„Myšlenka festivalu vznikla díky varhanám v mém rodném městě Hrušovany nad Jevišovkou a ve vedlejším Drnholci.“

„Navázali jsme dobré kontakty především se samosprávami obcí – a na ty teď navazujeme.“

„Další ročníky festivalu bych chtěla rozšířit o nástroje Silberbauerových žáků.“

Třetím rokem jsou v centru pozornosti festivalu založeného na pomezí jižní Moravy a Dolního Rakouska varhany. Silberbauerovo hudební Podyjí, jehož třetí ročník začíná 27. srpna, iniciovala a vede varhanice Kateřina Málková. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje odkaz Josefa Silberbauera, zmiňuje minulé dva ročníky a shrnuje program toho letošního. Nástroje znojemského mistra se nerozpakuje srovnávat s díly mnohem známějšího německého varhanáře Gottfrieda Silbermanna, Bachova současníka.

V roce 1768 se znojemským měšťanem stal Josef Silberbauer. Rodák z nedalekých Dyjákovic se pravděpodobně vyučil v dílně znojemského varhanáře Ignáce Floriána Casparida. Ve Znojmě si vybudoval dílnu, oženil se a vychovával také své nástupce. Z jeho dílny vyšla řada nástrojů, které stavěl pro kostely jižní Moravy i Dolního Rakouska. Je doloženo asi pětapadesát jeho děl z období mezi roky 1766 a 1802. Silberbauerovy varhany jsou velmi ceněny pro technické i umělecké kvality. Vyzdvihnout, zachovat tyto kvality a šířit povědomí o nich má za cíl festival Silberbauerovo hudební Podyjí. Jeho první ročník se konal v roce 2020, kdy musel hned zpočátku existovat v nelehkých podmínkách měnících se proticovidových omezení. Zvládl těmito vodami proplouvat i v dalším ročníku a chystá se pokračovat dál. Posledním plodem festivalu je zvukový záznam Silberbauerových varhan. Varhanice Kateřina Málková, která festival umělecky vede (a také ho nabíjí svojí energií), vykročila i k zaznamenávání zvuku jednotlivých dochovaných nástrojů. Pro první CD, vydané u Arta Records, vybrala varhany kostela ve Vranově nad Dyjí. Tamní nástroj z roku 1778, který má dva manuály s patnácti rejstříky, restauroval v roce 2010 Dalibor Michek. Právě na těchto varhanách také přednese první koncert letošního ročníku varhaník Pavel Kohout spolu se sopranistkou Helenou Hozovou. Na dalších koncertech vystoupí varhaníci Petr Kolař a Karel Martínek i Kateřina Málková. A kromě nich i řada dalších instrumentalistů a pěvců, včetně žáků čtyř ZUŠ na zvláštním koncertu, který má za cíl dát prostor mladým hudebníkům.

Jak se daří festivalu v těchto nevyzpytatelných časech? Zvládly se předchozí ročníky uchytit v povědomí posluchačů?

Jelikož jsme započali s festivalem v období lockdownů, nebyla situace jednoduchá. Přesto jsme oba ročníky po dlouhých peripetiích a s přesouváním termínů zvládli uskutečnit se ctí. Náš festival to měl o to těžší, že část probíhala v Rakousku. Pravidla tam byla ještě přísnější. I přes tato úskalí si myslím, že jsme navázali dobré kontakty především se samosprávami obcí – a na ty teď navazujeme. Doufám, že letos se nám podaří zvednout návštěvnost koncertů a že se tak dostaneme do ještě širšího povědomí místního publika.

Které ze Silberbauerových varhan jste již během festivalu představili? Chystáte se zařadit postupně i další nebo dokonce úplně všechny?

Festival se zaměřuje hlavně na varhany takzvané „znojemské školy“. Nejvýraznější osobností byl právě Josef Silberbauer. Myšlenka festivalu, který si vzal za své jeho jméno, vznikla díky varhanám v mém rodném městě Hrušovany nad Jevišovkou a ve vedlejším Drnholci. Tam se nacházejí dva krásné nástroje, leč ne v ideálním stavu. Díky festivalu se mi snad podaří do budoucna nalézt adekvátní prostředky na zrestaurování obojích varhan. Na festivalu jsme už představili varhany od Silberbauera ve Vranově nad Dyjí, Drnholci, Merkersdorfu, Göllersdorfu, Röschitz, Mailbergu, Unterretzbachu… Na nástrojích od varhanáře Ignáce Floriána Casparida, který byl Silberbauerovým učitelem, jsme uskutečnili koncerty v klášteře Geras, u dominikánů v Retzu, v Kdousově, Rancířově… Další ročníky festivalu bych chtěla rozšířit o nástroje Silberbauerových žáků, jako byl Ignác Reinold a Benedikt Latzl.

