„Vtipné je, že jako jediný člověk z mého okolí se nemůžu dočkat návratu do práce. Myslím, že tím hodně lidí celkem štvu a rodinu pak musím přesvědčovat, že jsem s nimi taky ráda.“

„Micaëlu už jsem sice zpívala v Plzni, ale myslím, že si na ni můžu ještě počkat.“

„Hodně cestuju, takže se cítím jako ta babička kořenářka z pohádky Byl jednou jeden král: ‚Já jsem všudezdejší.‘“

Doubravka Součková je mladá a velmi nadějná sopranistka z Hodonína. Během krátké doby se však představila na mnoha českých operních scénách, včetně Národního divadla v Praze. O jejích začátcích, setkáních s umělci, kteří ji inspirovali, odehraných rolích, vztazích s kolegy, o folklóru a také dalších plánech vám s ní KlasikaPlus přináší rozhovor.

Doubravko, máme za sebou advent, jak jste ho a Vánoce strávila? Bylo nějaké zpívání?

No vůbec ne. Já jsem měla asi jako jediná zpěvačka na světe celé svátky volno, až teď na silvestra pojedu do Ostravy, kde máme Bílého pána. Svátky jsem strávila s rodiči úplně klasicky, cukroví, babičky a tak…

Takže jste si užila volno, to je také dobře. Můžete našim čtenářům přiblížit vaše začátky, kdo vás nejvíce ovlivnil?

Pokud bych měla mluvit o začátku úplném, tedy jak jsem se dostala k opeře, tak to bylo díky naprosto báječné inscenaci Prodané nevěsty v Brně, kterou fantasticky zrežíroval Ondřej Havelka. Bylo to moje první setkání s operou, byla jsem v osmé třídě základky, a naprosto mě to fascinovalo a okamžitě jsem to chtěla dělat. Takže žádné dlouhé přemýšlení ani příprava, bylo to fakt rychlé rozhodnutí a láska na první pohled a poslech. Šla jsem na konzervatoř a na JAMU. Měla jsem obrovské štěstí na profesorku, na JAMU jsem začala studovat u Heleny Kaupové, které vděčím za hodně. Mám samozřejmě stále velké rezervy a práci před sebou, ale zdravou techniku a první náhled do světa divadla mám od ní. Taky bych ráda zmínila, že už na vysoké jsem se dostala k výborné korepetitorce Galině Aleshkevich, která je rozhodně osobou na správném místě a nejenom, že mě doprovázela, ale taky se mnou pracovala na frázování, dynamice a dalších věcech.

Začínala jste rovnou se zpěvem, nebo jste začínala s nějakým hudebním nástrojem?

Co se týče hudebních nástrojů, chvíli jsem se pokoušela hrát na violoncello, ale myslím, že dnes už bych nezahrála ani notu. U nás v rodině se hrálo na klavír, takže tam jsem nějaký ten základ absolvovala, ale pianistka rozhodně nejsem, i když v tomto směru mě to mrzí a mám v plánu se v budoucnu zlepšit. No, a ještě k těm svátkům: Vtipné je, že jako jediný člověk z mého okolí se nemůžu dočkat návratu do práce. Myslím, že tím hodně lidí celkem štvu a rodinu pak musím přesvědčovat, že jsem s nimi taky ráda. Já mám holt svátek, když můžu být v divadle.

Dostal jsem tip na rozhovor s vámi po účinkování v brněnské opeře a také v Ostravě. Jaké role jste v obou stáncích již ztvárnila a které byly vašimi nej?

