„Velký posun pociťuju v tom, že můj hlas získal jednotnou barvu ve všech polohách.“

„Na kurzech v Českém Krumlově jsme taková prima parta, takže to beru jako práci i jako dovču.“

„Franz Hawlata má všechno připravené a rozmyšlené do posledního detailu nebo písmenka, výraz.. je úžasný!“

„Přinesla jsem si árie, které potřebuju do budoucna,“ říká energicky, ještě plná dojmů z právě uplynulé hodiny, mezzosopranistka Ester Pavlů. Stejně jako desítky dalších přijela na Letní mezinárodní interpretační kurzy v Českém Krumlově, které už čtvrtým rokem oživuji toto historické město hudbou a tancem. Pořádá je Pražský hudební institut ve spolupráci s Městským divadlem Český Krumlov a Základní uměleckou školou Český Krumlov. Učí tu renomované osobnosti a všichni si pochvalují nejen vysokou uměleckou úroveň, ale i lidskou stránku zhruba dvoutýdenní akce, na kterou se většina účastníků nadšeně vrací po předchozí dobré zkušenosti. Také Ester Pavlů, kterou jsme o rozhovor požádali těsně po skončení další lekce.

Právě Vám skončila hodina s barytonistou Vladimírem Chmelem, s čím jste na ni šla a v čem vnímáte největší posun?

Dnes jsem šla zrovna s pocitem, že nevím, co ze mě poleze (směje se), ale on mě vždy dokáže vyhecovat a přesvědčit mě, že tu hodinu dokončíme, jak on chce, a hlavně tak, jak on si přeje jako posluchač.

A jak to probíhá? Vy si přinesete árie, které chcete řešit, nebo to necháváte na něm, případně na dalších lektorech, se kterými máte výuku?

Přinesla jsem si árie, které potřebuju do budoucna já. Buď se jedná o celé role, které mám před sebou a potřebuju na nich pracovat, nebo se vracím i k áriím, které jsem, dlouho nezpívala, ale potřebuju je obnovit kvůli hygieně a technice hlasu. Teď jsem se poměrně dlouho zabývala Verdim, ale kvůli hlasu potřebuju zpívat i Rossiniho a Mozarta, takže se vracím i k jejich áriím.

Mění se hodně s ohledem na to, jak se Vám hlas vyvíjí? Možná jste Mozarta před pár lety zpívala jinak, vidíte progres? Nebo tlačí Vás pan Chmelo do vývoje i v rámci role, kterou už máte osahanou a zpracovanou z minula?

Určitě. Zrovna Rossiniho La cenerentolu, kterou jsme tu řešili před chvílí, jsem zpívala v Sofii ve Státní opeře před rokem a půl, ještě těsně než začal covid. A cítím, že to teď zpívám jinak, řekla bych, že víc kulatě a propojeněji. Je to víc spojené s mým tělem. Předtím to bylo, jak bych to popsala, takové vytaženější..

Vladimír to popisoval při hodině, abyste něco postavila víc na dechu, aby se daly lépe stihnout rychlé pasáže a fráze..

Ano, ano.. Velký posun pociťuju v tom, že můj hlas získal jednotnou barvu ve všech polohách. Já jsem měla dřív trochu světlejší výšky a mátlo to posluchače, jestli jsem soprán nebo mezzo. A teď už to tak není.

Kolik lekcí tu vlastně je? A kdo určuje jejich náplň? Vy nebo lektor, který řekne, tady je potřeba zapracovat na tom a tom, na příště uděláme to a to… V čí režii lekce jsou?

Každý máme pět lekcí a náplň je plně v rukou lektora. Zrovna v případě Vladimíra Chmela to je ještě trochu jinak, já už k němu totiž chodím čtyři roky, tedy ne jen tady na kurzech, ale jezdím sem proto, že je to hodně intenzivní práce a hlavně jsme tady jako taková prima parta, takže to beru jako práci i jako takovou dovču (směje se)..

A i když spolu pracujete přes rok, přinese sem na kurzy něco pro Vás úplně jiného a třeba nového než běžně?

Určitě! A nové věci dělám i s dalšími lektory. Ještě dnes odpoledne mám třeba hodinu s panem Franzem Hawlatou (o jeho koncertě v rámci mistrovských kurzů v Českém Krumlově, si můžete víc přečíst v ReflexiPlus) a ten mi zadal Octaviána. Toho jsem nedělala nikdy, tak jsem zvědavá!

On je úžasný pěvec, jaký je ale jako lektor?

Ještě netuším, dnes s ním mám první hodinu. Ale když jsme viděla pár lekcí, které měl s mými kolegy tady, tak jsem koukala, jakou má neuvěřitelnou energii, všechno má připravené a rozmyšlené do posledního detailu nebo písmenka, výraz.. je úžasný!

Co Vás vlastně čeká v nové sezóně?

Konečně by to měla být Carmen v březnu příštího roku v Národním divadle v Praze, před covidem nám to uteklo o tři dny! A uvidíme, co bude dál. Všechno se to posunulo o další dva tři roky dál, tak uvidíme. Čekají mě také nějaké koncerty. S Ahmadem Hedarem, který tady na kurzech doprovází, zakončíme rok Bohuslava Martinů v Českém centru v New Yorku. Tam to bude ryze česká tvorba, vedle Martinů zazní ještě Janáček a Dvořák. Doufám, že to vyjde.!

A z rolí v divadle?

Kromě zmíněné Carmen ještě Kouzelná flétna, možná Ježiaba, také by mě měla čekat Santuzza, Švanda dudák, potom také opereta ve Státní opeře, Ples v hotelu Savoy, měla bych tam mít roli Daisy, tak jsem na to zvědavá!

Je to hodně jiné pro operní pěvkyni?

Zrovna tato role je trochu jazzová, ale mě to nevadí, docela se na to těším.

A zpívala jste vlastně někdy něco jiného než operu, jiný žánr?

To spíš dřív. Moji rodiče jsou rockoví muzikanti, takže k tomu mám vlastně blíž než ke klasické hudbě, dalo by se říct. Ale to už je dávno!

A děti? Už se trochu pomamily?

To ještě nevím! Staršímu synovi je teprve pět, takže jde až teď od září do ZUŠ na takovou komplexní přípravku, teprve pak se uvidí, co dál. A druhému je teprve dva a půl ale ten tedy má neuvěřitelný rytmus, takže uvidíme. Ale netlačím je do toho nijak.

———-

Talent a hlas Ester Pavlů objevil v roce 2017 José Cura, když se účastnila jeho kurzů. Obsadil ji pak jako Fenenu do jím režírované Verdiho opery Nabucco, kterou uvedl o rok později v Praze, a pozval ji i na několik svých koncertů jako hosta. Debutovala ale už předtím jako Laura ve Webrově opeře Tři pintové, kterou uvedla Státní opera Praha v divadelní sezóně 2011/2012. Absolvovala pražskou Akademii múzických umění HAMU u Heleny Kaupové. Poté absolvovala masterclass vedené Aprile Millo, Peterem Dvorským, Evou Randovou, Bojidarem Nikolovem, Gabrielou Beňačkovou a Vladimírem Chmelem. V nadcházející sezóně ji čeká mimo jiné Carmen v Národním divadle v Praze.

Foto: Libor Sváček, Fb Klasika u Wericha, Petr Veber