gramofon

„V rozhlase byla norma nahrát patnáct minut za jednu čtyřhodinovou frekvenci a v případě nahrávek na gramofonové desky byla ta hranice takřka poloviční.“

„Projevoval jsem opravdový zájem, jak se vše zachycuje a vyrábí, tehdy se ještě natáčelo na magnetový pás na takových velkých špulkách a veškeré střihy, veškeré úpravy se dělaly fyzicky skutečně nůžkami, přímo na stroji.“

„Jako hudebního režiséra dnes používám nejraději skladatele Jiřího Gemrota a mám vůbec celý výborný tým, který přesně ví, jakým způsobem chci mít ten zvuk modulovaný.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka, po připomínání jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin v roce 2021, pokračuje portál KlasikaPlus.cz i letos v seriálu využívajícím texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil vzpomínky, podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů. Do sesbíraného materiálu dává postupně nahlížet. V dnešním dílu nechává Jiřího Bělohlávka vzpomínat na jeho nahrávací aktivity, a to od samých počátků v sedmdesátých letech.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
499

Americká sopranistka Corinne Winters, která v těchto dnech ztvárňuje Janáčkovu Káťu Kabanovou v Teatro dell'Opera di Roma, bude titulní roli ve stejné opeře zpívat také v srpnu na Salcburském festivalu. Tam dílo nastuduje a v šesti představeních bude řídit dirigent Jakub Hrůša.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
pátek, 21 leden 2022 09:16

Bludný Holanďan na točně i pod ní

232

„Temná legenda o tajemném přízraku putujícím světovými moři a vysvobozeném teprve u norských břehů ženou, která se pro něj obětuje, nabízí hudební hody a vizuálně spektakulární řešení.“

„Premiérový večer byl vrchovatě naplněn symfonickým zvukem, mohutnými sbory a dvěma skvělými sólovými hlasy.“

„Stylizace, která určitě může něco znamenat, ale dodává inscenaci prazvláštní, bizarní a uživatelsky nijak přátelskou poetiku.“

Wagnerův Bludný Holanďan je magicky vemlouvavé, přízračné, krásné, romanticky vznícené, posluchačsky a divácky vděčné dílo. Národní divadlo k němu sáhlo jako k oblíbenému titulu, který ztělesňuje to nejlepší, co opera může nabídnout: skvělou hudbu i podívanou, melodický zpěv i příběh, emoce i vznešené myšlenky. Hraje ho od čtvrtka v budově Státní opery, kde se za půlstoleté existence pražského Nového německého divadla wagnerovský kult pěstoval docela intenzivně. Na působivé inscenaci, hrané bez pauzy, se nyní podíleli němečtí, norští a čeští umělci.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
DSC00548-2

„Václav Hudeček pobaveně popsal, jak se původní nápad vizuálně vymkl z rukou, protože ‚za rok, o který jsme museli jejich vystoupení odložit, vyrostli minimálně o půl hlavy, spíš ale o celou...“

„Třináctiletý Alexandr Klement; o rok starší houslista Jan Novák; a šestnáctiletý Lukáš Mareček. Že každý z nich uspěl na nejrůznějších soutěžích, lze považovat skoro za samozřejmost.“

„Uznání zaslouží také nasazení a zvuk doprovázejícího Barocco sempre giovane. Přestože vystoupili jen v pěti, měl jsem při provedení Kol Nidrei pocit mnohem hutnějšího tělesa.“

Těm z nás, kteří leccos pamatují, zní skandování učňů z ČKD, jímž v listopadu 1989 odeslali komunistu Štěpána do bezvýznamnosti, dodnes v uších. Jejich skandování „My nejsme děti“ se pro mě stalo nadčasovým sloganem. Výzvou, jež říká, že myšlení, konání a mnohdy i um školáků nejednou přesahuje hranice, které jim dospělý svět přisuzuje. A poté zírá, když je vše jinak. Vzpomněl jsem si na tuto skutečnost opakovaně během večera, kterým v úterý 18. ledna vstoupil festival Svátky hudby, rozprostřený napříč celou kulturní sezónou, do roku 2022. Koncert, uskutečněný v příjemném prostředí Pražské konzervatoře, totiž představil tři opravdu velice mladé hudebníky, nad jejichž výkony se ovšem chvílemi tajil dech.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
400

