„Dnešní vývoj v interpretaci předromantické hudby je tak daleko, že si už málokdo dovolí tuto hudbu interpretovat nahodile.“

„Je stále co objevovat a jsem přesvědčen, že archivy a soukromé sbírky ještě nevydaly všechny skryté poklady.“

„Scéna staré hudby se nevyhnutelně stala součástí kulturního života.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica už dávno přesáhl svůj region a i z celostátního hlediska patří k našim významným festivalům. Každý rok rozšiřuje svůj záběr. A i letos si vybral novou lokalitu – děkanský kostel sv. Jakuba staršího v České Kamenici. Cappella Mariana v něm věnuje svůj festivalový koncert anglickým mistrům duchovní polyfonie. Nejenom o tomto koncertě jsme si povídali s Vojtěchem Semerádem, houslistou a uměleckým vedoucím souboru.

Vaše sestry Markéta a Jana i Vy sám patříte k našim nejlepším znalcům barokní hudby. Jak se stalo, že celá vaše rodina holduje barokní muzice?

Už od mala nás vedli rodiče k zájmu a lásce k umění minulých staletí. Nejvíce se hudbě věnovala naše maminka, která vymýšlela různá hudební, poetická a dramatická pásma a takříkajíc vykopávala poklady hudební historie. Nebylo to nijak účelové, ale ve všech to zachovalo hlubokou stopu. Také zde byly dodnes fungující Společnost pro duchovní hudbu a letní školy v Kromeříži a Valticích Společnosti pro starou hudbu – naši rodiče byli v obou společnostech velmi činní a nevynechali jsme snad ani jedno setkaní.

Pocházíte z muzikantské rodiny. Předpokládám, že u vás doma zněla hudba všech epoch a stylů. Čím Vás oslovilo právě baroko?

Já sám jsem se narodil přímo do procesu objevování barokní hudby, a to mou sestrou Janou, což mě výrazně ovlivnilo v mých raných letech, a bral jsem jako samozřejmost hrát tuto hudbu a také si pořídit kopie historických nástrojů. Bylo to tehdy spontánní nadšení, které mě také zasáhlo, určitá volnost interpretace ve smyslu kodifikace přednesu mi byla a je blízká.

Sestra Jana odešla studovat barokní traverso do Haagu, Vy jste studoval barokní housle v Paříži. Považuje za důležité, aby byla stará hudba interpretována na dobové nástroje, respektive na jejich novodobé kopie?

Určitě je přínosné pro každého instrumentalistu si osvojit hru na historickou kopii svého nástroje, aby lépe pochopil nejenom dobový vkus, ale také samotné zvukové a technické možnosti nástroje. Poté se mu jakoby otevřou oči a lépe pochopí zápis a záměr skladatele.

Nejde jenom o nástroje. Dnes se stále více klade důraz i na takzvanou poučenou interpretaci. Ne každý hudebník ovšem může být Václav Luks, Marek Štryncl nebo Semerádovi. Skvosty staré hudby budou stále na repertoáru řady profesionálních souborů, které zajišťují běžný koncertní provoz a jeden týden hrají Bacha a druhý týden Schoenberga. Lze podle Vás zahrát partituru staré hudby bez znalosti poučené interpretace? Může to nahradit například poučený dirigent?

Dnešní vývoj v interpretaci předromantické hudby je tak daleko, že si už málokdo dovolí tuto hudbu interpretovat nahodile. To je velmi dobře a značnou míru zásluhy na tom mají i posluchači, kteří tuto interpretaci, někdy i nevědomky, vyžadují. Nikdo není vyloučen, aby tento repertoár hrál, ale už nemůže podceňovat jeho interpretaci jako něco technicky méně náročné, a tudíž hudebně méněcenné.

Pro poučenou interpretaci je potřeba mít i muzikologické zázemí. Kdo ho zajišťuje pro Collegium Marianum a Cappellu Marianu?

Jak se říká „co je doma, to se počítá“, platí ještě více pro nás všechny, kteří tuto hudbu provozujeme a objevujeme. Muzikologické povědomí patří k našemu základnímu vzdělání, a když se pouštíte do neznámých vod, velmi vám pomůže se zorientovat v zápise, v historických souvislostech a podobně, prostě si někdy připadáte jako v detektivce… Ve většině případů připravujeme nový program sami, ale také se na nás obracejí muzikologové s tipem na nové skladby či skladatele.

Jak vyhledáváte autory? Řadu z těch, které uvádíte, běžný návštěvník koncertů prakticky nezná.

