„Nechceme jít ani proti ději, ani proti rytmu hudby.“

„Dvořákovu Rusalku nevnímám jako pohádku pro děti.“

„Názvem Rusalka v parku říkáme, že má v Litni jít o nový zážitek.“

Areál zámku v Litni na Berounsku bude poslední srpnovou sobotu v rámci oslav desátého výročí Festivalu Jarmily Novotné dějištěm open-air projektu Rusalka v parku. Dvořákova opera zazní ten večer v upravené verzi jako scénický koncert. Titulní roli bude zpívat sopranistka Kateřina Kněžíková, Prince tenorista Richard Samek, Vodníka basista Jan Martiník a Cizí kněžnu a Ježibabu Jana Kurucová. Dirigentem je Robert Jindra, hraje Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Česká televize pořídí záznam. Režii a scénu vytvořili Cabani, a tak o vizuální podobě této jedinečné Rusalky hovořil portál KlasikaPlus.cz s jedním z nich, Michalem Cabanem.

Dvořákova Rusalka v plenéru… Dá se projekt žánrově zařadit? Jde o poloscénický koncert, nebo spíše o výrazně vizuální produkci?

Asi nejsprávnější pojmenování je scénický koncert. Jde o hudebně upravenou verzi opery, která bude provedena na klasické scéně půlkulatého tvaru, zasazené do zámeckého parku. Právě on tvoří podstatnou část scénografie. Proto říkám že označení scénický koncert je správné.

Nicméně součástí projektu je vizuální ztvárnění a režie, takže musí následovat otázka, co vše režírujete? Dění kolem i samotné pěvce?

Pěvce na pódiu režírovat nebudu, ostatně není tam na nějaký větší pohyb příliš velký prostor. Pódium je upravené tak, aby se vešlo do parku, aby se tam vešel i Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Zpěváci budou mít prostor na forbíně. Scénické výjevy se budou dít okolo a budou využívat scenérii parku, kde jsou nejen stromy, ale také jezírko, krásná sala terrena… a prostor, který bude pro naší inscenaci vytvářet iluzi zámku. Skutečný zámek by se nám do záběru totiž už nevyšel… Část diváků uvidí výjevy naživo, část diváků je uvidí zprostředkovaně díky kamerám, které je přenesou na velkou ledkovou stěnu za pódiem. I ta je obloukovitého tvaru a využíváme ji i jako pozadí korespondující s okolním parkem.

Sledujete jako režisér tohoto představení výrazně a podrobně děj, nebo spíše dotváříte atmosféru večera?

Neměli bychom jít proti ději a nechceme proti němu jít. I když ho budeme sledovat možná o něco méně, než kdybychom realizovali celou operu v klasickém divadelním prostoru. Takže půjde vlastně o kombinaci dvou přístupů: nejít proti ději a hrát si s atmosférou… Projekt se celý odehrává venku a nevíme ani, jaké přesně bude počasí. Opera je proto zkrácena, zhruba na pětadevadesát minut. Hudební úpravy udělal dirigent Robert Jindra, já se jim přizpůsobuju a respektuju je.

A sledujete průběh a rytmus hudby?

Nedokážu si představit, že bych nesledoval rytmus hudby. Hudba je pro mě primární, a to obecně v celém mém uměleckém životě. Nechci v žádném případě jít proti ní. Máme tam i několik výjevů s lesními žínkami, o kterých se dá hovořit jako o choreografii, takže temporytmus hudby samozřejmě sledujeme.

Pokud je opera zkrácena, tak některé dějové pasáže budou asi chybět. Snažíte se je nějakým způsobem vizuálně nahradit nebo doplnit?

