„Filharmonie Brno mi psala před dvěma lety, že bude dělat českou premiéru, a zvala mě. Tehdy jsem odpověděl, že pokud tou dobou budu živ, pak mi bude potěšením zavítat do Janáčkova města.“
„Arménská hudba je modální. Současně s tím lidové písně používají vše velmi umírněně, ekonomicky.“
„Hudební život v Brně je svědectvím místního hudebního bohatství. Chovám nejhlubší obdiv k lidem, kteří se na tomto podílejí.“
Tigran Mansurjan přijal pozvání do Brna, aby byl přítomen provedení svého Requiem věnovaného obětem genocidy Arménů v době první světové války. Vedle toho, že se skladba poprvé dostala k uším českých posluchačů, byl koncert unikátní i obsazením. Requiem přijeli českému publiku představit s Filharmonií Brno a se sborem Czech Ensemble Baroque ti, kteří stojí za jeho vznikem, prvním nastudováním vůbec a také za oslnivou nahrávkou, která pak získala prestižní ocenění: dirigent Alexander Liebreich a sólisté Anja Petersen a Andrew Redmond. Rozhovor s jedenaosmdesátiletým autorem, dotýkající se arménské kultury, české premiéry skladby i jeho vazeb na české země, se uskutečnil dopoledne po prvním uvedení. Chodbami Besedního domu už se nesly nadšené ohlasy – a právem. Mansurjanovo Requiem zprostředkovalo životní zážitek; jak zdůrazňuje autorka rozhovoru, zdaleka ne jenom jí. Sama dílo slyšela teprve při druhém z brněnských večerů. „Až mě mrzelo, že jsem se s nesmírně sympatickým a galantním skladatelem setkala ještě před koncertem – moc bych si přála mu poděkovat za to úžasně silné dílo, kterým nás obohatil…,“ přiznává.
„Možná v leckterých výkonech dosud chybí více jistoty a zralosti, ale není fér porovnávat studenty se zkušenějšími kolegy.“
„Budou mít příležitost se všichni ti talentovaní mladí lidé prosadit v tvrdém konkurenčním světě?“
„V podání Anny Gaálové to byl Beethoven křehký a něžný, zadumaný a přemýšlivý, ale i hravý a jiskřivý.“
Slyšet přehlídku talentovaných mladých pianistů – posluchačů Pražské konzervatoře – je zajímavý zážitek. Nejen kvůli velmi dobrým interpretačním výkonům, ale přináší to i jednu otázku k zamyšlení. Budou mít příležitost se všichni ti talentovaní mladí lidé prosadit v tvrdém konkurenčním světě, otevře se před nimi úspěšná koncertní a nahrávací kariéra? O tom, zda se tak stane, někdy nerozhoduje jen píle a talent. Uvidíme, nechme se překvapit. Jména mladých konzervatoristů je ale dobré si zapamatovat. Ostatně, některá z nich jsou již v hudebním světě známá.
Celkem pětkrát v tomto a následujícím týdnu mohou diváci stanice Mezzo Live HD zhlédnout záznam Německého requiem Johannesa Brahmse. Pod taktovkou Manfreda Honecka a po boku Izraelské filharmonie v něm účinkují Pražský filharmonický sbor, sopranistka Sunhae Im a barytonista Shenyang. Nahrávka byla pořízena během desetidenního turné sboru po Izraeli loni v dubnu.
„Michaela Katráková se představila jako umělec s velmi srozumitelným a dynamickým projevem.“
„Plzeňská filharmonie hrála od prvních tónů soustředěně.“
„Katráková v Chambre séparée zaujala temnou barvou hlasu. Její podání nejvyššího dvoučárkovaného „h“ bylo naprosto přesvědčivé.“
Také Plzeň vítá první den v roce již asi podesáté spolu se svým orchestrem. Plzeňská filharmonie připravila pod taktovkou svého šéfdirigenta Ronalda Zollmana zajímavý program napříč žánry a navíc obohacený o vokální složku – k letošnímu „Novoročnímu gala 2020“ byla přizvána jako sólistka mladá operní pěvkyně Michaela Katráková.
