„Snažíme se obracet i na nepoučené posluchače, kteří se v sobotu mohou těšit na rockové oratorium.“

„V rámci soutěží jsou tři novinky. První je otevření soutěže pro vokální ansámbly, druhou rozdělení kategorie mládežnických sborů na středoškolské a akademické. Třetí novinkou je zavedení nesoutěžní kategorie pro seniorské sbory.“

„Zajímavá bude premiéra vokálně-instrumentálního díla Requiem za mír na Ukrajině současného australského skladatele Davida Slatera. Dílo vzniklo proto, aby se provozovalo na benefičních koncertech.“

Milan Motl je hudební pedagog, sbormistr, dirigent a organizátor. Mezinárodní festival pěveckých sborů Svátky písní Olomouc navštívil v minulých letech jako porotce. Právě pro jeho zkušenosti z porot nejrůznějších sborových soutěží, jeho elán a celkový rozhled ho během jara 2022 oslovil pořadatelský tým s nabídkou pozice uměleckého ředitele festivalu; akce, která letos slaví padesáté narozeniny.

Jak jste se vlastně dostal k festivalu Svátky písní?

Festival znám jako sbormistr, jelikož jsem se ho účastnil se svým sborem KOS, se kterým jsme soutěžili ve třech kategoriích. Město i festival jako takový mě naprosto okouzlili. Nyní jsem se k festivalu dostal prostřednictvím Marka Klimeše, který mě oslovil, zda bych nepůsobil jako porotce, a další rok jsem figuroval jako festivalový sbormistr a dirigent.

Nově zastáváte pozici uměleckého ředitele festivalu. Co je aktuálně náplní vaší práce?

Těžištěm festivalu jsou samozřejmě soutěže. Když jsem se stal součástí týmu, snažili jsme se reflektovat dobu, revidovat soutěžní kategorie a pravidla. Dále se hlavně jedná o uměleckou vizi – v rámci festivalu probíhá i doprovodný program, takže mám na starost hlavně dramaturgii a repertoár. Snažili jsme se, aby součástí programu byla i nová tvorba, proto v pátek v premiéře zazní Requiem Davida Slatera, ale zároveň se snažíme obracet i na nepoučené posluchače, kteří se v sobotu mohou těšit na rockové oratorium.

Povedlo se vám na festivalu něco reorganizovat, změnit nebo zavést něco úplně nového?

V rámci soutěží jsou to tři novinky. První je otevření soutěže pro vokální ansámbly, což není úplně běžná věc. Následně jsme rozdělili kategorii mládežnických sborů na středoškolské a akademické, protože akademický má proti středoškolskému výhodu, a třetí novinkou je zavedení nesoutěžní kategorie pro seniorské sbory. Pozorujeme totiž, že seniorských sborů přibývá a ne na každém festivalu mají svoje místo.

Máte přehled, kolik seniorských sborů se přihlásilo?

Seniorských sborů se přihlásilo pět anebo šest, což je na začátek skvělé číslo. Jsem rád, že této příležitosti sbory využily.

Na festivalu jste již vystupoval jako soutěžící se svým sborem KOS, zároveň jste zasedl v porotě soutěže Mundi Cantant. Jste momentálně více sbormistr, umělecký vedoucí festivalu, anebo pedagog?

Myslím, že by se každý měl držet svého řemesla. Nejvíc se cítím jako hudební pedagog, jelikož učím na pedagogické škole v Litomyšli, kde mám zároveň i sbor, takže vedle pedagogických aktivit jsou i aktivity umělecké. Teď jsem se vrhnul do organizačně-umělecké sféry, ale pořád se cítím jako hudební pedagog.

S tím velmi úzce souvisí aktuální téma omezení či úplného zrušení hudební výchovy na základních a středních školách. Jak se k této problematice stavíte vy jakožto pedagog a předseda Spolku hudebních pedagogů?