„Keprtovej riešenia smerujú viac k ľudskému pojatiu Lišky Bystroušky a považujem ich za absolútne legitímne, režisérka sa nimi nespreneveruje Janáčkovej opere, ani jej predlohe.“

„Čo sa týka ansámblu sólistov, jednoznačne mu podľa mňa dominovali Lívia Obručník Vénosová ako Bystrouška a Pavel Vančura ako Revírník.“

„Očarujúce bolo pôsobenie detských účinkujúcich.“

V nedeľu 16. januára započal 15. ročník jedinečného Festivalu hudebního divadla Opera. Ako prvú z dvadsiatky inscenácií tohtoročného programu sme pritom videli Janáčkovy Příhody Lišky Bystroušky v naštudovaní Divadla F. X. Šaldy Liberec. Podarená réžia Lindy Keprtovej sa stala podkladom pre niekoľko pozoruhodných hudobných kreácií a aktívne pripomínala, že okrem rozprávkového rozmeru má opera ešte jeden, dôležitejší, ktorý zahrnuje rôznorodé otázky týkajúce sa ľudského bytia.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
JB-34-1

„Na Akademii jsem působil celkem patnáct let. Pedagogická činnost pro mne byla ohromně obohacující, měl jsem to štěstí, že jsem učil velmi zajímavé, dychtivé studenty.“

„Zažil jsem celou řadu zajímavých typů, po Tomáši Hanusovi v Brně to byl v Praze především mimořádně talentovaný i průbojný Jakub Hrůša.“

„Klíčovým momentem bylo vybojovat dostatek financí, aby tak každý posluchač katedry dirigování měl, počínaje druhým ročníkem, v každém roce jeden samostatný koncert s profesionálním tělesem.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka, po připomínání jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin v roce 2021, pokračuje portál KlasikaPlus.cz i letos v seriálu využívajícím texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil vzpomínky, podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlížet. V dnešním dílu zpřístupňuje úvahy, které pro něj na diktafon zaznamenal sám dirigent. Týkají se jeho dirigentských žáků.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
středa, 19 leden 2022 15:40

Finleyho písňové hody v Rudolfinu

220116GeraldFinley1-1cPetrChodura

„Některé písně byly interpretovány spíše „aristokraticky“, noblesně, někdo by třeba řekl i chladně.“

„Z interpretačního hlediska je nutno vyzdvihnout skvělou energii, soustředěnost, ale i výdrž obou protagonistů, jak Geralda Finleyho, tak klavíristy Juliuse Drakea.“

„Autor může být zcela jistě šťastný, když jeho dílo interpretují umělci takového formátu a takto oddaně a přesvědčivě.“

Na nedělní podvečerní koncert 16. ledna připravil Český spolek pro komorní hudbu písňový recitál basbarytonisty Geralda Finleyho a klavíristy Juliuse Drakea. Kdo očekával tradiční a ustálený písňový repertoár, mohl být zklamán. Chytrá, i když nevšední dramaturgie byla podtržena obdivuhodnými výkony obou protagonistů.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pondělí, 17 leden 2022 09:24

Filharmonie Brno doma v Besedním domě

112

„Zvědavost však budil především dirigent, jehož pověst a kariéra je úctyhodná – Švýcar Michel Tabachnik.“

„Houslový koncert D dur op. 61 spolu s orchestrem přednesl Josef Špaček, který byl devět let nejmladším koncertním mistrem České filharmonie.“

„Majestátnost dlouhých frází, které vytvářejí monumentální plochu hudby s postupně narůstajícím crescendem, je umocněna mohutným zvukem žesťů a dravostí tympánů.“

Besední dům je budova reprezentativní a noblesní, stvořená právě pro pěstování krásné hudby a pro společenský život v Brně. Za jeho vznikem stojí spolek Beseda brněnská a Leoš Janáček a architektem byl vídeňský mistr Theophil von Hansen, autor vídeňského Musikvereinu, který postavil o tři roky dříve a v Brně mu vytvořil krásnou novorenesanční miniaturu. Brněnské veřejnosti slouží od roku 1873 a filharmonie je tu doma od svého založení v roce 1956. Kde by se tedy umělci měli cítit lépe? Mají tu zázemí a zkouší zde, a provozování koncertů je tedy více než přirozené. Až do chvíle, kdy se má plně obsazený orchestr vejít na pódium, a pak přijde ještě ta chvíle, kdy se sál naplní posluchači. Třetí abonentní koncert, který se konal 13. a 14. ledna byl v obou termínech beznadějně vyprodaný a v sále se sotva dalo nadechnout. Tak tedy nasadit roušky a nesundávat a dýchat jen úsporně. A očekávat výjimečné zážitky.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
117

