sobota, 29 říjen 2022 13:15

Jan Páleníček: Leitmotivem Českých kulturních slavností je komorní hudba

Autor:

„Za dvacet let existence se Malostranské komorní slavnosti staly neoddělitelnou součástí pražského koncertního života.“

„Rozšíření Českých kulturních slavností? Naše koncertní vytíženost a úbytek sponzorů nám to asi už definitivně znemožní.“

„Všichni dosavadní starostové v místech konání festivalů drží osvícený patronát, publika opět přibývá.“

 

300

 

Hlavní sál Valdštejnského paláce v Praze je 30. října místem konání dalšího koncertu Malostranských komorních slavností, dvacátého ročníku podzimního festivalu, který je Poctou velkým českým interpretačním osobnostem. V sídle Senátu bude tentokrát znít Beethovenova, Brahmsova a Glinkova hudba. Se švýcarským klarinetistou Wenzelem Grundem účinkují pianistka Jitka Čechová a violoncellista Jan Páleníček. Právě oni dva za myšlenkou této přehlídky stojí, stejně jako za dalšími festivaly sdruženými pod hlavičkou České kulturní slavnosti. Jak to vypadalo před dvaceti lety a současně i to, jaký byl minulý pražský koncert, který se konal v polovině října a jehož hvězdou se stal italský klavírista Christian Leotta, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Jan Páleníček.

Když zavzpomínáte, měli jste na začátku nového tisíciletí pocit, že se v metropoli koná málo koncertů?

Když se v našich hlavách v roce 2002 zrodila myšlenka založit v kulturně exponované Praze nový festival, hnacím motorem nám byla potřeba posílit koncertní komorní platformu. Tehdy bylo zřejmé, že pro množství kvalitních, především českých komorních souborů, je tohoto posílení třeba. Aby byla zajištěna větší pravděpodobnost jejich častější prezentace před pražským publikem.

Od začátku jste mysleli na Valdštejnský palác?

Prvním stálým pódiem se stal ve zmíněném roce sál České národní banky. A nový pražský festival se hned od počátku stal vyhledávanou kulturní akcí. Jeho atraktivitu pak posílil přesun do zcela mimořádného prostoru Hlavního sálu Valdštejnského paláce na Malé Straně, kde se naše koncerty konají od roku 2007 dodnes. Za dvacet let existence se Malostranské komorní slavnosti myslím staly opravdu neoddělitelnou součástí pražského koncertního života. Všechny festivalové koncerty, probíhající každoročně v podzimních měsících, jsou do posledního místa zaplněny nadšeným publikem. Nejinak je tomu i v tomto výročním roce.

 

12

 

Kolik máte za sebou v letošním ročníku koncertů?

Zatím jeden. Hned první koncert festivalu, který zahájila italská klavírní hvězda Christian Leotta, byl jasným signálem, co mohou posluchači od letošního festivalu opět očekávat. Koncert Christina Leotty měl být původně vyvrcholením festivalu v roce 2020, kdy jsme si připomínali dvoustépadesáté narozeniny Ludwiga van Beethovena, ale covidová pandemie nám notně zamíchala všemi plány. Oslavy skladatele, který si pozornost zaslouží kdykoli, se tak posunuly až na letošek.

Christian Leotta je vyhlášeným expertem na interpretaci Beethovenova díla. Pozvali jste záměrně právě jeho?

Ano, jeho Beethoven zněl už ve více než padesáti zemích pěti kontinentů. Stal se prvním pianistou v historii jihovýchodní Asie, který tam hrál v sérii deseti koncertů všech dvaatřicet sonát a všech pět klavírních koncertů Ludwiga van Beethovena, a to za doprovodu Královského symfonického orchestru Bangkok. Leottův počin byl označen v thajských novinách Bangkok Post za „tvorbu klavírních dějin“. Recenze jeho koncertů a nahrávek hovoří o naprosto výjimečném přístupu, zázračné technice a poetice. V roce 2015 se mu dostalo velké cti, když ho Claude Gingras v časopisu La Presse zařadil k velikánům interpretace Beethovenových sonát – k Wilhelmu Kempffovi, Rudolfu Serkinovi, Antonu Kuertimu a Louisi Lortiemu.

 

200

 

Co tedy přivezl do Prahy?