„Koncert pro flétnu a orchestr č. 2 D dur Wolfganga Amadea Mozarta přišel jako sólista zahrát španělský flétnista Claudi Arimany, žák Jean-Pierra Rampala.“
„Koncertantní předehra Miramare Julia Fučíka ukázala instrumentální vyváženost i výtečnou souhru dechů, především žesťů. Hlavně však přímo radost ze hry.“
„Patricia Janečková prokázala, že jí skladba exponovaná ve značných výškách a plná koloratur nečiní žádné větší potíže.“
Těžko by se na světě hledalo lázeňské městečko se 13 000 obyvateli, které si vydržuje svůj symfonický orchestr. Navíc nepřetržitě už 198 let! Takové je jen jedno – naše Mariánské Lázně. Navíc je to město, které je spojeno s velkými hudebními jmény. Pobýval zde Richard Wagner, Fryderyk Chopin, Carl Maria von Weber, Johann Strauss, z pěvkyň Ema Destinová nebo Ada Sari. Město, které pořádá každý druhý rok významnou Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina a každoročně Chopinův hudební festival.
„Existuje tolik úžasné hudby od žen nebo skladatelů z menšin, která byla dlouho opomíjená.“
„Čím víc lidí nadchne skladatelská činnost, tím víc krásné hudby budeme mít.“
„Zahraničním skladatelům můžu nahrávání s orchestrem v Česku jen doporučit.“
Mladý americký dirigent a skladatel William White dokládá, že i na druhé straně světa má česká hudba a čeští interpreti skvělou pověst. Povídali jsme si ale nejen o české hudbě a o jeho zkušenosti s nahráváním vlastních skladeb Janáčkovou filharmonií Ostrava. V rozhovoru pro KlasikuPlus jsme se mimo jiné dotkli i momentálních poměrů skladatelů a dirigentů ve Spojených státech nebo tlaku na genderovou vyváženost v koncertních programech.
„V úvodu třetí věty se blýskl violoncellista Ivan Vokáč sólem, kterým upoutal pozornost již na prvním koncertu.“
„Po zcela odzbrojujícím výkonu jak klavíristy, tak orchestru, přidal Francesco Piemontesi Brahmsovo Intermezzo.“
„Filharmonici ani dirigent se nebáli kontrastních až mezních dynamických extrémů, mohutná forte se vzápětí lomila do pianissim smíření.“
Pro své abonentní koncerty 4. až 6. prosince Česká filharmonie zvolila sice náročnou, ale pro posluchače i vděčnou dramaturgii, v níž dostala příležitost předvést se v tom nejlepším světle. Na programu byl Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83 Johannesa Brahmse a Symfonie č. 4 Es dur Romantická Antona Brucknera. Klavírního partu se ujal Francesco Piemontesi, řídil španělský dirigent Pablo Heras-Casado, pro něhož byla tato vystoupení pražským debutem, spojeným s mnohými očekáváními. A dlužno konstatovat, že Heras-Casado v Praze rozhodně nezklamal. O tom jsem se mohla přesvědčit na dvou koncertech – ve středu 4. prosince a v pátek 6. prosince.
„Vaníček se projevil jako velmi temperamentní interpret s mezinárodní zkušeností.“
„Již první skladba předznamenala celkový radostný charakter vyznění koncertu.“
„František Vaníček zvládl ovládat mechanické varhany sám, což je víc než obdivuhodné a i fyzicky velmi náročné.“
Na 78. koncertě na nové Euleho varhany z roku 2011 v evangelickém kostele U Salvátora vystoupil František Vaníček, který po studiích v Pardubicích, Praze a holandském Utrechtu zakotvil na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde vybudoval oddělení chrámové hudby i hry na varhany, je zde docentem a v současné době i jejím děkanem. Pohledem do programu jeho vystoupení bylo možno konstatovat, že vypadá jako průřez skladbami varhanní hudby od renesance do současnosti a mohl by svádět k suchému odehrání, vhodnému spíš k ilustraci k přednášce o vývoji varhanní literatury v Evropě. Opak však byl pravdou.
Významné zahraniční hosty i české umělce pozvala na prosinec Česká filharmonie. Pro svůj rudolfínský debut vybral mladý španělský dirigent Pablo Heras–Casado díla nejhranějších romantiků. Partnerem mu bude švýcarský pianista Francesco Piemontesi. Na romanticky laděné koncerty naváží ve dvojroli dirigenta i autora Peter Eötvös a ve dvojroli dirigenta a houslisty Leonidas Kavakos, dále výrazný trumpetista Tamás Pálfalvi, skladatel Miroslav Srnka, Jaroslav Krček nebo Jakub Hrůša.