„Tréma není něco, čeho bychom se měli chtít úplně zbavit.“

„Dokud pro nás bude důležitější to, že nás někdo pomluví, než to, že jsme na pódiu a můžeme hudbou existovat, pak zbavit se trémy bude obtížné.“

„Talismany byly pocitově příjemné. Já sám jsem jich do svých patnácti měl docela hodně.“

Jak z trémy udělat svého pomocníka? Ivo Kahánek v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz říká: Být rád, že hraju – a nemyslet na nic jiného. Ne na to, co kdo řekne, ale na to, že jsem na pódiu a že v hudbě mohu existovat intenzivněji než kdekoli jinde… Naznačení směru, jak trému překonat a proměnit ji ve svůj prospěch, je také tématem pilotního webináře, tedy webového semináře, který pianista natočil jako jeden z výukových nástrojů využívaných stipendijní Akademií MenART. Sám patří mezi zakládající mentory tohoto projektu, který se zaměřuje na pokročilé studenty a jejich pedagogy. MenART jim pomáhá získávat nové inspirace a nástroje, jak se posunovat na další úroveň nejen po stránce technické, ale i v komplexním vnímání interpretace a celého oboru hudebního umění. Ivo Kahánek vysvětluje, jaké jsou důvody a příznaky trémy, prozrazuje, co může fungovat jako její prevence, a nabízí konkrétní postupy, pomůcky a triky, které lze využít při přípravě na vystoupení.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
neděle, 16 leden 2022 14:58

Gluckova Alceste poprvé v Plzni

06AlcesteDJKT2022-root-1281-2

„Kostýmy navrhla Eva Jiřikovská dle zadání režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře v duchu moderního pojetí.“

„Chlapec Daniel Straka dosahoval nejvyšších poloh s naprostou lehkostí.“

„Barbora de Nunes-Cambraia zpívala dlouhé pasáže velmi průzračným, čistým a i do výšek naprosto suverénně se pohybujícím hlasem.“

Přestože se Christoph Willibald Gluck zasloužil o reformu opery a je autorem mnoha oper, jeho dílo se uvádí ve světových operních domech méně, než by bylo zdrávo. Alceste byla v tuzemsku nastudována po válce pouze operou Státního divadla v Brně v roce 1972 a v Plzni byl uveden dosud jen Gluckův balet Don Juan, a to roku 1954. Nynější plzeňská inscenace Alcesty byla tedy očekávána s napětím. Zvláště, když hudební nastudování i dirigentská taktovka jsou v rukou odborníka na autorovo dílo, intendanta Mezinárodních gluckovských slavnostních her v Norimberku Michaela Hofstettera. Premiéra se konala v sobotu 15. ledna na jevišti Velkého divadla.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pátek, 14 leden 2022 14:28

Hudební pocta Zuzaně Růžičkové

117

„Anna Paulová díky své všestrannosti zahraje na vysoké úrovni klasicistní skladby právě jako modernu.“

„Do melodií i rytmu vetknul Martinů optimismus, tanečnost, hravost, lehkost a Anna Paulová s Danielem Wiesnerem je ztvárnili s nadhledem zkušených muzikantů.“

„Aleksandr Rublev potvrdil, že je velkým talentem, který bychom si měli zapamatovat.“

Na koncertě k nedožitým pětadevadesátým narozeninám cembalistky Zuzany Růžičkové vystoupili v pondělí 10. ledna v Sále Martinů pražské AMU česká klarinetistka Anna Paulová a ruský trumpetista Aleksandr Rublev. Oba jsou laureáty Ceny Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, který večer uspořádal. O významu Zuzany Růžičkové svědčí i fakt, že záštitu nad koncertem převzal primátor Plzně a současný ministr kultury Martin Baxa. Umělkyně se narodila v Plzni 14. ledna 1927.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pátek, 14 leden 2022 10:00