Pro pražský koncert si vybral poslední tři opusy z Beethovenových sonát, které patří spolu s „Hammerklavier“ sonátou op. 106 k nejobtížnějším v Beethovenově klavírním odkazu. Na úplný úvod koncertu ovšem zaznělo pozoruhodné dílo Gioacchina Rossiniho Memento homo, dokonalé vtažení do děje koncertu, skladba závažného charakteru evokující dramata vrcholných děl Franze Liszta – jeho sonáty a jeho cyklu Léta putování. Leotta rozkryl škálu zvuku a vybudoval monumentální katedrálu od nejtišších rejstříků až po romanticky široký zvuk. Byla to předzvěst velkého večera, ve kterém Leotta posléze dokázal, že jeho Beethoven je vpravdě mimořádný.

V čem všem?

Jde o jeho pokorný přístup k dílu, o jeho trpělivost, jeho „timing“, především v práci s pauzami… V kombinaci s dokonalou technikou, nekonečnou zvukovou paletou a výstavbou sonát… Tohle vše bralo dech. Publikum tohoto umělce po právu odměnilo nekončícím potleskem.

 

203

 

V říjnu vystoupil zahraniční sólista, druhý koncert je teď v neděli Váš, Vaší ženy Jitky Čechové a klarinetisty Wenzela Grunda. A další?

V listopadu se konají v rámci Malostranských komorních slavností tři koncerty. V kostele svatého Tomáše vystoupí varhaník Pavel Černý, o týden později ve Valdštejnském paláci laureáti soutěže Středočeské PIANOFORTE spolu s předsedou soutěže Ivanem Klánským a poslední neděli pak komorní orchestr Barocco Sempre Giovane a s ním polský flétnista Łukasz Długosz – s hudbou od Locatelliho, Tůmy, Bacha, Respighiho a Vivaldiho.

Kolik festivalů máte mimopražských?

Tanvaldské hudební jaro, které vzniklo v roce 1956 a součástí Českých kulturních slavností je od roku 2003, Mladé pódium jako mezinárodní festival mladých interpretů existující od roku 1972 a do Českých kulturních slavností začleněný v roce 2005, dále Bystřické zámecké slavnosti v Bystřici pod Hostýnem, jihočeský festival Vivat varhany soustředěný kolem Slavonic a multikulturní mezinárodní festival v Českých Budějovicích Art Salon PIANO. Takže společně s Prahou šest.

 

111

 

Co je propojovacím momentem tohoto portfolia? Komorní hudba?

Komorní hudba je opravdu jakýmsi leitmotivem všech zmíněných festivalů Českých kulturních slavností, ale také jím je kontinuální snaha podpořit regionální kulturu, a to jak po stránce odborné, tak ekonomické.

Počítáte ještě s rozšiřováním Českých kulturních slavností?

Rádi bychom. Samozřejmě. Ale naše koncertní vytíženost a úbytek sponzorů nám to asi už definitivně znemožní. Jenom bych vzpomenul, že to není tak dávno, co České kulturní slavnosti čítaly festivalů deset.

 

204

 

Dají se vůbec srovnávat podmínky pražského a mimopražského koncertního dění? Posluchačské zázemí, podpora…?

V mnohém ano, ale je jisté, že u regionálních festivalů zajistit důstojný průběh, a to jak po stránce posluchačské, tak samozřejmě i ekonomické, stojí více úsilí. Ale k naší radosti všichni dosavadní starostové v místech konání festivalů drží osvícený patronát, publika opět přibývá, tedy věříme v budoucnosti s otevřeným hledím…

A počítáte do budoucna s větším počtem koncertů na Malostranských komorních slavnostech, nebo jde v podzimních měsících o ustálený formát?

Malostranské komorní slavnosti čítají tradičně pět až šest podzimních koncertů, což je dáno také kapacitou regulovanou Senátem. Ale i tak jsme velice vděčni za tuto možnost, protože Hlavní sál Valdštejnského paláce patří v Praze k nejkrásnějším komorním sálům.

 

302

 

Foto: Malostranské komorní slavnosti, z archivu Smetanova tria, Christian Leotta Official Site (Facebook), České kulturní slavnosti - archiv, Festival Echos e PianoEchos ( Facebook)

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.