„Sawallisch na snímku, který je k dispozici na LP deskách i na CD, neomylně vystihuje mužný smutek.“
„Spolu s nahrávkou Stabat mater jde v diskografii ČF o jedinečnou, trvalou, jen těžko překonatelnou klasickou hodnotu.“
„Dílo nikoli pro liturgii, ale pro soustředěný poslech.“
Dušičky, Památka všech věrných zemřelých… Druhý listopad je v liturgickém kalendáři římskokatolické církve dnem modliteb za zesnulé. Mše za zemřelé, která k této tradici patří, začíná slovy Odpočinutí věčné dejž jim, Pane… Requiem aeternam dona eis, Domine. Díky mimořádně dramatickému zhudebnění části pojednávající o posledním soudu vstoupilo do dějin Requiem od Giuseppe Verdiho, přirovnávané často k jeho operám. Dvořákovo Dies irae si s tím Verdiho nezadá. Ale Requiem českého mistra jako celek přece jen k opeře nikdo nepřirovnává. Je niternější. I v referenční pražské nahrávce Wolfganga Sawallische.
Klasickou hudbu, jazz i rock představí posluchačům listopadová série komorních koncertů pod názvem Krumlovské podzimní recitály. Každý sobotní podvečer posledního podzimního měsíce vystoupí v synagoze v Českém Krumlově špičkoví domácí i zahraniční umělci, z nichž někteří se na festival po roce vracejí.
„Václav Hudeček vždy koncert zahajuje, napřed vtipným slovním úvodem a poděkováním, poté brilantním provedením nějaké skladby.“
„Duet Lady Bočkové a Borise Prýgla, to byla oslava Mozartovy hudby, vlastně hudby vůbec.“
„Pokud si někdo myslel, že po Mattinatě už nic lepšího nemůže přijít, pak Lada Bočková, Aleš Briscein a Boris Prýgl ukázali, že to možné je.“
Jsou festivaly a festiválky, jejichž život je vpravdě jepičí. A jsou festivaly, na které se každý rok těšíme, a to už drahně let. K nim patří i Svátky hudby. Festival, který před dvaceti osmi lety přivedl k životu Václav Hudeček a doposud je jeho uměleckým ředitelem. Festival, jemuž vděčíme za takovou spoustu objevů nových mladých talentů naší klasické hudby, že jejich výčet by zaplnil docela slušný telefonní seznam. Stačí pár jmen: Dagmar Pecková, Radek Baborák, Pavel Šporcl, Jiří Bárta, Jana Boušková, Josef Špaček či Jan Mráček. Václav Hudeček nezapomněl na své mládí, ani na to, jak se o něj staral David Oistrach. Dnes to vrací a pomáhá mladým umělcům. Slavné jsou jeho luhačovické Akademie, ale také pódia Svátků hudby.
„Czech Virtuosi doprovázeli měkce, obezřetně a se zaoblenými dynamickými konturami.“
„Richard Novák s dechem a pozoruhodnou energií úctyhodným způsobem vystačil i v náročné čtvrté písni z Brahmsova cyklu.“
„Mendelssohnova árie Gott, sei mir gnädig s největším nasazením Richarda Nováka byla zřejmě nejsilnějším kusem tohoto večera.“
Jedním z vrcholů letošního ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby byl sobotní galakoncert v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné. Hlavní hvězda večera, stálice festivalu a nestor českých basistů Richard Novák, který před několika dny oslavil 88 let, vybral různorodý program především z biblických textů zhudebněných v průběhu několika století. Avizovanou německou mezzosopranistku Marlene Lichtenberg musela v krátkém čase zastoupit Lucie Hilscherová. Oba zpěváky doprovodil ansámbl Czech Virtuosi pod taktovkou Štefana Veselky.
Komorní sbor a orchestr Capella Cracoviensis přiváží pro svá dvě pražská vystoupení dvě neotřelé repertoárové položky. V cyklu FOK dnes večer v koncertním prostoru kostela sv. Šimona a Judy uvede operu Halka polského romantického skladatele Stanisława Moniuszka. O den později v rámci koncertního cyklu Salon Polski v Barokním refektáři kláštera sv. Jiljí na Starém Městě v jejich podání zazní vokální skladby z 19. století, včetně mše Józefa Elsnera, který je znám jako učitel Fryderyka Chopina.
Vyhlašujeme výherce vstupenek.
V Olomouci probíhá tradiční Podzimní festival duchovní hudby, jubilejní 25. ročník. Soutěžili jsme o lístky na další nedělní koncert, tentokrát 6. října v kostele sv. Kateřiny. Od 19 hodin na něm zazní duchovní hudba určená pro smíšený sbor. Vystoupí sopranistka Jana Melišková, tenorista Pavel Drápal, violoncellista Petr Nouzovský, Miriam Zuziaková, která zahraje na varhany a gong, a Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy.
