě nijak dlouhý časový úsek, natož doba, vybízející k nějakému zásadnímu bilancování. Právě před pěti lety se však v Praze-Vinoři zrodila tradice, která představuje jeden z možných příkladů, jak tento severovýchodní okraj metropole představit zbytku světa…