„Myslím, že ledacos z vážné hudby může přispět k citovému zrání mladého člověka, ale musí se s ní setkat tak, aby se od něj vážná hudba navždy neodrazila.“

„Moje úloha bude průvodcovská. Vlastně budu číšník, který čte z jídelního lístku.“

„Vážím si práce s patosem, protože je to kvalita.“

Dobrou chuť – to je podtitul komponovaného celovečerního programu, který nabídne Podkrkonošský symfonický orchestr pod taktovkou dirigenta a skladatele Martina Hyblera. Projekt stojí na pomezí klasického koncertu a klubového vystoupení stand-up komika, to vše na téma jídlo, pití a gastronomie. Koncerty se konají v sobotu 20. května v Turnově, v pátek 26. května v Liberci, ve čtvrtek 1. června v Mladé Boleslavi a v sobotu 3. června v Semilech. Hlavním hostem bude herec, komik a moderátor Petr Vydra, který, jak nám mimo jiné řekl v RozhovoruPlus, se ujme role číšníka.

Známe tě jako herce, moderátora, baviče, spisovatele… Jaký máš vztah k jídlu, vínu, ke gastronomii?

Ve své knížce „Moje koronakronika“ popisuju, jak jsem byl v kulinářském institutu Romana Vaňka na kurzu vaření. Ale jakmile jsem to zpracoval do textu, tak jsem postupy pustil z hlavy. Zůstala mi jen ta atmosféra a kdoví, jestli ne taky nějaké to deko navíc. Je to podobné, jako když zapomenu materiál, se kterým už ve stand-upu nevystupuju. Tenhle samočistící proces zná asi každý, kdo si něco musel pamatovat, ale už je to dávno. Mozek svoji kapacitu průběžně uvolňuje pro to, co se teprve bude muset naučit, to známe asi každý. Takže vařit neumím, ale jedlík jsem. Myslím, že patřím k lidem, u kterých jsou nůžky, jak moc rádi jedí a přitom vařit neumí, rozevřeny nejšířeji. Víno mám taky rád. Bílé, suché.

Co tě vlastně svedlo dohromady s Podkrkonošským symfonickým orchestrem?

Nějak se dopídili, že žiju tam, co oni, konkrétně v Českém ráji. I když je Český ráj zajímavá a dost svébytná oblast sama o sobě, dá se říct, že se zároveň jedná o Podkrkonoší v takovém širším slova smyslu. Sám ve stylu Islanďanů o nás v Českém ráji říkám, že jsme jižani severu.

Čtveřici koncertů, které vás společně čekají, pojí právě jídlo a pití, jaká bude tvoje úloha?

Moje úloha bude průvodcovská. Vlastně budu číšník, který čte z jídelního lístku.

Program stojí na pomezí klasického koncertu a klubového vystoupení stand-up komika, měl jsi volnou ruku při tvorbě scénáře?

Měl jsem volnou ruku, pokud jde o průvodcovské slovo. Do složení programu jsem nemluvil zase já, a neměl jsem ani tu ambici. U takovýchto větších projektů mám rád rozdělení rolí, kdy si celek té práce rozdělíme, a každý udělá část, ke které ho ti ostatní cítí jako kompetentního. Takže bych řek, že si mezi sebou v týmu věříme dostatečně na to, abychom se vzájemně nechali pracovat. Mně se například líbí koncept, jeho naplnění a po tom, co jsem byl na zkoušce, můžu říct i zpracování, tedy to, jak orchestr hrál.

Zapojíš se nějak i hudebně? Zazpíváš, zahraješ…?

Nabízel jsem se, že zahraju na housle neznělý tón, který má znázornit kručení žaludku. Ale prý to není tak lehké nerozeznít nástroj. Zkrátka na rozdíl od hraní lidí z ulice ve filmech, symfonický orchestr moc nesnese naturščiky. Ale vlastně odstartuju skladbu Champagne galop Hanse Lumbye. Jak, neprozradím, ale inteligentní čtenář se domyslí.

Většina lidí tě vnímá hlavně jako herce a komika, ale také mimo jiné moderuješ v rádiu Classic Praha. Jsi také aktivní muzikant? Jaký máš vlastně vztah k vážné hudbě?

V rádiu Classic, tehdy FM, jsme se my dva kdysi potkali. Ale protože jsi odešla dříve, tak jsi nezaznamenala, že už tam také nejsem. Z toho si ale nic nedělej, i já personální změny, které se tam odehrály po mém odchodu, zaznamenávám se značným zpožděním. Aktivní muzikant nejsem. K vážné hudbě mám pozitivní vztah, ale nejsem takový ten typ rigidního vyznavače, u jakých mám občas pocit, že nejprve musejí pohrdat hudbou jiných žánrů, aby o sobě mohli říct, že mají rádi klasiku. Myslím, že ledacos z vážné hudby může přispět k citovému zrání mladého člověka, ale musí se s ní setkat tak, aby se od něj vážná hudba navždy neodrazila. Myslím, že tady je záslužné jakékoli vyjití vstříc ze strany interpretů, ať už zahrají klasiku v metru, nebo přehrají nějaké populární melodie. Je to jako s četbou. Jde o zvyk číst vůbec. Až díky tomu se čtenář časem dopracuje k vrcholům literatury, které jsou náročnější na vnímání, ale čtenáře nakonec za poněkud vyšší námahu odmění.

Lákalo by tě zkusit účinkovat v melodramu, zkusit si mluvený part ve vážné hudbě? Někteří herci si tak rozšiřují svůj záběr, třeba Josef Somr, Vladimír Javorský, Marek Eben, Jiří Dvořák… Zuzana Stivínová loni zazářila jako Médea…

Přiznám se, že asi ne, protože melodramy moc neodpovídají mému spíš civilnímu projevu a naturelu. Vážím si práce s patosem, protože je to kvalita, u níž by byla škoda, kdyby vymizela. K umění to patří. Pro mě by musel vzniknout melodram mnohem civilnější. Melodramy jsou však natolik úzkoprofilové zboží, že se nebudu divit tomu, pokud mě tento žánr mine.

Co máš na závěr sezóny a v té příští jinak před sebou?

Několik vystoupení Na Stojáka. Například 10. srpna v Atriu letních lázní v Poděbradech nebo 18. srpna na koupališti Mokrák v obci Mokrá-Horákov. Další mojí aktivitou je natáčení pořadu Comedy club, který mapuje českou stand-upovou scénu už nyní za poměrně dlouhé období. Když to občas vidím v televizi, tak si počkám zejména na závěrečné titulky, abych se dozvěděl, ve kterém roce jsme vypadali právě tak, jak jsem zrovna na obrazovce viděl. Je to vskutku hutná kronika, ke které čas od času něco přibude, ale v televizním vysílání stanice Paramount Network rotuje neustále celá, jak jsem aspoň pochopil. Takže k těm desítkám svých výstupů, které tam mám, možná ještě v závěru sezony přidám nějaký další, abych se jednou mohl mrknout, jak jsem vypadal roku 2023.

Foto: Andrii Konontsev, Facebook orchestru