Michaela Káčerková: Připomínáme Johanna Caspara Ferdinanda Fischera
„Boží Dar je moc hezký a je kousek od německých lázní Oberwiesenthal, takže publikum bude určitě hodně namixované.“
„Festival se drží posledních pár let standardního počtu osmi koncertu. To, že letos trvá až do října, je dáno pandemickou situací.“
„I letos bude koncert s účastí hráčů Karlovarského symfonického orchestru v areálu Diany nad městem. Koncerty tam mají krásnou atmosféru. A jsou navíc přínosné v tom, že se hráči dostanou k baroknímu repertoáru.“
Na Božím Daru v Krušných horách se otevře dnešním podvečerním koncertem další ročník Mezinárodního hudebního festivalu J. C. F. Fischera. Má v názvu jméno barokního skladatele, rodáka z Krásna na Chebsku, který působil v Ostrově nad Ohří a později v bádenském Rastattu, a zasazuje se o oživení jeho tvorby. Koncerty se konají na zajímavých místech v karlovarském regionu a pravidelně se mezi nimi objevují i varhanní programy. Zakladatelkou a uměleckou ředitelkou festivalu je varhanice Michaela Káčerková, od letoška navíc ředitelka Karlovarského symfonického orchestru. Festivalový rozhovor s ní pro portál KlasikaPlus.cz se proto týká jak programu, tak varhan a tradičního zapojení tohoto tělesa.
První koncert se koná v kostele na Božím Daru. Jaké tam jsou varhany?
Jsou z roku 1907 a jsou velmi zajímavé. Jedná se o nástroj mechanický, který toho už hodně zažil a přežil. Je to až neuvěřitelné… Kdysi za komunistů do něj napadalo pět metrů sněhu a později se do něj vylila malta a kdovíco ještě dalšího. Přesto je v podstatě funkční. Byl tam nyní varhanář, co bylo v pořádku, opravil, něco ale také nefunguje. Původně jsme program koncipovali jinak, ale museli jsme se nakonec nástroji přizpůsobit. Chtěli jsme se sopranistkou Olgou Jelínkovou připravit program opravdu pro zpěv a varhany, ale takový recitál by tamní varhany přece jen neutáhly. Nakonec zazní jen jedna varhanní skladba a k sólistce je přizván Karlovarský symfonický orchestr, který jí doprovodí v komorním obsazení. Kombinace varhany a zpěv tedy nebude.
Boží Dar v nadmořské výšce přes tisíc metrů je nejvýše položeným městem v tuzemsku. Konají se tam koncerty častěji?
Kostel se otvírá nově po dvou letech po rekonstrukci. Náš dnešní koncert je první akcí v něm. Jestli se tam koncertovalo dříve častěji? Jako festival jsme tam poprvé a mám dojem, že se v kostele kulturního nedělo dlouho nic, ale úplně přesně to nevím. Každopádně byl dva roky zavřený. Věřím, že to ale nebude poslední kulturní akce na tomhle místě!
Jaké se dá na Božím Daru čekat publikum? Z Česka i z Německa?
Dá se předpokládat, že ano. Boží Dar se za posledních pár let velmi pozvedl, je to místo, kde není patrná hraniční čára, jako leckde jinde ještě stále, kdy bývá velký rozdíl mezi tím, jestli jste v Německu, nebo v Čechách. Boží Dar je moc hezký a je kousek od německých lázní Kurort Oberwiesenthal, takže publikum bude určitě hodně namixované.
Co byste zdůraznila v letošním festivalovém programu?
Určitě dva podzimní koncerty, které připomínají skladatele Johanna Caspara Ferdinanda Fischera. Jednak 10. září v Ostrově nad Ohří, kde Capella Regia Praha pod řízením Roberta Huga uvede Fischerova mariánská duchovní díla, a to Loretánské litanie, Confitebor, Magnificat a Salve Regina. A pak 1. října v Horním Slavkově, kde se nám představí Ensemble Inégal, vedle Zelenky a Händela, z velké části v programu z Fischerovy duchovní tvorby. To jsou rozhodně dva koncerty, které jsou právě kvůli jeho hudbě pro festival obzvláště nosné, ale jinak bych ráda zmínila i koncert příští týden, který připomene jedno docela významné výročí, totiž čtvrttisíciletí od úmrtí Františka Xavera Brixiho. Koncert jsme nazvali Sólo pro královské nástroje a bude to poměrně netypická kombinace: v programu se totiž sejdou varhany a harfa. Zaznějí tam i dva z Brixiho varhanních koncertů, a to ty, které se u nás moc nehrají.
