„Celé období pandemie je pro Český filharmonický sbor Brno velmi náročné a komplikované.“

„Pokud mám jmenovat některá duchovní díla, kterých si nejvíce cením, tak jsou to především kantáty a oratoria k poctě českých světců.“

„Poslední mojí velkou partiturou je Stabat Mater pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr z roku 2017.“

Český filharmonický sbor Brno patří mezi nejlepší sborová tělesa nejen u nás, ale i ve světě. Jako obecně prospěšná společnost (o. p. s.) je odvislý od toho, zda obdrží granty a získá sponzory a mecenáše. Přes tyto nelehké podmínky oslaví letos třicet let své činnosti. Toto významné jubileum v průběhu podzimu stvrdí třemi koncerty v „rodném“ Brně. O aktuální situaci sboru jsme při příležitosti jeho účinkování na festivalu Lípa Musica hovořili s jeho zakladatelem a v současné době ředitelem i sbormistrem, Petrem Fialou.

Nemohu nezačít otázkami o situaci, která nás všechny tíží – jak přežil Český filharmonický sbor Brno, obecně prospěšná společnost, koronavirovou nucenou pauzu?

Celé období pandemie je pro Český filharmonický sbor Brno velmi náročné a komplikované. Byly zrušeny koncerty u nás a hlavně v zahraničí, a tak sbor utrpěl jen na honorářích mnohamilionové ztráty. Jsme vděčni v této souvislosti za vstřícnost představitelům města Brna a Ministerstvu kultury za mimořádné dotace, které nám pomohly toto kritické období přežít.

Kolik má v současné době ČFSB členů, kolik z nich je interních a kolik externích? Budete schopni si je všechny udržet?

V současné době má ČFS Brno padesát osm členů v interním úvazku a patnáct externistů. Máme-li zvládat množství koncertů (za sezónu cca 95 až 100), je nezbytně nutné náš současný počet zpěváků udržet.

Jak řešíte, musíte-li z ekonomických důvodů vystupovat jen v komorním obsazení?

Koncerty v komorním složení jsou dlouhodobě součástí naší činnosti, na koncertech tohoto typu zpívají interní zpěváci.

ČFSB držela finančně nad vodou zahraniční vystoupení. O jaká zahraniční vystoupení jste přišli a jak to vypadá do budoucna? Museli jste sáhnout kvůli tomu i na honoráře členů sboru?

Je to již dlouholetá skutečnost, že honoráře za zahraniční projekty a koncerty jsou pro nás existenčně zásadní. Pokud budu jmenovat jen ty nejdůležitější zahraniční projekty, které byly zrušeny, tak je to například pětitýdenní angažmá na Mezinárodním operním festivalu v Heidenheimu (Německo), několik koncertních provedení Beethovenovy opery Fidelio s Jonasem Kaufmannem v hlavní roli, koncerty na festivalech v Belgii, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Slovinsku a tak dále. Pro rok 2021 máme připravenou řadu zajímavých zahraničních projektů – například Pucciniho Turandot v Salcburku s Annou Netrebko v hlavní roli, koncerty v Izraeli, tři koncerty na Pražském jaru 2021 a další.

Kvůli koronaviru byl zrušen i brněnský Velikonoční festival duchovní hudby, který jste před lety založil a dvacet let byl jeho dramaturgem. Letos jste měli spolu s Filharmonií Brno provést v českých premiérách díla Henriho Tomasiho a Marcela Duprého. Díla obou pozdně romantických francouzských skladatelů minulého století se prakticky neobjevují na našich pódiích. Bylo by škoda je neslyšet. Neuvažujete, že by se program připravený pro Velikonoční festival duchovní hudby objevil na koncertním pódiu?

Díla Henriho Tomasiho a Marcela Duprého se opravdu velmi málo objevují na koncertech u nás. Byla velká škoda, že tyto koncerty byly z důvodů pandemie zrušeny. O jejich uvedení se zatím neuvažuje.

Patříte k výrazným představitelům duchovní hudby u nás. Je to vliv rodinné výchovy?

