úterý, 11 říjen 2022 12:55

Boris Giltburg: Zásadní součástí interpretace je pohyb těla klavíristy

Autorka:

„Ludwig van Beethoven a Sergej Rachmaninov mají překvapivě mnoho společného. Oheň, vřelost a vášeň.“

„Jedním z všeobecných tipů pro klavíristy, který považuji za užitečný a současně překvapivý, je nahrávání se.“

„Studentům na akademiích bych přál, aby více času věnovali snaze o vědomé propojení vlivu fyzické stránky a hudební interpretace.“

 

003

 

Světoznámý izraelský klavírista Boris Giltburg vystoupí ve Dvořákově síni Rudolfina 12. října společně s Peterem Jarůškem a jeho manželkou Veronikou, violoncellistou a houslistkou Pavel Haas Quartet v rámci koncertů Českého spolku pro komorní hudbu. Společně přednesou tria Rachmaninova, Ravela a Schuberta. Při této příležitosti poskytl rozhovor pro KlasikuPlus.

Ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupíte 12. října s Peterem a Veronikou Jarůškovými, violoncellistou a houslistkou Pavel Haas Quartet. V příští sezoně budete hrát v Praze s Českou filharmonií pod taktovkou Tomáše Netopila. Na obou koncertech zazní díla Sergeje Rachmaninova, vašeho nejoblíbenějšího komponisty...

Ano, pro mne je hudba Sergeje Rachmaninova pianisticky komfortní, vřelá a nejvíce ze všech skladatelů se dotýká mé duše. Na koncertě Českého spolku pro komorní hudbu zazní z jeho tvorby Elegické trio č. 1 g moll a na koncertě České filharmonie Klavírní koncert č. 3 d moll, op. 30. V příštím roce u příležitosti 150. výročí Rachmaninovova narození plánuji dokončit nastudování všech skladatelových sólových klavírních děl. V roce 2023 budu hrát nejen jeho klavírní tvorbu na koncertech a recitálech, ale vydám i album s jeho koncerty.

Rachmaninovova díla jsou fascinující. Když se zaposloucháte do starých nahrávek jeho vlastní interpretace svých děl, cítíte hudební hloubku i lidskost, žádný sentiment ani sladkost. Skladatelovy klavírní party a partitury jsou velmi precizní, plné detailů, které nejsou srovnatelné ani s tvorbou Ludwiga van Beethovena.

U příležitosti hudebních oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena jste se zabýval mimořádným projektem a v rámci oslavného roku jste nahrál a zfilmoval všech dvaatřicet skladatelových klavírních sonát. Svou tvůrčí práci jste reflektoval i ve svém velmi populárním internetovém blogu nazvaném „Classical music for all“ / „Klasická hudba pro všechny“. Získal jste obrovský vhled do kompozic Ludwiga van Beethovena. Jak vnímáte jejich tvorbu?

Ludwig van Beethoven je představitelem vrcholného klasicismu a raného romantismu, Sergej Rachmaninov je skladatelem pozdního romantismu a hudby první poloviny 20. století, zejména jeho poslední díla jsou hudebně a duchovně rozdílná s jeho předchozí tvorbou. Oba autoři mají překvapivě mnoho společného. Oheň, vřelost a vášeň.

Ludwig van Beethoven je optimista a má silnou víru ve světlou budoucnost, jeho osobní postoj k životu je cítit v hudbě. V symfoniích nebo například v Sonátě pro klavír č. 23 f moll, op. 57 „Appassionat“" nebo v Sonátě pro klavír č. 14 cis moll, op. 27/2 „Měsíční svit“. Skladatel skrze tmu směřuje do světla. Ve své hudbě formuje život. Při čtení Beethovenových dopisů cítíte, že miluje člověka, jeden den píše a zlobí se, druhý den píše a omlouvá se. Miloval lidství a zřejmě i lidstvo.

Sergej Rachmaninov má ve skladbách více temnoty a bolesti, ale na rozdíl od klavírních skladeb Ludwiga van Beethovena je pianističtější. Jeho klavírní part vypadá na první pohled pro hráče děsivě, ale při interpretaci je velmi komfortní. V Beethovenových skladbách se zdají být některé pasáže hezké v notovém zápisu, ale mohou být obtížně hratelné. Rachmaninov je drsnější, otevřenější, elegantní.

