čtvrtek, 12 květen 2022 17:47

Thomas Guggeis: Před provedením Mé vlasti se cítím rozechvělý

Autorka:

„Na mé vlasti mě upoutalo, jak je každá z těchto symfonických básní zvláštní a osobitá. Skoro jako by to byly jiné žánry.“

„Myslím si, že hudebníci se dostali do bodu, kdy plně Mou vlast chápou a dokážou její obsah převést do vlastního hudebního jazyka.“

„Barenboimův způsob, jak ztvárnit hudbu, zvuk, je v orchestru velmi silně zakořeněn.“

 

004

 

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro zahájí dnes večer Smetanovou Mou vlastí West-Eastern Divan Orchestra, který bude řídit Thomas Guggeis. Osmadvacetiletý německý dirigent nahradí Daniela Barenboima, zotavujícího se po nemoci. Guggeis působí v berlínské Státní opeře, v příští sezoně se stane hudebním ředitelem Frankfurtské opery. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví jen několik málo hodin před koncertem o Mé vlasti, o Barenboimovi i o svých momentálních pocitech.

Co pro vás znamená vystoupit na zahajovacím koncertě Pražského jara?

Je mi obrovskou ctí a radostí, že jarní turné orchestru, které sestávalo ze šesti koncertů, na nichž jsme hráli Mou vlast, vrcholí dnes a zítra v Praze. Myslím si, že náš orchestr v této skladbě ukazuje, že byl schopen si vybudovat vlastní hudební jazyk, a jsem moc rád, že hudba se stává prostředkem, který je schopen budovat kulturní mosty. Určitě to dnes večer na koncertě ukážeme. Myslím si, že hudebníci se dostali do bodu, kdy plně Mou vlast chápou a dokážou její obsah převést do vlastního hudebního jazyka. Moc se těším, až s naším pojetím dnes večer seznámíme Prahu a Českou republiku.

Kdy jste se poprvé setkal s Mou vlastí a co vás na ní zaujalo?

Poprvé jsem slyšel Mou vlast před dvěma roky v podání Daniela Barenboima a Berlínských filharmoniků. Upoutalo mě na tom to, jak je každá z těchto symfonických básní zvláštní a osobitá. Skoro jako by to byly jiné žánry. Slyšíme tam epos, lyrickou Vltavu – takřka jako od Debussyho, dramatickou Šárku, Z českých luhů a hájů vysvítá český charakter a česká povaha a Tábor a Blaník jsou interpretačně nejtěžší, protože se obracejí k české historii. I to jsem se snažil do našeho pojetí promítnout. Sice jsem něco z české historie nastudoval, ale abych vedl fundovaný seminář na toto téma, se necítím.

Jaký je váš interpretační přístup k partituře Mé vlasti? Jaká jste volil tempa, dynamiku, jaké detaily jste objevoval? Co chcete do své interpretace vtisknout?

Přemýšlet o interpretaci je nutné mimo samotnou skladbu. Dynamika nebo frázování jsou Smetanou nastíněné už přímo v partituře. Ale musíme si uvědomit, že je to symfonická báseň, která má nějaký obsah a je důležité, co sděluje. Také je třeba vnímat, jakou atmosféru vyvolává. Tu chceme s hudebníky zachytit a potom ji nějakým způsobem uplatníme v artikulaci a dynamice.

 

0001

 

Do jaké hloubky jste konzultoval interpretaci Mé vlasti s Danielem Barenboimem? Upozornil vás na nějaké záludnosti partitury?

To nahrazení proběhlo skutečně na poslední chvíli, takže nebyl čas na to, abychom spolu probírali nějaké interpretační detaily, nicméně, jak řekla Mariam Said (vdova po spoluzakladateli orchestru Edwardu W. Saidovi), Barenboimův způsob, jak ztvárnit hudbu, zvuk, je v orchestru velmi silně zakořeněn. Byl jsem moc rád, že mohu orchestr vzít a čerpat z téhle dynamiky a síly a skrze tento zvuk West-Eastern Divan Orchestra se pokusit najít společný jazyk mezi hudebníky, mnou a Bedřichem Smetanou.

Setkal jste se už dříve při své práci s hudbou Bedřicha Smetany?

Tohle je poprvé, co Smetanovu hudbu řídím.

Jak dlouho jste byl asistentem Daniela Barenboima?

Začal jsem s ním spolupracovat před šesti lety, striktně vzato jsem byl jeho asistentem dva roky, ovšem stále jsme v kontaktu.

Jak se cítíte před večerním koncertem? Nejste trochu nervózní? Přece jen Má vlast je pro Čechy ikonické dílo…

Ano, jsem velmi rozechvělý a současně velmi šťastný, že mohu toto Smetanovo dílo provést v Praze. Myslím, že jsme dobře připraveni ho zahrát pražskému publiku, protože předcházejících pět koncertů s Mou vlastí bylo publikem velmi dobře přijato. Ale samozřejmě si uvědomujeme, jak důležitý koncert je před námi.

 

003

 

Foto: Manuel Vaca, Simon Pauly, Romain Alcaraz

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.