pondělí, 20 červen 2022 15:03

Chouchane Siranossian: Hudba je mou každodenností

Autor:

„Akademie má za cíl formovat mladé a o něco usilující hudební elity.“

„Samozřejmě je potěšením být spolu, ale ještě větším privilegiem je scházet se takhle společně k tvoření hudby“

„Už jen to, když jsme pohromadě na pódiu, je přece symbolem. Reprezentujeme patnáct různých zemí.“

 

006

 

Na festivalu Smetanova Litomyšl hostuje ve Smetanově domě ve středu 22. června Ensemble Esperanza, smyčcový soubor lichtenštejnské Mezinárodní hudební akademie sdružující mladé hudebníky z patnácti zemí světa. Hrají různorodý repertoár sahající od Griega a Holsta přes Bartóka po Čtvero ročních dob v Buenos Aires od Ástora Piazzolly. Švýcarská houslistka Chouchane Siranossian, umělecká vedoucí orchestru, jinak také mezinárodně uznávaná sólistka hrající na barokní housle, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz probírá principy, na nichž stojí Akademie a její soubor. Jak říká, v rámci každého projektu všichni společně rostou.

Jste na turné?

Naši členové pocházejí z celé Evropy a našim výchozím místem je Mnichov. Odtamtud jsme jeli do Rakouska, kde je první koncert celého turné. Pak už jedeme autobusem přímo do Litomyšle, kde máme tu čest být součástí festivalu Smetanova Litomyšl.

Je to už závěr vašeho letošního setkání?

Ano, koncert v Litomyšli je posledním vystoupením na našem krátkém červnovém zájezdě. Pak nám už začíná letní pauza a budeme se připravovat na příští projekty, na letošní podzim.

 

010

 

Jak byste popsala koncepci Mezinárodní hudební akademie v Lichtenštejnsku?

Je v Lichtenštejnském knížectví silně ukotvená, ale samozřejmě že usiluje o to, aby obsadila jednu z vůdčích pozic v mezinárodním hudebním dění. Jako subjekt s už značnou reputací má za cíl formovat mladé a o něco usilující hudební elity, a to prostřednictvím jejich kontaktu s mistry odpovídajících hudebních oblastí. Hudební akademie nabízí svým mladým studentům, lidem stojícím na špičce, osobní rozvoj, široké spektrum velmi unikátních zkušeností. Tyto principy daly vyrůst i našemu souboru, který je vytvořen stipendisty akademie a který je další možností pro všestranné umělecké rozvíjení mladých hudebníků.

Co považujete za hlavní výhodu celého tohoto projektu?

Ideou, která za ním stojí, je umožnit našim stipendistům intenzivně studovat komorní hudbu. A tenhle cíl podporujeme i naší účastí na švýcarském festivalu v Bad Ragaz. Respektive jsme tak činili do začátku pandemie.

Pro vás samotnou to asi není první rok v akademii, viďte…?

Vést Ensemble Esperanza jsem byla požádána Draženem Domjanicem v roce 2015. Od té doby jsme natočili tři CD a získali jako objev cenu na International Classical Music Awards a cenu Opus Klassik.

 

001

 

Co je pro váš život a pro život vašich kolegů důležitější: učit se, zkoušet, hrát společně… a nebo prostě být spolu?

Samozřejmě je potěšením být spolu, ale ještě větším privilegiem je scházet se takhle společně k tvoření hudby, učit se jeden od druhého, objevovat nová díla a něco nového budovat. Všichni společně v rámci každého projektu rosteme společně.

V programu, který hrajete v Litomyšli, lze najít silné podněty národních hudebních kultur, respektive folklóru. Jak se v tak různorodém backgroundu cítíte?

Hudba je jazykem, cestou nebo způsobem komunikace mezi lidmi. Takže každý z členů Ensemble Esperanza přináší nějaké znalosti, nějaké zázemí ze své vlastní země… Je to úžasná zkušenost, objevovat všechny tyto kulturní podněty a zároveň se o ně sdílet s publikem.

Proč máte jenom smyčcové nástroje?

Záleží na repertoáru, který hrajeme. Máme také pro některé projekty dechové nástroje a tympány, ale jádrem našeho souboru je skupina hráčů na smyčce – a právě tu v Litomyšli uslyšíte.