Z historie víme, že oba skladatelé byli famózní klavíristé. Ludwig van Beethoven byl nejlepším klavíristou své doby a Sergej Rachmaninov byl jedním z nejlepších klavíristů 20. století. Oba komponovali až na limity toho, co bylo pro interprety na klávesnici možné. Ve svém internetovém blogu jsem se v době pandemie zaměřil na Beethovenovu tvorbu a v příštím roce se budu věnovat více Rachmaninovovým dílům u příležitosti jeho jubilea.

 

001

 

Co obdivujete na jejich komponování?

Rád bych zmínil dva aspekty. Jednak okouzlující smysl pro poezii a jednak znalost, jak použít harmonii a časový úsek k prezentaci melodie tím nejkrásnějším možným způsobem, ať už je melodie jakákoli. A jejich melodie jsou často opravdu poetické a lyrické.

V rámci Akademie Ivana Moravce, kde jste byl na podzim v Sukově síni Rudolfina pedagogem mistrovských kurzů, zazněla v podání studentů nejen díla Ludwiga van Beethovena a Sergeje Rachmaninova, ale také například Roberta Schumanna, která jste úspěšně nahrál na CD. Jak velkou výzvou jsou pro vás mistrovské kurzy?

Těší mne, že mohu být pedagogem mistrovských kurzů, protože se studenty pracuji velmi rád. V každém mistrovském kurzu je běžné, že studenti přijdou a hrají díla, která mají ve svém repertoáru. Společné lekce jsou ovšem jedinečné, jednak zastoupením jednotlivých studentů a jednak výběrem skladeb.

Pro mne je stále výzvou učit studenty interpretace děl, která jsem nastudoval a zahrnul do svého repertoáru. O kompozicích, které jsem třeba i nahrál na CD, mám silnou představu, jak by se mi líbilo, aby zněla. I přesto jsem stále otevřen k diskusi o skladbách a analýze jejich přednesu. Před začátkem lekce nikdy nevím, na čem přesně budeme v interpretaci díla pracovat, protože studenty slyším hrát skladbu poprvé až na zahájení mistrovského kurzu.

Na mistrovských kurzech se studenty diskutujete, analyzujete skladbu a její části a někdy jim i zahrajete svou interpretaci zvolené pasáže. Jaké jsou pro vás nejlepší okamžiky ve výuce studentů?

Nejlepší momenty v každé lekci jsou tehdy, když studenti zahrají úsek skladby a já je zastavím. Poté se hned musí zamyslet nad vlastní interpretací dané části díla. Jejich názor mne velmi zajímá. Když frázi nebo část skladby zopakují, jsme u klíče k tvůrčí práci. Začínají více naslouchat sami sobě a po chvilce znění upraví. Jedná se o krok, který je absolutně nutný ke zlepšení výkonu.

Občas jim fráze díla zahraji. Pro mne je ukázka hry efektivnější než vysvětlení. Mistrovské kurzy Akademie Ivana Moravce v Sukově síni Rudolfina byly otevřeny i pro posluchače, odborné a laické veřejnosti. Někdy jsem možná se studenty více hovořil o technických detailech, což pro publikum mohlo být nudné, ale pro mne je důležité studentům pomáhat. Mistrovský kurz trvá někdy s jedním studentem i dvě lekce, kdy máme možnost navázat na předchozí výuku a máme šanci vidět během dvou dnů v interpretaci díla pokrok.

 

002

 

Vaše interpretační zkušenosti jsou velké. V technice a přednesu děl vynikáte nesmírnou hloubkou citu nejen pro analýzu a pochopení skladeb, ale i kreativitou spojenou s hledáním barev, emocionality, dynamiky a specifické charakteristiky zvuku. Jaké tipy byste rád předal klavíristům, kteří jsou na různých úrovních hry a cvičí skladbu?

