středa, 08 červen 2022 15:37

Deborah Cachet: Händelův Mesiáš se bude hrát až do konce věků

Autor:

„Virtuozita není jenom zpívání rychlých not nebo ukazování extrémů, kterých je hlas schopen.“

„Snažím se vkládat i do Händelových spirituálních skladeb tak mnoho emocí, jako bych se snažila vložit do jeho operní hudby.“

„Představení pod širým nebem jsou vždycky mimořádná, protože prostor se do hudby vždy nějak promítá.“

 

00003

 

Za deset dní vystoupí Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 pod vedením Václava Lukse s Händelovým Mesiášem na festivalu Smetanova Litomyšl. Mezi sólisty bude také Deborah Cachet. Sešli se už předloni na turné, jehož středobodem byla barokní opera Les Boréades od Jeana-Philippa Rameaua. Vznikl tehdy i záznam, na CD oceněný jako nejlepší operní nahrávka roku. Belgická sopranistka se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vrací k Rameauově opeře, uvažuje o definici virtuozity, oceňuje práci Václava Lukse a zamýšlí se nad základními rozdíly mezi barokními vokálními žánry.

Vzpomínáte na přípravu a uvedení Rameauovy opery Les Boréades? Ať už kvůli dílu samému, nebo díky práci Václava Lukse? Vystoupili jste v roce 2020 v Theater an der Wien, v Moskvě v novém sále Zarjadje a v Královské opeře ve Versailles…

Tehdejší práce byla velkou radostí. Role, kterou jsem v opeře měla, je pro mě role snů, protože je velmi různorodá a můžu do ní vložit spoustu rozličných hudebních emocí. Václav Luks přinesl do tohoto skvělého kusu opravdu velký kus své osobnosti a koncerty i nahrávání byly naprosto jedinečnou příležitostí.

Ve Versailles jste operu natočili. Album bylo pak ve Francii vyhlášeno operní nahrávkou roku, na trhu je úspěšné… Uvažujete o své práci i v téhle rovině?

Pro mě je vždycky úžasné, když se jenom nezpívá koncert nebo opera neprovádí koncertně, ale když se také natočí. Umožňuje to jít v interpretaci ještě dál. A samozřejmě je také velmi pěkné mít jakýsi suvenýr z projektu, který jste s někým společně absolvovali.

Barokní opery mívají technicky vypjaté pěvecké party. Jak byste popsala virtuozitu?

Virtuozita není jenom zpívání rychlých not nebo ukazování extrémů, kterých je hlas schopen. Pro mě je virtuozita záležitostí sjednocení interpretace, vašeho hlasu a hudby – a zároveň vytváření co nejkrásnějšího a nejelegantnějšího způsobu interpretace, jakého jste schopen, ať už jde o jakékoliv dílo. Je to o perfektním zvládnutí vaší vokální techniky, používané tak, aby zněla snadno snadně a lehce.

 

00008

 

Jak byste popsala základní rozdíl mezi francouzskou operou, třeba Rameauovou, a Händelovou operní hudbou?

Asi nejnápadnější rozdíl mezi francouzskou barokní operou a Händelovou barokní operou pro mě spočívá ve formě árií a ve zdobení, v ornamentice.

U Händela mají árie většinou třídílnou formu. Znamená to, že nejdříve zpíváte první část, pak druhou, která je úplně odlišná, a potom jdete zpátky k první části, ale můžete přidat ornamentaci v souladu s tím, jak to cítíte jako zpěvák… Takový způsob zpěvu umožňuje vložit do Händelovy árie docela dost osobitosti. A dává vám to pěveckou svobodu. Ve francouzské barokní opeře také můžete přidat ornamenty, můžete zdobit, ale nikdy nemáte takovou svobodu. Samozřejmě jsou další a další rozdíly mezi francouzskou barokní a italskou barokní operou, například poměrně hodně odlišný způsob zpívání recitativů, ale z mého pohledu je asi tím nejdůležitějším momentem způsob zdobení.

A co rozdíl mezi Händelovou operní hudbou a jeho duchovní hudbou?

Za sebe říkám, že se snažím vkládat i do Händelových spirituálních skladeb tak mnoho emocí, jako bych se snažila vložit do jeho operní hudby. Já si totiž myslím, že v obou typech, tedy v duchovní i operní hudbě, jde o to, že jsou árie psány dobře pro hlas. Znamená to, že jeho duchovní hudba je tak trošku taková miniopera, ale samozřejmé je, že v jeho duchovních skladbách zpěvák nemůže zajít tak daleko do dramatičnosti, jako si může dovolit v opeře, protože linka příběhu hudby je naprosto odlišná. Nicméně myslím si, že existuje řada podobností a ty se snažím nacházet a využívat.

Máte pocit, že Händelův Mesiáš je jednou z nejdůležitějších skladeb v tvorbě osmnáctého století, nebo dokonce možná vůbec v historii?

