„Jsem skladatelem vážné hudby, ale snažím se jí tu a tam vtisknout i rozmarnější rozměr.“

„Spojení výtvarného umění s hudbou je úžasná věc.“

„Mít víc času na komponování byl základní důvod, proč jsem se rozhodl ukončit své působení v čele Pražské konzervatoře.“

První novodobý český koncert pro zobcovou flétnu bude mít premiéru ve čtvrtek 17. ledna v Kostele Sv. Vavřince. Složil ho Pavel Trojan starší a zazní v podání Jakuba Kydlíčka a Anety Majerové. Koncert zároveň doprovodí výstava z grafického díla Karla Demela. Jak KlasicePlus Pavel Trojan mimo jiné řekl, koncert pro tento nástroj se v české hudební literatuře už dlouho neobjevil.

Vaše premiéra, Koncert pro (moderní) zobcovou flétnu, má v názvu zdůrazněné slovo „moderní“, co je tím myšleno? Jak byste ten koncert popsal a představil?

Slůvko “moderní” není vlastně součástí názvu skladby. V pozvánce na premiéru jsem ale pokládal za užitečné informovat, že se jedná o první novodobý český koncert pro zobcovou flétnu. Možná by bylo bývalo vhodnější použít slovo “novodobý”. Jakub Kydlíček v tomto směru dost bádal a opravdu koncert pro zobcovou flétnu a orchestr v české novodobé literatuře prý dosud nebyl. Dokonce snad ani v té starší.

Pokud jde o koncepci skladby, jde o třívětý cyklus, nejdramatičtější je první věta, ta obsahuje poměrně rozsáhlou kadenci. V ní jsem nejplněji využil technické možnosti zobcové flétny a interpretovi jsem ponechal značnou volnost. V druhé větě akcentuji melodické možnosti nástroje, třetí věta je ve značně svižném tempu a poněkud odlehčenější.

Proč „koncert“, když bude hrát jen flétna a klavír? Nebo existuje víc verzí?

Skladba vznikla na výzvu sólisty nikoliv na objednávku některého z orchestrů. Nerad píšu do šuplíku, z praktických důvodů jsem proto vytvořil napřed podobu skladby umožňující  provozování i jen za doprovodu klavíru. Nejde o klavírní výtah, ale o plnohodnotnou verzi skladby. V názvu jsem ponechal slovo “koncert”, protože koncepčně jde o skladebný druh koncertu, který má svá specifika.

Skladbu nastudovali Jakub Kydlíček a Aneta Majerová, hrají Vám něco poprvé, nebo navazujete na dřívější spolupráci?

S interprety to bylo trochu jinak. Jakub Kydlíček oslovil před časem mě. Udělal to šikovně (směje  se). Jednak mně motivoval, že půjde o první koncert českého autora pro zobcovou flétnu, takže to byla výzva, jednak mi předvedl celou rodinu flétniček (od nejmenší po největší) a ukázal, co se na nich všechno dá “vyloudit”.  Zobcovou flétnu má asi většina lidí spojenou s flétničkou, na kterou se děti v ZUŠ učí základům hudby. V rukou virtuózů umí být ale tento nástroj překvapivě vhodným prostředkem k interpretaci i velmi náročné  hudby! Má mnoho výrazových možností a dokáže hravě zvládnout i všelijaké zvukové finesy, glissanda, mikrointervaly, zpívání při hře, různé druhy vibráta atp. Ty možnosti mě tak nadchly, že jsem se rychle pustil do práce a  kompozici si naskicoval. K dokončení jsem se ale dostal až teď na podzim, kdy už mám víc času.

Klavírního partu se napřed ujal Lukáš Vendl, tak to je uvedené také na pozvánce, ale na termín koncertu mu nečekaně připadla jiná povinnost, proto navrhl Anetu Majerovou. Aneta skladbu neuvěřitelně rychle přes vánoce (!) skvěle nacvičila a hraje ji báječně. Myslím, že se v podání skvělého Jakuba Kydlíčka a za klavírního doprovodu Anety Majerové máme na co těšit. S Anetou je to moje první spolupráce, Jakub už dirigoval před časem moji kantátu “Karlovo evangelium”, kde účinkoval pěvecký sbor Lukáš Vendla. Lukáš hrál taky na svatbě mojí dcery můj “Svatební pochod”, který jsem novomanželům zkomponoval (a vpravil ho později do muzikálu Závišův kříž…). Lukáš a naše Anna jsou totiž kolegové na ZUŠ.

Zazní ve čtvrtek na koncertě ještě něco jiného?

Na úvod večera zahraje dechové trio studentů Pražské konzervatoře moje Dechové trio č. 2, které úspěšně předvedli na podzim na Dnech nové hudby 2018. Vystoupí také právě má dcera, sopranistka Anna Pokorná a přednese tři árie, včetně části “Agnus Dei” z mé “Missy Brevis”. A pak už zazní “Koncert pro zobcovou flétnu”. Program bude bez přestávky, pak předpokládáme, že hosté na chvíli zůstanou u číši vína a budou se kochat výtvarnými díly.

Zajímavé je právě i propojení koncertu s výstavou z grafického díla Karla Demela, jak vzniklo?