Festival trvá až do října, znamená to, že je zatím nejrozsáhlejší ve své historii?
Vlastně ne, drží se už posledních pár let standardního počtu osmi koncertu. To že trvá až do října, je dáno pandemickou situací. Program byl naplánován na červen a červenec, jako obvykle, pak jsme ale v nejistotě, kdy se nevědělo, co bude možné, červnový program přesunuli. Ovšem v Karlových Varech je vždy potřeba brát ohled i na to, co se děje kolem. A jelikož se Mezinárodní filmový festival přesunul na srpen, tak v srpnu hrajeme jen v prvním týdnu, zbytek měsíce je z našeho pohledu bez koncertů. Budeme pak po té pauze hrát v září, ovšem tam je přeložena řada dalších kulturních akcí z jara, i na to musíme brát ohledy, a tak jsme se protáhli až do října…
Jsou v programu nová festivalová místa?
Ano tři. Boží Dar, Bečov nad Teplou a závěrečný koncert v Horním Slavkově. Ostatní jsou na tradičních místech v Karlových Varech, Jáchymově, v Krajkové…
V Bečově nad Teplou se rozhodli opravit varhany?
Ano, je to iniciativa farnosti a města, ne naše, ale moc rádi ji podpoříme. Budeme rádi, když tam budou varhany opravené, a proto jsme ten koncert, s houslemi a cembalem, nazvali Sto strun pro tisíc píšťal. Jde o romantický nástroj, poměrně zajímavý.
Mohl by být jedním z nástrojů vhodných pro Vaše natáčení ve volné sérii CD mapujících historické nástroje v regionu?
Jde o jednomanuálový romantický nástroj… Bude těžší najít repertoár pro celou desku. Možná by se ale dalo uvažovat o CD, na kterém by zněly třeba tři podobné menší nástroje.
Jak se do festivalu zapojuje Karlovarský symfonický orchestr?
Už čtvrtým rokem má letní účinkování na festivalu jako prolog své sezóny. Letos je to jiné v tom, že nejde o závěrečný festivalový koncert, ale důvody jsem už zmínila. I letos bude tento koncert v areálu Diany nad Karlovými Vary, koncerty tam mají jedinečnou, krásnou atmosféru. A jsou navíc přínosné v tom, že se hráči dostanou k baroknímu repertoáru. Diriguje je totiž každoročně Vojtěch Spurný, který je vede k poučené interpretaci. A to je pro orchestr očistné a zdravé.
Bude tomu tak i v příštích letech?
Ano, bude.
Foto: Ilustrační – archiv a Fb festivalu
Příspěvky od Petr Veber
- Albína Dědičík Houšková: Do díla Antonína Dvořáka jsem zamilovaná
- Olga Mojžíšová: Smetana uměl česky, ale úředním i školním jazykem byla němčina
- Lenka Lipenská: Kocianova i Heranova soutěž jsou rodinným stříbrem Ústí nad Orlicí
- AudioPlus | David Mareček: Bohatství české hudby je v evropském kontextu výjimečné
- Klasika v souvislostech (65)
Skuteč. Město dvou skladatelů
Více z této rubriky
- Albína Dědičík Houšková: Do díla Antonína Dvořáka jsem zamilovaná
- Olga Mojžíšová: Smetana uměl česky, ale úředním i školním jazykem byla němčina
- Lenka Lipenská: Kocianova i Heranova soutěž jsou rodinným stříbrem Ústí nad Orlicí
- Petr Plocek: Podpora kultury je nenávratná investice, ale přesto se vyplatí
- Klára Gibišová: Česká hudba je dědictví, kterého bychom si měli vážit