Čím je pro Vás Silberbauer jako varhanář jedinečný?

Jeho nástroje disponují velkou řemeslnou kvalitou, především co se týče použitého materiálu. Jsou na vysoké úrovni a byly velmi promyšlené jak dispozičně, tak ohledně zvuku. Můžeme je srovnávat s varhanami německého varhanáře Silbermanna. Výhodou je, že v pohraničí nebyly nástroje tak často devastovány za období komunismu, tudíž se dochovaly, ve většině případů, v původním stavu, nebo aspoň ve stavu „návratném“ do původního. Jsou to povětšinou dvoumanuálové nástroje s krátkou či lomenou oktávou.

Varhany představujete během festivalu v různých kombinacích. S nástroji, pěvci, orchestry, sbory a letos dokonce i při mimořádném počinu v Mikulově. Co se tam na posluchače (a tentokrát vskutku i „diváky“) chystá?

Na festivalu se snažíme uvádět nejen barokní repertoár, jelikož koresponduje s barokními varhanami, ale i současnou klasickou hudbu. Provádíme vždy nějakou premiéru. V letošním roce započala spolupráce tří skladatelů (Tomáše Pálky, Michaely Pálky Plachké a Jiřího Lukeše) spolu s katedrou světelného designu JAMU (s Vladimírem Burianem) a s tanečníkem Janem Razimou. Vznikne tak jedinečný projekt, který spojí hudbu, světlo a tanec v jeden melodram. Každý ze skladatelů zpracovává jiné téma, vše se však dotýká souboje „světla s temnotou“, které se stalo ústředním tématem třetího ročníku festivalu. Na koncertě vystoupí trumpetista Petr Hojač, klarinetista Jiří Mráz, mezzosopranistka Iva Kružíkova a basista Josef Škarka. Varhany budou také důležitou složkou koncertu. Pro tento projekt jsme vybrali nádherné prostory Dietrichsteinské hrobky v Mikulově, které přidají na umocnění atmosféry koncertu. Koná se 22. října večer. Diváci budou mít možnost zhlédnout performance i příští rok v Praze… Téma světla a temnoty bude rezonovat celým festivalem a protkne i hudební skladby, které budou zkomponovány pro některé z koncertů. Na koncertě 24. září v kostele sv. Josefa v Jevišovicích a 1. října v kostele sv. Štěpána v rakouském Retzu zazní Faurého Requiem spolu se Schubertovou komorní skladbou Smrt a dívka. Účinkovat bude festivalový komorní orchestr Thayatal, smíšený brněnský sbor Ars Brunensis, zpěvem program ozdobí sopranistka Eva Daňhelová a barytonista Aleš Janiga, vše pod taktovkou švýcarského dirigenta Sébastiena Bagnouda.

Vedle spolupráce s JAMU nezapomínáte ani na „opačný konec“ uměleckého vzdělávacího systému – tedy na základní umělecké školy. Co přinese koncert ve Znojmě, na kterém vystoupí žáci čtyř ZUŠ?

Myšlenka společného koncertu ZUŠ mě napadla nejspíš proto, že jsem sama pedagog a domnívám se, že vzdělávání dětí a vedení je k rozvoji hudebního cítění je velmi důležitou součástí kvalitní společnosti. Měla jsem pocit, že mohu díky festivalu aspoň částečně přispět tomuto rozvoji. V minulém roce se nám podařila i přeshraniční spolupráce s rakouskou hudební školou v Retzu. Na koncertě se podílejí nejen žáci, ale i pedagogové, kteří koncertně vystupují. Žáci tak mají možnost hrát společně s profesionály, což je pro ně jistě zajímává zkušenost. Žákům jsme chtěli dát větší možnost koncertování mimo jejich domovské školy.

Tento rok se představí ZUŠ v Mikulově, Veselá škola z Prahy 1 a v jednání je i ZUŠ v Pohořelicích. Koncert se uskuteční 8. října v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava v Louckém klášteře ve Znojmě.

Děkuji! Ať se Vašemu festivalu dále daří přinášet hudbu bez hranic!

———–

Kateřina Málková získala první hudební vzdělání na základní umělecké škole v Hrušovanech nad Jevišovkou. Na konzervatoři studovala v Brně u Petra Kolaře, na AMU v Praze u Jaroslava Tůmy a pak také na Musikhochschule v Lübecku u Arvida Gasta. Koncertuje, ale také se aktivně zabývá vzděláváním dětí v oblasti hudby, učí hru na klavír a varhany.

Foto: archiv K. Málkové, Fb festivalu