První říjnový týden se na festivalu Lípa Musica představí sexteto špičkových světových sólistů, sejdou se Tobias Feldmann, Sergej Malov, Gabriel Schwabe místo náhle indisponovaného Juliana Steckela a Tomáš Jamník, které k sobě přizval Josef Špaček. Následuje tradiční koncert při svíčkách v Zahrádkách, kde vystoupí multiinstrumentalista Sergej Malov s recitálem na housle a violoncello da spalla. V sobotu pak festival složí poctu Leoši Janáčkovi, dramaturgie zařadila jeho přelomový Zápisník zmizelého a další písně i klavírní skladby. Přednesou je Jaroslav Březina, Eliška Weissová, Martin Kasík a další.
„Milada je těžká role, taková vypečená, špekózní.“
„S panem dirigentem Bělohlávkem se pracovalo tak nádherně, že na to stále dodnes s láskou vzpomínám.“
„Co má přijít, to přijde. Nemám vysněné role. Ale Taťána z Oněgina byla druhá kůže. Jen jsem si ji natáhla a žila v ní.“
Národní divadlo v Praze přichází s dalším typicky českým titulem – na závěr letošní sezóny připravilo premiéru Dalibora. Tato třetí opera Bedřicha Smetany je úzce spojena s budovou Národního divadla podobně jako pozdější Libuše. Premiéru měla 16. května 1868 v pražském Novoměstském divadle v rámci oslav spojených s položením základního kamene Zlaté kapličky. Tuto nejnovější inscenaci nastudoval režisér Jiří Nekvasil, pražské premiéry má zítra a v sobotu 29. června a soubor s ní pak vzápětí jede na festival Smetanova Litomyšl, kde se obě obsazení představí 4. a 5. července. Roli Milady budou alternovat Kateřina Hebelková a Dana Burešová, kterou jsme zastihli během vrcholících příprav.
"Sukova Píseň lásky je plná emocí, barevnosti i lyričnosti. To vše v podání Martina Kasíka bylo."
"Inspirací Sylvie Bodorové je také hudba cikánská, židovská a lidová, především z jejího rodného Slovenska."
"Tomáš Kořínek v partu Janíčka předvedl vynikající výkon."
Po famózním zahajovacím koncertu pokračoval Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram dalším koncertem 30. dubna, tentokrát v Galerii Františka Drtikola. Velmi intimní koncertní sál byl tentokrát svědkem nucené improvizace organizátorů, jejíž výsledek byl nakonec překvapivě dobrý. Tři dny před vystoupením se totiž dozvěděli, že Jaroslav Březina i Eliška Weissová, hlavní sólisté, onemocněli a nemohou vystoupit. Narychlo angažovaní Tomáš Kořínek a Sylva Čmugrová je ovšem plnohodnotně nahradili.
„Nabízí se tu lákavá možnost setkání s dílem v podobě nerušené násilnými aktualizacemi.“
„Významné podněty vycházely tento večer od dirigentského pultu od Constantina Trinkse.“
„Andreas Schager je typický hrdinný tenorista, jehož hlas však zatím naštěstí ani trochu neztěžkl.“
Wagnerova Lohengrina má pražské Národní divadlo na repertoáru už dva roky. Dva renomovaní zahraniční hosté v hlavních rolích byli však nyní důvodem k uspořádání dvou mimořádných zvýrazněných představení. Náhlá nemoc pak způsobila, že hosté byli nakonec tři – Andreas Schager, Thomas Johannes Mayer a s nimi neplánovaně ještě Barbara Haveman. Znovu si operu poslechnout a prožít stálo s nimi za to.
„Andreas Schager se z osmdesáti procent věnuje Richardu Wagnerovi, ale zpívá také Maxe nebo Florestana.“
„Thomas Johannes Mayer o Wagnerovi hovoří jako o skladateli, který byl vždycky na jeho straně.“
„Wagnerova hudba je úžasná, plná emocí a exprese; je mi velmi blízká svou dramatičností, vyznává se Eliška Weissová.“
Jako Lohengrin vystoupí v pátek a v neděli v pražském Národním divadle jeden z nejuznávanějších wagnerovských tenoristů současnosti Andreas Schager, který s rolí debutoval koncem loňského roku ve Vídni. Druhým exkluzivním hostem obou představení je německý barytonista Thomas Johannes Mayer. Hlavní ženské role zpívají Barbara Haveman, známá v Praze jako Tosca, a Eliška Weissová. Diriguje Constantin Trinks, pravidelný spolupracovník operních domů v Drážďanech, Mnichově, Vídni, Hamburku, Paříži a Curychu i festivalu v Bayreuthu.
