„Když jsem zpíval Vodníka v Rakousku, hrál Orchestr Vídeňské státní opery krásně a s jasem. Nádherná byla zvuková estetika tělesa. Orchestr Národního divadla v Praze Rusalku interpretuje se samozřejmostí. Hudebníci znají dílo lépe a operu mají ve své krvi.“

„Mám rád melodii češtiny, která je někdy i taneční. Jazyk je mi sympatický a líbí se mi.“

„Na Beethovenově hudbě se mi velmi líbí pocit osvobození od strachu.“

Světové renomé provází rakouského basistu Günthera Groissböcka od doby, kdy zazářil v roce 2010 na Salcburském festivalu a v Metropolitní opeře v New Yorku. Na pozvání nového hudebního ředitele Opery Národního divadla v Praze Roberta Jindry, se kterým pěvec spolupracoval v Bavorské státní opeře v Mnichově na uvedení tamní Dvořákovy Rusalky, se Günther Groissböck zhostil 28. srpna v historické budově Národního divadla úspěšného debutu v Praze. Ke ztvárnění role Vodníka v inscenaci opery Rusalka v režii Jiřího Heřmana byl přizván také k představením 9., 24. a 28. září 2022. Ve dnech 21. a 22. září pak vystoupí ve Smetanově síni Obecního domu, kde bude zpívat v Beethovenově Deváté symfonii na pozvání vedení Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK.

Zpívá se vám Vodník přirozeně?

Ano, zhudebnění postavy je nádherné. Hudba vrcholného romantismu má slovanskou melancholii a také některé pěkné wagnerovské momenty, dostala se mi do krve a dává mi hodně odvahy.

Jaký pocit máte z poslechu češtiny?

Než jsem přijel do Národního divadla v Praze, naladil jsem si v Rakousku české programy, naslouchal jsem výslovnosti a částečně jsem rozuměl. Mám rád melodii češtiny, která je někdy i taneční. Jazyk je mi sympatický a líbí se mi. Řeč působí zajímavě, má veselé rytmy a mnohdy i synkopické prvky. České hlásky byly pro mne výzvou, především mnoho konsonantů a slova s háčky. Když jsem roli zpíval poprvé, v roce 2010 v Bavorské státní opeře, pomohl mi k rozvoji dirigent Tomáš Hanus.

Ve Vídeňské státní opeře jsem navštívila před osmi lety vaši premiéru opery Rusalka Antonína Dvořáka, která se vrátila po dvaadvaceti letech na repertoár divadla. Dílo režíroval Sven Eric-Bechtolf. Na premiéře 26. ledna 2014 zazněla opera v historii slavné scény poprvé v kompletní, nezkrácené verzi. O nové hudební nastudování se zasloužil dirigent Jiří Bělohlávek, pro kterého se premiéra stala v proslulém rakouském divadle operním debutem. Jak vzpomínáte na spolupráci s tímto dirigentem?

Období zkoušek bylo klasické, konstruktivní a velmi soustředěné. Dirigent byl na všech zkouškách stále přítomen. Produkce se mi velmi líbila a publikum ji dobře přijalo. Jiří Bělohlávek zaujal k nastudování i ke mně velmi krásný přístup, byl milý a partituru detailně znal. Při práci šířil okolo sebe velmi dobrou energii. Pro mne bylo privilegiem s ním spolupracovat, roli Vodníka jsem s radostí ještě více rozvíjel.

Líbí se vám role Vodníka?

Je fantastická. Vodníka jsem poprvé zpíval v Bavorské státní opeře, kde operu inscenoval Martin Kušej, a později také v Divadle na Vídeňce v režii Amélie Niermeyer. Z dramaturgického pohledu nebyly produkce klasickou pohádkou. – Role Vodníka má v sobě tragický rozměr smutné rodičovské lásky, kterou představitel postavy musí dokázat ztělesnit. Děj se po radostných hrátkách ve vodním prostředím změní v drama, kdy Rusalka zatouží stát se lidskou bytostí. Posléze se příběh odvíjí značně rychle a krásná pohádková atmosféra se náhle změní a ponoří do smutné nálady. Vodník je otcem, který si je vědom, co mohou znamenat důsledky jejího jednání. Cítí, že Rusalka nebude šťastná. Tíha bolesti se vine celým dílem a v průběhu opery nabývá různé intenzity.