Víte, mně se líbí název projektu, který zní Rusalka v parku a který naznačuje, že se nejedná o celou klasickou Rusalku. I naše představení uvádíme k výročí premiéry, které se připomínalo letos na jaře. Názvem říkáme, že půjde o nový zážitek. Mnoho lidí asi řekne: Rusalku už jsem slyšel mnohokrát. My ovšem můžeme opáčit: Ale v parku ještě ne! – V dobrém slova smyslu jde tedy o prezentaci krásné hudby v jiném prostředí, kdy nepředpokládáme, že by všichni úplně přesně a dokonale sledovali, jestli je to „tak, jak to má být“. Mělo by jít o komplexní vizuální a hudební zážitek.

Znamená to, že jste se nechal hodně inspirovat místem, tedy liteňským parkem?

Já s Festivalem Jarmily Novotné spolupracuju už od roku 2014. Tehdy se v Litni na zámeckém nádvoří konal koncert, který dirigoval Jiří Bělohlávek a zpívali tam spolu s dalšími Dagmar Pecková, Adam Plachetka a Štefan Margita. Později jsme připravovali pro Nadaci Zámek Liteň několik dokumentů a tak dále… Znamená to, že tam pravidelně jezdím. A když jsem před téměř dvěma roky byl osloven, kdy se objevila myšlenka realizovat takovýto projekt s Dvořákovou Rusalkou, tak jsem říkal: Nedělejme to ale na nádvoří, uspořádejme představení v parku! Čili od začátku byl liteňský park pro mě inspirací. Zodpovědně mohu říct, že jsem Rusalku nepřipravoval od stolu…!

Vznikne záznam?

Ano, projekt nakonec zaujal i Českou televizi, což mě těší. Záznam by se možná ještě do konce roku mohl objevit na obrazovkách.

Se vší vizualizací prostoru?

Ano, budu mít u zpracování i svého kolegu Vojtěcha Kopeckého, který si hlavní střih opravdu pohlídá.

Vnímáte mimochodem Kvapilovu a Dvořákovu Rusalku spíš jako pohádku pro rodinu s dětmi, nebo tušíte a dokonce možná i zvýrazníte spíše její existenciální podtext?

Vnímám u Rusalky spíše to druhé. Nicméně v té verzi, ve které ji budeme v Litni realizovat, bych tohle nezdůrazňoval. Má jít o zážitek. Přiznám se, že ne vždy rozumím pojmům, jako je „rodinné představení“… Já si myslím, že do opery chodí lidi, kteří mají rádi operu. Můžou to být jak malí diváci, tak dospělí diváci… Ale jinak, obecně, vnímám Rusalku spíš jako dílo plné otázek a odpovědí, ne jako pohádku s čerty a čarodějnicemi. Mimochodem, i romantický prvek lesních žínek je v ní motivem půvabným, ale podle mého ne úplně veselým…

Je pro vás takto nastavený projekt, Rusalka v parku, neobvyklým úkolem?

Určitě ano. Je to projekt, který mě před téměř dvěma roky zaujal právě svou nestandardností. Vedle uměleckých věcí jsou jeho součástí i technické problémy, které je potřeba řešit, čili je to výzva. Je tedy jasné, že takovou věc úplně každý den člověk nepřipravuje… Do mého portfolia činností, které je poměrně pestré a pohybuje se v různých oblastech, je to moc zajímavé…! Já jsem jako choreograf na začátku devadesátých let připravoval různé opery a scénické koncerty v Rakousku, které byly také na neobvyklých místech. Ne v koncertních sálech, ale na hradech a podobně. Dokonce na přehradě vysoko v horách… Myslím, že tedy s nezvyklými místy nějaké zkušenosti mám.

A bavilo vás to?

Ano, právě tohle mě hodně bavilo, protože je to jiné než v divadle… Současně teď sice také připravuji Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, který se letos přesunul do pozdějšího termínu, takže se toho nahrnulo dohromady pracovně hodně, ale Rusalka mě moc baví…! Jen si musíme přát, aby bylo hezké, nebo aspoň přijatelné počasí.

Foto: Fb festivalu Jarmily Novotné, Petr Veber, Fb K. Kněžíkové, ČSFD