„V arabském světě klasiku chápou.“
„O Wagnera je tady obrovský zájem, mohutná propagace, neuvěřitelné PR.“
„Wagner je pro mě obrovská výzva a lákadlo. Ale u této hudby trvá aspoň rok, než člověk roli připraví.“
Poprvé ve středu a podruhé a naposledy dnes zažije Abu Dhabi (Abú Zabí) kouzlo Valkýry Richarda Wagnera ve špičkové kvalitě. Do Spojených arabských emirátů ho přivezl proslulý Bayreuther Festspiele v rámci pohostinského vystoupení. Vedle špičkových pěvců účinkuje jako Rossweisse naše mezzosopranistka Eliška Weissová, která se pro KlasikuPlus vyznává ze své stále větší lásky k Richardu Wagnerovi.
„Polovinu inspirace beru z poslechu hudby, ve které je to, co se slovy vyjádřit nedá.“
„Milostná linka tvoří maso a krev. Ale kostrou je rozhodování lidí, kteří mají odpovědnost i za někoho jiného, než za sebe.
„Po dvouletém půstu jsme chtěli i „oslavit“ technologické možnosti Janáčkova divadla.“
Politické intriky, zakázaná láska i náboženské konflikty – to je děj opery Don Carlos Giuseppe Verdiho. V sobotu 2. února ji v premiéře uvede Národní divadlo Brno, poprvé tam zazní v kompletní pětiaktové verzi. Filipa II, krále španělského, budou alternovat Jiří Sulženko a Federico Sacchi. Jako Don Carlos, infant španělský, se představí Luciano Mastro a Arturo Martín. Alžbětu z Valois nastudovaly Charlotta Larsson a Linda Ballová, která operu pro její pěveckou náročnost připodobnila k maratonu s nejtěžší árií na konci. Režie se ujal ředitel divadla Martin Glaser. V rozhovoru pro KlasikuPlus mimo jiné vysvětlil, jak inscenaci vnímá.
„Čím těžší úkol, tím víc mě posouvá dopředu. A já potřebuji zpívat!.“
„Každý rok vlastně k interpretaci role Kostelničky přistupuju jinak.“
„Musím říct, že na Libuši nemám žádný fígl.“
Před týdnem zaskočila jako Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni, kterou přivezla Poznaňská opera na festival Janáček Brno. Hned o den později zvládla Fenenu ve Verdiho Nabuccovi a galakoncert s Ramónem Vargasem v Bratislavě. Eliška Weissová se ale velkých rolí nebojí a když je potřeba, zpívá klidně každý den. KlasikaPlus ji zastihla právě uprostřed tak rušných dnů.
„Výklad není v tomto případě bezradný, ani provokativní, ale je nečitelný a bolestivě neadekvátní.“
„Kdyby celá inscenace vypadala jako druhé dějství, nebylo by co namítat.“
„První a třetí dějství je statické. Zbytečné a zcela hloupé jsou tanečnice, které cvičí prostná.“
Její pastorkyňa v inscenaci Divadla Stanislava Moniuszska z Poznaně není ten pravý Janáček. Hudebně přece jen cosi charakteristického a silného chybí a scéna a režie popuzují neustálou přítomností zbytečně přidaných tanečnic. Navíc je rozdíl poetiky prvního a třetího dějství a poetiky dějství druhého tak propastný, že jde vlastně o dvě opery. Představení na festivalu Janáček Brno 2018 mělo přiměřený úspěch, ale nezdá se, že by se zrovna na toto hostování mělo výrazněji vzpomínat.
„Vynikala Eliška Weissová, předvedla wagnerovskou postavu par excellence“
„Thomas Johannes Mayer přinesl jiskru i nově natažený pel čerstvosti.“
„Nezbývá, než se těšit na 22. únor 2019, kdy se k Mayerovi přidá Andreas Schager.“
Četné výkřiky „Bravi tutti“, nekončící potlesk, x-té otevření opony, které zaskočilo i samotné protagonisty na jevišti. Ptáte se, jakou slavnou premiéru jste pominuli? Můžete zůstat klidní. Řeč je o repríze po roce a půl od prvního uvedení inscenace. Wagnerův Lohengrin na scéně Národního divadla v Praze si ale tak nadšené reakce zasloužil, a nejen díky tomu, že v roli Telramunda vystoupil jako mimořádný host německý barytonista Thomas Johannes Mayer. Podíl má i skvělý výkon orchestru.
