úterý, 21 červen 2022 15:10

Zsolt Hamar: V Olomouci jsem zažil pozitivní kulturní šok

Autorka:

„Když jsem Moravskou filharmonii dirigoval v loňském roce na listopadovém koncertě, byl jsem nesmírně překvapen, jaký potenciál orchestr má.“

„Zde budu s orchestrem skutečně pracovat, řešit jejich problémy, pracovat na zvyšování jejich kvality, protože cítím, že mají ještě velké rezervy a velký potenciál.“

„Moje zkoušky nejsou nikdy jednoduché, bavíme se s hráči jistě o exaktních technických věcech, ale více důrazu kladu na výklad emocí a na způsob přenosu toho velkého tajemství, které v sobě nese hudba.“

 

111

 

Zsolt Hamar, narozený 1968 v Budapešti, od nadcházející sezóny nový šéfdirigent Moravské filharmonie Olomouc, má za sebou zkušenosti jak se všemi orchestry ve své domovině, tak s významnými orchestry v Evropě. V jeho životopise se objevují vedle spolupráce s Maďarskou národní filharmonií i zahraniční orchestry zvučných jmen, jako například Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, Slovinská filharmonie, Lucernský symfonický orchestr a mnoho dalších, včetně Japonského filharmonického orchestru. Byl asistentem dirigenta Lorina Maazela a je nositelem Rytířského kříže Řádu Maďarské republiky, který obdržel od prezidenta. S olomouckou filharmonií spolupracoval v listopadu roku 2021 a poté byl osloven vedením filharmonie ke spolupráci.

Co vás, jako renomovaného evropského dirigenta, přivedlo do Olomouce?

Když jsem Moravskou filharmonií dirigoval v loňském roce na listopadovém koncertě, byl jsem nesmírně překvapen, jaký potenciál orchestr má. Byl to pro mne „pozitivní šok“, orchestr mne nadchnul. Hlavně jsem ocenil, jak dokázali hráči reagovat na moje připomínky a jak je na koncertě dokázali přinést. Když k tomu přidám, že Olomouc je krásné, starobylé město, myslím, že je to pro mne dostatečná výzva, abych zde po tři roky mohl pracovat.

Chápete svou misi v Olomouci jako trvalou práci, nebo zde budete jen hostovat?

Je velký rozdíl, jestli jsem dirigentem jen hostujícím, což znamená, že s domácím orchestrem nastuduji v relativně krátké době program a snažím se ukázat sebe i orchestr v co nejlepším světle, ale neřeším jejich vnitřní problémy, nebo jestli jsem kmenovým šéfdirigentem na dvaapadesát týdnů v roce. Určitě rád pojedu někam hostovat, budu-li volný, ale zde budu šéfdirigentem, což znamená, že zde budu s orchestrem skutečně pracovat, řešit jejich problémy, pracovat na zvyšování jejich kvality, protože cítím, že mají ještě velké rezervy a velký potenciál. Budu tvrdě pracovat s materiálem, který tu je, a jsem přesvědčen, že orchestr může být ještě lepší. Čeká mne tu vytrvalá a dlouhodobá práce, která má smysl.

Co vás přesvědčilo, že zde máte zůstat?

Nejspíš to, že už jako hostující dirigent jsem cítil, že orchestr se chce někam dál posouvat, že chce pracovat a že ten potenciál tady je. Mne oslovilo právě to, že hráči byli otevření a měli zájem se zdokonalovat a že to mělo slyšitelně smysl. Moje filosofie není o tom, hledat lepší hudebníky, ale je důležité pracovat s těmi, kteří opravdu chtějí být lepší. Promiňte, že neřeknu, o jaké problémy jde, to je naše vnitřní tajemství.

 

113

 

Jsou to problémy platového ohodnocení hráčů? V České republice nejsou platy umělců nijak vysoké a mnoho z nich je nuceno hledat přivýdělek.

