„Nejsem příliš ambiciózní člověk.“

„V Praze jsem byl již mnohokrát, zejména kvůli spolupráci s Vilémem Veverkou.“

„Bylo by chybou teď přestat a odpočívat…. Už mám v hlavě nějaké nápady.“

V Praze se na skok objevil Dominik Wollenweber, hráč na hoboj a anglický roh, člen Berlínských filharmoniků, nepřehlédnutelný svou výškou, nepřeslechnutelný svým nezaměnitelným tónem. Je s podivem, že tomuto čtyřiapadesátiletému oceňovanému hudebníkovi vychází první sólové album až v těchto dnech – a to zásluhou Supraphonu. Interpret na něj zařadil skladby pro anglický roh od Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka, Franze Schuberta. Jeana Sibelia, Jeana Françaixe a Richarda Wagnera. Na albu uslyšíme i Berlínské filharmoniky řízené Sirem Simonem Rattlem, kteří doprovázejí svého kolegu v Sibeliově symfonické básni Labuť z Tuonely. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se Dominik Wollenweber zamýšlí nad repertoárem pro svůj nástroj i nad českou hudbou a přibližuje důvody, proč vlastně dosud neměl sólovou desku.

Proč vaše první sólové album vychází až nyní? A proč právě u Supraphonu?

Pravdou je, že pro natočení svého prvního sólového alba jsem už pěkně starý. Důvody, proč k tomu došlo až nyní, jsou však různé. Nejsem příliš ambiciózní člověk a vždy jsem měl pocit, že mohu žít i bez toho, že bych nahrával jako sólista. Pak mám také spoustu práce jako orchestrální hráč, jako učitel a také jako otec velké rodiny. A koneckonců neexistuje zas tolik skladeb pro anglický roh, ať už pro sólový nástroj, nebo v rámci komorní hry. Pro sólové album jsem se pak rozhodl z důvodu skvělé spolupráce se Supraphonem a s mým kolegou a přítelem Vilémem Veverkou, s nímž jsem již v minulosti realizoval dvě důležité nahrávky právě pro toto vydavatelství, takže mi přišlo samozřejmé vydat tuto desku znovu u Supraphonu.

Jak jste vybíral repertoár?

Repertoár alba je krásnou směsicí originálních kusů od skladatelů, jako jsou Wagner, Françaix a Sibelius, a úpravami, jako v případě Bacha, Dvořáka a Schuberta. Vše spolu muselo pasovat dohromady. Chtěl jsem představit typický charakter anglického rohu v mnoha podobách a doufám, že se mi podařilo poskládat dohromady vhodný repertoár. A samozřejmě mi velmi pomohlo, že jsem měl po ruce dobrého aranžéra.

Chystáte případně další album?

Jsem velmi pyšný na to, čeho jsme všichni touto nahrávkou dosáhli, nicméně by bylo chybou teď přestat a odpočívat. Musíme se zamyslet nad dalším možným repertoárem, ačkoli bude obtížné znovu najít skladby na takovéto úrovni. Ale nebude to trvat dlouho, už mám v hlavě nějaké nápady…

Jaký máte vztah k českým skladatelům, k Praze a Česku?

Česká hudba zaujímá obsáhlé místo v hudebním světě, zejména pak v poslední době. Objevili jsme nejen slavné české skladatele Dvořáka, Smetanu nebo Janáčka, ale častěji se zabýváme také méně známými osobnosti, jakými byli Suk, Haas, Kabeláč nebo Slavický. I mě samotného by zajímalo, proč existuje tolik důležitých českých skladatelů minulého století. V Praze jsem byl již mnohokrát, zejména kvůli spolupráci s Vilémem Veverkou. Před třemi lety jsem byl také předsedou komise soutěže Pražského jara. Praha je město, které vždy budete milovat pro jeho krásu…

——–  

Dominik Wollenweber (1967) je od roku 1993 členem Berlínských filharmoniků. Začínal jako hobojista Orchestru mladých Evropské unie vedeného Claudiem Abbadem a jako účastník Orchestrální akademie Berlínských filharmoniků. Je synem hráče na anglický roh Bavorského státního orchestru, nejprve se učil hrát na flétnu a od čtrnácti na hoboj. Absolvoval mnichovskou Musikhochschule a Konzervatoř Richarda Strausse. Sám vyučuje na berlínské Musikhochschule »Hanns Eisler«. V letech 2000 až 2005 u něj studoval hobojista Vilém Veverka.

Foto: Vilém Veverka, Supraphon, Warner Classic