Myslím, že Mesiáš společně s Bachovými pašijemi je v západním světě skladbou jednou z nejhranějších. Mesiáš byl důležitou kompozicí už ve své době – a ještě stále je, protože vypráví příběh Ježíše Krista jedinečným způsobem. Je dobře napsaný, nejsou v něm žádné hluché momenty. Pro mě je Mesiáš mistrovský kus, který se bude provádět až do konce věků.

 

00001

 

Čeká vás 18. června open air koncert na pódiu umístěném mezi čtyři stěny nádvoří renesančního zámku. Cítíte to jako něco výjimečného?

Naprosto. Moc se těším, protože je mi jasné, že to je velmi jedinečné a zvláštní místo. Už jsem samozřejmě nějaká představení pod širým nebem zažila. Musím říct, že jsou vždycky mimořádná, protože prostor se do hudby vždycky nějak promítá. Jsem tímhle koncertem předem skutečně hodně nadšená.

Vnímáte současně z pěveckého hlediska nějaké nepohodlí?

Může se stát, zvlášť kdyby třeba foukal vítr, že zpívání na scéně pod otevřeným nebem je náročnější. Vždycky přináší nové výzvy, jak se říká, ale na druhou stranu – dokud je na místě dobrá akustika a pokud neprší, tak je možné úplně všechno.

V Čechách se oceňuje nejen umělecké muzikantské nasazení Václava Lukse, ale obecněji i to, jak překonal na poli staré hudby důsledky naší kulturní izolace z doby vlády komunistů. Jak vnímáte jeho práci vy?

Mám moc ráda, obdivuju a oceňuju, jeho energii. Je schopen inspirovat hudebníky a zpěváky díky tomu, že sám má velké charisma. Vyzařuje z něj velký entuziasmus, nadšení pro hudbu, vyzařuje z něj důvěra v hudebníky, orchestr a sbor. Pracovat s ním je velké potěšení. Pracovat s takovými talentovanými hudebníky a zpěváky a s takovým dirigentem je vždy splnění snu.

 

00002

 

Jakou jste měla sezónu? Už to zase nějakou dobu jde bez restrikcí zdůvodňovaných covidem...

Bylo úžasné moci se vrátit zpátky k práci bez všech těch omezení. Byla jsem velmi ráda. Měla jsem štěstí, že jsem se mohla podílet na březnovém velkém projektu, na Lullyho opeře Phaëton v Opeře v Nice na Azurovém pobřeží. Byla to moje první operní produkce od covidových omezení. A také možnost znovu cestovat… To je tak úžasné! Už jsem se tak v poslední době mohla účastnit několika krásných koncertních vystoupení v různých zemích!

Jak jste přežila dva roky pandemie?

Měl jsem štěstí, že většina koncertů plánovaných na roky 2020 a 2021 se uskutečnila alespoň online formou streamování, nebo jako natáčení na desky. Ale samozřejmě jsem, stejně jako řada dalších muzikantů, trpěla i zrušením vystoupení, což přinášelo bolestivé okamžiky emocionálně i finančně. Ale v každém případě jsem měla to štěstí, že jsem během pandemie nějakým způsobem mohla nadále pokračovat v práci. Zbyl ovšem také čas na větší sebereflexi i na zdokonalování pěvecké techniky. No a samozřejmě byl i čas na prozkoumávání dalších vášní, jako je vaření nebo dělání keramiky. Jsou to věci, které obohacují můj život, i život umělce, nadále. I teď.

 

00005

 

A co vás čeká po koncertě v Litomyšli? V létě?

Jsem moc ráda, že budu natáčet svoje první sólové album. Budou na něm francouzské barokní písně a budeme nahrávat společně s loutnistkou Sofie Vanden Eynde. To je pro mě letos v létě bezesporu jeden z klíčových okamžiků. Také budu zpívat francouzské barokní árie na koncertě na festivalu v Bruggách s cembalistou Bertrandem Cuillerem, na to se taky moc těším. V plánu jsou i nějaká další natáčení a koncerty, takže to bude docela nabité hudební léto…!

Je vaše vystoupení v Litomyšli letos jedinou spoluprací s Collegiem 1704?

Mesiáš je teď opravdu jediný projekt, ve kterém s nimi v této sezoně spolupracuji, ale musím připomenout, a za to jsem moc ráda, že budeme Mesiáše dávat nejenom v Litomyšli, ale také na významném festivalu v Rheingau v Hessensku. A už teď se těším na všechna budoucí společná setkání s tímhle souborem.

 

00007

 

----------

Výběr z tohoto rozhovoru najdete také v Novinách Smetanovy Litomyšle.

 

Foto: archivy festivalu Smetanova Litomyšl a KlasikyPlus, Wove Photography, D. Jaussein, Kim Bas Raad, Ph. Delval

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.