čtvrtek, 21 duben 2022 21:08

Jindřich Kolář: Hornové dny v Litni jsou příležitostí k setkání a hraní

Autor:

„Hornisté jsou docela úzká komunita a pro účastníky je moc dobé se potkat.“

„Podobné kontakty je důležité udržovat, aby se studenti mohli posunovat dál.“

„Zámek není běžně veřejně přístupný, tak si myslím, že když se jednou za čas pro něco podobného areál otevře, může Liteň oživit.“

 

115

 

Zámecký areál v Litni na Berounsku, někdejší sídlo rodiny Daubků a pěvkyně Jarmily Novotné, oživí o víkendu Liteňské hornové dny. Pro několik desítek mladých hráčů na lesní roh z celé republiky jsou připraveny workshopy, přednáška, výstava žesťových nástrojů a hlavně společné hraní. Účastnické koncerty – a k tomu i nedělní vystoupení mysliveckých trubačů v zámeckém parku – jsou zároveň určeny veřejnosti. Hornista České filharmonie Jindřich Kolář, který setkání zaštiťuje a vede, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jeho program i záměr.

Koho všeho přilákáte? Především své studenty z plzeňské konzervatoře, nebo širší okruh hornistů?

Liteňské hornové dny nejsou interpretačním kurzem, ale spíše o interpretační přehlídkou. Týkají se celé republiky. Oslovujeme konzervatoře i vysoké školy a některé vybrané základní umělecké školy, pokud někdo z žáků vyhraje nějakou soutěž. Já už jsem podobnou přehlídku organizoval několikrát v Plzni, teď podruhé jsou v Litni. Vždycky měly podobný scénář, hornisté z celé republiky přijedou, aby předvedli, co umějí... Podobné kontakty je důležité udržovat, aby se studenti mohli posunovat dál, aby profesoři viděli, jak se to třeba dělá jinde a podobně.

Tím, že nejde o soutěžní setkání, není asi tolik přítomna tréma…

Stresu moc není, je to především hezké.

 

200

 

Sice nevyučujete, ale přednáška nebo seminář v programu jsou.

Přesně tak. Budeme se zabývat tématem, jak nacvičovat soudobé sólové skladby pro lesní roh, a budeme se zabývat tím, jak správně používat všechny svaly, které k tomu jsou potřeba. V neděli k tomu máme výstavu nástrojů.

Kolik čekáte účastníků? Několik desítek?

Máme čtyři koncerty, na každém se představí kolem jedenácti až třinácti hráčů, ale některá jména se opakují. Takže to bude kolem osmadvacet lidí, a to ve věku studentů. Ti nejmladší budou mít možná deset let, ti nejstarší jsou už dokonce členy České filharmonie a orchestru rozhlasových symfoniků. Zrovna se připravuji na nějakou soutěž, a tak je pro ně takové setkání zajímavé – mohou si obehrát repertoár. A pro ostatní to může být zajímavé proto, že uslyší něco, co se slyší málokdy. Hornisté jsou docela úzká komunita a pro účastníky je moc dobré se potkat.

Ondřej Vrabec, váš kolega z filharmonie, bude účastníkům přibližovat, jak se vypořádat se soudobou hudbou. V názvu jeho workshopu se hovoří o „přípravě na extrémní zátěž při provádění sólových skladeb“. Určitě zajde do pozoruhodných detailů!

On sám během posledních let natočil desky s takovým repertoárem, jde opravdu o těžké sólové skladby. Kolega Vrabec bude hovořit o tom, jak správně rozvrhnout síly, jaké techniky využívat…

 

117

 

Ještě s vámi bude v Litni někdo další z České filharmonie?

Bude nás víc. Určitě tam s námi bude kolega Jan Vobořil, budeme nacvičovat s účastníky některé vhodné skladbičky… Když si můžou zahrát všichni dohromady, tak je to vždycky docela veselá záležitost.

Takže i vy sám budete hrát? Nebudete jen organizovat nebo dirigovat?

Ano, ano. Všichni. A já tam mám navíc takovou svoji "rodinnou sekci“ – dceru a manželku, které jsou také hornistky. Tak si možná zahrajeme nějaká tria.

Jak jste se vlastně dostal do Litně?

Dříve jsem bydlel v Řevnicích, což také není daleko. A teď bydlíme přímo v Litni. Takže jsem přišel s tím, že bych know-how, které jsem využíval v Plzni, přenesl do Litně. Domluvili jsme se s paní Ivanou Leidlovou, zakladatelkou spolku Zámek Liteň a ředitelkou Festivalu Jarmily Novotné. Byla vstřícná a je z toho krásná spolupráce. Liteň byla i za Jarmily Novotné místem, kde probíhalo bohaté kulturní dění. Zámek není běžně veřejně přístupný, tak si myslím, že i takováhle akce, když se jednou za čas pro něco podobného areál otevře, může místo oživit. Hodně zajímaví budou určitě myslivečtí trubači, kteří hrají v neděli dopoledne.

 

111

 

To jsou vaši hosté?

Ano. Pětadvacet lidí v zeleném s lesnicemi, tedy s rohy bez klapek. Lidé z lesnických škol, kde se vyučují i potřebné signály. I to k naším setkáním tradičně patří. Je to zajímavé na pohled i na poslech. Jejich vystoupení se samozřejmě bude odehrávat v parku.

Vy sám také v Plzni vedete dechový orchestr s názvem 12°Plzeň. Do dechovky patří také lesní rohy?

Protože vyučuji lesní roh, tak je tam mám. Jako doprovodné nástroje. Jinak je to klasická česká dechovka. S ostatními dechaři v České filharmonii jsme na tom vysrostli a trošku mě mrzí, že se tenhle žánr vytratil… Myslím, že k nám patří, tak se ho snažím oživit. V roce 2018 jsme s naším souborem byli první v soutěži Concerto Bohemia, takže se nám dařilo!

V Litni s nimi ale teď hrát nebudete?

Ne. S Liteňskými hornovými dny nemá 12°Plzeň nic společného. Ale pravda je, že jsme tam v parku už dříve také hráli…

 

112

 

300

 

Foto: archiv spolku Zámek Liteň, Česká filharmonie, Karlovarský symfonický orchestr

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.