Vnímáte citlivě rozdíl mezi orchestrálním zněním Dvořákovy Rusalky ve Vídni a v Praze?

Když jsem zpíval Vodníka v Rakousku, hrál Orchestr Vídeňské státní opery krásně a s jasem. Nádherná byla zvuková estetika tělesa. Orchestr Národního divadla v Praze Rusalku interpretuje se samozřejmostí. Hudebníci znají dílo lépe a operu mají ve své krvi.

Váš repertoár zahrnuje vokálně-instrumentální dílo Stabat Mater Antonína Dvořáka. Jak na vás zapůsobilo?

Stabat Mater je nádherné oratorium. Basový part skladby jsem zpíval několikrát. V roce 2019 jsme Dvořákovým dílem zahajovali Rheingau Musik Festival v Německu. Dílo dirigoval Andrés Orozco-Estrada v bazilice kláštera Eberbach. Stabat Mater je překrásné dílo, které člověka zasáhne svou vnitřní, nepopsatelnou bolestí, která je zjevná už v úvodních intervalech znění. Árie jsou krásné. Skladba je jedním z největších duchovních děl.

V Praze debutujete i koncertně. Ve dnech 21. a 22. září vystoupíte ve Smetanově síni Obecního domu, kde budete zpívat po boku šéfdirigenta Tomáše Braunera se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. Na programu zazní po světové premiéře skladby Praga Arcana Jana Ryanta Dřízala slavná Symfonie č. 9 s Ódou na radost od Ludwiga van Beethovena. Jste Rakušan – jak velmi je vám proslulé dílo blízké?

Beethovenovu Devátou symfonii mám velmi rád. Interpretace skladby je pro mne stále výzvou, protože po dlouhém sezení v průběhu znění skladby musím ve finále náhle na sto procent zpívat. Líbí se mi poselství díla lásky k člověku. Mám pocit, že v hudbě je energie všeobjímající láskyplně celý svět.

V jediné Beethovenově opeře Fidelio jste ztvárnil Rocca v režii Otto Schenka ve Vídeňské státní opeře…

Na Beethovenově hudbě se mi velmi líbí pocit osvobození od strachu. I když skladatel komponoval děsivé momenty, které najdeme v příběhu opery už v úvodních scénách zachycujících vězení, stále, navzdory rebelii je v hudbě cítit duch důvěry a duchovní rozměr blaženosti v pozadí. Člověk se ve svém konání nenechá utlačit, ale vzdoruje, což se mi velmi líbí. Znění je hezké, má v sobě neuvěřitelnou lásku k člověku, nekonečné teplo a neuvěřitelnou hřejivost.

Kteří skladatelé patří k vašim nejoblíbenějším?

Na vaši otázku není lehké odpovědět, prostě, je to jak s jídlem. Když jsem byl malý, nadchla mne díla Ludwiga van Beethovena. Miluji jeho tvorbu stále. Ve dvaceti letech jsem preferoval hudbu Richarda Wagnera a v současnosti mám velkou radost, že jsem nastudoval řadu rolí v jeho operách. Po čase mne nadchla díla Giuseppe Verdiho, ale po delší době jsem opět začal upřednostňovat hudbu Richarda Wagnera. V každé životní etapě jsem měl své nejoblíbenější skladatele, přičemž velcí skladatelé stále zůstávají v mém srdci.

Na Salcburském festivalu v roce 2014 jste zažil úspěšný debut v roli Barona Ochse v opeře Růžový kavalír Richarda Strausse. Dílo hudebně nastudoval Franz Welser-Möst a režíroval Harry Kupfer. Produkce ze Salcburku se hrála o dva roky později také v Teatro alla Scala v Miláně, kde operu dirigoval Zubin Mehta. Jak jste vnímal rozdíl v hudebním pojetí díla?