V Brně jsem v loňské sezóně debutovala jako Musetta v Bohémě. Je to super inscenace a role přesně pro mě, tam se cítím doma, takže pro debut ideál. Letos přibydou další kusy. A Ostrava… Debutovala jsem jako Martinů Julietta. To byla fantastická inscenace a práce a moc ráda na ni vzpomínám. Dokonce jsem o Juliettě pak napsala svoji diplomovou práci. V té inscenaci se potkalo vše – skvělí kolegové, báječní dirigenti a režisérské duo SKUTR, pro které byla surrealistická Julietta titulem na míru. Naučila jsem se hodně během zkoušení, díky pokynům inscenačního týmu i díky kolegům. Letos jsem měla možnost ztvárnit Elinor v opeře Bílý pán. Zpočátku nikdo nevěděl, do čeho jdeme, protože žádný záznam z provedení této dlouho zapomenuté opery nebyl. Ale tak jsme se do toho zabrali, zamilovali a užívali si to! Výsledek prostě musel stát za to. Vznikl taky rozhlasový záznam z premiéry. Také jsem se tu znovu potkala s Ondřejem Havelkou. Velká inspirativní osobnost a režisér.

Ano, o vaší Musettě jsem právě slyšel, zrovna jako o Bílém pánovi. Rozhlasový snímek Bílého pána jsme avizovali i u nás na KlasicePlus, stejně, jako jsme reflektovali premiéru na konci října. Budete zpívat přímo v tom silvestrovském představení nyní 31. prosince?

Ano, budu zpívat přímo silvestra, taky s tou inscenací budeme hostovat v Praze v Národním divadle na Festivalu hudebního divadla OPERA, konkrétně 7. února.

Skvělé, děkujeme za pozvánku. Když už jsme u té Prahy, i tady máte už odzpívané nějaké role, které? A můžete nás pozvat na nějaká další pražská představení s vámi?

Ano, Praha, potažmo pan dirigent Kyzlink, mi dala příležitost vlastně jako úplně první divadlo. Debutovala jsem tu jako Jano v Její pastorkyni a zpívám jej dodneška. Další rolí byl Oscar v Maškarním plese, Číšníček a Zázračné dítě v opeře Výlety páně Broučkovy, První žínka v Rusalce, Královna noci v Kouzelné flétně a poslední byla Zerlina v Donu Giovannim. Pokud se nepletu, tak představení v Praze mám teď až v březnu, bude to Giovanni a taky premiéra Carmen.

Aha, a jakou roli budete zpívat? Micaëlu?

Frasquitu. Micaëlu už jsem sice zpívala v Plzni, ale myslím, že si na ni můžu ještě počkat.

U toho se zastavme. To mě zajímá. V čem je Micaëla specifická a proč si myslíte, že ještě počkáte?

Je to už dramatičtější obor, než kterému bych se ráda ještě nějakou dobu věnovala.

Rozumím, v tuto chvíli byste tedy svůj hlas charakterizovala jak?

Lyricko-koloraturní soprán.

Už jste zmínila Plzeň, ještě v nějakém našem divadle máte za sebou zpívání? A zpívání v zahraničí?

Letos jsem se poprvé podívala i do Českých Budějovic, kde jsem si zazpívala Helenu v Boitově Mefistovi. Jiná divadla jsem zatím neobrazila… V zahraniční nezpívám, pouze jsem náhodně hostovala jako Ophelie v Německu. Setkalo se to tehdy s úspěchem, takže třeba mě tam vítr zase někdy zanese.

A co české festivaly?

Z festivalů jsem zpívala zatím jednou na Smetanově Litomyšli s brněnskou Bohémou. A pár let zpět tady u nás na Moravě na Lednicko-valtickém hudebním festivalu. Koncert se konal ve Velkých Bílovicích, kde jsem v té době žila. Bydlí tam i Svatopluk Sem, takže jsme pěli spolu. Letos a minulý rok jsem nahlédla trošku i do barokní hudby v rámci festivalu Hortus Magicus. Uvedli jsme scénicky zpracované oratorium od Ditterse Il Davide, já byla David.