Změnám, které se týkají školství, se věnuji již třetím nebo čtvrtým rokem, jelikož prvně přišla tzv. malá revize, kde se ubralo hudební a výtvarné výchově ve prospěch informatiky. Teď přišel Národní pedagogický institut s ideou, že bychom měli přibrat do sféry hudební a výtvarné výchovy další druhy umění, jako je tanec, drama, film. Samozřejmě vítám, aby se děti setkaly i s dalšími druhy umění, ale ne na úkor právě výtvarné a hudební výchovy. S kolegy výtvarníky se snažíme na tento problém upozorňovat, jelikož na toto rozšíření nejsou na školách podmínky, ani učitelé. Jak to celé dopadne budeme vědět pravděpodobně brzy, ale mohu říct, že je to opravdu boj s větrnými mlýny a velice mě to vyčerpalo. Překvapilo mě, jaké procesy a jací lidé rozhodují o našem školství, bylo to pro mě velké zklamání. Doufám, že celá věc dopadne dobře, a to ani ne tak pro naše obory, ale hlavně pro žáky. Snažíme se žákům dopřávat komplexní vzdělání a domnívám se, že výtvarná a hudební výchova je toho základem.

Máte nějaké očekávání od nového ministra školství Mikuláše Beka, který je zároveň i muzikologem, tím pádem by k věci mohl mít úplně jiný vztah?

Ano, je to přesně tak, z této premisy vycházíme; doufáme, že pan ministr Bek nás vyslyší. Rádi bychom mu nabídli naše možnosti řešení, jak další umělecké obory integrovat do našeho školství, takže doufáme, že se s námi sejde.

Vraťme se zpátky k festivalu. Na jaký koncert doprovodného programu se vy osobně těšíte nejvíc a co byste čtenářům doporučil navštívit?

V rámci zahajovacího koncertu 50. ročníku festivalu zazní nová festivalová znělka, kterou složil Jan Vičar a bude ji sám dirigovat. Minulý týden ve čtvrtek jsme ji se sborem KOS nahráli a na festivalu bude prezentovaná. Jan Vičar k této skladbě využil revoluční píseň olomouckých studentů Přijď jaro z roku 1848, kde bylo jaro chápáno jinotajně jako politická svoboda. Já to zase pojímám jako oslavu jara, oslavu zpěvu, oslavu nového života, ale také jako naději možnosti zpěvu bez jakýchkoli omezení a pandemií.

Zajímavá bude určitě novinka – premiéra vokálně-instrumentálního díla Requiem za mír na Ukrajině současného australského skladatele Davida Slatera. Dílo vzniklo proto, aby se provozovalo na benefičních koncertech a bylo možno prostřednictvím hudby pomoct Ukrajině. My jsme obsazení pojali mezinárodně. Vystoupí české sbory, Moravská filharmonie Olomouc a jedna ze sólistek bude ukrajinského původu. Výtěžek z tohoto koncertu věnujeme dětskému sboru z Žitomiru, který se v předchozích ročnících festivalu účastnil.

Dále určitě rockové oratorium a to nejen protože ho budu sám dirigovat, což je o to náročnější a o to větší zodpovědnost, ale myslím, že máme skvělé sbory, vynikající muzikanty, sólisty, takže si myslím, že se posluchači mají na co těšit. Moc bych si přál, aby si ten večer, který s námi stráví v rámci open-air představení, užili v moc hezké atmosféře.

Takto velký projekt jistě potřebuje hodně financí a není tajemstvím, že v kultuře finance nejsou. Jak se s tímto spolek OlArt21 vyrovnává a jsou v budoucnu nějaké plány na reorganizaci anebo změnu financování?

Finance jsou problém, troufám si říct, každého festivalu a kultury obecně. Co se týče budoucnosti, byl bych strašně rád, kdyby Město Olomouc počítalo s finanční podporou festivalu každý rok, protože si myslím, že 50 let trvání festivalu už má nějakou hodnotu. Navíc se sem sjíždí sbory opravdu z celého světa, město ožije a podnikatelská sféra z toho určitě také vytěží. Aktuálně čekáme na grant z Ministerstva kultury a modlíme se, aby pro nás alespoň nějaká částka zbyla.

Zdá se mi, že v poslední době musí kulturní sféra neustále žadonit o peníze. Nemělo by to být už naopak, že by se měli pořadatelé a zaměstnanci v kultuře vzepřít a říct a dost, kultura nebude? Nenastal čas přestat žadonit a vyložit jakési ultimátum?