Rozdíl v hudebním pojetí byl velký. Rakouský dirigent Franz Welser-Möst dirigoval operu rychleji a Zubin Mehta pomaleji. Ve Velkém festivalovém domě v Salcburku je jeviště mnohem větší než v Miláně. I když se jednalo o stejnou produkci, musel jsem nově načasovat své výstupy, což byla pro mne opravdu výzva. Aby vše fungovalo, přizpůsobil jsem často i dynamiku svých pohybů. Produkce je krásná a představení se nám vydařila krásně a vtipně.

S dirigentem Zubinem Mehtou jste se setkal také ve Státní opeře Pod lipami v Berlíně před dvěma lety, kde operu Růžového kavalíra inscenoval André Heller. Jaká byla pro vás spolupráce s indickým Maestrem?

V přístupu k dílu se ukázala jeho velká láska k Vídni, která od jeho studií v rakouské metropoli trvá dodnes. Zubin Mehta je mimořádný dirigent. Z jeho hudebního nastudování opery Richarda Strausse v Berlíně čišela radost, velká muzikalita a orchestr měl pěkný zvuk. Maestro byl šťastný.

V Rakousku jste vstoupil i do legendární inscenace Růžového kavalíra režiséra Otty Schenka. Když jsem letos na jaře navštívila vaše představení ve Vídeňské státní opeře, jednalo se už o 391. reprízu. Zájemci vás mohou ve ztvárnění role zažít opět ve dnech 18. až 26. prosince 2022 ve Vídni. Jak obtížné bylo pro vás zpívat v tak proslulé produkci?

Když jsem byl vyzván vedením Vídeňské státní opery, abych ztvárnil barona Ochse, byl jsem zpočátku poněkud skeptický. Růžový kavalír má v divadle vysoký počet repríz, a tak jsem na začátku cítil respekt i trochu strach před tradicí představení. Jakmile jsem však aktivně vstoupil do opery, začala mne moc bavit. Režisér k opeře přistoupil klasicky, produkce je tradiční a esteticky velmi hezká. Kdo navštívil některá představení Schenkova Růžového kavalíra, má v paměti Maršálku i barona Ochse. A pak se mu stane, že začne porovnávat různé umělecké výkony. Diváci stále projevují o inscenaci ve Vídni zájem. Snažíme se, aby produkce dostala trochu moderní esprit. V představeních se cítím stále lépe, rád pracuji na detailech, aby scény byly ještě vtipnější.

V letošní sezoně se vracíte do newyorské Metropolitní opery, kde opět rovněž ztvárníte barona Ochse v inscenaci režiséra Roberta Carsena. K dispozici je zájemcům i na DVD. Jak se v produkci cítíte?

Hraní a zpívání mne moc baví, newyorská produkce mi připomíná stejný styl, který jsem poznal už na začátku mého nastudování role v Salcburku. Disponuje velmi podobnou dynamikou a rozehráním vztahů na jevišti. V Růžovém kavalírovi zpívám v MET New York od roku 2017, kdy se konala premiéra. Barona Ochse ztvárním v Carsenově inscenaci na jaře v roce 2023.

————–

Günther Groissböck (1976) je pravidelným hostem světových operních domů, nejen Metropolitní opery v New Yorku, ale i Teatro alla Scala v Miláně, Bavorské státní opery v Mnichově, Vídeňské státní opery, Pařížské národní opery a Státní opery Pod lipami v Berlíně. Jeho výkonům aplaudovali i diváci na Salcburském festivalu a Hudebních slavnostech v Bayreuthu.

Foto: Hilbert Artists Management, archiv Wiener Staatsoper Michae Pöhn, Fb –  Teatro alla Scala, Fb – Internationale Hugo-Wolf-Akademie, Fb – Salzburger Festspiele / Monika Rittershaus, Národní divadlo