Výborně, o této události jsme také psali, vzpomínám si na to. Také vím, že jste se s úspěchem zúčastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech…

Karlovarská soutěž, to už bude pěkných pár let dozadu. Nejsem vůbec soutěžní typ, ale občas je potřeba překonat své hranice. Nakonec to bylo celkem úspěšné zápolení. Potkávám neustále úžasné osobnosti a pořád se učím a poznávám.

S tím souvisejí určitě i nějaké kurzy…

Absolvovala jsem kurzy Katky Kněžíkové a Adama Plachetky v Litni a u Katky jsem byla i později. Dává výborné rady a vůbec celkově předává velmi užitečné postřehy po všech stránkách interpretace. Sama je taky velkou inspirací. Občas se taky velmi ráda potkám s Markétou Cukrovou, taky je skvělá pěvecká pedagožka a mimořádný člověk.

Je pro mě kouzelné se pak s těmito ženami potkat na jevišti a pracovat spolu. Cítím se opravdu velmi požehnaně. Zrovna v dalších inscenacích této sezóny se potkám s Markétou v Kouzelné flétně v Brně a s Katkou v Carmen a v Prodané nevěstě v Praze.

Vidím, že jste opravdu zapálená a vážíte si svých kolegů. V divadle je vždy dobré, když je dobrá parta…

To víte, že jsem zapálená! Divadlo je mi velmi drahé. A na kolegy jsem asi měla v životě velké štěstí.

Jaké role na vás čekají v příštím roce a kde? Jaké jsou vaše plány?

Nejbližší premiérou, která mě čeká, je Händelova Alcina v Brně. Moje první barokní opera! A zrovna taková úžasná věc, režíruje ji Jiří Heřman a Collegium 1704 bude dirigovat Václav Luks, který mi velmi pomáhá s barokní interpretací a nešetří na mě svým časem, aby se nám to povedlo dovést k tomu nejlepšímu výsledku.

To je skvělé! No, máte to pěkně naplánované! A hodně cestujete. Kde v současné době máte své zázemí? Bydlíte v Brně?

Bydlím v Hodoníně, ale jak říkáte, hodně cestuju, takže se cítím jako ta babička kořenářka z pohádky Byl jednou jeden král: „Já jsem všudezdejší.“ A kde je divadlo, tam se cítím doma.

Když pocházíte z takové krásné oblasti, musela jste být políbená folklórem. Máte k němu vztah?

No o tom když promluvím v divadle, tak se mi všichni smějí, ale léta jsem zpívala s dechovkou, obráželi jsme hodové zábavy, festivaly a tak. Tuším, že hlasivky ze železa mám díky tomu zpívání tři dny v týdnu do čtyř do rána… Ale byla to svého času velká součást mého života a měla jsem to opravdu ráda.

A co místní zvyky a kroje? Máte svůj? Víno, slivovice, umíte všechny tyto místní atributy využít a pobavit se?

To jsou mi otázky (směje se). Nejsem z vyloženě folklórně založené rodiny a oblasti, přeci jen Hodonín je větší město. Kroj jsem měla jako malá, prababička šila a vyšívala kroje a ten první byl od ní, a pak v kapele. Ale jinak jsem spíš městská holka. No a víno, to samozřejmě, kdo by neměl rád a je pravda, že jsem v tomto Moravák a velmi si potrpím na jeho kvalitu. Pobavit se umím rozhodně i bez něho. Ale dobrá parta, třeba i Pražáků, to je moc fajn.

Doubravko, co byste ráda vzkázala našim čtenářům do nového roku?

No, nevím, jestli nebudu znít moc pateticky, ale upřímně, ráda bych vzkázala: Buďme k sobě i k okolí laskaví, nebojme se a radujme se!

Moc pěkné! A já vám přeji, ať se vám vaše sny vyplní, ať máte i nadále radost ze své práce a samozřejmě hodně zdraví! Děkuji za rozhovor!

Foto: Petra Hajská, Martina Root, Martin Popelář, Marek Olbrzymek