Jedním z všeobecných tipů pro klavíristy, který považuji za užitečný a současně překvapivý, je nahrávání se. Nemám na mysli speciální nahrávku, ale záznamy v průběhu cvičení hry na nástroj, ať je hráč na jakékoliv úrovni. Když mám zkoušky se smyčcovým souborem Pavel Haas Quartet, s mými velmi dobrými přáteli, nahráváme průběžně vše během cvičení. Pořizujeme si samozřejmě i záznamy s krátkými úseky skladby. Je totiž rozdíl ve stylu, co si představujeme, co hrajeme a co opravdu hrajeme. Přístroj k nahrávání je dobré mít v blízkosti piana anebo v hledišti, pokud jste v hudební síni.

Mnoho lidí, mne nevyjímaje, má často pocit, že slyšet sám sebe je napoprvé šokující. Zejména v negativním smyslu. Ovšem, je fakt, že jsme se přiblížili realitě. Když se zaposloucháme do nahrávky, co objevíme? Dostane se nám hodně překvapení souvisejících s tempem, frázováním, expresí, emocionalitou i produkcí zvuku. Rekordér je objektivnější než interpret, který současně při hře přemýšlí o cítění hudby.

Nahrávání je mým hlavním tipem pro denní cvičení skladby. Po čase je důležité zaznamenávat velké interpretační úseky a samozřejmě celé dílo. Zaposlouchejme se tedy do záznamu kompletního díla a přemýšlejme o přednesu. Mým druhým tipem pro výstavbu díla je neobávat se cvičení v pomalém tempu. Často slýchávám, že studenti příliš hru v pomalém tempu nevyužívají, protože je nudná a zabírá jim mnoho času.

Metoda hry v pomalém tempu je důležitá nejen při studiu nové skladby, ale i v průběhu jejího cvičení, v pokročilé fázi osvojení si díla...

Ano, máte pravdu. I v kontinuální práci je pomalá hra velmi důležitá. Když si klavírista daný úsek v pomalém tempu osvojí, získá nad ním kontrolu a také nad jeho substancí a může dál pracovat na výstavbě díla. Ve hře se mu pokračuje snáze.

Ovšemže interpret potřebuje hrát v rychlém tempu. Pokud by zkoušel skladbu jen pomalu a pak šel na pódium, měl by neskutečně velké komplikace zahrát celou skladbu. Nikdy studentům na mistrovských kurzech neradím, aby skladbu zkoušeli hrát jen v pomalém tempu. Výsledek by byl kontraproduktivní. Až si skladbu osvojí, ať dílo hrají v tempu a pomalu pouze problémové části, které se mohou týkat například artikulace, dynamiky, frázování, gradujících elementů, stop timingu, přemýšlení o tom, kam směřuje skladba, až se vše stane organickou součástí přednesu.

Hovoříte o substanci díla, interpretaci obdařené světlem zvuku…

Ano, o esenciální síle. A jak ji získat? Zásadní součástí interpretace je samozřejmě pohyb těla klavíristy. Hráč má různé části těla, ramena, ruce s prsty, zápěstím a lokty, nohy pro pedalizaci, přičemž vše může použít k vyjádření různých druhů emocí a intenzity. Jejich pohyby mají ihned vliv na zvuk a skrze zvuk na interpretaci.

Není tak běžné nad tím často uvažovat, ale samozřejmě bych studentům přál, aby na akademiích více času věnovali snaze o vědomé propojení vlivu fyzické stránky a hudební interpretace. Jak vyjádřit zvuk plným tělem tak, aby se do něj dostalo světlo? Světlá průhlednost znění? Je velmi zajímavé a zábavné s tím experimentovat, hledat zdroj a příčinu pohybů těla, kterými hráč vytváří zvuk a jakým způsobem. A pak je dobrá šance, že získáte do interpretace světlo.

 

004

 

Mnozí klavíristé hrají s ohnutými zády. Líbí se mi, že nehrajete s kulatými zády, ale máte rovnější přístup ke klaviatuře. Co si myslíte o stylu sezení interpreta?

Když jsem hrál v dětství na klavír, měl jsem problém s ohnutými zády. Záda byla zdravá, ale můj styl nebyl dobrý. Později jsem začal cvičit, fyzická kondice je velmi pro člověka důležitá.