Při pátrání po vhodných skladbách do nových programů jsem nucen hledat v rukopisech či dobových tiscích a téměř vždy narazím na neznámá jména skladatelů, která mě zavedou k jiným pramenům, a tím vzniknou další programy. Je to jako řetězová reakce a pro mě velký adrenalin. Je stále co objevovat a jsem přesvědčen, že archivy a soukromé sbírky ještě nevydaly všechny skryté poklady.

Jste uměleckým vedoucím souboru Cappella Mariana, který se věnuje interpretaci pozdně středověké a renesanční polyfonie. Čím Vás právě toto období zaujalo?

Od mala jsem zpíval v chrámovém sboru a náš sbormistr Bohuslav Korejs choval velkou lásku k renesanční hudbě. Jelikož jsem si za ta léta odzpíval velký kus repertoáru, tak mně tato hudba zůstala pod kůží, a když jsem se vrátil po mutaci zpět ke zpívání, má cesta automaticky vedla k renesanční polyfonii. Jednoho dne jsem si řekl, že bych mohl oprášit „staré“ noty se svými kolegy z barokní scény, slovo dalo slovo a dnes mám to velké štěstí spolupracovat se stále stejnými zpěváky, vynikajícími muzikanty a tuto hudbu přibližovat co nejširšímu publiku.

Pro koncert na festivalu Lípa Musica nás zavedete do renesanční Anglie. Můžete představit jednotlivé skladatele?

Dva nejvýraznější představitelé anglické renesance jsou Thomas Tallis a William Byrd, kteří působili na královském dvoře za vlády dynastie Tudorovců. Oba byli římští katolíci, což od nich vyžadovalo, aby pečlivě vybírali mezi svým náboženským svědomím a politickými požadavky rozbouřené Anglie 16. století. Jejich talent byl uznán i samotnou královnou a jejich patronkou Alžbětou I., která jim udělila výlučná práva na tisk hudby a hudebního papíru ve své říši. Thomas Tallis byl vždy hudebním pragmatikem a se zdánlivou lehkostí reagoval na nestabilní politickou situaci a měnící se konfesijní pořádky. William Byrd naopak kráčel po tenké hranici mezi uznáním a perzekucí jako spolehlivý stoupenec staré (katolické) víry. Vybrané skladby programu jsou příkladem stylu, který se vyznačuje bohatým využitím imitace, ale také ukazuje upouštění od tradičního motetového stylu a využití živé zvukomalby, která dokazuje rostoucí popularitu madrigalu v renesanční Evropě.

V reakci na pandemickou situaci a přijatá bezpečnostní opatření vznikla na jaře letošního roku společná iniciativa tří českých festivalů s názvem „Spojeni hudbou“. MHF Lípa Musica, Svatováclavský hudební festival a MHF Concentus Moraviae vytvořili společnou koncertní řadu, která se prolne všemi festivaly. Kromě Cappelly Mariany zde vystoupí i Collegium 1704 nebo Musica Florea. Tři špičkové soubory staré hudby. Svědčí to o zájmu publika o tento typ hudby?

Scéna staré hudby se nevyhnutelně stala součástí kulturního života a dnes už každý velký festival uvádí programy s tímto repertoárem a hýčká si tak publikum. Dnešní posluchač vyhledává tyto koncerty a nabídka je opravdu široká: od objevných a neznámých skladeb a autorů až po notoricky známé hity barokního nebe, každý si najde své – a to je ten ideální stav souznění interpreta a posluchače.

Dívám-li se na plán koncertů Cappelly Mariany i Collegia Marianum, zdá se, že se váš koncertní kalendář opět zaplňuje. Jak hluboce zasáhl koronavirus do vaší činnosti?

Den ze dne se nám zastavila jakákoliv kulturní činnost, týdny nejistoty v jarních měsících, jak se bude celá situace s rozvolňováním vyvíjet, nás velmi zaměstnaly. Paradoxně díky této zkušenosti jsme flexibilnější v plánování, ale také bohatší o nové nápady, jak a kam by měla kultura v budoucnu směřovat. Za tuto dobu, se všemi možnými alternativními prostředky komunikace, se ale potvrdilo, k mojí velké úlevě, že hudba se nemůže stát virtuální záležitostí a kulturnímu světu ta osobní a momentální interakce mezi pódiem a publikem chybí. To je velká výzva pro nás všechny, pořadatele, umělce i publikum, neztratit naše kulturní bohatství a předávat ho dalším generacím.

Foto: Petra Hajská, Fb Collegium Marianum, Fb Cappella Mariana