To je krásná idea mé ženy Anny, která mi koncert pomáhá organizovat. Ona se orientuje ve výtvarném umění líp než já a vybrala pro tuto příležitost grafiky akademického malíře Karla Demela. Oba jsme přesvědčeni, že spojení výtvarného umění s hudbou je úžasná věc. Velmi si považujeme, že Akademický malíř Karel Demel, který je jak známo absolventem Pražské konzervatoře, se tohoto setkání hudby s jeho tvorbou osobně zúčastní. Společnost Kardiologie pro děti a dorost s.r.o., kterou moje žena vede, dlouhodobě podporuje studentské aktivity na 1. lékařské fakultě UK na Anatomickém ústavu a v posledních letech se právě snaží předkládat nadčasové hudební a výtvarné souvislosti.

Už skoro rok nejste v čele Pražské konzervatoře, máte teď víc času na skládání?

Mnohem víc. Mít víc času na komponování byl ostatně základní důvod, proč jsem se rozhodl své působení v čele Pražské konzervatoře po mnoha letech ukončit. Například teď v lednu bych byl plně časově vytížený talentovými zkouškami a nemohl bych ani pomyslet na organizování nějakých svých uměleckých aktivit, natož koncertu. Ostatně bych se možná nedostal ani k dokončení premiérované kompozice… Je to pro mě velká změna z hlediska možnosti věnovat se komponování a rodině. Ale rád na škole i dál ve zkráceném úvazku působím, učím skladbu a mám tři šikovné žáky.

Jak vidíte sám sebe jako skladatele? Já bych Vás třeba určitě popsala spíš jako instrumentálního autora…

Instrumentální tvorba převažuje, nicméně velmi mě zajímá i vokální nebo vokálně instrumentální hudba. Mám Missu solemnis, Missu brevis, písně, sbory, napsal jsem dvě opery a muzikál.  V začátcích své dráhy jsem se věnoval i filmové a scénické hudbě. V poslední době má moje tvorba přesah i do oblasti populární hudby, což začalo muzikálem Závišův kříž uvedeným v roce 2016 v Divadle Na Rejdišti. Na podzim vydala Hana Zagorová nové CD a jedna z písniček je  ode mě na krásný text Václava Kopty… Hlavním zaměřením jsem skladatelem vážné hudby, ale snažím se jí tu a tam vtisknout i zábavnější, řekněme rozmarnější či  capricciózní rozměr.

Jak moc Vás ovlivnilo to, že působíte na Pražské konzervatoři? Člověka jistě napadne, že jste možná přizpůsoboval nebo podřizoval hudební nápady tomu, že byly často určené pro studenty… Psal byste jinak, kdyby to tak nebylo?

Člověka jistě ovlivní prostředí, ve kterém se pohybuje. Pokud jde o ovlivnění působením na konzervatoři, je to spíš asi v tom, že tady jsem potkával a potkávám kolegy, kteří mě inspirovali k napsání kompozic. Hned, jak jsem koncem osmdesátých let na školu nastoupil jako pedagog, začala moje spolupráce s Jaroslavem Foltýnem. Nastudoval tehdy – během cca 14 dní! – moji značně obtížnou houslovou sonátu a uvedl ji na koncertě  ze skladeb pedagogů konzervatoře. A tento vyzrálý a zkušený umělec mi tehdy jako začínajícímu mladému skladateli dal najevo, že v této skladbě nachází hodnoty. To bylo pro mě hodně povzbuzující a vznikla tak dlouholetá, dodnes trvající spolupráce. Pro pana profesora a jeho žáky jsem napsal pak celou řadu skladeb a například Koncert pro housle a orchestr č.1. se školním orchestrem v roce 1999 uvedla žákyně pana profesora Lucie Švehlová, která ho pod  jeho vedením nastudovala. Těch setkání na škole, ze kterých vznikaly v průběhu času skladby pro to či ono nástrojové složení pak byla celá řada. Jen namátkou a příkladmo některá další jména: Ladislav Horák, Dana Vlachová, Milan Langer, Jan Ostrý, Jiřina Krystlíková Marková, Ludmila Peterková, Bedřich Tylšar, Miriam Němcová, František Kůda, Gustav Skála …..

O podřizování hudebních nápadů možnostem studentů v případě kompozic pro konzervatoristy nejde. To se trochu týká spíš instruktivní tvorby pro žáky ZUŠ, kde člověk musí myslet na omezené možnosti dětských interpretů. Takovou tvorbu také mám.  Zejména pro akordeon, což  je plod  spolupráce s mým přítelem, akordeonovým virtuózem  a pedagogem Ladislavem Horákem.

Co dál bude psát, chystáte například nějaké hudební formáty, do kterých jste se zatím ještě nepustil? Nebo plánujete nějakou větší partituru, symfonii, operu…?

Mám rozpracovanou “Symfonii č. 2”, “Koncert pro lesní roh a orchestr”, či balet “Bílá laň” na libreto Gustava Skály.  A aktuálně jsem ponořen do Hobojové sonáty. Jako nástroj mě zaujala v poslední době také harfa. Napsal jsem před časem povinnou skladbu (“Blízká krajina”) pro první ročník soutěže Pražská harfa 2017. Zvítězila v ní talentovaná Vanda Šabaková, která tuto skladbu provedla minulý rok s velkým úspěchem také v Japonsku. Na výzvu Luďka Šabaky, tatínka Vandy, jsem teď pro ně oba zkomponoval skladbu “Kaligrafie pro klavír a harfu”. Pokud jde o další premiéry, v únoru budou v Mnichově  uvedeny “Aforismy pro klarinet, akordeon a kytaru”. Zazní celkem na šesti místech v Česku a Německu v rámci festivalu Nová hudba na druhou.

Foto: archiv Pavla Trojana, Zdeněk Chrapek, Karel Štojdl