Vnímáte svůj soubor jako opravdový orchestr, nebo spíš jako skupinu sólistu?

Zcela určitě jsme skutečným orchestrem, ale zároveň je každý jeho člen schopen hrát roli sólisty. Dává to výrazný pocit respektu a vzájemné důvěry. My si skutečně společné muzicírování velice užíváme, včetně toho, že se můžeme dělit o zážitky a zkušenosti. Hrát v orchestru, to je filozofie: my nenasloucháme jenom našemu vlastnímu individuálnímu zvuku, ale budujeme zvuk společně.

 

003

 

Proč se jmenujete Esperanza?

Zakladatel hudební akademie v Lichtenštejnsku, Dražen Domjanic, dlouhou dobu uvažoval o založení nadějného a čilého souboru. Název, který znamená „naději“, vznikl po jednom koncertě, kdy si povídal s některými z mladých hudebníků. Právě tam se počítá začátek cesty našeho souboru.

Jaké je vaše osobní zázemí v životě a hudbě?

Narodila jsem se do rodiny hudebníků a hudba odjakživa tvořila a tvoří důležitou součást mé každodennosti. Jsem koncertním mistrem souboru Esperanza od jeho vzniku v roce 2015, ale také účinkuju jako sólistka, zejména na poli barokní hudby s dobovým nástrojem.

V programu pro Litomyšl jsou zastoupeny různé styly, od Griega po Piazzollu. Který je vám osobně nejbližší?

Já jsem vyrostla s hudbou Komitase, kterou také hrajeme. Moje babička zpívávala jeho melodie, když jsem byla dítě. Bylo to pro mě samozřejmě něco výjimečného. Každý skladatel vypráví jiný příběh a my jako hudebníci jsme mostem mezi ním a veřejností.

Cítíte se se svým souborem, řekněme, něčím jako vyslanci dobré vůle?

Samozřejmě! Už jen to, když jsme pohromadě na pódiu, je přece symbolem. Reprezentujeme patnáct různých zemí, spojujeme svoje síly a svoje energie, nehledě na to, odkud jsme, a to k tomu, abychom našli společný jazyk a abychom společně tvořili. Ano, hudba má tuto neuvěřitelnou sílu dávat lidi dohromady. Je to její podstata.

 

008

 

--------------

Chouchane Siranossian patří jako sólistka mezi přední virtuózy na mezinárodní scéně interpretace barokní hudby. Housle studovala u Tibora Vargy v Sionu, pak byla v patnácti přijata do třídy Pavla Vernikova na Conservatoire National Supérieur de Musique de Lyon. V roce 2002 začala studovat u Zakhara Brona na Musikhochschule Zürich; diplom sólisty s nejvyšším vyznamenáním tam získala v roce 2007. Krátce poté se stala koncertní mistryní v Sinfonieorchester St. Gallen, kde zůstala až do svého rozhodujícího setkání s Reinhardem Goebelem. U něho, v salcburském Mozarteu, se rozhodla intenzivně věnovat studiu staré hudby. Hraje tak na moderní i barokní housle. Její první sólové album, Time Reflexion, bylo oceněno 'Diapason Découverte' v roce 2015. Její nahrávka Mendelssohnova Koncertu s Anima Eterna Brugge a CD L'Ange et le Diable v duu s Josem van Immerseelem získaly řadu ocenění, včetně dvou cen ICMA (International Classical Music Awards, v roce 2017 a 2019). Její poslední sólová nahrávka byla vydána v březnu 2020: Tartiniho koncerty s Venice Baroque Orchestra a Andreou Marconem. Za toto album obdržela už také „Preis der Deutschen Schallplatten Kritik“. Mezi připravované CD projekty patří houslové koncerty Andrease Romberga nahrané s Capriccio Baroque Orchestra a „L’Art du violon selon Johann Sebastian Bach“ s Leonardem Garcíou Alarcónem.

 

-------------

Výběr z tohoto rozhovoru najdete také v Novinách Smetanovy Litomyšle.

 

Foto: Nikolaj Lund, Andreas Domjanic 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.