„Jejich hudba jsou zlaté fondy a poklady, všichni hudebníci i nehudebníci nám mají co závidět.“
„Povedlo se téměř nevídané, benefičně ozdobí náš galavečer tenorista Pavel Černoch.“
„Svatou Ludmilu zařazuji a uvádím poměrně často a rád. Má obrovskou sílu a hloubku.“
Letošní koncert k zahájení operní sezony nazvalo pražské Národní divadlo Dvořák Národnímu – Národní Dvořákovi. Skladatel spojil své jméno s touto scénou na celý život. Nejprve byl violistou orchestru Prozatímního divadla a později byl operním autorem, jehož všechna díla měla premiéry v inscenacích Národního divadla. Dvořákovo 180. výročí narození, které se připomínalo 8. září, oslaví operní soubor dnes večer ukázkami z jeho oper Dimitrij, Jakobín, Rusalka a Armida, v druhé části večera pak zazní třetí část jeho oratoria Svatá Ludmila. Dirigent Jaroslav Kyzlink v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad Dvořákovou tvorbou a zmiňuje v té souvislosti i Bedřicha Smetanu, který samozřejmě rovněž patří k Národnímu divadlu…
Na koncertě zazní árie a scény ze čtyř oper. Jak je to s Čertem a Káčou?
Rané opery jsme vynechali, rozhodli jsme se zařadit zpívané ukázky z oper Dimitrij, Jakobín, Rusalka a Armida. Z Čerta a Káči jsme vybrali předehru. Že v dvořákovském programu nesmí chybět Jakobín a gala čísla z Rusalky. Bez ní si opravdu nedovede výběr z jeho oper představit nikdo. Ani laická, ani odborná veřejnost. My jsme měli velké štěstí, podařilo se nám na dnešek – a to máme velké štěstí – dohodnout duet Rusalky a Vodníka z prvního dějství s Kateřinou Kněžíkovou a Jiřím Sulženkem; intimní rozhovor, kdy Vodník odchází zklamán se slovy „…zavolej si ježibabu“. Pak následuje patrně nejslavnější árie romantického repertoáru „Měsíčku na nebi hlubokém“. A také se povedlo téměř nevídané, totiž že benefičně ozdobí náš galavečer tenorista Pavel Černoch. Přijde zazpívat árii Prince „Vidino divná“ z prvního jednání.
Jak vedle sebe vnímáte Smetanu a Dvořáka jako dva operní autory spojené s Národním divadlem?
Vzpomenu na nejrůznější historické souvislosti, včetně potlačování Dvořáka ve prospěch Smetany za minulého režimu... Ale Dvořákova světová proslulost je samozřejmě větší, třebaže Smetanu máme tak rádi... Na druhou stranu, nebýt Smetany, nebylo by Dvořáka. Mám na mysli hudební podhoubí, do kterého Dvořák vyrůstal a ve kterém pracoval. Dnes oba patří k naší Zlaté kapličce nesmazatelně. Jejich hudba jsou zlaté fondy a poklady, všichni hudebníci i nehudebníci nám mají co závidět.
V závěru koncertu zazní část Dvořákova oratoria Svatá Ludmila. Hraje se zřídka. Čeká toto dílo podle vás ještě na plné uznání?
Svatá Ludmila je celkem neprávem zastíněna, a to možná pro svoji rozsáhlost, dalšími vokálně-instrumentálními díly Antonína Dvořáka: Stabat mater, Requiem a Svatebními košilemi… Já sám Svatou Ludmilu zařazuji a uvádím poměrně často a rád. Má obrovskou sílu a hloubku. Dvořák Svatou Ludmilu koncipoval jako operu oratorium. V klavírním výtahu je dokonce napsáno „duchovní opera“. Zamýšlel scénické provedení, což se ostatně na jevišti Národního divadla stalo, česká premiéra se po anglickém uvedení odehrála právě tady. Proto jsme Svatou Ludmilu také zařadili do dnešního programu Dvořák Národnímu a Národní Dvořákovi. Vybrali jsme poslední část, kde je i proslulý sbor Hospodine pomiluj ny. Se vší pokorou říkám, že první a druhá část je možná lehce rozvleklá, trvá poměrně dlouho, než se Ludmila a Bořivoj obrátí na pravou víru… Ale ve třetím dílu už je vše vyřešeno a je to hudebně monumentální oslava víry. Přitom tato část obsahuje i velmi intimní a krásné motivy komorní… Celým užitým obrovským aparátem, velkým obsazením, to bude na jevišti Národního divadla krásné završení koncertu.
--------------
Během večera zazpívá Kateřina Kněžíková a jako zvláštní host tenorista Pavel Černoch. Dalšími sólisty zahajovacího koncertu sezóny pražského Národního divadla jsou Dana Burešová, Maria Kobielska, Alžběta Poláčková, Veronika Hajnová, Jaroslav Březina, Roman Janál a Jiří Sulženko. Dvořákovu Svatou Ludmilu uvede pak Jaroslav Kyzlink s orchestrem a sborem a v sobotu v Mělníku. Sólisty tam budou Markéta Böhmová, Václava Krejčí Housková, Jaroslav Březina a Jaroslav Patočka.
Foto: Národní divadlo Praha, Fb Státní opery, Pixabay