Skutečnost, že se celý svůj profesní život zabývám duchovní hudbou, ať již jako interpret nebo jako skladatel, má mnoho důvodů a jeden z hlavních důvodů je skutečně silný vliv rodinné výchovy.

Jen tak na okraj, zarazila mne ta podobnost – Marcel Dupré hrál na varhany od desíti let a v jedenácti letech byl jmenován varhaníkem v kostele sv. Viviena v Rouenu. Svou první skladbu, kantátu, si napsal k patnáctým narozeninám a i jako profesor pařížské konzervatoře se věnoval skládání také duchovní hudby. Vy jste byl za duchovní hudbu oceněn nejvyšším českým církevním vyznamenáním – Řádem sv. Cyrila a Metoděje. Kterých svých duchovních skladeb si ceníte nejvýše?

Jde o velmi zajímavou podobnost s Marcelem Duprém. Já jsem od desíti let hrával ve své rodné Jihlavě na mších v místních chrámech, vedl a nacvičoval chrámové sbory a v té době jsem již komponoval řadu drobných skladeb především pro chrámové účely. Pokud mám jmenovat některá duchovní díla, kterých si nejvíce cením, tak jsou to především kantáty a oratoria k poctě českých světců (sv. Anežka, sv. Ludmila, sv. Jan Sarkander, sv. Václav). Úžasné texty k těmto dílům mi tvořila brněnská básnířka a spisovatelka Zuzana Nováková-Renčová.

S duchovní hudbou přicházíte i na festival Lípa Musica. Na koncertě Chvalme Pána provede ČFSB díla od Černohorského přes Brucknera až ke Góreckému. To je neuvěřitelné dramaturgické rozpětí, které klade na sbor velké nároky. Mohl sbor kvůli koronaviru vůbec zkoušet?

Dramaturgie koncertu na festivalu Lípa Musica, kterou pořadatelé výstižně nazvali „Chvalme Pána“, vychází z předvedení skladeb od baroka až do současnosti. Tento a podobný typ programu zpíváme často a rádi u nás i v zahraničí. Sbor již od 8. června pravidelně zkouší tak, abychom zvládli připravit řadu koncertů, které nás – doufejme – čekají u nás i v zahraničí.

Na programu koncertu Chvalme Pána je i váš opus Regina coeli laetare. Můžete nám k němu něco říci?

Moje skladba „Regina coeli laetare“ (Raduj se Královno nebeská) pro soprán, osmihlasý sbor, violoncello a gong vznikla v roce 2016 na objednávku mezinárodního festivalu „Evropské dny duchovní hudby“ a byla poprvé provedena v německém Hohenstadtu. Skladbu tvoří několik vzájemně kontrastních částí, které jsou propojovány sólovými vstupy violoncella, sólový soprán podtrhuje slavnostní části skladby. Dílo vrcholí velkou gradací sboru, sopránu, violoncella a gongu, po jejímž vrcholu následuje závěrečná prosba sboru „Converte nos, Domine“ (Obrať nás Pane) doprovázená tichými motivy violoncella.

Celý svět vás zná jako sbormistra jednoho z nejlepší světových sborů. Přitom, jestli se nemýlím, po absolvování JAMU jste se cítil především jako skladatel. Můžete nám představit skladatelskou stránku vaší osobnosti?

Kompoziční činností se zabývám celý svůj profesní život. Skladbu jsem studoval jak na brněnské konzervatoři, tak i na JAMU, kde jsem měl životní štěstí, že jsem se dostal do třídy Jana Kapra, na něhož s láskou vzpomínám dodnes. Vedle pedagogické činnosti na brněnské konzervatoři jsem velmi pilně a intenzivně komponoval. Mými „vzory“ v té době byli především Leoš Janáček, Arthur Honegger, Béla Bartók a Dmitrij Šostakovič. Mým skladatelským krédem bylo psát hudbu vlastní, originální, ale vždy takovou, která zaujme a obohatí duchovní obzor posluchače. I to byl jeden z důvodů, proč jsem psal hodně duchovní hudby. Od roku 1990, kdy jsem založil profesionální Český filharmonický sbor Brno, byla moje kompoziční činnost výrazně tlumena, poněvadž se pro mě stala prioritou práce se sborem, kde již třicet let zastávám činnost ředitele, hlavního sbormistra, dramaturga a tak dále.