Promiňte, ale tohle není můj problém jako šéfdirigenta, to je otázka na management, zejména na pana ředitele. Vím, o čem mluvíte, u nás v Maďarsku to je stejné, i u nás hudebníci mají platové tabulky, a ještě ke své práci učí a hledají další příležitosti, jak si přivydělat. Ale to není problém, který by měl řešit šéfdirigent. Ale například učení, to přece není činnost motivovaná jen penězi, vždyť kdo jiný by měl učit než renomovaný umělec!

Úroveň orchestru mimo jiné zvyšuje i komorní praxe hráčů. Budete tyto aktivity podporovat?

Ano, jistě, komorní hra je velmi dobrý způsob, jak zlepšit úroveň orchestru. Ale do toho se hráčům plést nebudu, ani nebudu chtít zakládat nějaký další komorní soubor. Od toho tady nejsem, to není moje poslání jako šéfdirigenta.

Co to tedy znamená být šéfdirigentem?

Hodně tvrdě pracovat, hodně zkoušet, dělat dělené zkoušky, i když jsem si vědom, že zvýšení intenzity práce znamená i zvýšení nákladů pro organizaci, a tady je zase prostor pro moji práci s panem ředitelem… (smích) Ale to jsme si spolu vykomunikovali už při mém rozhodování, zda do toho jít, takže věřím, že se vždy dohodneme.

 

112

 

Takže jste dirigentem, který zkouší rád?

Vlastně mohu říct, že ano. Je to více kreativní práce než vlastní koncerty, moje zkoušky nejsou nikdy jednoduché. Bavíme se s hráči jistě o exaktních technických věcech, ale více důrazu kladu na výklad emocí a na způsob přenosu toho velkého tajemství, které v sobě obsahuje hudba. Obojí přístup je důležitý.

Kolik budete mít koncertů zde v Olomouci?

Budu mít v průběhu celé sezóny sedm koncertních programů, jejichž náplň jsme domlouvali s paní dramaturgyní Ivanou Kalinou Tabak, protože bylo nutné dát program této sezóny do kontextu s předchozími sezónami. Samozřejmě, že nediriguji program, který bych dirigovat nechtěl. Inaugurační koncert se odehraje 27. října, jako slavnostní koncert ke vzniku republiky. A samozřejmě zazní hudba českých i slovenských autorů.

Jakou hudbu preferujete, co je hudba vašeho srdce?

Preferuji vždy tu, kterou diriguji, ta mne pohlcuje a provází po celou dobu, po kterou na ní pracuji. Nemohu říct, že bych měl nějakou hudbu nejraději. Samozřejmě je tu Bach, to je Bůh. A všechna další hudba pochází z Mozarta a Beethovena. V srdci mám romantiky, samozřejmě je tu nádherná česká a ruská hudba, ale největšími hudebními velikány jsou pro mne Bartók a Janáček. Na spolupráci s Moravskou filharmonií Olomouc se už nyní moc těším a těším se i na setkávání s posluchači a abonenty filharmonie.

Přeji vám i orchestru filharmonie hodně sil a krásných úspěšných koncertů!

 

115

 

Foto: Raffay Zsófia, archiv Zsolta Hamara, archiv MfO

Karla Hofmannová

Hudební a divadelní publicistka, novinářka, kulturoložka

Pochází z Brna, kde žije a pracuje. Vystudovala pěveckou konzervatoř v Brně a kulturologii v Praze. Pracovala na různých pozicích v kultuře, jako zpěvačka, pedagožka, působila v marketingu a managementu kulturních institucí, což ji přivedlo ke kulturní politice a k žurnalistice. V současné době je v důchodu a působí jako nezávislý novinář, píše recenze především na opery a koncerty klasické hudby a realizuje rozhovory se zajímavými lidmi, kteří se profilují v oblasti kultury. Zajímá se o historii a cestování a jejím velkým koníčkem a relaxací jsou malá vnoučata.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.