V rámci festivalu můžete už DNES zavítat na výjimečný večer do Arcidiecézního muzea. Od 19 hodin tam bude k vidění záznam České televize z roku 2007. Tehdy zaznělo Německé requiem Johannesa Brahmse v podání Simony Houda Šaturové, Jiřího Sulženka, Pěveckého sboru Polského rozhlasu Krakov a Janáčkovy filharmonie Ostrava.
Vyhrajte dvojici vstupenek.
V Olomouci probíhá tradiční Podzimní festival duchovní hudby, jubilejní 25. ročník. Soutěžíme o lístky na další nedělní koncert, tentokrát 6. října v kostele sv. Kateřiny. Od 19 hodin na něm zazní duchovní hudba určená pro smíšený sbor. Vystoupí sopranistka Jana Melišková, tenorista Pavel Drápal, violoncellista Petr Nouzovský, Miriam Zuziaková, která zahraje na varhany a gong, a Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy.
V Dvořákově síni Rudolfina v pátek slavnostně zahájí novou sezónu Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Koncert začne v 19:30 hodin. Těleso v čele se svým šéfdirigentem Alexandrem Liebreichem představí nového rezidenčního umělce – houslistu arménského původu Sergeje Chačatrjana, který se ujme sólového partu v Koncertu pro housle a orchestr č. 1 a moll Dmitrije Šostakoviče. První skladbou večera bude Ouvertura pro smyčce polského skladatele Witolda Lutosławského a závěr bude patřit Symfonii č. 8 G dur Antonína Dvořáka.
„Ve městě, založeném Přemyslem Otakarem II., zazněly andělské hlasy dětí ze Severáčku.“
„Žitava, kdysi hegemon lužicko-srbských měst ve spolku Šestiměstí, má dnes jen 25.000 obyvatel.“
„Severáček opouštěl kostel za potlesku stojících posluchačů.“
Z Liberce do Žitavy je co by kamenem dohodil, a tak není divu, že v německém městě vystupují vedle politických představitelů - a samozřejmě i sportovců - především umělci. Výstavy střídají koncerty velkých i menších hudebních souborů. Hudebníci využívají slavnostní sál v radnici s bustami českých králů, kostel Svatého kříže, kostel Panny Marie i kostel svatého Jana nebo klášterní kostel svatých Petra a Pavla. Při slavnostech tam účinkují třeba také dechové kapely. Hostování Čechů mívá vždy slavnostní atmosféru.
„Pamětníci si jistě vzpomenou na nezapomenutelné nahrávky Romance pro housle a orchestr s Josefem Sukem a Českou filharmonií.“
„Pietari Inkinen si přisedl k Amandě Forsyth a společně zahráli pizzicato ze skladby Jeana Sibelia Vesipisaroita.“
„Vrcholem večera bylo provedení 5. symfonie Jeana Sibelia.“
Pinchas Zukerman, slavný houslista, violista, dirigent a profesor hudby není pražskému publiku neznámý. Před sedmi lety měl samostatný recitál v kostele sv. Šimona a Judy, o pět let později zahajoval 83. sezónu Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Letos si přišel zahájení zopakovat. Stal se pro tuto sezónu rezidenčním umělcem FOK, a tak ji nejen zahájí, ale také ji závěrečným koncertem uzavře. K zahajovacímu koncertu přijel i se svou chotí, violoncellistkou Amandou Forsyth. Každý vystoupil zvlášť a pak si ještě zahráli dvojkoncert.
„Bylo na první pohled zřejmé, že se nejedná o jen tak ledajaký koncert.“
„Volba hostujícího sólisty padla na klavíristku světového renomé Elisabeth Leonskou, svěřenkyni Svjatoslava Richtera.“
„Skladba Joe Hisaishiho byla velmi pozoruhodnou a trefně zvolenou tečkou za koncertem.“
Filharmonie Brno si k zahájení nové sezóny zvolila takřka magické datum: 19. 9. 2019. Pro tuto příležitost vybrala průřezový repertoár: Brahmsovu První, Bartókův třetí klavírní koncert a na závěr minimalistickou prskavku současného japonského skladatele Hisaishiho. Za klavír usedla Elisabeth Leonskaja, umělkyně ruského původu žijící ve Vídni. Celý koncert řídil šéfdirigent a umělecký ředitel Dennis Russell Davies, který v čele orchestru započal svou druhou sezónu.
