Ve věku 84 let se uzavřel život dirigenta Františka Babického, po dlouhá léta spojeného s operním souborem Divadla F. X. Šaldy v Liberci, v letech 2002 až 2016 na pozici šéfdirigenta. Působil i v pražském Národním divadle, v operním divadle v Ústí nad Labem a v Armádním uměleckém souboru, tam rovněž jako šéfdirigent. Narodil se v Praze, studoval tam na konzervatoři a později na AMU, kde se ještě stihl osobně setkat s mistrovstvím Václava Talicha a kde pak sám vyučoval dirigování. Nesoustřeďoval se na výuku techniky ani na analýzy kompozic, ale podporoval u studentů co největší míru fantazie. Byl považován za výrazného následovníka a ctitele české dirigentské tradice. Patřil mezi znalce Smetanova a Dvořákova díla, ale i odkazu Gustava Mahlera. Velkou erudici prokázal v oboru světové opery i v operetním repertoáru. Jeho invence a interpretační nápaditost ztělesňovala podle dirigenta Jana Bubáka estetiku mýtické generace dirigentů, kteří se nikdy nespokojili s pouhou reprodukcí zápisu, ale hledali co nejsubjektivnější výklad díla. Byl též znamenitým klavíristou a pravidelně doprovázel Vladimíra Menšíka v jeho estrádních pořadech. S libereckým publikem se rozloučil v roce 2017 symfonickým koncertem, na kterém zazněla Dvořákova Novosvětská symfonie. Poslední rozloučení se uskuteční 26. dubna na jevišti libereckého divadla. František Babický se narodil 11. 12. 1938 a zemřel 17. 4. 2023.
„Nejhorší je, když dirigent lpí na své představě navzdory tomu, ač vidí, že nefunguje.“
„Myslím, že zpívání je pro člověka niternější než hra na nástroj. Když člověk zpívá na pódiu, více se otevírá.“
„V osobě sbormistra se asi vždy snoubily role dirigenta, produkčního i personalisty.“
Dirigenta Jakuba Piklu mám to štěstí znát od počátků studia na HAMU. Vždy jsem přitom obdivovala, jak pečlivě a s rozvahou k hudbě přistupoval. A jelikož byl jeho hluboký zájem o obor vždy naprosto zřejmý, nepřekvapilo mě, že se již brzy po studiích stal sbormistrem prestižního Kühnova smíšeného sboru. Zároveň byla jeho nová pozice dobrou příležitostí k rozhovoru, v němž prozrazuje více o tom, jak se se sborem sžívá nebo jak vnímá svoji roli sbormistra, ale i o studiu dirigování a pohledech na různé podoby interpretačního umění.
„Generace dirigentů, kteří jsou dnes na vrcholu, vystudovala na AMU. Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Jakub Klecker a ještě i já, všichni pocházíme z moravské metropole a šli jsme do Prahy za možnostmi, které AMU poskytovala.“
„Především vím, že nikdy nesmím orchestr podceňovat. Hráči poznají hned, jak je dirigent připraven a taky jak slyší. Poznám, kdy mne zkouší a kdy si dělají legraci, nebo naopak mlží.“
„Mám rád nová prostředí a kolektivy a rád poznávám jejich specifika, která jsou dána jednak krajem, kde orchestr působí, a samozřejmě hlavně lidmi, kteří tu hrají.“
Robert Kružík je dirigent, který vzešel z brněnského hudebního prostředí a přes své mládí se už stačil etablovat u několika divadel a orchestrů. Všude překvapuje svým nadhledem, precizností a spolehlivými uměleckými výkony.