Akordeon není moc oblíbený instrument skladatelů vážné hudby. Čím si tento nástroj získal váš zájem?

K akordeonu mě přivedl v roce 1968 můj kolega na konzervatoři Jan Tesař, který mě předvedl technické i výrazové možnosti tohoto nástroje s prosbou, abych napsal skladbu, protože akordeon v té době měl velmi málo původní tvorby a těžil hlavně z různých transkripcí. Přesto, že jsem tento nástroj nikdy nedržel v ruce, skladba se povedla a nastalo období, kdy mě řada výborných akordeonistů u nás i v zahraničí žádala o nové skladby, a tak dnes existuje cca 30 až 40 skladeb pro akordeon sólo nebo různá komorní obsazení s akordeonem. Některé moje akordeonové skladby vyšly i tiskem nejen u nás, ale i v zahraničí (Německo, Švédsko, Itálie).

Máte rozepsánu nějakou novou skladbu?

K vzhledem k velké vytíženosti práce se sborem komponuji v posledních třiceti letech jenom příležitostně pro konkrétní interprety, a to jen komorní skladby. Poslední mojí velkou partiturou je Stabat Mater pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr z roku 2017. Skladba byla věnována panu dirigentu Jiřímu Bělohlávkovi, který ji plánoval v roce 2018 provést s Českou filharmonií a mým sborem k mým pětasedmdesátým narozeninám. Pan dirigent Bělohlávek zemřel a partitury se ujal Jakub Hrůša, a pokud vše dobře dopadne, mohla by skladba v podání violistky Kristiny Fialové, ČFS Brno a Bamberských symfoniků s Jakubem Hrůšou zaznít ve světové premiéře v Bamberku v prosinci 2021.

Co vás přivedlo k dirigování sboru?

Dirigování sboru, instrumentalistů, ale i orchestrů se věnuji celý život. Vždy mě velmi bavilo mít možnost nastudovat a řídit jakýkoliv program, přinést svůj názor na interpretaci skladeb různých stylových období, ale i mých vlastních skladeb.

Brno je již dlouhá léta hlavním městem našeho sborového zpěvu. Jen, co si vzpomínám – dnes již neexistující Lýskův dětský sbor, Kantiléna od slavných šedesátých let až do dneška, Brněnský akademický sbor, zvláště v období sbormistrovství Lubomíra Mátla, Vox Iuvenalis, Pěvecké sdružení moravských učitelů, Vachův sbor moravských učitelek, Beseda brněnská, Gaudeamus Brno a samozřejmě ČSFB, chrámové sbory i řada dalších. Neznám žádné jiné město v Evropě, a to i o hodně větší, které by se mohlo pochlubit takovým množstvím tak kvalitních sborů. Kde se bere tolik zpěváků i sbormistrů? Máte pro to vysvětlení?

Je pravda, že Brno bylo již za minulého režimu sborovým městem, kde vedle kvalitních dětských sborů působila i řada studentských a dospělých sborů a vždy se objevili i nadšení a schopní sbormistři. Myslím, že to souvisí se „zpěvností“ jižní Moravy.

V říjnu na Petrově a v listopadu v Besedním domě by měly proběhnout slavnostní koncerty k třicátému výročí vzniku ČFSB. Budou?

V říjnu (23. 10.) a v listopadu (8. 11.) připravujeme slavnostní koncerty k třicátému výročí trvání ČFSB. Koncerty budou v brněnské katedrále na Petrově a třetí koncert chystáme 29. 11. v Besedním domě. Programy i účinkující těchto koncertů najdete na www.cfsbrno.cz. A my jen pevně doufáme, že i v současné složité době se koncerty uskuteční.

Foto: Fb ČFSB