Mimochodem, když klavírista nepřemýšlí nad svým stylem sezení a s ním související fyzickou aktivitou a myslí pouze na interpretaci díla, tvrdě řečeno, pak se mohou rozvinout další problémy… Hra na klavír je spojena úzce s tělem klavíristy a koncert v hudební síni je jak vrcholový sport.

Jakému cvičení ke zlepšení fyzické kondice se věnujete?

Od svých dvaceti lety intenzívně plavu.

Kondičnímu plavání se věnuji dlouhodobě. Při správném stylu plavání posílíte svalstvo, sport ovlivní pozitivně vaši psychiku a má i regenerační účinky...

Máte pravdu. Zpevníte svou fyzickou kondici a na psychiku má plavání velmi pozitivní vliv, uvolní člověka od stresu, zlepší vytrvalost a posílí srdce. Ovšem, každý hráč by si měl najít svůj sport, který mu vyhovuje a pomáhá. Jsem přesvědčen, že cvičení ke zlepšení fyzické kondice je pro každého klavíristu velmi důležité.

 

005

 

-------------

Vynikající klavírista Boris Giltburg se narodil v Moskvě a řadí se k nejvyhledávanějším sólistům své generace. Po vítězství v prestižní Soutěži královny Alžběty v Bruselu (2013) začala jeho závratná umělecká kariéra. Pravidelně hraje recitály v nejprestižnějších světových síních, zejména v Amsterdam Concertgebouw, Carnegie Hall, Hamburg Elbphilharmonie, London Southbank Centre, Auditorium Radio France, Teatro Colon, Shanghai Oriental Arts Centre, Tokyo Toppan Hall a Wiener Konzerthaus. Často je zván ke spolupráci se špičkovými orchestry různých zemí, hrál například s Izraelskou filharmonií, Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Orchestre National de France, Londýnským filharmonickým orchestrem, NHK Symphony Orchestra v Tokiu a vystoupil s úspěchem i na BBC Proms.

Od roku 2015 nahrává exkluzivně pro label Naxos. V komorní hře dlouhodobě spolupracuje s Pavel Haas Quartetem. V roce 2018 společně získali cenu britského hudebního měsíčníku Gramophone za nahrávku Kvintetů op. 81 a 97 Antonína Dvořáka pro Supraphon. Je rovněž držitelem ceny časopisu Diapason d´Or. V letech 2021 až 2023 se věnuje kompletnímu dílu Maurice Ravela. V loňském roce byl kurátorem Komorní řady Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. I když je jeho repertoár obsáhlý, bývá odbornou kritikou považován za specialistu na hudbu Sergeje Rachmaninova.

 

Foto: Fb B. Giltburga, Marek Bouda, Oliver Binns

Markéta Jůzová

Hudební a divadelní publicistka, překladatelka

Germanistka, muzikoložka a teatroložka se stážemi na Univerzitě ve Vídni a v Sudetoněmeckém hudebním institutu v Regensburgu, kde vědecky působila a byla moderátorkou, se více než dvacet let věnuje publicistické činnosti. Rozhovory s významnými osobnostmi různých profesí a národností i kritiky, komentáře, recenze, reportáže a studie zveřejňuje v českém a zahraničním tisku. Z pozice asistentky režie spolupracovala s Jiřím Menzelem na inscenacích her W. Shakespeara Sen noci svatojánské a Veselé paničky windsorské před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, u druhé produkce byla i hudební dramaturgyní. Připravovala katalogy pro MHF Petra Dvorského a byla tiskovou mluvčí festivalu. Pro Národní divadlo v Praze edičně zpracovala česko–anglickou programovou brožuru ke světové premiéře dramatu G. Whytea Golem 13. Je autorkou řady koncertních programů a několika pořadů pro ČRo Vltava. Zajímá se o multikulturní a česko–rakouské vztahy. Hraje na flétnu a klavír. Má ráda cestování, horské túry a kondiční plavání. Účastní se environmentálních projektů Nadace monackého prince Alberta II. Publikuje své fotografie.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.