Koncert, který uvízne v paměti

113

„Larghetto pro orchestr je jedno z nejsilnějších duchovních děl poslední doby.“

„Anne-Sophie Mutter patří již několik desetiletí ke stálicím mezi houslovými virtuózy.“

„Honeck je autorem koncepce a struktury, Ille provede instrumentaci a rozpracuje kompozici do detailů.“

Manfred Honeck oddirigoval novoroční gala koncert a domů se snad ani nevrátil. Hned dvanáct dní nato, 12. – 14. ledna, připravil s Českou filharmonií další koncert, na který se těšili především milovníci houslové hry. Koncert je nezklamal, Brahmsův Dvojkoncert pro housle a violoncello byl skvělý, mimořádné byly ale i obě další skladby. Spolupráce České filharmonie s Manfredem Honeckem přinesla zase jednou koncert, který uvízne v paměti.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Brno-opera-Lika

„Sebral mi kresby, dal se do smíchu a nepřestal, až jsem mu slíbil, že k tomu něco napíši...“

„Do romantického údolí, které se stalo oblíbeným výletním místem, se chodívalo od konečné šaliny z Obřan.“

„Janáček ještě víc začal chodit do nedalekých Lužánek poslouchat, jak zpívají ptáci, jak šumí stromy, jak bzučí čmeláci…“

Postavě mluvící lišky z Bílovic nad Svitavou, která jako kdyby z oka vypadla zvířátkům z bajek, je už celých sto let. Na podkladě původních ilustrací malíře Stanislava Lolka psal v brněnských Lidových novinách její příběh na pokračování Rudolf Těsnohlídek. Jeho cyklus se zalíbil Leoši Janáčkovi. Napsal nejen hudbu, ale k opeře, své sedmé a „nejbrněnštější“, i vlastní libreto. Práci na Příhodách lišky Bystroušky započal na samém kraji roku 1922.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
99

„Od předehry až po poslední tóny je z orchestřiště slyšet přesná hra, plná detailních akcentů a vzruchů, bravurní, vtipná, živá, lyrická i dramatická.“

„V roli Fiordiligi dominovala premiérovému představení Kateřina Kněžíková, nejzkušenější ze sólistů.“

„Takové že jsou všechny? Proboha, proč to zjišťovat!“

Opera pražského Národního divadla má od soboty na repertoáru druhé ze tří děl, která zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart na libreta Lorenza Da Ponte: mistrovské hudební divadlo s názvem Così fan tutte – Takové jsou všechny. Dirigent Karsten Januschke inscenaci podpírá mimořádně zřetelným a detailně dokonalým hudebním nastudováním. Ani trochu nejde jen o lehkovážnou buffu. Možná v první polovině. Později aktérům nebezpečné hry s city trochu tuhne úsměv a režisérka Tatjana Gürbaca traktuje hru tak, že znejistí i posluchače.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
20003

„Již v první skladbě večera si posluchači uvědomili, s jakou vrcholnou rytmickou přesností se klavírista pouští do každého taktu, každého tématu.“

„Závěr Skrjabinovy sonáty byl strhující – zahraný mohutným opulentním zvukem, se znatelným nadhledem a kontrolou, a navíc ne bezobsažně.“

„Ve Čmejlově interpretaci Schumannova Karnevalu se projevil jeho smysl pro detail i tektoniku, vnímání kontrastů i celku, široký rejstřík úhozů a přesný rytmus.“

V dramaturgicky zajímavém recitálu se ve středu 5. ledna představil na Pražské konzervatoři osmnáctiletý klavírista Jan Čmejla. Oč méně šetřil výběrem skladeb sebe, o to větší zážitek připravil posluchačům. Takřka rodinná atmosféra v sále konzervatoře povzbudila interpreta k velmi hodnotnému výkonu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5887

„Ceysson veškeré technické nástrahy zvládal s takovou lehkostí, až by mohli posluchači zkonstatovat, že je to vlastně ‚brnkačka‘.“

„Jeho technické možnosti jsou prakticky neomezené, avšak nestaví techniku na odiv, ale využívá ji jako prostředníka pro tvoření hudby.“

„SOČR a Karabits představili posluchačům autora i dílo, které by jinak neměli možnost vyslechnout. Dramaturgicky poněkud riskantní tah se tak ukázal velmi hodnotným.“