Myslím, že bychom měli být odvážnější i ve školství. Pořád se spoléhá, že učitel do školy vždycky přijde a nenechá v tom děti ani rodiče plavat. V kultuře je výchozí postavení bohužel o dost horší v tom smyslu, že je kultura stále vnímaná jako něco zbytného, že je až to poslední. Na jednu stranu je to pochopitelné, prvně musí být obstarány základní životní potřeby a základní mechanismy státu, kultura bude vždy až poslední. Otázkou tedy zůstává, pokud bychom vyšli do ulic, zda by ten kýžený efekt nastal, zda by lidé protestovali, že jim kultura chybí, jestli by si kulturu nenahrazovali médii a sociálními sítěmi.

Když se vrátíme do doby covidové, kultura lidem hodně chyběla, dělaly se online koncerty, anebo dokonce koncerty „načerno“. Možná by jim kultura chyběla zase a možná i politikům, tedy těm, kdo peníze rozdělují.

Otázkou je, zda kultura nechyběla víc těm, co kulturu dělají, než těm, co na ni chodí. V České republice má kultura své pevné místo a myslím, že by postupně začala chybět i těm, co ji neprovozují.

Věnujete se i pěvecké činnosti. Zahrnuje to i pedagogiku či nějaké osobní koučování?

Na Univerzitě v Hradci Králové jsem vystudoval obor sólový zpěv a musím říct, že jsem za to strašně rád, jelikož zpěvákům ve sboru mohu daleko lépe vštípit svoji představu o výsledném zvuku. Velmi to pomáhá ve výstavbě zvukové kvality a hlasové kultury sboru. Občas se také věnuji talentovaným zpěvákům, a to zejména v rámci příprav na vysokou školu či konzervatoř. A když mám příležitost a jsem osloven, tak si samozřejmě rád zazpívám.

————

Jubilejní padesátý ročník mezinárodního festivalu Svátky písní s více než 50 pěveckými soubory z České republiky i zahraničí začíná již ve středu 31. května. Během soutěží před odbornou mezinárodní porotou se utká 43 sborů a 5 vokálních ansámblů. Festival také nabízí nesoutěžní kategorii pro seniorské sbory a doprovodný program se čtyřmi unikátními koncerty. V rámci doprovodného programu, který probíhá ve spolupráci se Svátky města Olomouce, je plánován Zahajovací koncert, Sborový koncert, Benefiční koncert na podporu Ukrajiny a Open-air koncert s rockovým oratoriem. K dispozici bude i Almanach k půlstoletí sborového festivalu v Olomouci, který zahrnuje vzpomínky a historii festivalu od roku 1972.

Milan Motl je absolventem Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové v oboru hudební výchova a dějepis. Na Hudební katedře vystudoval také umělecký obor sólový zpěv (u MgA. Jany Machačové). Sbormistrovství se věnoval v předmětu řízení sboru, dirigování orchestru studoval soukromě v Praze (u Jiřího Portycha). Vysokoškolská studia završil doktoráty na Ostravské univerzitě a Univerzitě Karlově v Praze. První sbormistrovské zkušenosti získal vedením přípravných oddělení Chlapeckého sboru Bonifantes Pardubice (1999–2003). Později zde pracoval jako druhý sbormistr koncertního sboru. Od roku 2002 je uměleckým vedoucím Smíšeného pěveckého sboru KOS a Komorního sboru KOKOS Vyšší odborné školy pedagogické a Střední pedagogické školy Litomyšl, kde také vyučuje. Působí také v hudební komisi Unie českých pěveckých sborů a odborné radě NIPOS-ARTAMA Praha pro mládežnický sborový zpěv. V poslední době se velmi aktivně zapojuje do procesu změn ve vzdělávání. Stal se předsedou Asociace učitelů hudební výchovy, je vůdčí osobností koalice KOMPAS, která sdružuje pedagogické asociace a profesní skupiny napříč obory a stupni vzdělávání.

Foto: Facebook M. Motla, Smíšený pěvecký sbor KOS (Facebook), Svátky písní Olomouc – Vladimír Jágr, Martin Florian