Na první pondělí roku 2022 připravil Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Kirilla Karabitse s harfistou Emmanuelem Ceyssonem koncert v Rudolfinu nazvaný „Harfa Emmanuela Ceyssona“. Mimo harfový koncert Reinholda Glièra zazněly také méně známé skladby Rodiona Ščedrina a Borise Ljatošinského. Ceysson i SOČR se předvedli ve vrcholné formě, ke které zcela jistě přispěl i charismatický dirigent Kirill Karabits.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
98

„Smetana by se asi divil, v jakém tempu je možné předehru zahrát!“

„Poslední část programu patřila operetám, a to těm nejlepším.“

„Tím se v sále vytvořila nálada, ke které už chybělo jen to šampaňské, o kterém se ve valčíku z Netopýra zpívá.“

Že se novoroční koncert nemusí odehrávat právě a jen na Nový rok, je přece přirozené! Je k tomu čas po celý leden, kdy se pořadatelé a soubory chtějí setkat se svými stálými posluchači a popřát jim vše dobré. Druhý lednový den se v Besedním domě v Brně konal pátý abonentní koncert cyklu Českého filharmonického sboru Brno, který si pozval ke spolupráci orchestr Moravské filharmonie spolu s jeho šéfdirigentem Jakubem Kleckerem. Společně připravili abonentům koncert, který přivedl do varu nejen publikum, ale i samotné účinkující.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
CF2PortretyJiri-Belohlavek04cCF

„Po první sezóně bylo také mým právem vyzvat jednotlivce buď k přehrávkám, nebo navrhnout jejich odchod, pokud by nevyhovovali.“

„Snažil jsem se být od začátku velmi korektní a senzibilní a podařilo se mi například domluvit se s řadou starších hudebníků na jejich penzionování.“

„Maximálně dva dny zkoušek a generálka v den koncertu je praxí všech světových orchestrů, ale pro Českou filharmonii to byla naprostá novinka a skutečně velmi výrazné zvýšení nároků na osobní přípravu každého jednotlivce.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka, po připomínání jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin v roce 2021, pokračuje portál KlasikaPlus.cz i letos v seriálu využívajícím texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlížet. V dnešním dílu se v pokračování vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám dirigent, dostává k roku 2012. Právě tehdy se na podzim Jiří Bělohlávek podruhé ve svém životě ujal postu šéfdirigenta České filharmonie.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Jeek-1

„Do dvou desítek her Osvobozeného divadla složil během deseti let přes sto dvacet hudebních čísel.“

„Těžko se ale mohl prosadit v Americe jako kolébce jazzu coby tvůrce.“

„Určitě v New Yorku slyšel Goodmana nebo Ellingtona.“

Písničky Osvobozeného divadla nezestárly. Mnohé zlidověly. Jiří Voskovec a Jan Werich, autoři jejich textů, se uchytili pro válečná léta v Americe. První z nich se tam jako herec po Únoru vrátil, druhý už podruhé do exilu nešel a stal se nakonec domácí legendou a národním umělcem. Autor melodií Jaroslav Ježek to měl těžší. Do Ameriky s nimi odjel, ale první lednový den roku 1942, před osmdesáti lety, v pouhých pětatřiceti v New Yorku zemřel.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
DSC1184A4-foto-Petra-Hajsk2

„Vtipné je, že jako jediný člověk z mého okolí se nemůžu dočkat návratu do práce. Myslím, že tím hodně lidí celkem štvu a rodinu pak musím přesvědčovat, že jsem s nimi taky ráda.“

„Micaëlu už jsem sice zpívala v Plzni, ale myslím, že si na ni můžu ještě počkat.“

„Hodně cestuju, takže se cítím jako ta babička kořenářka z pohádky Byl jednou jeden král: ‚Já jsem všudezdejší.‘“

Doubravka Součková je mladá a velmi nadějná sopranistka z Hodonína. Během krátké doby se však představila na mnoha českých operních scénách, včetně Národního divadla v Praze. O jejích začátcích, setkáních s umělci, kteří ji inspirovali, odehraných rolích, vztazích s kolegy, o folklóru a také dalších plánech vám s ní KlasikaPlus přináší rozhovor.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Strana 1 z 29